Rob zabíjí araba, protože kluci nepláčou..(Live in Prague 21.2.2008)

22. února 2008 v 22:09 | nebel |  ThE CurE
ThE CurE v Praze, únor 21., 2008

Nedokážu uvěřit, že je to za mnou. Splnění mého největšího přání uskutečněno. Ale je tomu tak. Včera jsem se shledala se svým největším idolem a kultovním hero, i když si toho sám nikdy nebude vědom. Měla jsem tu čest z několika desítek metrů si vychutnat svůj balíček pocitů a emocí v podobě legendy z 80tých let. Pan Smith a jeho garda se rozhodli očarovat svými hudebními kletbami lid český. Tentokrát ani nebel nechyběla..

Trochu popisu, jak to probíhalo, než začala samotná "mše":>
Něco kolem půl sedmé naše čtveřice, celá v napětí, postávala u zatím uzavřených dveří Tmobile areny. Neuběhlo ani deset minut a ochranka začala pouštět dovnitř.Proběhlo to skoro bez obtíží. Až k podivu bylo, že se dalo dovnitř propašovat cokoliv. Kontrolovali jen zřídka.Všude samý živý klon Roberta Smithe s natupírovanýma vlasama a make-upem a to nejen z českých řad, ale našli se i přívrženci z Německa a Francie.
Uvnitř to bylo vcelku zapeklité, teda na první dojem, samá schodiště, plošiny.. Ale když jsme se zorientovali, už to bylo v pohodě.Netroufnu si odhadnout, kolik lidí pojme aréna, ale zezačátku ukazovala tabulka kolem 7 tisíc diváků, podle zdrojů se dostavilo přes 12 000 lidí. Takže takové rozsáhlejší Teplice byly v očekávání vidět kapelu. Zajímavý je fakt, že kromě Vip sedadel nekontrovali lístky a každý si mohl stoupnout nebo sednout kam chtěl, bez ohledu na to, kolik ho lístek stál. Většina z nás na tom vydělala. Nedokážu si představit, strávit celé tři hodiny pod podiem, kde byly tisícovky lidí natěsnány bez vzduchu a hnutí na sebe, kde zůstala polovina naší výpravy. Nicméně, přežili to ve zdraví:)
Mě a mojí drahé polovičce se povedlo najít volná místa na horních sedadlech sálu a jedinou budoucí překážkou k absolutnímu vychutnání atmosféry, byli hlučnější páni s "mírně" pravicovým vyjadřováním, až mě místy nemrazilo Robertovým zpěvem,ale strachy z jejich slovních výlevů. A pak tu byla manželská dvojice "Smithových"kteří to brali až příliš vážně a svými tanečními kreacemi kazili výhled na scénu. Jinak zde byli fanoušci všech věkových kategorií, od nejzarytějších "taťkovských"rockerů, až po teenagery a mladší fanoušky, jako jsem třeba já. Až na výše zmiňované byli všichni slušní a úplně ponoření do děje. A teď už k samotným ThE CurE..
-------------------------------------------------------------------------------------------------
Přesně v sedm hodin začali hrát krajané 65 days of statics, kteří zněli na myspace jako zajímavá kapela, ale včera mne nijak nezaujali, bez obalu- vnímala jsem je jako kulisu a ucpání mezery před hlavní náplní koncertu. Ze začátku to neznělo špatně, ale s velkými technickými problémy a odrazem od stěn arény, v místech, kde jsme seděli, to nebylo moc k vychutnání. A ti členové kapely vypadali, jakoby dostali epileptický záchvat..Snad to někoho přílíš neraní. Pokud ano, ať si dá nějaký kjůr;)

