Co se letos stihlo (ne-hudebně) dít aka akce roku 2011

28. prosince 2011 v 0:44 | nebel |  Moje galerie
Tak jak už se chystá konec roku, je samozřejmně čas na nějaké ty bilance apod. Kolik a jakého druhu se jich stihne, netuším. Ale minimálně jednu nemohu vynechat. A to soupis akcí, které jsem letos zažila a prožila. Samozřejmně kromě toho se dělo spoustu událostí, které třeba tak úplně nespadají do této kategorie, anebo pár dnb akcí, ke kterým jsem prostě nenalezla plágo. Nu, nevadí. Tak jako tak, dalo to necelou desítku a co je hlavní, splnil se mi sen a to koncert RAMMSTEIN 12.11.2011. Což je událost naprosto stěžejní! Já doufám, že takovéto hudební sny si budu v následujícím roce nadále plnit a pojede se už i na nějaký ten festival, především na BA. Rammstein jen tak něco nepřekoná. Když si vzpomenu na The CURE z roku 2008, též to byl dlouho nepřekonatelný zážitek. Rammstein ho malinko překonali, ale to proto, že s těmi jsem spjata o kus více a o trochu více té krve;)

Na to, že jsem letos začínala ryze elektronickou akcí a hudbou, skončil rok v náručí převážně black metalové, což je úctyhodné. Dnb naprosto vynechávám a možná, že zase přijde chuť. Momentálně mé srdce patří černému kovu, TURBONEGRO kultu a folkovým (ambient a metal v kombinaci, samozřejmně) záležitostem. Avantgarda navždy;)

Kampak mě hudebně zavane rok další, nechám se překvapit:)


Děkuji především možnosti působit na poli hudebního časopisu Pařát, který mi umožňuje být hvězdám nebe hudebního blízko, jako stát si leckdy tváří v tvář. Sen se stává skutečností a chuť po dobré hudbě roste...A trojúhelníků příbývá...

Jaképak akce jsem měla letos v merku, to se dozvíte, pokud kliknete na následující odkaz;)



tak nějak;)

P.S. hudba je ten největší dar!
Přidat komentář
 

^^^ ...and what else?

10. prosince 2011 v 0:36 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Psaní se dlouho neprovozovalo, byla ho potřeba, ale nebyl čas. Nevím co, ale cítím, že prostě cosi ze sebe vypsat musím... Je to už taková životní potřeba mé osoby, už byl zkrátka absťák.

Období trojúhelníku, období magického čísla TŘI 3. Nikoliv transkričpní dz. Trojka vládne prosinci, jako triton mořské planině. Drei. Tri. Tres. Three a tak podobně. Dualita nezná mezí a přibírá si k sobě třetí dimenzi. Ale to už je silná káv a co teprve, kdyby přišlo 4D. Nie, ďakujem, radšej knihu...

Snění a iluze umocňujou realitu ještě tvrdší, než doopravdy je. Vlastně je uplně v pohodě, je jaká je. Nic míň, nic víc. A jací jste vy uvnitř? A navenek? A jste takový jací být chcete, nebo jaké vás chce většina (ostatních)? Přirozenost nikdy nemůže být ryzí, dokud má člověk zábrany a sám v sobě se nevyzná. A že té je sakra potřeba k pokojnému bytí...

Strach je největší sobec. Vše souvisí se vším. Vše má svojí dualitu a mnohonásobně více dimenzí. Všechno je jedna a zároveň dva.

Mít všechno nebo nemít nic? Hlavně mít sám sebe, jinak jste ztracení, nehledě na počty. Nejironičtější je znát své chyby, ale nic s nimi nedělat. Nebo se spíš bát je vidět.

Rádoby přemýšlet, ale motat se v kruhu. Vymýšlet a, b a nevidět c. Všechny cesty vedou do Říma? Jasně, pokud zrovna neplavete mořem. To by vám totiž dalo mnohem více úsilí. Ale jak chcete. Jak chci. Chci, nechci?

