Únor 2008

Mé štěstí , moje radost, spirit is back!

27. února 2008 v 23:03 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Po strašně dlouhé době se dostavil ten už hluboce postrádaný spirit štěstí, naděje dobrých zítřků, ale hlavně pocit svobody mysli i těla a to doslova. Přítomna jest nyní zas láska a energie, nahrazující dny zející prázdnoty. jestli to tak vydrží, pak bude zase svět krásný. Jako dnešní večer, plný lásky a něhy k prasknutí. Rybí čaroděj zase chytil mořskou vílu do své náručí a jen tak jí nepustí:) a ona jeho taky ne.
by nebel(r) enjoy her life again

L´ Amour morte

26. února 2008 v 22:35 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Láska zabíjí?
Někdy tomu tak skutečně je. Ale ne, co si budeme nalhávat. Pokud opravdu miluješ, zatraceně to bolí. Čím větší bolest prožíváš, tím je to znak větší lásky. Že bychom o tom věděli každý své? Nepochybuji. V textu téhle písně mají Rammstein zase jednou pravdu. Nepotřebuji sliby, chci vidět činy. Jsme oba jen lidé. Ale činy musí mluvit za vše. O co hůř, pokud je láska oboustranná,ale ničí jí něco, na první pohled ošemetného?Na druhý vážného,něco co zžírá už celou věčnost, co přímo křičí, přesto to je opomíjeno. Víme, že se milujeme. Přece si nebudeme ubližovat. Snad není tvé štěstí v náručí samoty, stejně, jako má touha po konečném klidu po boku osamění.Vystihující:

Láska
Láska je divoké zvíře,
dýchá tě, hledá tě.
Hnízdí ve zlomených srdcích,
vydává se na lov s polibky a svíčkami.
Je pevně přisátá na tvých rtech,
kope tunel přes tvá žebra.
Padá lehce jako sníh,
nejdříve pálí, pak studí a nakonec bolí.


Lásko, lásko,
všichni tě chtějí zkrotit.
Lásko, lásko, na konci
chycení mezi tvými zuby.

Láska je divoké zvíře,
kouše, škrábe a kráčí za mnou.
Drží mě tisícem paží,
vláčí mě do svého hnízda lásky.
Pohltí mě beze zbytku

a škrtí mě znovu, po mnoha letech.
Padá lehce jako sníh,
nejdříve pálí, pak studí a nakonec bolí.


Lásko, lásko,
všichni tě chtějí zkrotit.
Lásko, lásko, na konci
chycení mezi tvými zuby.

Láska je divoké zvíře,
jdeš ji do pasti.
Hledí do tvých očí,
očaruje tě, když se setkáš s jejím pohledem.

Prosím, prosím, dej mi jed.
Prosím, prosím, dej mi jed.
Prosím, prosím, dej mi jed.
Prosím, prosím, dej mi jed.
(Propůjčeno z rammsteinfan webu)
Ať už skončí tahle noc hořkosti, ať už je druhý den, chci držet tvoje horké tělo v náručí a vědět, že nás nic nerozdělí a že zas bude dobře. Už se nechci topit v potocích jedu svojí mysli ani vidět tvoje trápení a tu flegmatickou vzpouru. Hltat tvoje polibky, cítit dotyk hladké kůže a teplo lásky, které léčí a ukliďňuje. Bude nám zas dobře?Bude..
by nebel(r)

léčba překladem

22. února 2008 v 23:38 | nebel |  ThE CurE
Dnes jsem se rozhodla pro odpočinkový a vzpomínkový večer s ThE CurE (po včerejšku se jich nelze nabažit:) a tak je tu pár překladů písní, které ze zazněly v Praze a zároveň se nějak dotýkají svým obsahem dneška..
If only tonight we could sleep
If only tonight we could sleep
In a bed made of flowers
If only tonight we could fall
In a deathless spell
If only tonight we could slide
Into deep black water
And breathe
And breathe...

