Březen 2008

Svět je zasraná svině..PROČ??!!!!!

31. března 2008 v 23:46 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Zase se ujišťuju, že svět je jedním prokletým prohnilým místem..proč by jinak dovolil,aby ho opustila živoucí zvířecí bytost, která nespáchala nic zlého, všichni jí měli rádi?Proč tak najednou, proč?Proč jsem Ti nestihla dát sbohem, i když už se konec blížil?Ani nevíš, jak mi budeš chybět, Besinko. Člověk Tě bral jako samozřejmou členku rodiny. NE, TY jsi nebyla obyčejnej pes, byla si naše, tolik mi bude chybět tvoje hrabání pod peřinou. Byt bude najednou tak prázdný a nesnesitelný. Už žádné procházky po lese a louce. Žádné přivítání u dveří. Jen tichý byt.Aspoň pro zatím.Ale nikdo Tě nedokáže v mojem srdci nahradit, ani v srdci tvých"rodičů", to mi věř, pejsku. Marnivej člověk si uvědomí jak moc mu chybíš, až když už tu nejsi..Proč se to nedá vrátit?Proč tak najednou?Otázky, na který mi už nikdo včetně Tebe neodpoví. Pořád tomu nevěřim.S potokama slaných slz z mých očí co se derou celej večer a noc, neustále bez přestání, i když na to nemám nárok víc, než tvoje skutečná rodina, slibuju pejsku, že na TEBE NIKDY NEZAPOMENU.. Odpočívej v pokoji a snad se NĚKDE JEDNOU POTKÁME. S lítostí a ve vší úctě
NEBEL(R):( ..............REST IN PEACE,my lovely Bessy
:(( :((( :((( :((( :((( :(((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((

Rejdiou Jerevan!

25. března 2008 v 21:34 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Velikonoční volno. Prodloužený vejkend byl fajn, né že nepo dlouhé době bylo milým překvapením setkání s Connie, která si střihla cestu domů stejným autobusem. Pokec, návštěva knihovny, objevení zajímavých knih a ne zrovna super počasí,takové bylo čtvrteční odpoledne. Večer se pitím nešetřilo,ale bylo to příjemné zakončení dne se svým mužem a kamarádem Tomášem. Skvělá hudba, pití, obrázky a sranda..Jen to příště nebrat tak zhurta,noPátek se nesl v pomalém, nikam nespěchajícím tempu, plný četby, milé společnosti a náhlých nevolností. Zato ta sobota. Oslava,která byla díky nervům nejedné osoby zmařena, dumání až do noci nad šálkem kávy v slzách..A trochu lepší svědomí, že jsem onu noc nenechala pro mě tak váženou osobu samotnou, i když víc jsem pro ni opravdu nemohla udělat._Myslím,že to tehdy pochopili i ostatní..
A konečně neděle, ten nejvydařenější den z celého víkendu. Celý den jen pro sebe, lásku a to co mne baví..Po několika měsíční absenci slíbená sheesha a čajovna(škodaže byla asi moc silná a že nebylo místo vzadu ani na podiu..), jako podvečerní naladění na hlavní program dne(noci). Kolem deváté hodiny jsme byli s to se odebrat na Božák, kde na nás už čekali Hardcory, v první řadě poselství od Požadovaného stavu mysli, dueto krkavců s mikrofonem, našlapané ozvučení kytar a bubnů. Ihned jsme nasáli tu atmosféru. Chtělo to být velice brutálně naladěno A to už od samého příchodu. Ne však lidmi, nýbrž hudbou. Ne, nečekejte žádnou rvačku a podobně, to jen hlava pří masivním nasazení mého moshcoreu nestíhala a celé to odnesla. Piva chutnala a zchladila krk od přílišného vyřvávání( sezení u beden má své výhody i nevýhody, především poloviční ohluchnutí a ochraptění). Poppy Seed Grindeři z Prahy a Bosenští Flatline(hlavní kapela večera), to totálně rozbalili a ukázali, jak se hraje pořádnej HC. Po dlouhé době zelená a nálada byla ještě vyhuštěnější.Největší radost mi udělal bubeník, který mi vrazil hned tři paličky do sbírky. Eddie byl neméně nadšen, protože jejich kytarista po celé vystoupení hrál sóla pro jeho ucho a pak si přátelsky podali ruce. No, takový by to na koncertech mělo být vždycky, ne?
Babiččin bramborový salát a rohlík se salámem ve tři ráno naprosto neměl chybu!!!
Good freekend. Much of love, music, drink and fun. / o nedělní akci víc info na: http://www.bozak.cz/newsy-tak_jak_bylo_o_vejku_.html/
By nebel(r)