Je mi zlo a (ne)jsem. Mělo by mi pouze BÝT a srdce klidně bít:)

Zemřela jako had na provázku? Už by mohla, hadice jedna. A místo ní nastoupit normální dospělá, racionálně přemýšlející sebemilující bytost. To bude ještě trvat...S její leností a bázní. Uff.

Je tu black metalové běsnění, chillouty a taky Serj Tankian. A teď, zvol ty správný dveře, kudy se dát. Taky můžeš zvolit uplně jinou cestu. Z trojúhelníku se stává čtverec. Alternativa, tak vymaň se a nadechni se. PROSÍM(SE).

Počet komentářů: 1

RAMMSTEIN..Und die Sonne scheint...In mein gesicht!

11. listopadu 2011 v 0:36 | nebel |  HUDBA
Tuhle kapelu, jak jistě čtenáři mého blogu dobře vědí, miluju už spoustu let. Mnohokrát už měli RAMMSTEIN (dále jen R+) koncert v Praze, nikdy jsem se však na ně kvůli různým okolnostem, nedostala. Jen jsem si tak o nich snila dále v představách, jež se prolínaly s různými životními zážitky, které jsou stejně tak do jedné s hudbou R+ spojené. Tak moc jsem se do nich v pubertě zamilovala, okouzlila mne čímsi magickým píseň "Nebel" a tato přezdívka, stejně jako láska k jejich hudbě a vyjádření emocí, skrze jejich hudbu, vydržela doteď. Mám je ráda čím dál víc a co teprve, až je za den a půl spatřím na VLASTNÍ OČI!!!

Stále je to pro mne velmi vzdálené a přece tak blízko. Stále tomu tak úplně nevěřím, že se mi splní tajný a snad největší (materialisticky-idealistický) SEN!

Za necelých 11 hodin tu máme zbrusunový klip MEIN LAND. Píseň je to textově dosti nekonvenčí a nebojím se předvídat, že klip, na který jsem zatím viděla jen upoutávky, strhne rekord a bude ještě více šokující, než PUSSY před 2 lety.
A co víc, jenom si my, fanoušci stihneme několikráte po sobě vychutnat nový klip a ejhle, Praha bude prvním městem koncertní šňůry, kde bude Mein Land i živě.


Je to neskutečný pocit, bude to vynikající a ničím neporazitelný zážitek, doufám:)

Nebel se konečně ztratí v mlze, splyne s R+ na emocionální úrovni, napojí se na vyšší vibrace a bude ve svém živlu, Wasser und Feuer zussamen!

Radostné očekávání koncertu mne naprosto odzbrojilo od jakýchkoliv dalších emocionálních výlevů... REISE REISE, SEEMANN REISE, UŽ ZÍTRA!!!!!!!!!!! Těšte se na rozsáhlý report,pokud nový, jiný NEBEL nepozbyde slov do konce života...Jaa!



Und seinem Augen werde nass...(tuhle chci nechat zahrát jednou na pohřbu...)

Bei nebel(r)
Počet komentářů: 1

Samhain(ská dýň) aneb paradox musí být

31. října 2011 v 16:37 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Dnešní podvečer i noc, patří starobylému keltskému svátku SAMHAIN. -All Hallows night- halloween, to už je spíš zprofanovaný západní svátek pro děti. Cukrátka a horory jsou úplně jinde, než leží skrytá prapodstata tohoto dne, 31.října.

Když se ještě na našem území i všude jinde, nacházeli ti praví Pohané, pak tento svátek měl podobu slavnostního obřadu, při němž se uctívala smrt a zároveň znovuzrození, především šlo však o oslavu keltského Nového roku, který počal 1.listopadem. Z noci na tento den, umíralo vše, co mělo něco společného se starým rokem, konaly se různé rituály.

Svíce a ponejvíce ohníčky, se zapalovaly proto, aby zesnulí trefili na své cestě na tento svět ke svým blízkým. Jelikož Samhain je noc tajuplná a magická a je při ní možné pronikat z onoho světa na náš pozemský a naopak. Oba světy jsou v tuto noc propojeny. Symbolicky by to mohlo znamenat, že je to noc plná těch nejvyšších duchovních vibrací a lidé se tak mohou zbavovat minulosti a věcí, jež je unavují, vyčerpávají. Odhazují to staré, aby mohli přivítat nové zítřky.

