Říjen 2007

Postřehy odneblud

27. října 2007 v 15:14 | nebel |  Moje galerie
Pár snímků z new foťáku a taky obrazové vzpomínky na 25.10. Rychtazz day:)
Phottoz/Dresden 25.10+NEBELs 18
enjoy the noise:)
by nebel(r)

NBL is 18

27. října 2007 v 0:55 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Ano, je to tak, Nebelka jest plnoletým občanem a bohu(žel)dík, je za všechny svoje činy už zodpovědná.
Zatím to ale není na škodu:)
Vstup do dospělosti byl velice příjemným a oslava dne "Uvědomění", jak jsem ho, možná až zbytečně honosně nazvala, byla více než luxusní..(a to nepadl za oběť ani jediný mililitr alkoholu..:D)
Časně zrána jsme se s mojí eskortou v podání vrchní komorné, Ive Yupkou a šoférem, organizátorem a tlumočníkem v jedné osobě, s váženým panem Miroslavem alias Tyrolským Tillem vydali vyzvednout posledního člena výpravy za německou kulturou- mou MB FR Connie.
Zatímco jsme se blížili k německým hranicím na Zinwald, Till a Yupka nás bavili nehorázně vtipnými gagy ze života, které povětšinou hrané nebyli a my dvě na zadním sedadle, smíchy "nemohly.
V cukuletu jsme prosvištěli hranice a byly jsme na půdě Saských luhů a háju, před námi i za námi mlha, řinoucí se na silnici z okolní i tak okouzlující krajiny. Jak jsme tak jeli, snily jsme si o tom, jak by bylo pěkné takhle pod horami bydlet v jednom z poklidným městeček, která jsme minuli.
Než jsme se dostali přes všechny vesničky do centra dění, stihli jsme se s Connie nadlábnout celozrnnou snídaní za jízdy (nebel uličnice se zapomněla v ranním shodu najíst) a při maličkém odpočinku se i pan Till občerstvil fruehstickem, yupka něco sezobla také.
Asi za hodinu a půl jsme přijeli do Dresdenu. Na první pohled upoutal panelák od předních německých architektů- s oranžově zvýrazněnými okny kontrastovala černá barva omítky- hi-tec styl se mi moc líbí, v takové budově bych bydlela hned:)...Největší ikona Drážďan- muzeum Zwinger, bylo samozřejmně nepřehlédnutelné, jelikož jeho věž se tyčila do výšky a vyčuhovala už zdáli nad ostatními budovami, po levé straně pravoslavný kostel v ruském stylu se taky nedal přehlédnout. Ani jsme se nenadáli a už jsme byli za gigantickým Drážďanským nádražím a hledali cestu k našemu destinu- Muzeu Hygieny.
Trošku zmatečku pro začátek, ostudná otázka na cestu s gramatickými hrubkami, ale po chvilce jsme industriální budovu, která na první pohled neměla s muzeem umění co dočinění, v pohodě našli, rozloučily se s penzisty, kteří se šli procházet městem a zamířily s Connie za kulturou.
Connie oslnila svojí angličtinou, a už jsme měly v rukách vstupenky, v šatně kabáty a náhrobky nás vítaly na první části naší výpravy-výstavě o smrti ve všech jejích podobách-SIX FEET UNDER.
