Srpen 2007

2krát odvaz-gallery

31. srpna 2007 v 20:23 | nebel |  Moje galerie
Na oslavu včerejší haldy, dvě nové galerie. ----->Phottoz/30.8.07 RYCHTA-pár momentků připomínajících událost:
Děsívý baby Einerrungu
Rentonovo hadry a celý smahlý prostředí mě zkrátka fascinovaly:)

Obrázky/Trainspotting--velká galerie jednoho z nejhustších filmů, který se jen tak neokouká a utíká strašně rychle:)Taky by mohli zfilmovat pokračování-Porno, které má na svědomí taky Irvine Welsh, zrovna čtu knižní zpracování a je to vážně mazec:)

BY nebel(r)

NEBEL, THE WINNER!/BEST RYCHTA OF HOLLIDAYZ07

31. srpna 2007 v 11:09 | nebel |  napsáno nebel(r)em
A TRIBUTE 2 MB FR AND OTHERS:)

Včerejší den byl vážně JINÝ, DIVNÝ, ALE NEJ..
Nebel, hnán vědomostmi a nejbližšími, ten který málem utekl zadním vchodem, byl vstrčen do místnosti smrti a PŘEŽIL!!!!! -pozdě,ale přece, aneb chemii sme natřeli prdel:)i když s odřenýma ušima, na tom už svět nevisí, hlavněže je zkouška v kapse:) Nejšťastnější chvíle prázdnin, pocit blaha a absolutní volnosti následovaly v kruhu těch nejbližších. Bez nich by to nebel nezvládl..
Cítím se,jakobych zestárla o několik let a zocelila se, tou životní zkouškou..Rozhodně zkušenost do života:) Hrdost a čest..

DĚKUJI VŠEM KDO SE NA MÉM ŠTĚSTÍ PODÍLELI A KDO HO SE MNOU SDÍLELI, BEZ NICH A JEJICH PODPORY BY TO PROSTĚ NEŠLO A NEVYŠLO...!!!
DÍKY TI MB FR ZA TU NEJLEPŠÍ RYCHTU, ZA TU NEJVĚTŠÍ PODPORU, ZA TU NEJ OSLAVU A PROSTĚ TAK;) PROTOŽE EINERRUNG a TANZ

zasraná palestyna! Devatenáct! Já chci chleba!Já taky!Musíme se jít podívat!..Mě je zimaa-aaaa. Aa einerung! Viktoriánka. S dovolením.. Bez dovolení! Kalendář s medvědama.. Kryštůfek robin od medvídka.jo..od jakýho medvídka?Já myslela od Médi bédi nebo jak byly ty dva..kubula a kubikula:DNo a kde vystupujem(při jízdě 30)No, jedem do Itálie! Já s nim hodim vo strom!!Néé! Dyť to nebylo o strom..My sme sojky!Holky, poďte s náma na kafe! Kafe néé! Stoupa. Kníže viktor.Tak jo, končíme, dík!
Dobrou noc:) jo, nee, ťanž!

TÉŽE PŘEVELICE DĚKUJU DVĚMA VESELÝM PENZISTŮM,KTEŘÍ DODÁVALY ODVAHY,PODPORY, ZAJISTILI ODVOZ A HLAVNĚ KOMICKÝ PRŮBĚH CESTY A NEJEN JÍ!DÍKY TI YUPKO A DÍKY FREDDYMU ZA ODVOZ;)
Děkuju vám za odvoz...ne,my děkujeme. že ste jí HELFLA!
Čau Můro!
Zamávej jí!
Dal bych si buchtu,ale neřikej jí to!
Tak to to musíš všem dát vědět..! A CO?
DĚKUJU PROSTĚ VŠEM, I TĚM, KDO DODÁVALI PODPORY POMOCÍ TELEFONU:)Prostě každému, kdo o mojí zkoušce věděl a jakkoliv se účastnil a stál při mě:)
A na konec, lahůdka jen pro MB FR, EINERRuNG TEXT:
Erinnerung

Durchbohrte Gedanken
Vom Schmerz zerquetschte Augen
Ersucht im Feinen sich zu wenden
Erinnerung in mir vergraben
Erinnerung in mir versteckt
Erinnerung - gib mir deine Kraft
Erinnerung - du frisst mich auf
Erinnerung - du säufst mich leer
Erinnerung - du verbrauchst meine Luft
Erinnerung - du hast mich einfach gerne
Durchquerte Ideen
Nach morgen zu blicken
Vom Gestern zu lösen
Im Glauben zu hoffen
Mit angsterfüllten Blicken
Sehe ich in deine Augen
Du bist meine Droge
Erinnerung - du frisst mich auf
Erinnerung - du säufst mich leer
Erinnerung - du verbrauchst meine Luft
Erinnerung - du hast mich einfach gerne
Du bist mein Tempel
Du bist meinEgo
Du bist mein Wasser
Du bist mein Brot
Ich bin dein Boden
Ich bin dein Samen
Ich bin dein Vater - ich bin dein Gott
Ich bin dein Herr
Erinnerung - gib mir deinen Dank
Erschlag mich - fester
Treib mich in den Wahnsinn
Errettet mich - erschaffe mich - verführe mich mit dir
Ich bekenne mich - ich liebe dich - ich hasse dich dafür
Erinnerung - gib mir deinen Sinn