SMRT A ZNOVUZROZENÍ tyto dva symboly Samhain asi vystihují nejvíce. Stejně jako znamení štíra (ekvivalent bájného ptáka fénixe), jež je také symbolem znovuzrození a otázky smrti a okultních nauk lidem v tomto znamení nejsou žádným tabu (sama mohu být velkým příkladem..).

Jednoduše řečeno, dnešním dnem se vzdává holt umírajícímu králi slunci, vše v přírodě pomalu usíná a připravuje se na kvadrální nadvládu matky (královny) zimy a tmy. Stejně jako stromy, rostliny a zvířata i člověk by se pomalu měl připravovat na dlouhé a únavné období temnoty a mrazu. Jíst vitamíny, vážit si posledních paprsků slunce, vybavit svůj šatník teplým oblečením a asi si i pomyslně v těle vyrábět "obranyschopnost"na přežití další zimy:)

Především se obklopovat věci hezkými, pít dobré čaje, jíst čerstvou zeleninu a ovoce dokud jí máme k dispozici a nenechat se chytit do osidel splínů, které mnohdy toto období hustých mlh přináší. Pokud si vybere pěknou knihu, posezení s dobrou společností a bude se mít každý den na co těšit, pak má tu nejlepší přípravu na tzv. období "vlády měsíce" než zase vysvitne pravé jarní slunko a vykvetou první nové rostlinky:)

A protože se letos můj umělecký duch nechal unést zprofanovaným vyřezáváním dýní, tak jsem si poprvé v životě jednu dýň (ano nikoliv dýni!) upravila k obrazu svému... Má i uši, uhrančivý pohled a dokonce i velmi zelený nos! Že komerční dýně a Samhain nejdou dohromady? To by jste se divili! Světlo světa spatřila první Samhainská dýň a odteď takto budu uctívat každý další svátek SMRTI & ZNOVUZROZENÍ;)



Staré keltské rituály byly plné esoteriky, wiccanských praktik a také spousty sexuálních rituálů... O těch i dalších způsobech, jak se slavil tento prastarý svátek, se dozvíte v mnohých esoterických knihách. Za sebe doporučuji knihu Věčný příběh - tajemství posvátných rituálů vyzkoušených na vlastní kůži od Ariany a Ravena Argoni.

Pozastavte se v dnešním uspěchaném světe, zapalte svíci, navštivte hroby svých zesnulých bližních, polemizujte o své minulosti,přítomnosti a budoucnosti, dejte si dobrý čaj a puste si nejlépe nějakou pohanskou keltskou muziku;)



BY NEBEL(R)
Počet komentářů: 1

Twenty-two (22seconds) and the first awakening

26. října 2011 v 23:00 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Tak už je to tady. Bez jakéhokoliv zpomalení, jen minimálního vydechnutí z nabitých dnů, odvčera jsou to už DVAADVACETINY. Aspoň, že to zní a působí poněkud magicky. I když tento rok, kdy jsem se po malých krůčcích k už úctyhodnému věku dostávala, zrovna dvakrát magický nebyl...Řekněme, že letos více než kdy dříve, se mi otevřely veškeré brány univerza a zároveň, jsem za toto "osvícení" zaplatila velmi silnou mincí. Tak tedy, vítejte v mém roce PROBUZENÍ...

Dnešní nov a celkově Měsíc i Slunce ve Štíru, to je akurátní příležitost pro bilancování a odhození starých bolestivých a nepotřebných kousků minulosti.

