Prosinec 2007

Ro(C)kový nářez 2007

31. prosince 2007 v 15:29 | nebel |  Rychlý ortel!(aneb pište a ptejte se!)
A je to tady..Nový rok nám klepe na dveře..nikdo se ho o to sice neprosí, ale nenadělá se nic:)
a tak se aspoň společně podívame na to, co už za pár hodin bude minulostí. Na to co( nejen hudebně) přinesl rok velké sedmi, rok Prasete,říkejte tomu jak chcete, očima nebel(r)A.

Leden, otravný mráz vede..a taky špatná nálada...ale přihodila se strašně důležitá věc, která mne bude provázet celý život, ať se stane cokoliv-> splnil se jeden z mých velkých snů a po setkání se slečnou Blankou, skvělou tatérkou, za asistence MB FR se zrodila SEFERKA.To byla aférka:) 3 hodiny potu a krve a vysněné tetování bylo na světě..
A co v té době bylo v hudebním repertoáru? Určitě The Cure, Distillers, Bowie a Beth OrtonJa samozřejmě Placebo..
Dokonce byl v téhle době chmur založen jeden blog, který neměl dlouhou existenci. Ale stojí za to ho zmínit..Víme,ne?
Únor, života úmor..No to byl zajímavý měsíc, vedlo nachlazení a nadpřirozené síly. A taky byly jarní prázdniny, i když letos nebyla žádná lyžovačkaLSpousty falešných nadějí, kolem svatého Valentýna a týden hrůzy po setkání s osobou tíhnoucí k Peklu..Opět víme?Na konci měsíce to okořenil Dalajláma v Ústí a prapodivná křivá propaganda Stop radaru,pořádaná komunisty. Taky nesmím zapomenout na báječný film Goyovi přízraky, jehož repete se dostavilo v létě…..
K poslechu při mrazivém větru, se naskytovali hlavně Cure, balzám na duši..A japonský rock Déspairs ray, který otevírá bránu paranormálních jevů a jen podkresloval tu atmosféru beznaděje.
Březen, pod emo ofinu vlezem… Třetí měsíc roku, to je neodmyslitelně Anglie,kapitola sama o sobě.. vypočítání jedné nerovnice osudu, a s dodatkem, vše zlé musí být k něčemu dobré, už se nevědomky začala rýsovat nová etapa. Ne nadarmo je štír symbolem fénixe, rodícího se z popela.. Rob Smith a Bowie udávali směr. Přátelství se láskou nedá nahradit. WKL?UKL..
Duben…tak tento měsíc byl dalším rozhodujícím krokem. Chtěl-li to osud,nevím. Každopádně jsem poznala člověka, osobu, co pro mě strašně moc znamená, s kterým jsem za ten necelý rok stačila zažít více zlého,než dobrého a asi právě to,nás tolik stmelilo...
Probudil se ve mně zapomenutý smysl pro esoteriku, poprvé jsem navštívila Božák( s Ikarym) a začaly veliké problémy s chemií.
Vše se neslo v rytmu tvrdší hudby, menší návrat ke kořenům.. Guano Apes, Evanescence..
Květen….letem, nebelovo světem..nejlépe, s kulometemJ
Lázeňská sezona, výpravy na hřbitov, záchvaty uměleckého tvoření, mangy, básní dekadentů, dotyky léta a vzbouření všech smyslů..
SOAD, Xymox clan, Mortiis, a partičky z Ishkura, nejlépe vystihující spirit onehdejších dní. A zatraceně velké vedro, přestože bylo léto ještě za rohem. Výlet na ústeckou pouť s MB FR, to zas byla jednou šarádaJ. A nesmí se opomenout velice vydařený freekend s ozvučením HC nářezu, opět na božím prstu..! A myslím, že i SKA, ze kterého máme památeční fotkuJ
Červen… postihnutí nervem… repete Goyových přízraků.. Nymphetamine girl znící mi v hlavě, velice zajímavý měsíc….léto nadosah, stejně, jako pětka z chemie.. Abstraktní tvorba, sklony k cyberpunku, underground za intersparemJ
Hudba, která se mi vryla do paměti už navždy- Oomph!,MM, Massive attack,Nightwish…Naděje skrze utrpení? Začaly slunné prázdninyJ!
Červenec- to je námrdová věc..! Německý kraj, lyrické procházky germánskou krajinou, duch Crowleyho všude kolem, démoni, moře, projíždky krajinou.. freekendy, marsky, gothic móda a jedna bolestná vzpomínka. Ale i to už přebolelo a veskrze vše byl červenec nadupaný. Jako film SamotářiJ RAMMSTEIN, SOPOR AETERNUS, SMASHING PUMPKINS, EXPLOITEd..