[English translation:]

Memory

Pierced minds
Eyes crushed from the pain
Memory buried in me
Memory hidden in me
Memory - give me your strength
Memory - you eat me up
Memory - you drink me up
Memory - you take my breath away
Memory - you simply like me
Crossed ideas
To look for tomorrow
To free from yesterday
With a look full of fear
I see you with my eyes
You're my drug
Memory - you eat me up
Memory - you drink me up
Memory - you take my breath away
Memory - you simply like me
! You're my temple
You're my ego
You're my water
You're my brea d
I'm your ground
I'm your seed
I'm your father - you God
I'm your master
Memory - be grateful to me
Slay me
Slay me more
Drive me into madness
Rescue me - create me - tempt me with you
I confess - I love you - I hate you for this
Memory - give me your sense.

byla lenost stahovat text odjinud,tak se omlouvam za menší nepřehlednost. Ale Tanz zkrátka nepočká..:)

TRIBUTE TO ALL a s čistým štítem končí zatím nejzajímavější prázdniny co kdy byly

By nebel(R):)

Cool háros-red hair vol.23

28. srpna 2007 v 21:57 | nebel |  Moje galerie
Je to přesně dva měsíce, plus minus den dva, kdy jsem si naposledy nechávala svoje vlasy barvit na "přírodní červeň":)tak je tu zas pár fotek Nebel in red a já se zas cítím na pár týdnů ve své kůži, přesněji řečeno, ve svých vlasech. Ať žije Paní Gabriela a její mistrovský hairstyling;)
Phottoz->Coolharos vol.23
doufámže nějaký nešťastník nezemře hrůzou a neoslepne:D-shlédněte na vlastní nebezpečí;)
by nebel(r)

Moudro je kořením života, čím ostřejší, tím pozitívnější..

28. srpna 2007 v 0:05 | nebel |  literatura
Už se nemilosrdně blíží můj ortel smrti nebo vysvobození.. Mám strach jako nikdy. Tahle zajímavá stránka mi poskytla trochu důvěry v sebe sama a je plná užitečných rčení i do budoucna, ve všech ohledech..A myslím, že nejen mě.

http://home.tiscali.cz/rceni/iso2/infoserv.htm

Pod jednotlivými římskými čísly najdete různá témata. Zde jsem vybrala mě nejsympatičtější a momentálně se hodící nejvíc:)

@ Ten, kdo zná lidi, je moudrý. Ten, kdo zná sám sebe, je osvícený.
@ Na to, abyste začali na sobě pracovat, není nikdy pozdě. Přestat s tím je však vždycky brzy.
@ Dej někomu rybu a nasytíš ho na den. Nauč ho rybařit a nasytíš ho na celý život.
@ Každý trháme ze stromu poznání tak vysoko, jak dosáhneme.

69 Lidé se často mění na mušky, které touží po světle a vlétají do ohně.
69 Svět není nikdy tak špatný, aby člověk - i nejspravedlivější - měl právo se k němu postavit zády a odsoudit jej.
69 Když člověk ponižuje, pak jenom proto, že je sám nízký.
69 Nejen host v nosítkách, ale i jejich nosiči jsou lidmi.

<3 Láska není obchodník, který chce dostat zpátky své investice
<3 Milovat neznamená jen mít rád, milovat je věřit a pravdu znát, milovat je odpustit a znovu podát ruce, milovat je rozdělit duši a srdce.
<3 Přítel je, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád.Je to osoba, s kterou se odvažujete být sám sebou.
<3 Mám přátele! - musím si říct s údivem. A se stejným údivem - čím jsem si je zasloužil?
<3 Starajíce se o štěstí jiných, nacházíme své vlastní.

# Všechno, z čeho mají lidé radost, je nemorální, nelegální nebo se z toho přibírá.
# Móda je to, co brzy vyjde z módy.
# Je důležitější, jak člověk osud přijímá, než to, jaký ten osud je.
# Oloupený, jenž se směje, okrádá zloděje. Kdo se zbytečně trápí, okrádá sebe.
# Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.