Then an angel would come
With burning eyes like stars
And bury us deep
In his velvet arms

And the rain would cry
As our faces slipped away
And the rain would cry

Don't let it end...


Kdyby jen dneska mohli bysme spát

Kdyby jenom dneska bysme mohli spát
V posteli z kytek
Kdyby jenom dneska bysme mohli padat
V nesmrtelným kouzlu
Kdyby jenom dneska bysme mohli klouzat
A vydechovat
A vydechovat..

Pak by chtěl přijít anděl
S žhnoucíma očima jak hvězdy
A pohřbít nás hluboko
V jeho sametových rukách

A déšť by brečel
Jak naše tváře vypařily by se
A déšť by brečel

Nenech to skončit..

Killing An arab
Standing on a beach
With a gun in my hand
Staring at the sea
Staring at the sand
Staring down the barrel
At the arab on the ground
See his open mouth
But hear no sound

I'm alive
I'm dead
I'm the stranger
Killing an arab

I can turn and walk away
Or I can fire the gun
Staring at the sky
Staring at the sun
Whichever I choose
It amounts to the same

Absolutely nothing

I'm alive
I'm dead
I'm the stranger
Killing an arab

Feel the steel butt jump
Smooth in my hand
Staring at the sea
Staring at the sand
Staring at myself
Reflected in the eyes of
The dead man on the beach

The dead man
On the beach

I'm alive
I'm dead
I'm the stranger
Killing an arab
Zabíjím araba

Stojím na pláži
Se zbraní v ruce
Zírám do moře
Zírám do písku
Zírám na dno barelu
Na araba na zemi

Vidím jeho otevřená ústa
Ale nic neslyším

Jsem naživu
Jsem mrtvý
Jsem cizinec
Zabíjím araba

Můžu se otočit a jít pryč
Nebo vystřelit z pistole
Zírám do nebe
Zírám do slunce
Cokoli zvolím
Činí to stejné

Úplné nic

Jsem naživu
Jsem mrtvý
Jsem cizinec
Zabíjím araba

Cítím skok ocelové kulky
Co se mění v mojí ruce
Hladce v ruce
Zírám do moře
Zírám do písku
Zírám na sebe
Odrážejího se v očích
Toho mrtvého na pláži

Mrtvola
Na pláži

Jsem naživu
Jsem mrtvý
Jsem cizinec
Zabíjím araba
10:15
Saturday night
And the tap drips
Under the strip light
And I'm sitting
In the kitchen sink
And the tap drips
Drip drip drip drip drip drip drip...

Waiting
For the telephone to ring
And I'm wondering
Where she's been
And I'm crying for yesterday
And the tap drips
Drip drip drip drip drip drip drip...

It's always the same...

10:15 sobotní noc

10:15 v sobotu v noci
a kohoutek kape
Pod proužkem světla
A já sedím
Na kuchyňským dřezu
A kohoutek kape
Kap kap kap kap kap kap kap...

Čekám
Až zazvoní telefon
A žasnu
Kde byla
A brečím, kvůli včerejšku
A kohoutek kape
Kap kap kap kap kap kap...

Je to pořád to samý...


A forest
Come closer and see
See into the trees
Find the girl
While you can
Come closer and see
See into the dark
Just follow your eyes
Just follow your eyes

I hear her voice
Calling my name
The sound is deep
In the dark
I hear her voice
And start to run
Into the trees
Into the trees

Into the trees

Suddenly I stop
But I know it's too late
I'm lost in a forest
All alone
The girl was never there
It's always the same
I'm running towards nothing
Again and again and again


LES
Pojď blíž a spatříš
Spatříš mezi stromy
Spozoruješ dívku
Když přijdeš blíž
Přijdeš blíž a spatříš