Krátce po osmé to bylo tady..Už několik minut předem celá aréna byla pěkně netrpělivá. Ozýval se hřmotný potlesk a výkřiky, ještě než "muži činu" dorazili na podium. Dávali si načas schválně. Ale já jsem jejich fígle prohlédla:)Bylo totiž vidět Robovu hlavu, jak vykukuje ze dveří v zákulisí, jakoby si rozmýšlel, jestli na to vůbec vlítne. A pochopitelně si kontroloval docházku:)Myslím, že absence byla nulová.Skoro jsem to nevydržela s dechem. Nervy byly jako na drátku. A pak konečně..Jo, bylo to tady! Celá kapela se při bouřlivých ovacích objevila na stejdži.A kníže disintegrace nastoupil na pomyslný trůn, místo žezla v ruce kytaru,extáze...
Začalo to Plainsong a já měla v hlavě nápodobně vyplainěno. Velikánská atmosféra.Rob začal zpívat svým andělským hlasem a do nebe to nebylo daleko. Osvětlení bylo luxusní, efekty hvězdiček a měnění barevných laserů a clon podle nálady jednotlivých skladeb. Ráj byl otevřen dokořán, stačilo civět kupředu a nechat se unášet nostalgií a hlasem srdce. O tom je i celá filosofie CurE.
Popravdě si nepamatuju, které všechny písně odehráli a v jakém pořadí.Zazněla End Of the World, Maybe someday,M, Alt.End.. Některé mě bavily míň, protože jejich kompletní diskografii neznám úplně nazpamět a mezi alby mám své oblíbence. Ale rozhodně se trefili do noty např.s Lovesongem. Neexistuje nic krásnějšího, než poslouchat posmutnělou zamilovanou píseň v podání Boha Roba( ne, nebojím se použít tohohle výrazu) a tisknout ruku toho, koho milujete přesně tak, jak stojí v akordech a slovech písně. Celým srdcem. Whatever word I say, I´ll always love you.. A k Robovu hlasu to platí zrovna tak.
K potěšení byla i Just like heaven (Show me, show me, show me..), spousta lidí se přidala a zpívala také. Byla jsem jako zhypnotizovaná. Že byli daleko? Ne, pro mě těch 20 metrů bylo jako jeden centimetr. Lullaby všechny převálcovala a spustil se z tribun megální nadšený řev. "Náš spiderman byl having us for dinner tonight" Houpavá kytarka, bubny jako v tranzu.Basa sama hrála.Dostaveníčko muzikantů z okraje světa. Přesně tak. Disintegration byla naživo mnohem víc procítěnější. Občas Robbie shodil elektrickou a nahradil jí španělkou. Na tu válel bez rozdílu. Jak byl začátek optimistický, prostředek nabíral depresívní obrátky. A forest navracel tvrdě spirit let osmdesátých. To se museli páni v kožených bundách tetelit štěstím. 10:15 Saturday night. Prayers for rain. Pictures of you. Při Only tonight we could sleep úplně mrazilo.Snakepit nutila k melancholii, stejně jako Kiss me s protáhlým intrem, kde kytary nešetřily..Dvakrát už nás chtěli Kjůráci opustit,ale nedovolili jsme to. Drali jsme se a žadonili další kusy z jejich hudebního koláče, pískali a doslova si vydupávali jejich přízeň, až je přestalo bavit dělat, že je konec show, a vždycky se s úsměvem vraceli zpátky, navlékly na krk kytary, Jason sedl za bicí a jelo se dále a to doslova, ve skladbě Jumping someone else´s train, s efektem i projekcí jedoucího vlaku.Jak to ti nezdvořáci jenom zvládali, po 2 hodinách odehraných na maximum odvádět výkon jako za starých punkerských časů? Prostě syčáci se nezapřou:)Pořád očekávaná Friday I am in Love ani Fascination Street se nedostavili, co mě ale potěšilo z celého koncertu nejvíc, byla závěrečná, nádherně zefektovaná do zelenočervena, jednoznačně nejlepší Killing an arab.Škubalo to se mnou na sedadle a pobrukovala jsem, zatímco Rob si nezvykle drsně vyléval srdce do mikrofonu a prsty opíral do kytary, stejně jako červenovlasý Porl a bassák Simon v černém kiltu. K podivu že nevypustili duši!
Nevím co více dodat, než že odvedli nepojmenovatelný výkon na jejich věk, k nepodivu však na jejich um a proslulost. Nezklamali. Potěšili. Nechali prožít. Nechali plout a vychutnat, otevřeli srdce a mysl. Moje jediná výtka? Protáhlost některých skladeb, nová píseň, kterou diváci příliš nedokázali akceptovat a trochu to narušilo fluidum večera a taky to, že opomenuli pár důležitých písní. Ale jinak?
Miluju je víc, než kdy jindy. Kapela, na kterou stojí za to jít. Způsob života vtěsnaný do čtyř stěn a jednoho večera.Ať jim to hraje ješte dlouho. Rozkoš na první pohled a poslech. Až do samého konce..již nemám slov.

by nebel(r), the one of Cureiring person
(očekávám fotky od Terezky)
p.s.nakonec pár videí dokazující jejich dokonalé nasazení..

Boys don´t cry:
zmrazující Lovesong:
a tady jsou černokněžníci vidět úplně zblízka:
kdo má nějaký další zajímavý videa,neváhejte vložit odkazy do komentářů!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zazvorek | 24. února 2008 v 20:14 | Reagovat

Nemám slov...teda,pokusim se něco vytvořit, protože si to zasloužej, ale vážně to bude náročný....

Extáze.

2 nebel(r) | 24. února 2008 v 22:54 | Reagovat

hele, uplne chcipam!!

<object width="425" height="355"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/VaTXH2EvHUQ&rel=1"></param><param name="wmode" value="transparent"></param><embed src="http://www.youtube.com/v/VaTXH2EvHUQ&rel=1" type="application/x-shockwave-flash" wmode="transparent" width="425" height="355"></embed></object>

3 nebel(r) | 24. února 2008 v 22:54 | Reagovat

tak znovu:)

http://www.youtube.com/watch?v=VaTXH2EvHUQ

4 zazvorek | 25. února 2008 v 7:00 | Reagovat

Pls jak se jmenuej ta poslední písnička, jak tam jsou zblízka?páč při tý jsem umírala....:(

5 nebel(r) | 25. února 2008 v 15:16 | Reagovat

myslim ze to je ta nova,nak boy i never knew

6 zazvorek | 25. února 2008 v 19:07 | Reagovat

Ajo,máš pravdu!Ta je o tom synovi, co ho nikdy nepoznal, že jo? Každopádně s emi hodně líbila...

7 Ikary neumetel | 26. února 2008 v 14:26 | Reagovat

Hlavne nemel :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama