Listopad 2007

Světová próza-Stefan Zweig

28. listopadu 2007 v 23:06 | nebel |  literatura
Ve škole jsme měli za úkol si vybrat povinnou četbu ze světové prózy z první poloviny 20.století a já jsem si zvolila Amok, psychologicky zaměřené dílo od Rakušana Stefana Zweiga a pokusila se přiblížit děj povídky.

Napínavý příběh začíná na palubě parníku, plujícího do Anglie z Indie. Autor popisuje nepohodlnou cestu, strávenou v těsné kajutě v podpalubí, jelikož to bylo poslední zajistitelné místo na lodi. Dlouho to v kabině nevydržel, tak se po tři dny zdržoval převážně na palubě a pozoroval ostatní pasažéry. Třetí noc nemohl spát, tak se opět vydal na palubu a pozoroval hvězdy. Při kochání se oblohou ztratil veškerý pojem o čase.
Urvk. -Chtělo se mi spát, snít, ale nechtělo se mi z toho magického kouzla, nechtělo se mi dolů do mé rakve. Bezděky jsem pod sebou nahmatal koutouč lana. Posadil jsem se na něj a zavřel oči, ale přesto mě zaplavila temnota, neboť jsem cítil tiché šumění vod, nade mnou neslyšně zvučel jasný tok všehomíra a to šumění mi ponenáhlu stouplo do krve: už jsem si neuvědomoval sám sebe, nevěděl jsem, jestli to slyším svůj vlastní dech nebo jestli to bije vzdálené srdce lodi, plynul jsem a splýval s nepokojným šuměním půlnočního světla.
Ze snění byl vypravěč probuzen cizincem, který měl brýle a kouřil dýmku. Zřejmě tam bez povšimnutí seděl po celou dobu, co hlavní hrdina odpočíval. Zjistilo se, že cizinec je autorův krajan- mluvil také německy. Ten člověk ho děsil podivným chováním. Oba muži se na sebe mlčky a nervózně dívali, nakonec si popřáli dobrou noc a hlavní hrdina chtěl odejít, ale ten cizinec na něj měl prosbu, aby nikomu neříkal, že se s oním tajemným mužem setkal, protože cestuje v utajení a nikdo se nesmí dozvědět, že je na lodi. Vypravěč souhlasil, že nic o podivném setkání neprozradí, podali si ruce a oba odešli do svých kajut. Našemu hrdinovi to nedalo a chtěl se o cizinci dozvědět víc.
Druhého dne první muž vstal v dobu jako den předtím, když už byly na nebi hvězdy. Šel na místo, kde potkal minulou noc záhadného muže, ten tam opravdu seděl a kouřil dýmku. Ten nejdřív chtěl odejít, omlouval se stále dokola, ale pak vyslovil slova vděku za to, že se s ním vypraveč vybavuje, jelikož je jeho jedinou společností za posledních deset dní plavby. Sedli si spolu a dali si cigaretu. Potom se slušně našeho hrdiny zeptal, zda je unavený, že by mu strašně rád něco vyprávěl.
Urv.č.2.:
"Já vím, já moc dobře vím, jak je absurdní, že se obracím na prvního člověkam kterého potkávám,ale.. já jsem..já jsem ve strašlivém psychickém stavu.. dospěl jsem do stadia, kdy musím bezpodmínečně s někým promluvit… jinak je se mnou konec.. to pochopíte,až..ano, až vám to vypovím.. Já vím, že mi nedokážete pomoci..Ale já už jsem z toho mlčení tak nějak nemocný a nemocný člověk je vždycky ostatním lidem k smíchu…"
Náš autor byl toho názoru, že má povinnost tomu druhému vyjít vstříc, když je v tísni, což cizince rozhořčilo ještě více. Jelikož tato slova byla klíčem k celému jeho trápení. Choval se jako šílenec nebo opilec. Skutečnost, že vedle sebe měl několik lahví whiskey, tomu nijak neulehčovala. Pak začal nesouvisle vyprávět, co ho tíží a neustále přecházel z vyprávění do sebeobviňujících výkřiků a blouznivého monologu. Byl lékařem v Indii po sedm let, v zapadlém městě téměř bez civilizace, na samotě. Odhodlal se k tomu proto, že když ještě žil v Německu, měl pletky s jednou ženou a ta způsobila zničení jeho kariéry lékaře. Přijal nabídku holandské vlády, která za závdavek verbovala do Indických kolonií lékaře. V Indii se brzy začal nudit, až do té doby, než ho náhle navštívila bílá žena, Angličanka, která s ním nejprve tlachala a pak mu