Letos jsem měla obrovskou možnost seberealizace a příležitost jít si za svým cílem. Až na menší drobnosti se to vše vyplnilo. Spoustu příležitostí jsem taky promrhala. Především jsem však měla možnost poznat své pravé JÁ a také nahlédnout pod pokličku vztahů z jiného úhlu pohledu. Naivita a slepota vůči chybám a sobectví druhých, mě letos praštila přes hubu tak, že jsem až nevěřila, jak se věci mají. Člověku se nechce věřit, kam až druzí dokážou zajít, když je ovšem necháte. Jednoho dne se probudíte a zjistíte, že přátelé, kterým jste důvěřovali, nikde jinde než ve vašich planných představách neexistovali. Bylo tomu i léta:)

Narozeninový den mě dovedl k myšlence, že Pravda skutečně osvobozuje, pokud skrze ní procitnete a odhodíte kámen, co vás tížil. Chvíli to bude hrozně bolet, ale jednou zapomenete..

Můžete číst tisíce knížek o duchovních cestách, ale tu jedinou má každý v sobě a je jen na něm, jestli se po ní dá a jak. Letošní rok mě toho hrozně moc naučil, nyní už se cítím skutečně dospělá, což není vůbec hezký pocit.

Kdo nezažil BENGAVÉ a následovné velmi zlé flashbacky a existencionální muka, netuší... Někdy se sama sebe ptám, zda je lepší zapomenout, co bylo viděno za oponou. Prostě se jednoho dne probudíte a nic už není takové jako dřív.Život zkrátka není úděl vhodný pro každého...Je těžké se s tímhle darem vyrovnat:)

Ale že se letos na druhou stranu prožilo i túze krásných chvil, to nesmím opomenout... Nejvíce se na krásných chvílích života opět a více než kdy jindy, podílela akční yupka. Ta, jejíž úsměv nikdy nemizí z tváře a zároveň ozařuje úsměvem tváře a srdce ostatních...K tomu všemu je to hustá babča, která hravě strčí všechny babky a páprdy do kapsy u mikyny s kapucí, práskne do bot (rozuměj do tenisek:D) a rajzovačka do míst nevšedních a tajemných (naposledy hrad Houstka) může začít. Nebýt yupčina srdce a pochopení, to moje už by tlelo někde zlomené a nepochopené...není více slov, snad jen díky:)

To samé znovunabitý status UKL s ofcí a nezapomenutelné letní BENGAVÉ! V tu chvíli jsme prostě věděly a zároveň už vůbec nevěděly:) Léto bylo protkáno chvílemi hysterického smíchu a hořkých slz zároveň. Tehdy jsem také dospěla oněch POZNÁNÍ.

Nebyla žádná dovolená a přesto jsem si užila cestování jedna radost:) Nabila spousty zkušeností a zrodilo se spoustu citátů, které ale rázem zmizely v krajinách podvědomé mysli..

Narozeniny už jsou za mnou, ale jeden obrovský dar mne teprve čeká. Můj vysněný koncert RAMMSTEIN.
To se teprve ukáže, zda je realita hodna našeho snění, zda bychom měli raději jen snít anebo naopak jen žít a sny nenechat plést nám život:)

Stejně jako, že spousta spřízněných duší na poli virtuální reality, mi občas bylo lepšími přáteli, než ti s kterými sdílim stejnou zem, po které každý den z masa a kostí chodíme a míjíme se (doufám, že některé duše mne budou už jen míjet a nezastavovat navždy, alespoň v tomto životě). Důvěra a důvěřivost jsou však věcmi pomíjívými a tak snad jen na závěr- ODLOŽME MASKY, DÍVEJME SE DO ZRCADLA A NEVYTVÁŘEJME SI ŽÁDNÉ DOMĚNKY A RADUJME SE Z KAŽDÉHO OKAMŽIKU.