>Hodiny odplynou, činy zůstanou.
>Knihy jsou němí učitelé.
>Umění je květ života celé společnosti
>V lásce a umění se nedá opisovat - každý se musí vyjádřit po svém.

A na závěr: Vidět svět takový jaký je a potom jej milovat - to je největší umění.

Více na zmíněném webu. Doufamže Vám i mě tato rčení budou k užitku:)
by NEBEL(R)

Mezi Hro(t)by

24. srpna 2007 v 23:57 | nebel |  Moje galerie
Chytl mě rapl..ne, jen když už jsme u toho zveřejňování fotek, tak přidávám zajímavé exempláře, pořízené na jedné z asi 5ti částí Řetenického hřbitova, jež je skryta a narazila jsem na ni teprve nedávno.
Phottoz/Hřbitoff mobilem/srpen07-->věčné časy obrazem.
nebel(r) Carpe noctem..

Ranní tvorba

24. srpna 2007 v 23:28 | nebel |  Moje galerie
Má obvyklá nespavost se přesunula do brzkých ranních hodin( v 7:45 nikdy nestávám) a vyklubalo se z ní dopolední tvoření, které šlo při poslechu Smashing pumpkins příjemně od ruky. Ale všechno hezké jednou končí a tak i já cítím, že se dny plné inspirace blíží ke konci a doba, kdy mé ruce ani mysl nebudou schopny tvořit zhola nic.Cítím to až v kostech. Tak tu máme jednu z posledních "sklizní" přemíru plodných dnů.. MY ARTWORX/Ranní tvorba
poznámka: ne všechny obrazy byly stvořeny dnešní ráno. Některé jsou už i měsíc staré ale byly dnes zdokumentovány fotoaparátem.

BY NEBEL(R)

TOP23

24. srpna 2007 v 1:03 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Spirála v čase se na delší okamžik zasekla v prostoru a přináší samé potěšení a neskutečnou chuť a schopnost tvořit..neuvěřitelné. K dokonalosti chybí jediné-když je tu snad největší životní inspirace a můza, která si se svým polibkem kreativity nejspíš spletla dveře, člověk se musí učit učit učit..jenže to jaksi pokulhává..:( Ne, nepoddám se tomu a upaluji se věnovat učení dokud mám bdělost nastavenou na maximum. Já to všem pochybnostem přeci natřu. Protože nebel se jen tak nedá;) TOHO BOHDÁ NEBUDE, ABY NEBEL Z BOJE S CHEMIÍ UTÍKAL..tak směle do toho..protože kdo alespoň minimum vydrží, může i maxima dosáhnout..

23-nebelův den/Šepoty a výkřiky

24. srpna 2007 v 0:25 | nebel |  napsáno nebel(r)em
23-toť šťastné číslo NeBeL(r)..Dnešní den byl jedním z těch, jež jsou povedené od začátku, až do konce. Takových tu moc nebylo..Skvělé odpolední řádění v ulicích města a poklidná hodinka v čajovně s MB FR, byla zakončena příjemnou třešínkou na dortu-druhým filmem z klubu náročných diváků filmů I.Bergmana-Šepoty a výkřiky. Nemohu si odpustit probrat tuto právě shlédnutou lahůdku mírně podrobněji..:)

Šepoty a výkřiky(Viskningar och rop, 1972 Sweden) Ingmar Bergman

Novější počin z dílny pro mě člověka s neskutečnou fantazií, se odehrává ve viktoriánském prostředí Švédska. Hlavními postavami jsou tři sestry-Agnes, kolem které se vše točí, její sestry Maria a Karin a služebná, která má k nemocné Agnes nejsrdečnější, až milenecký cit.
Venkov 19.století, zámožná hacienda, která skrývá smrtelné šepoty a výkřiky, intriky a lež.
Tento počin je ještě pikantnější, co se týče scén a příběhu samotného, je to téměř nepřetržitě balanc na samé hraně úžasu a šílenství. V některých okamžicích se divákovi slívají tyto emoce do jedné a tvoří obraz, nad kterým jen sledujete děj s otevřenou pusou dokořán a očima navrch hlavy..Alespoň na mě to tak působilo. Role jedné ze sester, v jistých okamžicích shovívavější a křehčí, v jiných zase chladná a vypočítavá, Maria, jež chtěla na začátku svést doktora a měla s ním milenecký poměr, byla jako ušitá pro okouzlující skandinávskou krásku Liv Ullmannovou, s kterou jsme měli tu čest se setkat už v předchozí ukázce od Bergmana,ve filmu Persona. Ani ostatní herci ale rozhodně se svým výkonem nezůstávají pozadu. Naopak. Po jejím boku dokreslují dokonale atmosféru a děj tohoto dekadentního psychologického hororu.