(o výstavě SFU se rozepíšu podrobně, včetně exponátů, snad později, sice už to nebude ono, ale na to je třeba malinko jiné rozpoložení..)
Pro někoho morbidní záležitost, pro jiného sáhnutí na úplné dno svých psychických možností, pro někoho snad jen pozastavení se nad uměleckými schopnostmi a nápady těch, kteří měli díla na svědomí..
Nebyla jsem zrovna ve své kůži, co se psychiky týče, takže exponáty a celková tíživá atmosféra byla hodně tvrdou masáží pro moje emoce a mozkové buňky, v některých okamžicích se mi chtělo křičet a snad nejlépe útéct někam daleko i ze své vlastní mysli. Koncovým bodem byla projekce ženy, která byla zasypána kamením a zvedala postupně své tělo z hrobu, to už moje hlava vážně nebrala. Ale jakobych si sáhla až na samé dno,moje chůze těla bez duše a touha nechat se smést jednou pro vždy, prostě se vypařit jako ona mystická "mlha", se pomalu ale jistě začala vytrácet..Nevím, jak moc se vryla do paměti SFU kolegyni Connie, každopádně její sklíčený pohled a každou chvíli pronesené morální a emocionální protesty na prostředí, prozrazovaly dost na to, aby bylo jasné, že pro ní je to víc než silná káva. Jen jsme místnost opustily, značně se nám ulevilo.
Měly jsme ještě čas, takže jsme se podívaly na výstavu o patro výš, název si teď nepamatuju, ale byla to tematika člověka a hygieny ze všech možných sfér a okruhů. Šlo hlavně o lidské orgány, všechny smysly, lidskou a rasovou kulturu, vztahy, nemoci, lékařství, sexualitu, civilizace ale i módu apod.
Nejvíce nás asi zaujaly interaktivní projekce kultur, čichové vzorky zvířat a jídel a v poslední místnosti s třídou Blekoty :D , jsme byly oslněny módními a hygienickými pomůckami z dob především viktoriánských. Nespočetné flakony na vůně, spony do vlasů, přívěšky, prsteny a jiné šperky z kterých se nám tajil dech, půvabná toaleta pro nějakou vznešenou krosničku..Oči by roztály krásou, kdyby mohly.. Prohlídku jsme ukončily s úsměvem okouzlujícího pána s vozíkem a cestou k šatnám se stavily v obchodě s knihami a suvenýry. Spokojeně jsme stály u pokladny frontu s knihou o módě, plakáty SFU a upomínkovými předměty a opět se našlo několik osob, na kterých by bylo hříchem alespoň oko nezanechat (UKL:D)
Před budovou jsme udělaly s Connie několik bleskových fotek na památku(můj foťák se musel vybít, jako na potvoru po dvou snímcích) a štrádovaly k autu, kde už stepoval Till, který nám se smíchem sdělil, že další euro do automatu na parkování vhodit nehodlal,takže na nás už netrpělivě čekal a Yupka tuhla strachy v autě, očekávajíc každou chvíli Polizei s pokutou. Odfrčeli jsme z centra pryč. A teprve to akční být začalo..
Řeklo se totiž, že ještě nepojedem domů a podíváme se do nějakých hal, když už jsem vyměnila veškerý koruny za eura a celkově jsme si chtěli něco milého zakoupit. Jenže do hal se nejelo s tím, že se stavíme v Freibergu... Tak se teda Till smířil s cca 50 km navíc a jeli jsme po kostrbatých silničkách, v hlavě vidinu Kauflandu s obrovským sortimentem všehochutě.
Jenže...."pitomý skopčáci", jak jsme později nadávali, v čele s Tillem, nejsou schopni označit obchodní dům aspoň 500 m předem, takže jsme asi půl hodiny bloudili po městských periferiích, až jsme nakonec se vztekem a agresí(aspoň já jí měla), vzdali hledání a smířili se, že se stavíme akorád tak v Penny marketu, co byl na každém rohu. A ejhle, jakoby byla Nebel obdařena na den šestým smyslem, mrkla sem doleva a spatřila:KAUFLAND! Lačně jsme se vrhli vzít vytoužené místo útokem..CDčka ani oblíbené časopisy, jak už mám rituálně spojené s návštěvou obchodů v Deustchlandu, sice neměli, ale i tak byly moje tužby s pomocí "Exotických sladkostí"( u nás abstinujících (Marsky, buena...) ), prvních legálních lahviček alkoholu a kosmetických maličkostí, slibně ukojeny a tak jsem unaveně, po dlouhé době zase pořádně najezená a spokojená(téměř k nevíře)ulehla na sedadlo a chtěla nechat se unášet spánkem, což ale neklidná jízda ve všudipřítomné mlze a Tillovi nezapomenutelné monology, vyvovávající u mě a Connie záchvaty k smíchu až to bylo šílený, naprosto znemožňovaly.. Nakonec jsem usnula až za hranicema a to tak tvrdě, že mě MB FR před Teplicema musela budit..Není se čemu divit, prostě NAMÁHAVEJ DEN:)
Za soumraku, spíš za totálního smogu vyjetých aut, jsme vyložili MB FR před domem, rozloučili se a se zbytkem groteskial posádky se vydali na poslední misi naší cesty- k nám domů na kafe.
Tam mě čekala soukromá rodinná oslavka se super dárky a pohodovou atmosférou, i když mně navečír, jak už to tak svátečně bývá, přepadla nostalgická samota a smutek nad tím, že už zase uplynul další rok a nebel je na tom pořád v jednom ohledu katastroficky a polemizace nad tím, co vlastně za těch 18 let dokázala.. Ale ani to nenarušilo tak silnou atmosféru wonderful dne..
STRAŠNĚ MOC VÁM VŠEM, KDO JSTE SE PODÍLELI JAKKOLIV NA TOMHLE DNI, NA KTEREJ URČITĚ JEŠTĚ DLOUHO NEZAPOMENU,DĚKUJU A VÁŽÍM SI VÁS.
DĚKUJU ZA KRÁSNÝ DÁRKY, ALE HLAVNĚ POZORNOST A NA VĚDOMOST DÁNÍ, ŽE NA SVĚTE NEJSEM SAMA A VŽDYCKY JE TU DOST LIDÍ, CO MĚ PODRŽÍ A ZA ŽÁDNOU CENU NENECHAJ PROPADNOUT TEMNOTĚ.. NEJVÍC THANXX 2 MB FR(WKL, U KNOW..) YUPCE, NEJ BABIČCE A BLÍZKÝ OSOBĚ NA SVĚTĚ, TILLA FREDDYHO, BEZ KTERÝHO BY NEBYLA SATYRA ONO, RODIČUM, ZA TO ŽE SE JIM POVEDLO STVOŘIT MĚ, ŠÍLENOU BYTOST, CO PŘEZEVŠECHO OBČAS MILUJE ŽIVOT I VOSE, KTEREJ NENI ZAS TAK ŠPATNEJ JAK SE ZDÁ A VYŠVIH SE;)
IDEÁLNÍ OSLAVA NAROZENIN. NENÍ CO DODAT.:)
(zabiješ mě, protože sem slíbila, že to nikam nedam a přesto to porušila,ale ušetři mě, bez týhle fotky by tenhle článek prostě nebyl ono...O:)
BY ADULT NEBEL(R)