Srpen- reparát vem srpem.. To byl ještě větší hukot, než předchozí měsícJpředevším hudebně, ale také zaměření mysli na ušlechtilé cíle -muziku a duševní potravu.. Bohužel, i učení mučení.A setkání s velice zajímavým člověkem,co pro mě moc znamená. 666. I když se nemůžeme vidět. Semknul nás reparát a podobná úchylka na diskuze až do rána..:) Bez podpory všech blízkých by se reparát nezvládl..ale nakonec, Einnerung a tanz! A už jsme slavili úspěch kyseliny sírové na slunném plácku posledního dne prázdnin.. Přátelství, bylo pro tento měsíc důležité.. už nezbývalo moc z té zloby..jen občasný smutek a samota..ale moc k ní nebyla příležitost, v tom šrumu- Lacrimosa, Smashing p., London AfterMidnight..MUSE! a nezapomenutelná ranní tvorba probdělých nocí, jen se štětcem a temperami, v tichém bytě.. J
Září- smůla něco váží…hm, zajímavý měsíc..návrat do školy s (pýchou) a čtyřkou, nedělní výlet na zhříceninu, svatá čajovna s MB FR, psychedelic art, hřbitovní rozjímání mezi náhrobky, a nečekané přehoupnutí, do náruče zla. Zjevení pobláznilo mysl.. Zase bylo vše odevzdáno do rukou nečestných…pěkné chvíle, ředěné krví a bolestí..
TRIVIUM o tom ví své..stejně jako HC na božáku.. Já nespim u zadního vchodu:-D
Beautifull caffilery, HC, Muse, Cure..30STm..emíčko se vloudí..
A opět muselo zasahovat přátelství..podrželoJ
A říjen- emocí příjem! Dvakrát Dresden, Cymru! Marsky, SFU, den osmnáctého roku v největší beznaději a sklíčenosti..Ale nakonec se s toho dne vyklubaly skvělé narozeniny! S nej lidmi. A já dostala dárek. Ten největší..to jsem ještě netušila, co skrývají jungly na božím prstě…Mysl zatím nechápala..a nechala se unášet Bullet for my valentine. Můj historicky první rozhovor, s panem francouzem ze skupiny Tracy gang pussy, to byl taky úletJ. Konec měsíce, ten všechno nakonec urovnal, i když tekly několikanásobné slzy z čtyř očí..
Listopad - co ten mi chtěl nakukat? Došlo k osvětlení a vysvětlení mysli, ujasnění, proč tu je, kam směřuje, co si od života slibuje. Už bylo jasno. Moje první rychta v Ulitě..spoustu učení.. večerní hovory s… novým kamarádem.. vše se obracelo k lepšímu, v zběsilém rytmu systémů, punku a metalcoreu. Prodigy, Rob Zombie, Trivium, Johnny Truant a
božákovské HC.
A nyní, je prosinec- ten byl měsícem, ze všech nejhezčím.. mysl v oblacích, láska se vzduchem nesla.. Zvěrokruh se skrátka nemýlí. Ani proroctví moudré osoby. Nejkrásnější Vánoce. Nejchaotičtější období, velký výlet do světa filmu, pohodové seance u čaje a videa, u počítače a vína, večerní a noční výpravy domů.. Karta se asi konečně obrátila. Nebel je šťastný. Jen toho času je neskutečně málo. Pocit svobody, alespoň symbolický. Dospělosti a zodpovědnosti. A hlavně vědomí sebe sama bez zapomnění a samoty v nekonečném vesmíru… Ganjaninja, Beatles, Exploited, Siouxsie, a Boney M.J..
Velice zvláštní rok, spousta bolesti a sklamání, radosti, otevření mysli, důležité kroky, dospělost, nervy, relax, vybouření emocí, tvorba, přátelství, láska, klam, víra, nahoře i dole, především však spoustu duchovního poučení a poznání.. a Rychta, ta bue woe!
Díky všem, kteří se mnou strávili tenhle rok, za jejich přitomnost, za to,že vydrželi moje nervy, schýzi haldy a výbuchy mánií, za skvělé pařby, sezení, akce.. Za to že jsou. Oni vědí, kdoJ
Šťastný rok zpropadené nové osmiJať je stejně osvětlující jako tento, ať skýtá méně nervů, více dobrých překvapení, adrenalinu není dost nikdy,ale nesmí se to přehánět. Zdraví, štěstí, inteligenci, lásku, úspěchy, i když ne vždy vám je kadý přeje.. směle do roku 2008, nandáme mu to a poperem se s nímJ
NEBEL®, v roce kouzelné 7