Spatříš v temnotě
Tak následuj své oči
Tak následuj své oči

Slyším její hlas
Volat moje jméno
Hlas je hluboký
V temnotě
Slyším její hlas
A začínám běžet
Mezi stromy
Mezi stromy

Mezi stromy

Náhle se zastavím
Ale vím, že je moc pozdě
Jsem ztracen v lese
Úplně sám
Ta dívka tu nikdy nebyla
Je to vždy stejné
Běžím k ničemu
Znovu a znovu a znovu

translation by nebel(r)




Rob zabíjí araba, protože kluci nepláčou..(Live in Prague 21.2.2008)

22. února 2008 v 22:09 | nebel |  ThE CurE
ThE CurE v Praze, únor 21., 2008

Nedokážu uvěřit, že je to za mnou. Splnění mého největšího přání uskutečněno. Ale je tomu tak. Včera jsem se shledala se svým největším idolem a kultovním hero, i když si toho sám nikdy nebude vědom. Měla jsem tu čest z několika desítek metrů si vychutnat svůj balíček pocitů a emocí v podobě legendy z 80tých let. Pan Smith a jeho garda se rozhodli očarovat svými hudebními kletbami lid český. Tentokrát ani nebel nechyběla..

Trochu popisu, jak to probíhalo, než začala samotná "mše":>
Něco kolem půl sedmé naše čtveřice, celá v napětí, postávala u zatím uzavřených dveří Tmobile areny. Neuběhlo ani deset minut a ochranka začala pouštět dovnitř.Proběhlo to skoro bez obtíží. Až k podivu bylo, že se dalo dovnitř propašovat cokoliv. Kontrolovali jen zřídka.Všude samý živý klon Roberta Smithe s natupírovanýma vlasama a make-upem a to nejen z českých řad, ale našli se i přívrženci z Německa a Francie.
Uvnitř to bylo vcelku zapeklité, teda na první dojem, samá schodiště, plošiny.. Ale když jsme se zorientovali, už to bylo v pohodě.Netroufnu si odhadnout, kolik lidí pojme aréna, ale zezačátku ukazovala tabulka kolem 7 tisíc diváků, podle zdrojů se dostavilo přes 12 000 lidí. Takže takové rozsáhlejší Teplice byly v očekávání vidět kapelu. Zajímavý je fakt, že kromě Vip sedadel nekontrovali lístky a každý si mohl stoupnout nebo sednout kam chtěl, bez ohledu na to, kolik ho lístek stál. Většina z nás na tom vydělala. Nedokážu si představit, strávit celé tři hodiny pod podiem, kde byly tisícovky lidí natěsnány bez vzduchu a hnutí na sebe, kde zůstala polovina naší výpravy. Nicméně, přežili to ve zdraví:)
Mě a mojí drahé polovičce se povedlo najít volná místa na horních sedadlech sálu a jedinou budoucí překážkou k absolutnímu vychutnání atmosféry, byli hlučnější páni s "mírně" pravicovým vyjadřováním, až mě místy nemrazilo Robertovým zpěvem,ale strachy z jejich slovních výlevů. A pak tu byla manželská dvojice "Smithových"kteří to brali až příliš vážně a svými tanečními kreacemi kazili výhled na scénu. Jinak zde byli fanoušci všech věkových kategorií, od nejzarytějších "taťkovských"rockerů, až po teenagery a mladší fanoušky, jako jsem třeba já. Až na výše zmiňované byli všichni slušní a úplně ponoření do děje. A teď už k samotným ThE CurE..
-------------------------------------------------------------------------------------------------
Přesně v sedm hodin začali hrát krajané 65 days of statics, kteří zněli na myspace jako zajímavá kapela, ale včera mne nijak nezaujali, bez obalu- vnímala jsem je jako kulisu a ucpání mezery před hlavní náplní koncertu. Ze začátku to neznělo špatně, ale s velkými technickými problémy a odrazem od stěn arény, v místech, kde jsme seděli, to nebylo moc k vychutnání. A ti členové kapely vypadali, jakoby dostali epileptický záchvat..Snad to někoho přílíš neraní. Pokud ano, ať si dá nějaký kjůr;)