naznačila, že čeká dítě se svým milencem a on jí musí pomoci, protože manžel se vrací za několik dní z ciziny a nesmí se nic dozvědet. Čišela z ní odhodlanost a síla, která doktora naprosto okouzlila a do ženy se zamiloval, přestože v sobě vedl vnitřní boj a citu se nechtěl podat. Ženě však pomoc odmítl, stejně jako nabídku vysokého obnosu, když svůj úkol splní. A ona ho neprosila, naštvaně odjela pryč, přesněji řečeno zmizela z dohledu, ale zaslepený lékař tušil, kam má namířeno a sledoval ji přes celé město na kole, jakoby v amoku. Její indický sluha se ho pokusil zastavit,ale marně. Auto ženy však mezitím odjelo neznámo kam. Vystopoval jí až do rezidence,kde bydlela. Ona si s ním nepřála mluvit. Doktor se zpil do němoty v jednom baru a utápěl se v žalu. Druhý den se vrátil k ženině domu. Tam už na něj čekal její sluha a pokynul mu aby šel za ním. Doktor ale odešel a vydal se k vicerezidentovi, aby mu řekl, že už nechce žít tam,kde doposud. Vicerezident mu odpověděl, že by chyběl dost lidem a na tento popud se doktor vydal na vládní recepci, s tím, že ji tam určitě uvidí. Choval se dost nepřípustně a udělal ženě ostudu, vydala se pryč s nenávistí v očích. Napsal jí dopis a čekal do druhého dne na odpověď a měl chuť se zastřelit. Dostal nejasnou odpověd ať posečká doma. Zanedlouho zaklepal na dveře její sluha, s hrůzou vedl doktora do špinavého domu, kde ležela žena, sténající v bolestech a krvi, protože podstoupila zákrok, který doktor udělat odmítl a vykonala ho neznalá Číňanka. Doktor najednou nad ženou nepřemýšlel jako nad milovanou bytostí, ale pouhou pacientkou, snažil se jí pomoci,ale umírala.Než skonala naposledy, měla k doktorovi horečnou prosbu.
Urv.č.3:Uklidnil jsem ji, sklonil se blíž..a tu se na mne zadívala dlouhým, zmučeným pohledem..její rty se tiše pohybovaly..byl to už jenom poslední dohasínající zvuk,řekla..
"Nedoví se to níkdo.nikdo?"
"Nikdo." "Odpověděl jsem co nejpřesvědčivěji, to vám slibuji."
Když jí doktor přísahal, padla do bezvědomí a ještě hodinu děsivě bojovala o život,ale marně.
Doktor se sluhou museli zajistit,aby se nenašly žádné stopy po mrtvole.Doktor nařídil jinému, kterého povolali,aby sepsal do úmrtní listiny,že skonala díky nešťastné události. Později dorazil na místo její milenec. Byl to ještě mladík, ještě dítě a doktor s ním zcela soucítil. O tom, že žena nosila jeho dítě, kvůli kterému zemřela, netušil a ani se dozvědet neměl. Rozplakal se a zůstal s mrtvolou sám. Potom nabídl lékaři,aby u něj chvíli bydlel, zajistil mu pod falešným jménem lístek na lodi a tak lékař uprchl ze země. S hrůzou zjistil, že s ním do Anglie pluje i vdovec, manžel zesnulé a její rakev. Od té doby ho to pronásledovalo ještě více.Nenáviděl lidi. Skončil své vyprávění s opovrhnutím ke všem.
Hrdina mu nabídl, že k němu odpoledne přijde do kajuty,ale doktor ho hořce odmítl a vysmál se mu s tím, že je jen dalším lidským červem. Poté zmizel a už nikdy se neobjevil na palubě ani jinde na lodi.Pak hlavní hrdina spatřil muže se smuteční páskou, o kterém kolovaly zvěsti, že jeho mladá žena zemřela na tropickou nemoc. A došlo k podivné události. To zrovna loď kotvila v Neapoli. Pasažéři se vylodili na této zastávce a italští karabiniéři se procházeli po lodi. O celé aféře se mlčelo. Až později se hrdina dočetl v italském tisku, že v Neapoli došlo k nehodě, kdy při spouštění rakve zesnulé do člunu v přítomnosti manžela nějaký šílenec svrhl něco těžkého na žebřík, který se zřítil s rakví,nosiči i manželem do moře. Manžela zachránili, nosiče také, ale rakev zmizela navždy v hlubinách. A v přístavu moře vyplavilo mrtvolu čtyřicetiletého muže. O tom,co se stalo doopravdy,měla tušení jen jedna osoba.
Sea Twilight by ladis(r)
by nebel(r)