Něco málo k ději..
Jak už bylo řečeno, klíčovými postavami filmu jsou dvě zámožné sestry, jež přijely na venkov za smrtelně nemocnou sestrou Agnes( Anderssonová Hariet), aby vyplnily svou přítomností poslední dny plné jejího nekonečného utrpení a bolesti.
Marně však mohou vynahradit čistou lásku, jež nemocné poskytuje mladičká služebná (Kari Sylwanová), která jí má snad raději, než-li svůj život a je schopna pro ni obětovat cokoliv. Sestry jsou příliš zaměstnány vlastnímy problémy v manželství a boji se svým nitrem. Scéna, kdy Agnes dostává poslední záchvat (ten se až ošklivě podobá astmatickému, jen je tak stokrát horší), který ji drží několik drtivých hodin, a pak v strašné agonii naposledy vydechne, je tak moc děsivá a realistická, že se samotnému divákovi chce křičet s ní..
Po její smrti sestry Karin a Maria dosáhnou krátkého sblížení se, které ale netrvá příliš dlouho...
Po pohřbu obě odjíždějí se svými manželi pryč, pohádají se, a rozkmotřené si jdou každá zase svou cestou, zpět ke svým problémům a děsivým tajemstvím, kterých je nemálo..
Jen oddaná služebná, jež byla směšně vyplacena a dostala příkaz po měsíci odejít, zůstává tam, kde má její srdce místo. S Agnes. Alespoň ve vzpomínkách..

Vynikající film, nervy drásající, plný intimna, zla, lásky, nenávisti, bolesti a strachu..
Šepoty a výkřiky, chladné jako skandinávský vítr, ze kterých Vás zamrazí až do morku kostí.. Chcete-li nahlédnout do hloubi duše člověka, zacpěte si uši.. Neutěšená srdce mají tendenci přehlušit samotný chod světa..
S úctou Zesnulému geniovy Ingmarovi a Dechberoucí krásce Liv, s laskavým převzetím některých informací z webu www.csfd.cz
by NEBEL(R)