A já doufám, že příští rok napraví ty bolestivé rány, které Pravda zasela a vyléčí je:) MILUJME DUŠÍ I SRDCEM, MILUJME KAŽDOU MOLEKULOU A DŮVĚŘUJME..sobě:)

Děkuji všem, kteří se mnou sdílí názory, těm kteří mě milují i nenávidí (lepší záporný ohlas, než žádný:D) a především těm, kteří stále něco znamenají a strpí, občas velmi urputnou, MOU ŠTÍŘÍ (občas spíše PANNÍ anebo BLÍŽENČÍ) MALIČKOST:)

DĚKUJI TI VESMÍRE, ŽE MÁM TAK BOHATÝ ŽIVOT A MOHU SE Z NĚJ TĚŠIT KAŽDÝ DEN A PROSÍM - JEŠTĚ TROCHU VÍCE LÁSKY, POCHOPENÍ DRUHÝCH pro mou nezkrotnou a vášnivou i když někdy příliš smutnou a zlomenou, ve skytu duše jemnou a hravou PODSTATU:)

By Nebel(r)

aneb cosi uvnitř, co se zrodilo když onehdá za sychravého odpoledne prosvítaly poslední podzimní paprsky a pak...Už jen a vždycky..MLHA
Přidat komentář

POD-ZIM

25. září 2011 v 18:30 | nebel |  Moje galerie
Ač jsem se škatulce podzim, bránila dost dlouho, babí léto uniklo z mých štířích osidel a je tu zas PODZIM. Pán, který vládne krátce předtím, než se trůnu ujme nemilosrdná královna zima. Podzim se tiše vkrádá do našich srdcí i obydlí, zanechává stopu melancholie, cosi umírá a také v nás probouzí všemožné bilancování, mnozí z nás dočasně pookřejí -anebo se jejich duše pomalu ale jistě začnou uzavírat před paní zimou. Každý to má jinak. Choulení se do tepla, sklony k všemožným virovým nachlazením a taky podzimní únavu - to máme asi společné všichni...

Tak než se odebereme do svých vyhřátých nor a na procházky pestrobarevnou pomalu usínající krajinou, pojďme si připomenout, jak bylo léto (především to pozdní) krásné...

ZDE je pár fotografií, které ovanul ještě teplý, letní vítr:)

Tohle léto bylo více než ta předchozí, studené a plné zvratů a především...cestování:) Tomu jsme se letos věnovali naplno, i když dále než za hranice Saska se nejelo, mám za sebou plno krásných vzpomínek na lesy saské i (Středo)české... Koupání počasí moc nepřálo, ale přesto bylo pestré, bouřlivé, inspirativní, někdy pochmurné, někdy azurové.

Děkuju své babičce a dědovi, díky kterým jsem se dostala na vysněný hrad Houska-a že to stálo za to!
No a všem, s kterými stálo léto za to:) Cestovalo se nejen dopravními prostředky, pěšky, ale občas i prostorem:D
Zkušenosti a zážitky k nezaplacení, aspoň mám na co vzpomínat za ošklivých zimních plískanic ve školní lavici...

NEBEL(R)

Počet komentářů: 1

Godspeed, Andy...

12. září 2011 v 23:58 | nebel |  F.P.O.T.W.(famous people of the world)

ANDY WHITFIELD - NAVŽDY ŠAMPIONEM CAPUI


Smutná zpráva mnou otřásla v dnešní podvečer. Nechtělo se mi věřit svým očím, když jsem četla řádky, které sdělovaly, že můj oblíbený herec a mužská osobnost, plná kouzla, šarmu a hlavně skvělý člověk, Andy Whitfield, který už dlouhou dobu bojoval s netypickým bojem rakoviny, která nakonec zákeřně vyhrála a jeho energický plamen života musel vyhasnout v pouhých 39 letech...

Událost otřásla mnou a fanoušky po celém světě. Milovali jsme nejen jeho roli, ale i jeho osobnost. Pokorný člověk, veselý duch, skvělý otec, manžel i přítel a kolega všech herců ze série Spartacus. Proč si smrt bere lidi, kteří žili s takovým elánem a odhodláním a bojovali do poslední chvíle?

Období neklidu a špatných událostí poslední dny otřásá zeměkoulí. Je to nespravedlivé. Snad jen, že Andy konečně bude odpočívat v pokoji a navždy pro nás bude tím jediným a nenahraditelným- šampionem Capui ale i filmového plátna a v srdcích se navždycky bude odrážet jeho pokora a důstojnost, jaká se málo vidí...navždy s úsměvem na rtech...