L´party en Ecco

16. března 2008 v 22:03 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Jo, tak je za námi další víkend,je až neskutečný, jak dni utíkají, proklouzávají mezi prsty.Naštěstí se zážitky je tomu naopak. Velice kulturně vydařený víkend. Pátkem odpoledne začínaje,dnešním dnem konče. Co by byl týden bez těch tří dnů svobody?Holé nic. Protože v těchto dnech nebel sundává masku slušného studenta a nasazuje si oblečení a cítění dle gusta.
Pátek až sobotní ráno, to byla velmi vydařená akce v klubu Echo, s téměř čtyřmi stagemi dle každého gusta( regaae,hardcore,dnb,systemy..),taková první ofišl pořádná "free"akce,co jsem zažila,spousta lidí, spousta pití,spousta rámusu. Taková hudební škola života.Především pořádné uvolnění smyslů(jak jinak i emocí,ale nic ve zlém),těla(nějaký ten úraz bude znát nejméně týden:Dale dokud si člověk jako já sám doslova nenamele,tak se nepoučí)a tak celkově. Spousta známých(bohužel i neoblíbených)tváří, systemů a seskupení(Junkie force a všichni ostatní), občas nějaký ten nešťastník na zemi,ale povětšinou týpci a týpky v dobré náladě odhodlání si akci pořádně užít. Krásný byl okamžik odchodu domů za svítání. Vzpamatovat se trvalo celý den i večer:)
Sobota,to bylo odpočívání, léčení mírných zranění z pátku a kulturní akce č.2,tentokrát v návštěvě kina,noční představení filmu Monstrum bylo velice přínosným zpestřením načatého večera. I když relaxace to rozhodně nebyla, o čemž se přesvedčilo i dalších 15 lidí v sále:) (Recenz k filmu níže).
Dnešek kompenzoval oba předešlé dni spánkem, odpočinkem a bohužel i učením:(a na závěr se povedlo chytit do sbírky další povedený kousek, dnes již hudební klenot francouzského šansonu-Edith Piaf. Rozněžnelá odezva staré Paříže jako tečka za náročným týdnem.
Mon dieu, už ať je zase ten víkend:)
by nebel(r)fatal error et la vi en rose

Cloverfield-cosi k zeblití

16. března 2008 v 19:35 | nebel |  REcenze
Tento film je žhavou novinkou,ve světě puštěnou sotva dva měsíce, dozvěděla jsem se o něm a šla na něj do kina zcela náhodou.

Cloverfield( Monstrum)

Něco mezi autentickým dokumentem,sci-fi a blairwitchovským hororem je tento kousek, kde se mísí žánry. Ponurý až zcela agonický děj, to mají naši američtí spoluobčané přece nejraději. A chrlí to jako na běžícím páse. Tohle bych přirovnala k o dost lepší co se týče děje i nápadu, novodobé gozzile. Až na to, že laťka dění je posazená dost odlišně.
Vše začíná na party, kterou uspořádali kamarádi úspěšnému karieristovi,který odjíždí pracovat a žít do Japonska.Kameru na zdokumentování dostane na starost jeden "ňouma",který má později dalo by se říct hlavní roli,protože je to sledováno jeho očima.Ale to bych předbíhala.
Party jede naplno,všichni jsou opilí a veselí,ale oslavenec je v depresi, kvůli hádce s přítelkyní, kterou nechal. Ona odchází, on je na ní nepříjemný. Rozmrzelá atmosféra.Najednou výbuch obrovské Mannhattanské budovy.Oni jsou na balkoně a vidí to.Vypadne proud.Celá oslava se začne podobat lodi zkázy. Oni mají být pasažeři.
Děj se přesouvá do totálně spanikařených ulic města (Central parku konkrétně, Mannhattan?), Brooklynský most se bortí lidem pod nohama.. Spíše i s lidmi a poprvé je cosi vidět. Ano, čtete správně. COSI. Obrovského nepopsateného,co před pár okamžiky ukouslo hlavu sochy Svobody a vyplivlo ji o desítky mil dál. Hud,týpek za kamerou natáčí stále ubívající hrstku kamarádů, s kterými prchá městem. Vojáci začali stvůru bombardovat. Nic na zkáze to nemění. Začínají se šířít podivné malé stvůry podobní znetvořeným pavoukům. Nejautentičtější je ta hrůza a slzy v očích těch,kterým zemřeli nejbližší. Když zbyde z party asi pět lidí, společně s Hudem, vydají se zachránit jeho přítelkyni, která uvízla v mrakodrapu,co se zřítil. Brzy je z pětice trojice. Samá krev, požár, bolest ze ztráty blízkých, odhodlání si zachránit život, panika,STRACH..A vy jste tam s nimi a nemůžete té stvůře utéct a děsí vás to, strachujete se a jste celý napjatí, kdy zase vyleze z tunelu obří pavouko-mutant nebo dostanete zásah přímo od Cloverfieldu. Najednou vás najdou vojáci a chtějí evakuovat,ale vy to s Robbem nevzdáváte a s pomocí hodného Amerického vojáka(Ha ha?) dostáváte šanci zachránit milovanou,zatímco kamarádka je nakažena tím neznámím a umírá v rukou vědců v ochranných oblecích, doslova se rozprskne na zeď.Ale vy musíte spěchat zachránit Beth, zpod tuny rozbitých zdí mrakodrapu nakusy.A když už je zachráněná a z ní vytažená metrová tyč z panelu a ona to přežila a křičí, krvácí(ale ještě má plno síly běžet),utíká se nevědomky přímo stvůře do chřtánu. Přesněji řečeno letí v helikoptéře,ale tu si monstrum, podá jedním stiskem (tlamy?),když už hrdinové fanaticky křičí,že je ta svině mrtvá.Omyl. To zjistili Hud Robie a Beth, poté co se probudili v troskách vrtulníku, stále relativně nezranění a živý.Hud měl tu čest, že se na něj několik okamžiků to nechutné monstrum dívalo a vnímalo jeho přitomnost,než se ozval strašný řev a Huda to rozkousalo,než stihl dostat srdeční infarkt a umřít počestněji. Beth a Robb si řekli svá poslední slova v krytu, ale zemřeli sťastní, že jsou po velké hádce a následovném psychickém utrpení a teroru v ulicí opět a navždy spolu. A takhle končí údajná pohádka, která je součástí přísně tajných dokumentů Americké vlády. No není to roztomilé?
Tato recenze rozhodně není výsměchem filmu.Naopak. Mám za to vytknout opakování nápadu, který už tu s gozzilou jednou byl, předtím s japonským ještěrem. Taky dost křečovitých scén, hodný voják, typické americké rysy filmu. Zato styl natočení jako dokumentu, ponurost monstra a záběry, z kterých se mi chtělo hrůzou zvracet, byly vyvedené a autentické.
Fajnovka na sobotní noc,ale pro slabší povahy jako já, docela trauma. Povedený film.
By nebel(r)