Krátce po osmé to bylo tady..Už několik minut předem celá aréna byla pěkně netrpělivá. Ozýval se hřmotný potlesk a výkřiky, ještě než "muži činu" dorazili na podium. Dávali si načas schválně. Ale já jsem jejich fígle prohlédla:)Bylo totiž vidět Robovu hlavu, jak vykukuje ze dveří v zákulisí, jakoby si rozmýšlel, jestli na to vůbec vlítne. A pochopitelně si kontroloval docházku:)Myslím, že absence byla nulová.Skoro jsem to nevydržela s dechem. Nervy byly jako na drátku. A pak konečně..Jo, bylo to tady! Celá kapela se při bouřlivých ovacích objevila na stejdži.A kníže disintegrace nastoupil na pomyslný trůn, místo žezla v ruce kytaru,extáze...
Začalo to Plainsong a já měla v hlavě nápodobně vyplainěno. Velikánská atmosféra.Rob začal zpívat svým andělským hlasem a do nebe to nebylo daleko. Osvětlení bylo luxusní, efekty hvězdiček a měnění barevných laserů a clon podle nálady jednotlivých skladeb. Ráj byl otevřen dokořán, stačilo civět kupředu a nechat se unášet nostalgií a hlasem srdce. O tom je i celá filosofie CurE.
Popravdě si nepamatuju, které všechny písně odehráli a v jakém pořadí.Zazněla End Of the World, Maybe someday,M, Alt.End.. Některé mě bavily míň, protože jejich kompletní diskografii neznám úplně nazpamět a mezi alby mám své oblíbence. Ale rozhodně se trefili do noty např.s Lovesongem. Neexistuje nic krásnějšího, než poslouchat posmutnělou zamilovanou píseň v podání Boha Roba( ne, nebojím se použít tohohle výrazu) a tisknout ruku toho, koho milujete přesně tak, jak stojí v akordech a slovech písně. Celým srdcem. Whatever word I say, I´ll always love you.. A k Robovu hlasu to platí zrovna tak.
K potěšení byla i Just like heaven (Show me, show me, show me..), spousta lidí se přidala a zpívala také. Byla jsem jako zhypnotizovaná. Že byli daleko? Ne, pro mě těch 20 metrů bylo jako jeden centimetr. Lullaby všechny převálcovala a spustil se z tribun megální nadšený řev. "Náš spiderman byl having us for dinner tonight" Houpavá kytarka, bubny jako v tranzu.Basa sama hrála.Dostaveníčko muzikantů z okraje světa. Přesně tak. Disintegration byla naživo mnohem víc procítěnější. Občas Robbie shodil elektrickou a nahradil jí španělkou. Na tu válel bez rozdílu. Jak byl začátek optimistický, prostředek nabíral depresívní obrátky. A forest navracel tvrdě spirit let osmdesátých. To se museli páni v kožených bundách tetelit štěstím. 10:15 Saturday night. Prayers for rain. Pictures of you. Při Only tonight we could sleep úplně mrazilo.Snakepit nutila k melancholii, stejně jako Kiss me s protáhlým intrem, kde kytary nešetřily..Dvakrát už nás chtěli Kjůráci opustit,ale nedovolili jsme to. Drali jsme se a žadonili další kusy z jejich hudebního koláče, pískali a doslova si vydupávali jejich přízeň, až je přestalo bavit dělat, že je konec show, a vždycky se s úsměvem vraceli zpátky, navlékly na krk kytary, Jason sedl za bicí a jelo se dále a to doslova, ve skladbě Jumping someone else´s train, s efektem i projekcí jedoucího vlaku.Jak to ti nezdvořáci jenom zvládali, po 2 hodinách odehraných na maximum odvádět výkon jako za starých punkerských časů? Prostě syčáci se nezapřou:)Pořád očekávaná Friday I am in Love ani Fascination Street se nedostavili, co mě ale potěšilo z celého koncertu nejvíc, byla závěrečná, nádherně zefektovaná do zelenočervena, jednoznačně nejlepší Killing an arab.Škubalo to se mnou na sedadle a pobrukovala jsem, zatímco Rob si nezvykle drsně vyléval srdce do mikrofonu a prsty opíral do kytary, stejně jako červenovlasý Porl a bassák Simon v černém kiltu. K podivu že nevypustili duši!
Nevím co více dodat, než že odvedli nepojmenovatelný výkon na jejich věk, k nepodivu však na jejich um a proslulost. Nezklamali. Potěšili. Nechali prožít. Nechali plout a vychutnat, otevřeli srdce a mysl. Moje jediná výtka? Protáhlost některých skladeb, nová píseň, kterou diváci příliš nedokázali akceptovat a trochu to narušilo fluidum večera a taky to, že opomenuli pár důležitých písní. Ale jinak?
Miluju je víc, než kdy jindy. Kapela, na kterou stojí za to jít. Způsob života vtěsnaný do čtyř stěn a jednoho večera.Ať jim to hraje ješte dlouho. Rozkoš na první pohled a poslech. Až do samého konce..již nemám slov.