RIP ANDY.......Snad se tam někde máš teď už líp..


nebel(r)
Přidat komentář

Prokletá krása babího léta

6. září 2011 v 14:53 | nebel |  napsáno nebel(r)em

Je tak nepolapitelná a přec jí můžeš chytit v srdci a dočista si na ní sáhnout. Dává ti sílu a přece něco uvnitř - krásně a neslyšně-umírá...


Zlatavé paprsky medového slunce, hladí ti vlasy co čechrá ti teplý vítr. Přece je v něm něco chladného - mrazivého. Jako skýtá duše každého, tak i přírodě začíná nenápadně cenit zuby své třinácté komnaty - PODZIMU - a přece je v tom voňavém počasí docela vzdálen.
Stíny se začínají nepatrně prodlužovat a den zkracovat - přitom si mraky při nejkrásnějších západech slunce hrají s odstíny jemnějšími, než-li dokáže nejzručnější malíř umíchat na své náladotvorné paletě. Melancholismem hoří má duše. Při krvavém západu na obzoru, kousek mne umírá. Snad, že člověk po všech letních radovánkách vzdává němý hold přírodě. Krásná a krutá, milenka i vrah.
Všemocná královna pomalu předává žezlo sestře hnilobě. Cítím pach tlejícího ovoce. Přece v něm shledávám magii, jakou jen podzim v dítku svém dokáže probudit. Znamení panny do osidel existencionální marnosti, však zcela prakticky založené, nás hromadně uvrhá. Tu snílek - tu sám v sobě kat - však dokonalost universa, ryzosti král...
Pojďme se topit ve zlatavé nostalgii. Zářijový piknik přírody právě začal. Žiji a umírám, hladím i hlavu utínám. Za nitky osudu tahám a vzývám ono babí léto- s ním kouzelná místa a čas zapomenutý, jak na hradě plynoucí, klíčem podzimu otvírám.
Kdo najde v srdci pachuť léta babího a na jazyku plodů uzrálých i tlejících- TY VÍTEJ, ŽIJEŠ OKAMŽIKEM!

Počet komentářů: 1

Russell Whitfield: Gladiatrix

12. srpna 2011 v 23:11 | nebel |  REcenze
Tato kniha se mi dostala do rukou těsně po premiéře českého vydání. Že bude plna všech očekávání, jež jsem o obsahu měla při pouhém chvilkovém prohlédnutí v knihkupectví, jsem se o měsíc později s nadšením přesvědčila.

Prvotina britského spisovatele Whitfielda je velice slušnou galerií historických artefaktů, bojových technik, starodávných národů a kmenových zvyků. Zároveň však kniha nabízí pestrý příběh ve kterém se protínají všechny hořkosladké protiklady, které jen život gladiátorky, potažmo mladé ženy bojovnice, může nabídnout. Čtenáři se naskytne velmi detailní pohled na tehdejší propracovanost a chod tzv. ludu, kde trénují bojovnice všech možných národů, které ještě nedávno byly svobodnými ženami, jež si samy mohly pevně rozhodovat o svých životních krocích a osudu. Nyní se jako pouhé otrokyně svého lanisty snaží bojovat o holý život a každý zápas pro ně znamená jen dvě jistoty - smrt nebo vítězství. Společně s hlavní hrdinkou, spartskou kněžkou Lysandrou, jež vládne umění boje stejně, jako taktické teorii a rétorice, nahlížíme pod pokličku atmosféry, která by se ve většině situací dala krájet. Ať už jde o milostné city, kterým se podávají gladiátorky mezi sebou a detailně odhalujeme krůček po krůčku erotický děj, skrz naskrz nasáklý láskou anebo čelíme nejrůznějším tragédiím a krutostem, které vytvářejí protiklad tak silný, že leckdy působí jako náraz dvou ostře nabroušených čepelí v boji dimachaerias tváří v tvář jisté smrti a porážce. Chvílemi jsou stránky potřísněné krví a pachem polonahých, spoře oděných těl v bederní roušce, po zuby ozbrojených žen, které byly vycvičeny jako stroje na zabíjení. Přesto zde narážíme na lásku křehkou a přece silnou, jakou jen můžeme naleznout v srdci ženy. Nenávist a pomsta zde hrají stejně důležitou roli. A veškeré účty se vyřizují skrze arénu. Hlad po krvi a konečném zůčtování nakonec překřičí všechny emoce a smysly. Obchod s bílým masem. Potoky vína a piva. Barbarské klany proti civilizovaným řecko-římským národům a nikdy nekončící trénink je doprovázen nejtvrdší disciplínou. Kdo bude největším zrádcem a kdo se ukáže jako bytost s lidskou tváří a srdcem na dlani? Nezapomeňte se pořádně nadechnout a vyzbrojit svá očekávání nejpevnější krustou trpělivosti. Po přečtení strhujícího díla, které se v Británii již dočkalo svého pokračování, by jste mohli ohromením a směsicí pocitů padnout nelítostně k zemi. Budiž vám uděleno missio....!