Neukradené Vánoce nebel(r)

24. prosince 2007 v 23:00 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Tak Veselé Vánoce všem! Přecijen mě dostihl ten spirit, který se každoročně, i když v stále slabší konzistenci dostavuje do mé mysli. Při zápasení s tunou balícího papíru do noci a do odpoledne, s bolavou hlavou, hladovějící a nervozní, jsem měla sto chutí rezignovat na Vánou noc. Ale nakonec jsem atmosféře s pohádkou v televizi a cukrovím před sebou neodolala. Čaplo mě to, a nejmíň do 26. zase nepustí. A k tomu patří kromě dárku dobrá nálada a jídlo(a pití) a absolutní pohoda. A přesto jsou tyhle Vánoce nečím zvláštní, něčím, co nedokáže vyplnit žádný dárek. Splněním jednoho rozhodujícího přání. Mé první Vánoce, které netrávím sama, kdy šla osamělost stranou a je stále se na co těšit. Tím nabraly svátky zcela jiný rozměr:-) A jak vypadá nebelův ideální Štědrý večer? S konečně najedeným břichem, plným excelentně naložené cizokrajné ryby od Ivany, řízků, salátu( prostě všech dobrot), upíjet šálek zeleného čaje( i sklenku něčeho ostřejšího) a jentak si sedět uprostřed hromádky dárků pod stromkem a poslouchat Ramones.. A přesně tak se dnes stalo:-)



Všechny sváteční dni v duchu toho, co si přejete, máte nejradši a baví vás. Ve zdraví a lásce, s tím, koho máte nejradši. Ať máte co jíst a dostanete hromadu dárků! To Vám přeje nebel(r) :)
by nebel(r)

Alleine Zu zweit pt.2: Podzimní zahrada

22. prosince 2007 v 2:08 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Anja se procházela podzimní zahradou. Krásné květiny a stromy, které se pyšnily barevnými květy a zelení, pomalu usychaly. Už mnoho týdnů uplynulo od okamžiku, kdy zde seděla se svým důstojníkem a tiše hleděla na hvězdy. Zůstala sama, křehká bytost, zahalená do vlněné šály a dlouhých modrých šatů. Jediné, co zahřívalo tu osamělou duši byla silná myšlenka na jejího milého. Nemluvili spolu téměř dva měsíce. Neměla tušení, kde se nacházel, zda-li byl převelen na jinou frontu, ale ani na chvíli nezapochybovala, že se brzkého dne zase uvidí, teplo jeho náruče jí učiní opět šťastnou a vrátí její mysl mezi normální smrtelníky. Tohle si stále namlouvala, avšak den ode dne chřadla, odmítala jíst, ba ani bály vyšší společnosti, z kterých se ještě nedávno tak těšila, jí nepřinášely potěšení. Stala se z ní chodící naděje v něco, co začalo už pomalu umírat, i když si to ještě vědomě nedokázala přiznat. Alespoň se každý den těšila procházkou v tiché zahradě, která přestože byla nyní plná spadaného listí a uvadlých květin, v sobě držela kouzlo věčného okamžiku neutuchající lásky dvou mladých lidí. Procházela se pomalými krůčky zahradou sem a tam, dokud se nezačalo stmívat. Bylo to odvážné, ale trochu lehkovážné děvče, protože zůstávat o samotě v zámecké zahradě, rozhodně nebylo bezpečné. Ale vlastně jí to bylo lhostejné. Věřila, že ji ochraňuje láska v srdci. Slunce už kleslo za obzor, nebe bylo rudé. Anju ani nenapadlo ze zahrady odejít. Sedla si na lavičku a hleděla před sebe, zabraná do svých myšlenek. Nevšimla si, že v zahradě už tak docela sama není.
Za keřem se schovávala osoba v kápi. Nyní nastal čas se k dívce nepozorovaně přiblížit. Neslyšně se postava sunula po špičkách k lavičce, kde Anja seděla zády. Ta si zrovna představovala, jaké by to bylo, kdyby se tu zničehonic ukázal důstojník. Asi by štěstím zemřela. Osoba už byla úplně u ní. Ona si ničeho nevšimla. Najednou ji někdo zezadu zakryl oči. Ten stisk jí přišel povědomý. Přesto náhlým překvapením chtěla vykřiknout. Ale z jejích úst se neozvala ani hláska..
by nebel(r)