by nebel(r), the one of Cureiring person
(očekávám fotky od Terezky)
p.s.nakonec pár videí dokazující jejich dokonalé nasazení..

Boys don´t cry:
zmrazující Lovesong:
a tady jsou černokněžníci vidět úplně zblízka:
kdo má nějaký další zajímavý videa,neváhejte vložit odkazy do komentářů!

Předpředvečer ROBERTA SMITHE

19. února 2008 v 9:20 | nebel |  ThE CurE
The Cure: Výbuch citů a extáze míří do Prahy
Bylo by hanbou, nenapsat nic o mém největším idolu a stylu života, když se chystá už za několik desítek hodin extáze v podobě koncertu a zároveň největší událost života..Přijedou ThE Cure.
Už to klepe na dveře, už od víkendu je tu atmosféra figurky s natupírovanými vlasy ve tvaru netopýra s rtěnkou skoro až za uchem. Pana Roba Smithe. Tak si o něm a celé skupině něco povíme:)
Skalním fanouškům je toto všechno známo, i když se většina z nás zaměřuje spíše na hudbu než detaily vzniku a data,je dobré o tom něco vědět. Kapela Cure vznikla v anglickém Crawley v Sussexu, nejdřív se jmenovala Easy Cure.
Hlavní postavou už od začátku je Rob, který píše texty. vyluzuje z hrdla svým charakteristickým hlasem zvuky uším lahodící a zároveň je kytaristou.Můžeme se jenom dohadovat, kdy mu to slušelo víc. Jestli s hárem, rtěnkou a podmalovanýma očima, nebo jako mladíčkovi právě v oněch osudných 70.letech. Proti gustu žádný dišputát,ale tehdy to byl pravý punkový rozervanec a skutečně stál za hřích:)Ne, že by však ztratil osobní fliuidum tím, že zestárl o třicet let a přibral dost kilo.Je to prostě ROB.
Nesmím opomenout další členy.Několikrát se za těch třicet let vystřídali, bohužel jeden ze zakládajících členů se ufetoval k smrti.Sláva se neobejde bez obětí. Z těch zakládajících členů vypadá to, nezbyl žádný kromě leadera Roba. Jelikož skupina prošla co se týče sestavy mnoha úpravami, zmíním jen členy, s kterými skupina funguje dnes. Skvělým kytaristou je Porl Thompson, který s nimi hrál už v brzkých letech a pak se na nějakou dobu odmlčel. Basskytarista Simon Gallup, je stále šmrncovní, s punkerskou image veksláka ze Sussexu. Myšleno jen v dobrém. Kromě basy občas přidá nějaký ten vokál. A pak je tu Jason Cooper, pan bubeník od roku 1995 čestným členem.
Co do stylu jsou Cure dost nedefinovatelní a popravdě byla by hanba je strkat do nějaké škatulky. Jejich styl se odráží od tematiky alb, jejich pocitů na nich a ér. Začínali v bouřlivých punkových letech, pomohli rozvinout v osmdesátých letech tzv.gotický kult, prokousali se časem s minimalismem, inspirovali alternativou Billyho Corgana.. Na indie scéně jsou legendou. Přesto však najdete i písně swingové, poprockové, kytary. Každý si v nich něco najde a o tom je kouzlo Cure. Prostě lék, který vás VyCurerýruje:)
See ya all na koncertě v Aréně již tento čtvrtek!
by nebel(r), the only once of Rob Smith and my love Eddie.