Procházka nitrem

21. srpna 2007 v 2:45 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Můza mne nepolíbí každý den, proto jsem si dnes řekla, že využiji své více než obvykle otevřené schopnosti tvořit..a to jakýmkoliv způsobem a padla volba psát..tak příjemné čtení trochu zasněné, ale i realistické něco-jako-povídky a snad ne moc velkou nudu, při louskání ne zrovna krátkého produktu následné noci, provázené letní bouří:)
Za okny bubnuje déšť a do místnosti vniká chladný vzduch pozdní srpnové noci. U stolu sedí dívka a jen tak dumá nad tím, jaký právě prožila den. Zajímavý, vskutku. Jeden z těch dnů, kdy se její mysl otevírala a naplno oddávala nadpozemskému vnímání a prožitkům okolního světa, což nějak nedovedla vysvětlit a chápala jen sama,i když chápala.. Inu, prostě to brala takové, jaké to bylo. Něco jako prožívat sen ve dne. Snění byla podle ní jediná skutečně důležitá věc v životě, protože bez fantasie, kde ona by byla? Jen poslední dobou měla menší problém rozeznat mezi realitou a skutečným světem. Žila v jakémsi odděleném království, od lidí raději ruce pryč. Největší pocit bezpečí a pochopení nalézala v přírodě a umění. Znenadání ji za pěkného, ale už podzimně naladěného, teplého pozdního odpoledne napadlo, že nepojede po pochůzce, kterou měla vyřízenou za pár minut hned domů,ale že se pěkně projde, netušíc kam, kudy a na jak dlouho jde. Prostě sponntání procházka. A dobře udělala.
Pomalou, nikoliv unylou chůzí, cupitala ve svých čínách po ulici, až jí vlasy i sukně vlály. Směřovala si to k městskému parku a pečlivě vnímala vše kolem. Krom lidí, ty jaksi vypouštěla ze svých obrazotvorných myšlenek. Důležité pro ni bylo nebe, stromoví a starobylé i nově vystavěné budovy. Ze všeho sálala energie. Už byla v parku a pečlivě se vyhýbala lidem, co jí křižovali cestu nejčastěji na kole nebo kolečkových bruslí. Takovýchto nadšenců bylo v parku přemnoho. Ale pro ni,jakoby tam nebyly. Prostě kráčela, nevšímaje si těch bytostí, soustředíc se jen a pouze na krásu okolních rostlin a na svou snovou náladu. >>Jak krásné je ve dne snít a na nic konkrétního nemyslit. Jen škoda děvče, že od dnešního dne jen necelé dva týdny máš a tvá idyla bude nemilosrdně zašlapána do každodenního stereotypu<< řekla si pro sebe.
Dnes při rozmluvě s váženou starší osobou totiž pochopila, že prázdniny jsou vytyčeny datem,stejně jako všechno v tom uspěchaném moderním světě, tudíž ji už mnoho zábavy nečeká. Proto si také užívala těchto vzácných okamžiků volnosti, co jen to šlo. A plnými doušky.
Další část parku byla celkem klidná, bez mnoha rušivých elementů a lavička pod stromem na stinném místě, zdála se býti vhodným místem k odpočinku. Tak si tedy sedla a aby si nepřipadala marnivě, vytáhla svůj ortel v podobě školního sešitu se vzorečky a nekonečnou teorií chemie. Zbývalo deset dní do prověření jejích donedávna mlhavých znalostí ohledně tohoto předmětu. V poslední době se do toho konečně obula, čemuž by nikdy nevěřila, že to zvládne takhle ukočírovat a něco si i zapamatovat. Ne nadarmo, když na tom visí celá brzká budoucnost. Avšak raději nepřemítala o ještě neuskutečněném, a své zelenohnědé zraky sklopila do papírového průvodce světem kyselin a molekul. Chvíli tomu tak trvalo, jak pročítala zákony a všemožné teorie. Po několika desítkách minut, ujištěna, že udělala zase o krok dále, se podívala na nebe a okolí. Mračna byla podezřele nízko, v okolí se vyskytovalo pramálo hlučných osob, snad jen na lavičce opodál seděla stará paní a hleděla zamyšleně před sebe. Jako ona. Usoudila, že se posune dále, na svojí dnešní pouti městečkem. Zvláště, když kolem nebude moc lidí, pokud se schyluje k bouři. Tak to ona měla ráda, vycházky poklidným tichým městem. Vstala tedy, batoh v němž sešit už byl zpět, přehodila přes obě ramena, obalená krepovou pruhovanou košilí a vydala se kolem zadumané paní po ušlapané cestičce, jedné z mnoha, co vedla kolem rybníčku v Zámecké zahradě. Míjela jakési dva výrostky, kteří se smáli dětským vtipům. Pohlédla na vodu, kde plulo několik pramic. Už dlouho něco takového nebylo k vidění, málokdy byla u lodí obsluha,tedy možnost k vypůjčení. Další symbol toho, že je neobyčejně vyvedený den. Na terase v tamní hospůdce sedělo několik lidí u piva. Na prolízačkách blby malé děti a hrstka dospělých se svými ratolestmi sledovala krmící se opičky, jimiž se zahrada odjakživa pyšnila. Dívce to vehnalo spokojený úsměv do tváře a energicky kráčela dál.
Původně měla v úmyslu svou cestu zakončit nasednutím do jednoho z trolejbusů, které měly zastávku na konci parku. Rozmyslela si to však. Není pěkný den jako dnes denně. Proto se rázně projde celým městem. Však její nohy vydržely nemalou tůru. Bude to pěkná dlouhá procházka. Tak tedy ano.
Vzala to kolem proslulého Morového sloupu a dvu kostelů, muzea a scházela dolů, k lázním, když tu se za ní prohnali dva cyklisti. Musela se zasmát, protože jednoho z nich okamžitě poznala..No to snad ne..Zasmála by se pod vousy(kdyby nějaké měla).Byl to ten podivný malý muž, spíše proslulá městská postavička s dlouhými vlasy známá svým postáváním v oddělení tisku v nejmenovaném konzumním velkoobchodě jejího města.
On si jí však ani nevšiml, zaneprázděn svojí jízdou a kdoví čím dalším, snad způsoby léčení jeho mladých pacientek a rychle profrčel kolem kamsi do ztracena.
Nevadí tedy, stejně neměla náladu se s kýmkoliv vybavovat a nadšeně vnímala duše starých domů stejně, jako přebytek ozonu v atmosféře. I voda byla cítit ve vzduchu. Pomyslný klid před bouří a to i na ulici. Za několik okamžiků se ocitla u Kulturního domu a posléze divadla. Procházela kolem kašny, kde sedělo spoustu mladých lidí a cizinců. Nedivila se, pohled na tryskající vodu byl velice atraktivní.
Již byla na přechodě a šla směrem k městské knihovně. Skvělá to budova, dýchajíc svou dávností a respektem k těm, kdož to dokázali vnímat. Nejen jí se sídlo přespřílišného množství písmen a znalostí líbilo a fascinovalo ji. A ještě ty sochy kolem, pohádkové místo pro milované knihy. Nyní se blížila k dalšímu z parků, tentokrát se vázal k hradní budově, kde měla sídlo Obchodní akademie. Okamžitě se jí vybavilo nejedno setkání s osobami, s nimiž se sešla v těchto místech. První vlny nostalgie, rozhodně ne nepříjemné. Nešla však do něj, místo toho své kroky stočila nahoru, kolem bývalého židovského střediska a pomníku již dávno zbořené synagogy. Dostala se do jedné z nejstarších částí města. Honosné staré domy, konzervatoř a kostel..Ten na ní dýchl takovou spiritistickou silou, že se na několik dlouhých okamžiků zahleděla nahoru, probírala nejzazší detail kostelní věže a cítila z ní jakési gigantsví, snad věčnost časů a prostoru. A také zjistila,že nebe už je takřka černé a co nevidět tu bude průtrž mračen. Nevadí, docela se i těšila. Procházela další starou a veleváženou čtvrtí, kde navštěvovala místo, kde čaj chutnal nejlépe, jak mohl. Že by zatím začalo krápat? Je to možné, stejně, jakože vesmír je nekonečný, ale zatím to nebylo nijak znatelné, natož nepříjemné. Cesta kolem nádraží. Oblíbené místo. Ještě stále nechtěla jet žádným prostředkem a nalézala co nejdelší cesty k domovu. Schválně se loudala oklikami. Kolem míst, kde strávila již hojně času. Nežli došla tam, kde konečně chtěla nasednout na nějaký bus, zjistila, že si během cesty stihla přehrát s dávkou nostalgie veškeré události z docela daleké minulosti. A než by řekla švec nebo švadlena, byla u zastávky. Jako na potvoru ale nic nejelo. Dobrá, proč se neprojít o kus dál? Nejlépe kolem míst s blízkou minulostí. Tak šla. Už tolik nevnímala okolí jako na začátku, kdy byla plna energie, odhodlání, elánu a citu vnímat každičký kousek cesty a lístečku na něm s takovou něhou, jakou uměla věnovat více člověku, než-li přírodě a věcem. Byla teď už dosti unavená chůzí, trápila ji suchost v ústech díky dusnému vzduchu, ale stále šlapala a nechala myšlenky plout, jako nohy v poněkud větších svých botách. A tak to bylo v pořádku a když došla k té zastávce, odkud opravdu plánovala odjet, autobus jí odfrčel před očima, takže se rovnou smířila s tím, že domů bude muset do kopce pěšky a zvolnila už tak dosti lehké tempo. Jestli něco neměla ráda, hned po lidské nevraživosti, pak chůzi do kopce. Jen ale trénuj holka, je zapotřebí trochu vylepšit svou kondici a nereptat. A pak, tuhle trasu už moc dobře znala, protože jí skoro vždy chodila, když odcházela od své nejlepší přítelkyně domů a zrovna nic nejelo, tak věděla, že cestu s menší námahou, avšak hravě, zvládne. Na posledním úseku dnešní poutě se už sytěji rozpršelo. Kapky jí dopadali na jemné vlasy a ona byla šťastná. Konečně se dočkala osvěžující spršky po tom tísnivém dusnu ba co víc, přišlo jí, že déšť společně s prachem a nečistotami odplaví i negatívní myšlenky a problémy stejně, jako bouřka vyčistí stojatý vzduch. A již byla skoro doma, když ji nedobrovolně z stále permanentnějšího snění promněňující vnímání světa, vytrhlo brebentění lidí, večerících v jedné místní restauraci. >>Vždyť já už jsem skoro doma..Takhle rychle?No to jsou věci..<<řekla si v duchu a opět se vrátila do světa svých obláčkových myšlenek, automaticky jdoucí po cestě kolem lesa. A už jen pár kroků k domu, pohlédla na obzor, spatříc vysokotyčící se horu s hrádkem, jež nikdy neomrzelo sledovat a obdivovat. Pršelo stále stejně a nijak nepříjemně. Dívka byla už u dveří, otevřela si a vystoupala po schodech. Spokojená s vydařenou procházkou, ale už vděčná, že je ve svém, vyčerpaná a hladová,vyzula si boty a odešla do svého pokoje. V kterém teď sedí a za šelestu stáletrvajícího děště, přemítá o celém dni.. Snad jich ještě pár takových bude, než se dá do toho nekonečného koloběhu dalšího ročního studia. Toto léto otevírá bránu do světa sebepoznání čím dál více. Ať ještě trvá, tak dlouze, jako mokne chodník na ulici. Je pěkné čerpat energii z přírody a oddávat se jí všemi smysly. A člověk ani nemusí mít při sobě spřízněnou osobu, protože když to zrovna není možné, jeden třeba i přijde na to, že přesně ta osoba, kterouž má na mysli, sídlí v jeho nitru. Jen v sobě objevit tu sílu harmonie a využít ji, co to jde..
Tou spokojenou dívkou byla právě dnes slečna jménem NEBEL..
by myself(r)