Jediným a velice rmoutícím mínusem českého vydání je překlad a jeho interpunkční stránka - více než polovina z 336 stran obsahuje chyby, které tak trochu odvádějí pozornost od akčního a nenuceného čtení. V tomto případě bych nakladatelství Plejáda doporučila popřemýšlet o 2. bezchybném vydání knihy co možná nejrychleji:)

zdroj obrazové přílohy: internet/ilustrace Martin Zhouf

by nebel(r)
Počet komentářů: 4

Tommyknockeři Stephena Kinga

7. srpna 2011 v 18:37 | nebel |  REcenze

Stephen King - Tommyknockeři (The Tommyknockers)


Toto dílo z ranějších dob spisovatelského krále hororu, bylo něčím, co mi při prvním čtení ne tak docela sedlo na míru.
Přesto mi tahle kniha čas od času vytanula na mysli a po sedmi letech jsem se rozhodla, že pokořím její biblickou vazbu a těch 615 stran překonám:)

Zpočátku bylo opravdu těžké se prokousat množstvím charakterů a ne tak docela uspořádaným přeskokem mezi přítomností a minulostí a sledem událostí...Někdy v polovině se do toho člověk už opravdu zařadil a věděl zhruba, jak celá kniha bude pokračovat, tedy co se týče stylistiky a chronologičnosti. Zdlouhavé popisy postav chvílemi opravdu unavovaly. Přesto to člověka nutilo číst dál a dál, odhalovat mysteriózní jádro věci a krůček po krůčku, někdy přímo rychlostí paprsku Vesmírného zvukového blasteru a se smrtelnou detailnostní se přibližovat ke kolektivnímu "stávání se". Občas jsem si doslova připadala ochromená hrůzou, jako bych této patologické a zcela nelogické katastrofě čelila na vlastní oči.

Přestože je román Tommyknockeři v první řadě sci-fi thrillerem, nemálo odhaluje skutečně temná zákoutí lidské duše a chladnokrevnost, kterou ač to mnozí z nás ani netuší, máme v sobě všichni do jednoho. Pokud nadejde událost, která to celé uvnitř spustí. Naopak, v samotném závěru knihy je ukryté malé množství (ne)lidské něhy, zbývající v těch, kteří se ještě (ne)stali...

Netypicky typická "kingovka", po jejímž přečtení si nikdy nebudete při procházce lesem připadat zcela bezpečně. Zvláště, pokud o něco podivnou náhodou zakopnete... Kočovní nomádi jiných světů. Jsou tam nahoře, hledící na nás každou noc z nebe plného hvězd? Anebo se ukrývá v zemi něco po tisíce let a jen čeká na "vyvoleného neštastníka"?

"Chci jít ven, nevím jestli mohu, neboť se tak bojím toho Tommyknockera"

Pozor na kolektivní mysl, létající automaty na colu a především, to ohavné zelené světlo...


by nebel(r)
Přidat komentář

Kam dál