Something new

18. listopadu 2007 v 23:04 | nebel |  Moje galerie
Tentokrát menší oživení galerie.V my artworx přidány dvě složky : some nu-worx a old-workx by nebel(r) (vzpomínka na graffitty éru)
a opět pár fotek/Phottoz - November07 očima nebel(r) za pomocí dílny BWorks.
Shlédněte:)
by nebel(r)

B@ck2DaRoots>23<!

11. listopadu 2007 v 22:41 napsáno nebel(r)em
Freekend aneb jedna velká RYCHTA...!

Pátekk-to byl právé rychty sváTEKK. Celý víkend se nesl v duchu uvolněnost, atmosféra se vrací přesně o dva roky z5, k mým tekk kořenům..Pokračuje to přesně tam, kde to začalo---->Ulita/UL, OWA SOS enter:50,-
Na místo jsme s kamarádem dorazili někdy kolem 23h. Poslušně naladění na "bejzovou" vlnu. Akce byla už v plném proudu, zakoupili jsme si drinky a při hledání místa k sezení, na koho jsme nenarazili-APHISe! Dredatého umělce undergroundové scény, o kterém jsme se zrovna ten večer bavili..Takové překvapení pro začátek. Chvíli jsme jen tak s EDem seděli a užívali zvuku dunících beden, ale pak jsme neodolali a přidali se do víru tančících těl, zmítajících se hlav dredatých týpků a já si konečně připadala jako pravý systemák. Spirit předloňského roku byl naplno obnoven. Vydrželi jsme řádit u beden s přestávkami do pozdních ranních hodin. Párkrát to sice NEBEL nerozdýchala, díky přetížení organismu a zakouřenému prostoru,ale čerstvý vzduch umožnil v rychtě pokračovat. Odbila čtvrtá hodina ranní a my, usínající v křesle před projekcí k čímdál víc nakládajícímu HCTekknu, jsme při velkém počtu přicházejících "smažek" do lokálu usoudili, že je nejvyšší čas k escapu. Směr vlakové nádraží byl jistý. Jen co jsme se usadili ve vlaku, usnula jsem a probrala se až na teplickém nádraží. nebýt bdícího EDa, jeli bychom až bůhví kam. Přesun do suchého teplého bytu byl v zasněženém ránu dost nepříjemný. Mráz bodal a pálil do rukou i obličeje. Jaká radost byla, když jsme konečně došli na místo. Dvě hodinky spánku a sladkého nevědomí to jistily. Po menším výletu do říše spánku jsem se s kamarádem rozloučila a vydala se domů, kde jsem se stihla akorád najíst, vykoupat a ihned dopadla ve své nejmilejší posteli do komatu, až do odpoledních hodin. Celá sobota se nesla v duchu polospánku. Tolik hodin jsem ještě nikdy během dne nenaspala. Byla jsem absolutně polámaná, vyčerpaná a tak tělo nic jiného než relax, nehodlalo akceptovat..
Celý víkend jsme dnes zakončili v pohodovém SPEKTRU, kde hrála fajn hudba, byla pohodová společnost a řeč rozhodně nevázla..
A co mi tento víkend přinesl? Určitě pozitivnější pohled na svět, zábavu jako už dlouho ne, uvolnění, nekonečný pramen inspirace v oblasti AbstractTekno artu, čemuž jsem se už dobu nevěnovala, poznala jsem nové lidi a zjistila, že i já se dokážu pořádně odvázat, bavit aužívat života. Tak by to mělo být častěji, doufám že bude.........Maximální obnovení 23 culture a nostalgie s Mrtvym Kennym crew a spol...Svět je malý..někdy i krásný...Jak jsme si s Connie řekly na nový rok- RYCHTA BUDE WOE @23@, Freedom in-spiral rullezz
"A tak šli Mach a Šebestová do školy a jako obvykle..........SMAŽILI!" (EDs mixex rullezz)
by anew nebel(r) KAWAUTEKK