Persona

18. srpna 2007 v 11:37 | nebel |  REcenze
Ingmar Bergman -Persona (1966, Sweden)
Vždycky když mají dávat nějaký zajímavý film na čt 2, zapomenu zapnout televizi nebo nejsem doma. Tentokrát jsem si však ukázku z filmového klubu od režisére Bergmana nenechala ujít..
Film je určen pro náročného diváka a děj je nutno sledovat od začátku až do konce(me uteklo asi 5 minut a proto jsem konečnou pointu nepochopila..)
Persona je psychologickou sondou do hloubi duše dvou žen, nehrající herečky Elisabeth, jež se rozhodla protestovat světu tím, že nebude mluvit a druhé, mladičké, bezstarostně působící ošetřovatelky Almy. Celý film má 4 herce, z čehož na plátně jsou takřka pořád jen ony dvě. Jde o zvláštní vztah dvou žen, které odjely do sídla u moře, Alma má za úkol jako zdravotní sestra a psycholožka vyléčit postupně němotu Elisabeth. U moře se sblíží a Alma vypráví své nové přítelkyni o svém životě každý den, zatímco herečka mlčí. Za dobu strávenou o samotě se Alma nevědomky stane závislou na své pacientce. Ta není zdaleka tak mimo na úrovni vnímání a píše o tom dopissvé psycholožce, který Alma objeví a je znechucena křivostí a lhaním Elisabeth.
Ke konci je množství scén, kde se obě postavy perou a zápasí se svými vnitřními démony. Alma se jakoby stane Elisabeth a ta zase jí, díky propojení osudů a splynou v jednu osobu..Tento film se nedá dost dobře recenzovat, už jen díky některým scénám, které jsou nad lidské chápání.
Přesto mě tento film pohltil, jak z stránky naprosto vynikajících hereckých výkonů, tak z uměleckého hlediska-pochmurné záběry na herce, ještě dokreslující dramatičnost děje, půvab obou hereček, nostalgie 60 let, znatelnost severské mentality a psychiky..
Jsem hrdým divákem Nezávislého klubu a těším se na pokračování série Bergmanových filmů, tentokrát bude na řadě film s názvem Výkřiky do tmy.
Máte-li pozitívní, dumavou náladu a otevřenou mysl, film vřele doporučuji:)
by nebel(r)

oneyear older RYCHTA kids

16. srpna 2007 v 21:48 | nebel |  napsáno nebel(r)em
RYCHTA TEAROOM KIDS of 07


Tak už je to pomalu rok, od minulého srpna nesoucího se ve znamení oldschool undergroundu a rycht, a bylo na čase ho zopakovat. V nečem se však dnešní velice povedená rychtunka v čajce na didgeridu od té minulé liší. Jak řekla Connie, bylo to uplně stejný a přece nějak jiný. Stejně jako se změnily osobnosti a duše, dvou už téměř dospělých rychtářek, tak i datum v kalendáři a atmosféra v Dobré čajovně.
Celé se to neslo v přátelském duchu již "domácké čajovny" a s sklenkou čaje, v opojení kouře sheeshy a líbezných zvukomaleb didgereed pod vedením Mistra Vlacha, k idylickému pozdnímu srpnovému večeru témeř nic nechybělo. Takovýhle den bychom braly pořád:) Doufejme, že pozitivní naladění vydrží i do příštích dnů a že zase za rok se takhle sejdeme.. Díky ti, MB FR, za tak skvělé mezzioutro letošních prázdnin a skvělý den, který byl zásluhou za tento vyčerpávající týden. OLDSCHOOL UNDERGROUND & ALTERNATIVE RULLEZZ, WKL;)

("To je žrádlo!") ("Kdepak princezna, Carevna!") ("ukažte holky, co to máte?"..Paráda!")
A na závěr něco pro malé uličníky:)aneb viva la nostalgia( Ráno s Disneovkami):
My z kačerova
Kačerov jak hurikán k nám už míří,
Auta, laser, aeroplán,
Městem víří.
Příběhy píše, z téhleté říše-KAČER-hu-u
Teď k vám děti z dálky letí kačer-hu-u
Přináši sem kouzelnou zem kačer-hu-u
Kačer-hu-hu
Teď k vám děti z dálky letí kačer-hu-hu
Přináší sem kouzelnou zem kačer-hu-hu
KAČER
Na tváře smích ti právě dých pan kačer-hu

(Lahůdka pro zasvěcené:D;))
by nebel(r)