Zloba a deprese lidstva v metrech čtverečných

13. října 2007 v 0:56 | nebel |  R3portag3 by nebel(r)
TEP-CORE 3ožák-report za čerstva aneb maso je ještě syrové..
Páteční den byl plný překvapení. Hlavně těch nepříjemných. Tahle HC smršť to ale všechno překonala..
Obyčejný říjnový večer, venku deštivo a chladno. Když vstoupíte do undergroundového klubu na kopci, jakoby to všechno spláchla nějaká mexická vlna, cítíte se nabití a plni energie, tamnější atmosféra vás chtě nechtě nabudí a přepne na mód nočního veselí.
Jako obvykle se začlo fotbálkem a po povzbudivém několikátem zápase, jsem se i s doprovodem přesunula na scénu, kde už zkoušela první z kapel, nahraditelé hlavních protagonistů, co nakonec nemohli dorazit - INBORED LYCANTROPHY.
Nadupaný moshing od prvního tracku, peklo u pódia v podání punkerů, značně poznamenaných nejednou rundou, charismatický Satan, s pronikavým pohledem a vlasy až bůhvíkam, každou chvíli montoval mikrofon, který týral svým mocným growlingem a hypnotizoval dvě sličné metalistky vpředu. Slečny s okovanýma rukama až po ramena, jedna oděna stylově do černého s nelítnostnými bodci na obou pažích stíhala ucucávat zlatý mok ze sklenice a ještě moshovat, a ani naši tři známý zarytí metalisté, preferující heslo :"METAL FOREVER!" nepřišli se svým moshingem vniveč.
Doslova inferno. Na konci se zpěvák k nadšení faninek vysvlékl do půli těla. Jak po zvukové, tak vizuelní stránce prostě "námrd".
Dalšími pány na holení byla zpočátku emařsky působící kapela z Mostu - Assassins. Ale mile překvapili, s prvními metalocoreovými riffy se šlo na věc. A my přímo do kotle. " Punkáči nekoušou", Jak pravil frontman skupiny, zatímco ti tři zlití týpci s číry pařili uprostřed. Veškeré zábrany a obavy o fyzickou újmu, šly stranou. Pogo v aréně. V tváří tvář zpěvákovi, na ostří nože s punkery, oddávali jsme se s kamarádem "metal-punkovému reji". Do ema to mělo daleko. Moshovat před zraky rozpačitého obecenstva nebylo ničím obtížným ani za střízliva. Jen tělo trochu nestíhalo. Ale s jedinou pauzou jsem vydržela pařit až do konce jejich session. Skvělej hlas a pásek, Broumisi;)
Poslední koncert než jsme opustili půdu UDG klubu, to byla taková probíračka, hodná ke kladení fylosofických otázek až k samému počátku. Zjevení Indianského Ozzyho vedlo k rozpačitému úsměvu. To byli NO+! S nimiž jsem měla tu čest seznámit svůj sluch už před delší dobou kdysi v květnu, kdy mě trpce zklamali. Když ale začal apačský náčelník s bosýma nohama a roztrhanýma podvlíkačkama v rozkroku vydávat growlerské vzkřeky, jen jsem tupě zírala, a připadala jsem si jak na nějaké western-coreové show, kde to "Rudý bratr" značně přehnal s dýmkou míru a předtím povečeřel houbičky. Kdybych si odmyslela ten groteskní kostým, tak zvukově to špatné nebylo. Ale nechápali jsme. Ani lidi okolo. V kotli to vypadalo jak na sabatu sjetých čarodějů a člověku se nabízela otázka, no kde ten svět je, týpci přes třicet řádili jak na sletu čarodejnic a vykrucovali se do různých pozic a poskakovali, až málem indiána "ozzyho"stráželi k zemi. Křičícího pomatence zachraňovalo zvýrazněné bicí a kytary. A po chaozu v hlavě byl čas odejít.
Celkově to nebylo vůbec špatné. HC for ever, jen tomu náleží místo v podzemí :)
by satsifacted nebel(r), snad zase brzy tam, kde mosher dává dobrou noc..


NEBEL ORB-CARPE NOCTEM

10. října 2007 v 22:59 | nebel |  Moje galerie
Autoterapie v obrazech, ve snaze odehnat myšlenkové démony. Temná stránka lidské duše je tak fascinující, ale děsivá...
Vychází měsíc, nad temnými houštinami, jako když se snaží světlo života proniknout skrze stěny hnisavé zloby nitra..
Nosferatu už se blíží..............................
"Pohleď svému orteli zpříma do tváře"...Zasyčí do ticha, než-li se na svou obět vrhne a ochutná horkou krev prýštící z tepny nešťastníka.
Lilith, ikona temnoty jen nečinně přihlíží, město pohltil věčný chlad
Paprsky luny osvětlují scenérii hrůzného magického rituálu..
Brána pekel se otvírá
..Aby vypustila své zplozence na svět a nedala duším spát..
"Poutníče, smilni s neodolatelnými služebnicemi zla...tak sladká je bolest z rozkoše.." lákají tři Satanovy nevěstky nebohé smrtelníky, bloudící tmou.
Přijde nad ránem vysvobození nebo přízrak s tváří anděla přináší zapomnění a smrt?
S obavami usíná duše, v které sídlí démoni a spánek je velkým neznámem, ale hlavně nepřítelem.
Myšlenkové pochody by nebel(r)

Anarchistic memory

9. října 2007 v 20:59 | nebel |  Moje galerie
Zaměň prožitek za užitek a bude ti z hůry dáno.
Sejde z očí, sejde z mysli, a jenom blázen, by věřil na nesmysly.
by nebel(r)