Horečnaté napětí a za okny mráz

21. prosince 2007 v 0:50 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Jsou tu skoro Vánoce..ale atmosféra se rok od roku stává odtažitější, všichni někam spěchají v marketingovém duchu se nesou nejrůznější upoutávky a reklamy,lidé mají hlavy plné starostí, jestli nakoupili všechny dárky, obstarali tohle a tamhleto, málokdo se pozastaví nad vznikem a největším významem svátku. Samozřejmě hlavně křesťanský, který mi říká pramálo, ale chápu ho hlavně tak, že by spolu měli být lidé, co jsou jeden pro druhého důležitou součástí života, dát si dárek, který symbolizuje jejich úctu ke druhému a vyjadřuje jeho cítění. To, že se sejde rodina, popř. pár, kterému to jinak neklape(o rodině to samé a dvojnásob), ohromuje se dárky, kterými se snaží přebít celoroční nevšímavost sebe navzájem a koupit si tak přízeň ostatních, vlastně i dokázat, že všechno se dá zahladit materiální věcí, tak o tom Vánoce vážně nejsou. I když o tom by se dalo polemizovat z mnoha úhlů. JE naopak hezké, když se lidé nemohou vidět přes rok, a rádi se mají, pak když aspoň o těchto svátcích mohou být spolu,je to hezké a v pořádku. Jinak ale podle mne spirit Vánoc opravdu je rok od roku vyšumělejší, napínavá atmosféra v předvečer, těšení se na večeři, dárky ale hlavně ten pocit nadpřirozena, vůně cukroví, červánky na nebi a sníh všude kolem, je to tentam. Nahradil to vánoční duch coca-coly, akce od vodafone a jiných serepet. Vánoce jsou byznys a to hlavně na dětech( superhračky nad kterými už my neostřílení veteráni z dob barbíny a kena pozdvihujeme obočí), lanaření starých lidí na koupi mobilních telefonů za korunu( viď babi) a jiné bláboly. Ulice jsou přeplněné lidí s tupým výrazem, nákupní horečka před zavíračkou ještě na Štědrý den..O tom to přeci není. Tedy nebývalo. Minimálně jedna osoba se se mnou shodla na tom samém. Vánoce nám nepřinášejí pohodu, ale akorád nervy a ztrátu peněz(ale zase je tu ten dobrý pocit pokud někomu vážně uděláme radost). Já mám nejraději 23.12., když už je noc, všichni spí a já do rána balím dárky. To mi přináší nejvetší potěšení. Pak ještě večeře, ale samotné rozbalování dárků mě příliš nebere. Ale když je ještě všechno hezky zabalené a já jentak sedím pod stromkem,který se leskne ozdobami, je to příjemné. Mým úplně největším přáním, které se asi nikdy nesplní, je strávit Štědrý den a svátky na horách, jen s nejlepšími přáteli, tam jíst, pít, sedět u krbu a cítit naprostou spokojenost, daleko od všech lidí.
Tak Šťastné Vánoce všem, ať už berete tyhle svátky jakkoliv. Především buďte sami sebou, nejen v ten den, ale po celý rok. Největším dárkem je stejně láska a přátelství. To nekoupíte ani za pět tisíc, ani na splátky za korunu:)
By nebel(r)