Actual pictures of live

9. srpna 2007 v 1:25 | nebel |  Moje galerie
Tak tu máme srpen, druhou polovinu prázdnin, které se pomalu, ale jistě (bohužel, bohužel) blíží ke konci. Prázdnin, které opravdu stojí za to. Dny plné změn, zážitků, údálostí a tak bylo záhodnou, alespoň něco málo zdokumentovat:) Ať jde o vlasové kreace nebela, úlítlou fotosession úterního odpoledne s MB FR Connie nebo jen zamyšlený okamžik v Krupském lese.. vše najdete v sekcích My photos/Holidayz-in-freedom(popř.X-faxes of nebel(r)) kdo hledá, najde:)
lots of fun/doufamže nedostanu pěstí od nejmenovaných zdrojů;)
by nebel(r)

..And I am feeling good:)

7. srpna 2007 v 15:15 | nebel |  HUDBA
Parádní song, plný optimismu, vystihující náladu aktuálních dnů, a to bez ironie:) aneb soundtrack maximální duševní i fyzické pohody:

The Muse- Feeling good (album Origin of Symmetry)

Birds flying high
You know how I feel
Sun in the sky
You know how I feel
Reeds drifting on by
You know how I feel
Its a new dawn it's a new day its a new life
For me
And I'm feeling good

Fish in the sea
You know how I feel
River running free
You know how I feel
Blossom in the trees
You know how I feel
It's a new dawn its a new day it's a new life for me
And I'm feeling good

Dragonflies all out in the sun
You know what I mean, don't you know
Butterflies are all having fun
You know what I mean
Sleep in peace
When the day is done
And this old world is a new world and a bold world for me

Stars when you shine
You know how I feel
Smell of the pine
You know how I feel
Yeah freedom is mine
And you know how I feel
Its a new dawn its a new day its a new life for me
Butterflieeeeeeeeeeeeeeeeeees

Ooooh, freeier than you..
Ooooh, feeling good..

Btw, je to znělka z reklamy na tchibo, kdy snoubenec dá pod šlálek s kávou prstýnek, jako důkaz lásky..Ať žijou Muse a dobrá nálada!!!!:)

by very happy nebel(r)

Rychta in da Bo3ak

6. srpna 2007 v 11:32 | nebel |  HUDBA
Již dnes v "našem" skalním klubu v pozdních večerních hodinách:
To bude jistě zase nářez.
nebel(r)

Time is again Running out

2. srpna 2007 v 22:01 | nebel |  REcenze
(Back to roots vol.4) MUSE- Výprava za křišťálovým hlasem a hudbou andělů
(Matthew při nasazení všech smyslů a emocí na koncertě)
Již pár večerů se opájím slastnou hudbou této anglické alternative-progressive kapely(téže označován trefně jako art-rock), v jejímž čele stojí Matthew Bellamy, zpěvák, kytarista, pianista a keyboardista, především však nadaný hudební genius s hlasem čistým, jako křišťál. Přehnaná chvála zdá se, ale není člověka, který by to dokázal rozbalit lépe, než-li Matt na jakékoliv koncertě. Kdo neviděl, nepochopí. Ta atmosféra se nedá popsat slovy, stejně, jako pocity, jež vytvářejí. Myslím, že pokud ještě existuje dokonalost, čistota a láska, pak toto všechno vložil Matt do svých písní. Co provádí na svých koncertech, přivádí do extáze. Ať už je to zpěv na pokraji zhroucení, výšky, s kterými se může pyšnit jen několik lidí na světě, neobyčejné charisma, hypnotizující sóla na kytaru, klavírní intermezza nebo amok na konci vystoupení, při kterém skočí na záda baskytaristovi, který ho doslova odnese za nohu a pak skončí na bicí soupravě bubeníka.. To je jen střípek toho, co se děje na koncertě Live Au Paris. O Muse nemá cenu psát, musí si to každý prožít. Je to skutečně hudba na poslech, tučné sousto pro "hudební intelektuály", jak řekla jedna nejmenovaná osoba:)
Muse jsou jasným důkazem, že láska prochází nikoliv žaludkem, ale uchem..
diskografie:
Showbiz 1999

Origin Of Symmetry 2001

Absolution 2003

Black holes and revelations 2006

Jak už bylo řečeno, hudba je určena pro náročnější posluchače, kteří vědí co je to pojem skutečná hudba. Na poslech si musíte udělat určitou náladu, nebo nechat zpěváka, ať ji vytvoří za vás. Pro snílky a přemýšlivé samotáře, je to hudba jako dělaná. Většina písní se nese v duchu zamilované fantazie, ale některé texty jsou taky pěkně depresívní.
Myslím, že si v těchto čtyřech, velice silných albech, každý najde svou oblíbenou píseň, a ne jednu. To je slovy asi vše, o cestě do hudebního ráje. Zbytek je na vás..

by nebel(r), za hudební materiál very thanks to my Levandule (víme)