End Of Green-DEAD END HERO

5. října 2007 v 16:05 | nebel |  HUDBA
In the end, in the end there is nothing more.
It's the end, one big smile before you dance with the dead,
One last breath before you leave, it's still the end.
No more tears, no more fears and no more lies.
It's the end.
One big smile before you dance with the dead.
Take the ride and yoin the end and wave goodbye.
Every other day,
Waiting for the point called zero,
Every other day, take it back, take it back away from me.
Every otther day living like a dead end hero, every other day.
In the end, don't be scared, you're almost there.
It's the end,
One big smile before you dance with the dead,
One last ride before you leave, you're almost there.
You will know, when the last star fades away (at night).
Don't be scared, I'll be waiting on the other side.
Reach for my hand, I'm your last ride home.
Still the end waits, it's over, all is done.
(Chvilka nostalgie) by nebel(r)

Last freekend

3. října 2007 v 22:05 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Víkend už je pryč a přesto by byla hanba se nezmínit o hned čtyřech kouzelných dnech, kdy jsem si mohla naprosto odpočinout od okolního světa v okruhu nejbližších a toho co mám nejradši- hudby a přírody.
Proč není prodloužený víkend každý týden? I když ona takováhle rychta jednou za čas nezaškodí, ale vkuse by to člověka asi brzy odrovnalo:)
Čtvrtek, ano, ten krásný den, kdy jsem školu pověsila na hřebík o den dřív , než-li jindy a vydala jsem se vstříc volnému prostoru čtyř pekelných dnů a jejich maximálnímu využití. Deštivé odpoledne, prošpikované ne zrovna vynikajícím stavem mojí mysli a nevolnost nepřekonaly dobrou náladu a akční zájezd do hypernovy, kde nás s MB FR po celou dobu "exkurze"mezi regály a obchody s vyšvihlými cenami a slevami doprovázel onen muž, jež je znám asi celým Teplicím- pro někoho mušketýr pro někoho Ka...Karel:) Klíny do hlavy, ale i zajímavé postřehy o léčitelských schopnostech jsme si vyslechly a přesunuly se autobusem do jiných sfér městského centra. Co to však bylo, v 30, našem italském expresu za vidění a za poslech, naši dark občané se zase vyznamenali...Avšak my se nedaly zahanbit R´n´P (rythm&porn?:D) soundem a vrhly jsme se pomocí svých mp3ek v mobilu do pořádného battlu. Hádejte, kdo zvítězil? Miss Blackota a její friends se odsunuli se značným znechucením a Connie s Nebel si jen vítězoslavně pogratulovaly, zatímco je vítr a déšt zanesly do "doupěte pozitivních nálad a mysli"-Naší Dobré čajovny. Dobře se popilo, dobře se pojedlo, prostě jako vždycky. Personál jako vždycky profesionální:)prostě,jako doma;)

S večerní hodinou nebel ihned zalehla, aby ji opustila celodenní nevolnost. To ještě netušila, co se bude dít den následující:)...