Alleine Zu zweit pt.1: Anja a důstojník

16. prosince 2007 v 22:14 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Hříčka z nebelovi mysli, inspirovaná dnešní atmosférou a především písní od Lacrimosy- Alleine zu zweit. Možná bude i pokračování, kdo ví..
Tančili spolu ve víru vášně. Tajemná dívka a mladý důstojník. Krůček po krůčku se pohybovali po parketu. Tiše, hledíc si do očí. Jen jejich šat svištěl neslyšně vzduchem, jak se otáčeli. Neslyšeli hudbu, nevnímali čas,jen tlukot dvou srdcí jim udával rytmus k tanci. Stejně jako jejich tep, i tempo čímdál více zrychlovali, div se pod nimi neprolomil taneční parket. Pronikavým pohledem, propalovala Anja důstojníka. On ji zase pohlcoval hloubkou svých blankytných očí. Hudba už dávno skončila. Ti dva to vůbec nevnímali. Jen jeden druhého si hleděli. Když už přestali popadat dech, ruku v ruce, jemně se držíce, odešli s hřejivým úsměvem do rozkvetlé zahrady. Bylo pozdní odpoledne. Posadili se na lavičku a on ji objal kolem ramen. Byla už docela zima a slunce zapadalo za obzor. Mlčky seděli a sledovali krásný západ. V dáli hrála hudba z královského veselí. Přitiskla se k němu, až mu spočinuly na rameni její lesklé rudé kadeře. Jemně se shýbl a políbil jí ruku, láskyplně držíc její dlaň. Jen se zářivě pousmála. Neřekla však ani slovo. A takto seděli v zahradě, dokud na nebi nezmizel poslední kousíček světla a nevysvitla první hvězda, večernice. Pohlédl jí do tváře. V úsměvu se skrývala jediná kapka slzy. V šeru se leskla jako drahokam. Srdce mu poskočilo. Byl však důstojníkem, mužem na správném místě a věděl,co se sluší a patří. Z kapsy vojenské uniformy vytáhl vyšívaný kapesníček a tu jedinou slzu dívce jemně otřel. Neplakala již, jen spočinula pohledem na jeho tváři. Zjihnul. Vstal a ona také. Její dlaně pevně chytl do těch svých. Byl čas odejít. Než tak učinil, na malý okamžik, který oběma přišel jako věčnost, ji políbil na rty a zašeptal: "Zas brzy si zatančíme, má lásko. Než- li se tak stane, hledej naší lásku ve svitu hvězd a v ranním svítání. Bůh s tebou." A na znamení oddanosti jí do ruky vtiskl malý medailonek. Mávala mu na rozloučenou hedvábným kapesníčkem s radostným očekáváním opětovného setkání, dokud se neztratit v dáli noční temnoty.
by nebel(r) la nebulosa de maňana

Často si přeju..

8. prosince 2007 v 0:40 | nebel |  napsáno nebel(r)em
..Aby měl den alespoň 25 hodin. Čas neskutečně plyne, jako divoká voda, člověk se nestačí vzpamatovat, posbírat všechny dojmy z prožitého dne, a je zase večer, na stole učebnice, na bedrech únava a myšlenky, potácející se mezi krajinou snů a "zodpovědností studenta." To všechno nyní ozvlášťnuje ona nepopsatelná aura neskutečna, vidina a pocit něčeho pěkného, spirit štěstí. Víra v dobré dny a šťastnou budoucnost. Třeba je důvodem náhoda, třeba je to prostě osud. Jedno je jisté. Neplánuj, prostě žij a konej, nepropadej beznaději, jen ty, kdož nepoddáš se panice, zvítězíš. Konečně i na mlhu padla volba, stala se velkým vítězem. Nečeho, pro některé nepodstatného, obyčejného snad, pro ni však rozhodujícího. Kdyby nebylo souhry náhod (spíš toho osudu?!), 3ožáku a nakloněné štěstěně, pořád by chybělo, pro co je radost žít. Ale nyní je mozaika doplněna o zbývající kousek. Nejdůležitější ze všech. Zastupující vzduch. Zastupující vodu. Světlo a teplo. Ne pouhá existence. Nyní život. Bez neustálých ideí, hořkosti a temných rohů. Bubáci si dali pauzu. Doufejme, že nadlouho. Nyní je čas se radovat, užívat život a přítomnost vodního elementu. Skoro jako ryba ve vodě. Ale tohle úsloví patří jiným. Obzvláště tomu, jehož úsměv je jako odraz Slunce, pohlazení pozdravem z ráje a objetí hřeje jak letní paprsky. Slova, jako by byla zbytečná, polibky je nahradí nastotisíckrát. Najít svůj protipól na cestu životem, to bylo vždycky největší přání. Když je jím přítel a zároveň parťák k nezaplacení, pak větší výhry pro nebela není. A každý další den, skrývá překvapení:)
by NEBEL(r)