Počátek spirály

4. listopadu 2007 v 12:52 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Vytvářím si svůj svět, uprostřed dravého vesmíru, jednou potichounku kráčím kolem bouřlivého shluku sopek, jindy se naopak s vervou vrhám do centra veškerého armageddonu. Ať jsem smutná, nebo veselá, zuřící nebo ochotná rozdat se ostatním, vznášející se idylicky v oblacích, stojící pevně nohama na zemi v mizerné, ale vlastně racionální realitě,
vždycky jsem to já. NEBEL®, pro mnohé figurka z vesmíru, pro většinu vetřelec z Marsu, blázen, snad i snesitelná bytost, která má druhým co nabídnout.
Svět se mi jeví jako jedna velká rozbouřená řeka. Často se ztrácím pod masou toku, jdu proti proudu, to nikdy plout po řece neusnadní. Do toho se ještě objeví vodní vír, který se zdáli jevil být svůdnou mořskou sirénou, to je pak hotové nadělení. Jen sám sobě může být člověk rybářem, co se vysvobodí ze sítí, i když dostane záchranný kruh, bez kterého by to nešlo, nevynaloží-li dostatek vlastní síly a nebojuje, utopí se.
Je těžké soukat se z bahna, ale jakmile najdeš skulinku, ven se dostaneš. Náhle se obnoví ta příchuť naděje, vůně svobody a odhodlání po sté skočit do vody a plavat. Je jedno, jestli po nebo proti proudu, voda nadnáší a směr, ten je víceméně na Vás. Věc volby, to je krásná možnost. Pokud si jí připustíte.
Stejně, jako vyjde slunce po těžké noci, jako po prohrané bitvě zůstane hrstka raněných, ale živých mužů, i já nacházím v žití světlé chvilky, pocit radosti, uspokojení a vidinu lepšího zítřka, přestože žít se má teď a tady, o to se taky snažím.
Stále je tolik nepříjemných vlivů, ovlivňujících chod snahy o poklidné žití podle představ. Něco, co zabraňuje se uvolnit a naplno si užívat toho, co nabízí široká škála možností žít si tak, jak mladý člověk očekává, přeje si a chce. Pak i ta sebelepší věc dostatečně neuspokojí. Je načase odpoutat se od zbytečných břemen, vybrat si ty správné priority které nechtějí ostatní, ale JÁ, nikoliv plnění úkolů pro obecenstvo a porotu. Porotou je přece člověk sám. Jinou věcí je to, kdo bude těmi ostatními sdílejícími osobami a spoluputovníky vším tímhle. Až čas a společné okamžiky a názory prověří. Jak Tebe samotného v očích svých, tak i vzájemně. Tak nějak by měl fungovat chod světa od samého počátku.
Co nezabije, to posílí a osvítí událost následující. Jen se tím řídit. To je momentálně největší prioritou.
Je na čase vyklidit staré kostlivce a noční démony vyhodit rovnou oknem. VĚŘIT v dobré a konat je kořením života.
by nebel(r)