Pátek- rychtuny svátekk(Božáček HARDCORÁČEK:))
Celý den pršelo a nálada byla nevyšvihlá, ale to se po prospání z nemoci a vidiny večerní akce brzy změnilo.. :)
Nastartoval to fotbálek a akční retro hra z automatu, kterou jsme společnými silami s MB FR dohrály do samého konce, i přes mé nemalé posilněním kvalitní tekutinou:)
Jediným sklamáním bylo, že nadupaný koncert začal až v 22h, namísto zveřejněných 19h. Ale nikdo není dokonalý a hodinová pařba v podání Beautiful Cafillery, neměla ABSOLUTNĚ CHYBU!:)
I přesto, že nebel byla mírně(i bez Míry)mimo a pařila tak,že z přehaného moshování jí málem doslova ulítla hlava, lepší vybití emocí a prožitek z extrémního zvuku, snad ještě nezažila..Páteční atmosféra byla bomba, a to bez argumentů! Nářez na druhou..
:) už jen ten plakát, mluví za vše:
No není to k nakousnutí?:)hmmm;)
Z akce hned do postele a kupodivu druhý den ráno svěží jako rybička, bez známek kocoviny se nebel probudila, avšak hlava a záda protestovaly svojí nečinností. Krutá daň za noční potrápení tělesné schránky následovat musela:)
Přesto jsem však nelenila doma a s úsilím se vydala do Krupských krajů, kde se celá sobota nesla v odpočinkovém duchu hudby, filmu (Ichi the killer stojí za zmínku a jistě mu bude věnován samostatný článek, jelikož větší zmatenost a pochybnosti o normálnosti filmových jedinců a kultury ve mně(a nejen ve mě) žádný snímek než-li Iči nezanechal.) a pohodové atmosféry s pozitivními myšlenkami.
Heslo dne: Iči je v piči a japonští gangsteři se prohánějí po městě v čapkách s plyšáky, zatímco hlavní hrdina brečí v rohu:) Taková je ideální sobota:) 77 rullezz.
A byla tu neděle, závěr freekendu a ten se povedl více, než-li výtečně:)
Chmurám jsme daly sbohem při sponntálním rozhodnutí jít s MB FR pouštět draka.Je přeci podzim:)
S přesunutím na místo, které připomínalo více krajinu z nějakého fantasy příběhu nebo pohádky, než-li skrytou mýtinku kolem vesnic v Doubravském kraji, se i naše mysli ocitly někde hluboko v propasti, která oddělovala ten nehezký konzumní svět plný skažeností a na několik hodin nás posunul do lyrického vnímání přírody a světa. Dráček sice moc nelítal, ale strom, zvaný Emil nám předal energii(tímto mu převelice děkuji, čátečně vyléčil můj pochroumaný krk:)), krásné barvy podzimní krajiny působily ukliďnujícím dojmem a nutili k zasnění se a pozastavením nad chodem světa a odproštění se od všedních starostí. Stačilo jen sedět, pozorovat tu tichou scenérii a až na občasné otravování nezvaných pejskařů(s výjímkou majitelky ovčáka a mé staré známé retrívřice Giny) a důchodců, kteří si to čas od času šinuli přes cestu lopotivým krokem, to byla idyla. Vše je zdokumentováno By connie a něco také mnou:), brzy v galerii a jinak můžete shlédnout na blogu zazvorka.
Poeticky jsme zakončily zvláštní den v Nostalgii(jak příznačný název) při staročeském pokrmu (to by bylo, aby ne) -Babiččině krupicové kaši:)
Na tuhle neděli se jen tak nezapomene, už jen proto, že Málo pani pase kozy:D
"Přátelé jsou jediným tmelem společnosti, který ji vždy bude držet pohromadě.."
A skutečně je tomu tak. Protože není nic cennějšího a máš-li přítele, našel jsi poklad.

Thanx to everyone, who shared with me last FREEKEND. WKL:)
by someone,but always NEBEL(R)

30 stm-rozuzlení?

1. října 2007 v 5:55 | nebel |  HUDBA
Za prvé, nejsem emo, za druhé, tahle písnička vystihuje totálně mojí náladu, za třetí, text se vyjjímá jako betaverse řešení mých chmur a za čtvrté, je to oblíbená písnička Dámy, které náleží snad všechny 7 světa:)

30 Second to Mars- The Kill(Beautiful Lie 2005)
What if I wanted to break

Laugh it all off in your face

What would you do?

What if I fell to the floor

Couldn't take all this anymore

What would you do, do, do?



Come Break me down

Marry me, bury me

I am finished with you



What if I wanted to fight

Beg for the rest of my life

What would you do?

You say you wanted more

What are you waiting for

I'm not running from you



Come Break me down

Marry me, bury me

I am finished with you

Look in my eyes

You're killing me, killing me

All I wanted was you



I tried to be someone else

But nothing seemed to change

I know now, this is who I really am inside

Finally found myself

Fighting for a chance

I know now, this is who I really am



Come Break me down

Marry me, bury me

I am finished with you, you, you

Look in my eyes

You're killing me, killing me

All I wanted was you

Come, break me down

Break me down

Break me down



What if I wanted to break...?

(překlad raději nepřidávám, kdyžtak časem...)
Kuj železo, dokud je žhavé aneb každá rána se dá snést, dokud je jen na povrchu, tím více bolí, čím častěji a hlouběji je kůže odírána.................doslova..............................................................

by nebel(r)