Good day..a Siouxsie udávala směr

18. února 2008 v 23:40 | nebel |  HUDBA
Dnešní den vykompenzoval včerejší nervy a dostavila se optimistická nálada a jen pozitivní pocity. Skvěle strávené odpoledne s láskou, večerní hlava plná v oblacích, pocity štěstí, znovuobjevené energie a nadupanosti a hlavně tři dny, zbývající do KONCE SVĚTA..KONCERTU THE CURE, APOKALYPSY V PODÁNÍ ROBA SMITHE. To všechno v rytmu pomatené ale zabijácky skvělé a originální divošky Siouxsie, která má stále spoustu příznivců. Jako oslavu dobré nálady, jakéhosi duševního obnovení a vyrovnanosti si dovoluji ponechat k shlédnutí klip Spellbound (kde pomatená Sioux běží lesem,asi ztratila piškoty:D,víme,že?;))
za zběsilého bubnování a úprky lesem, lyrická divočina, pro všechny kdo mají rádi Siouxsie.
Yo te quiero mi carino! Mucho feliz, no nervochaos de ti!
by manochaos nebel(r)

Kreativita se cení

16. února 2008 v 13:41 | nebel |  Moje galerie
Nelehké jsou dny uplynulé, a tenhle obrázek, který má na svědomí šikula Eddie, to beze slov vystihuje:)
Zajímavé aranžmá, co vy na to?
p.s.Ta kvalita je takhle prý záměrně.
by nebel(r)

(bullet for)Saint Valentine?

14. února 2008 v 21:12 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Tak tu zas jednou máme valentýn, den zamilovaných. Den, kdy si lidi podle folkloru(nebo spíš americký komerce, to zní líp) dokazujou, jak se mají rádi, hlavně mladí milenci,ale týká se to všech generací, třeba i babiček, rodičů..Prostě ten, kdo má pocit, že právě v tento den chce vyjádřit někomu druhému svojí náklonost. Nemusí to být zrovna z horoucí lásky, ale třeba i osamělí přátelé a kamarádky mají ve zvyku si něco dát. Tenhle svátek jde nějak mimo mě, spíš ani nebylo nikdy co slavit a s kým. Letos to byla zcela jiná situace. I já jsem byla potěšena růží, a hrdě jsem vystupovala z autobusu spolu s ostatními cestujícími a každý držel něco v ruce. Už jsem nebyla tou osamělou vyřazenou ze společnosti. Víte, jak to myslím, ne? Hlavně jsem dostala najevo dárky od srdce,a nejen jimi samozřejmě, že i mě má někdo rád. Moc si toho vážím. Máte pravdu, tohle by se nemělo zdůrazňovat jen na valentýna, je to den jako každý jiný. Ale proč tohohle dne nevyužít? Ne pro tu komerci, ale pro radost z vyznání a souznění. Aspoň tak nějak si to já vykládám:)

by nebel(r)