Johnny Truant

1. listopadu 2007 v 22:33 REcenze
SOUNDTRACK BOLESTIVÉ VRAŽDY ZA DEŠTIVÉ NOCI
Jen zapnete play ve vašem přehrávači, přenese Vás to někam doprostřed metalcoreového pekla skrze ulici, plnou krve z brutálních jatek.
Zezačátku Vás chtějí ukolébat obvyklým metalovým tempem, říkáte si, tohle bude nadupaný song,ale dříve než v půlce se skladba zvrtne do "screamerských výšek" , až se zdá, že jste si místo téhle coreové partičky zapnuli záznam brutální vraždy.
Rockové prodlevy a dramatické mezihry, často i outra, odlehčující těžkotonážní servis, který rozhodně není určen pro slabší posluchače. Musíte mít vztek. Musíte cítít tu potřebu se vykřičet spolu s nimi.
Mají tu moc vyvolat nejtemnější představy ve Vaší hlavě. JOHNNY TRUANT, Anglická metalcore parta mladých nakrknutých týpku, co svoje agresívní sklony vybíjí v nejlepší možné formě , pomocí hudby a textů..
Album In the library of the horrifics events je poměrně slušným počinem z soudku tohoto žánru. Jak už je u metalcoreu patrné, většina songů se nese v podobném (mnohdy až neroznatelném)duchu, což je celkem mínus, ale zase je to vyvažováno odlehčenějšími pasážemi, jako je instrumentálka Vultures, vyklidnění v řeznické bouři. Ač možná bystrý posluchač potvrdí, že skupina JT se nijak neliší od svých vstrevníků, pohybujících se ve stejných vodách tohoto "kopírovacího" stylu, což ani já nevylučují a přiznávám, že nejeden z tracků mi přijde více než-li povědomý a to tohle album vlastním necelé dva dny, nebylo by tak úplně fér zařadit ho do řad emařsky znějícího HC, řízlého metalem.. Vznáší se nad ním jakýsi spirit temnoty, což ostatní příbuzné skupiny postrádají…
Jen jedno mne na tomhle přírůstku do hudební knihovny mrzí, a to fakt, že mne cosi nutí pisně stále dokola poslouchat, tudíž se člověku asi brzy ohraje a ztratí pomyslnou atmosféru dříve, než se do něj posluchač, dá-li mu vůbec tu možnost, stačí pořádně "zakousnout".
Toužíte-li po bezpečné vraždě svých myšlenek a splínů, jděte do nich.. Johnny Truant, to jsou mladí řeznící s ještě nezaschlou krví na svých sekáčcích od masa..Slyšíte ten hysterický řev zpovzdálí?...
JOHHNY TRUANT : IN THE LIBRARY OF HORRIFIC EVENTS 2005 metal-rock-hc(metalcore)
  1. "I Love You Even Though You're A Zombie Now" - 3:02
  2. "The Bloodening" - 4:03
  3. "Realist Surrealist" - 3:35
  4. "Dirty Vampire Feeding Frenzy" - 5:04
  5. "Throne Vertigo" - 2:53
  6. "Vultures" - 1:24
  7. "A Day In The Death" - 5:14
  8. "Necropolis Junction" - 4:39
  9. "I The Exploder" - 4:01
  10. "Footprints In The Thunder" - 5:39
členové:
vokály- Olly Mitchell
kytara- Stuart Hunter
basskytara- James Hunter
bíci- Paul Jackson
...
Vynikající ukolébavka na bezesné noci a rána syrových východů slunce.
by nebel®