Serža, léčitel astrální sféry

9. března 2008 v 20:42 | nebel |  HUDBA
SERJ TANKIAN : ELECT THE DEAD
Nedá mi to a musím vyjádřit, co cítím při poslechu téhle desky, jak moc mě obohacuje. Zvláštním způsobem, který vyvolává nostalgii a důležité pohnutky v mysli, vyvolává spiritistické obrazy, jako tehdy, když nebel ještě byla žákem, poslouchala SOAD a osamocena pročítala Stephena Kinga.
Celé album je charakteristické Serjovým hlasem, který vás okamžitě trkne do uší, nedá se s nikým splést. Všechno je zpíváno s dost naléhavým tónem, jak už to má Tankian ve zvyku. Témata politická a srdeční. To je celý on. A právě to je tak přitažlivé a okouzlující, jako by to chtělo člověka uhranout. A on se tím nechal dobrovolně unášet, aby zapomněl na starosti a bolesti (nejen) všedního dne, když potřebujete přemýšlet a vyhrabat cosi nepěkného ze svého nitra, je tu pro vás. Když je nejhůř, Serj je tu pro mě, nezklame a konejší mne svým naléhavým křikem. Snaží se to vykřičet, přidávám na hlasitosti, nechám se unést smutnou pomalou písní, tou melancholickou melodií, která jak jsi řekla, jde od srdce a zarývá se pod kůži a rozrůstá jako virus, nicméně to není vůbec nepříjemné,že? Jeho poselství se dere dál a dál, jako tamtamy. Hýbá událostmi, ať už jen pomyslně. Empty Walls, je energická, přesto se tam ten hořkosladký tón jasně vynořuje napovrch, podobně je to s ostatními songy. Ale nepřipadá mi, že by bylo album "na jedno brdo", jak by se někomu třeba zdálo. Já myslím, že každá písnička má v sobě jiný prvek, který vyvolává nový pocit a že je hudebně deska bohatá. Baví mne odzačátku dokonce, jediné co mi vadí, že si ji pustíte a než se nadějete, je konec, nevím proč, asi že si ji nestíhám nikdy pořádně vychutnat a proto mi hraje týden nepřetržitě a pořád nacházím nové hudební úseky, co mne obohacují. Jo, nemůžu si pomoct:)
Absolutně bezkonkurenčně ujíždím na kousku Lie, Lie Lie. Je celá taková..zvláštní, folklorová a navíc ještě refrén doprovází ženský hlas. A ty klávesy:)"Taková ruská"(a jak tam někdo dělá pazvuky),prostě nej skladba alba.
Saving us. Taky nářez. tam se mi zas líbí to hřmející bicí.
Hudba, která mne oslovila a dostala k výšinám, takhle mne jen tak něco nenadchne. Serža umí, škoda, že jsem se odhodlala k poslechu až teď. Ale co, protože pozdě, ale přeci;)
by nebel(r)

March is cool(like U baby)

5. března 2008 v 21:45 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Dnešní dobrá nálada a snad i otevřená mysl, jsou jako stvořené pro menší průřez atmosférou letošních jarních prázdnin a nebo prostě jen tak chvilka filosofování..kdo ví, co se z tohohle ťukání do klávesnice vyvrbí:)
Když si vzpomenu jak probíhaly prázdniny loňské, po stránce duševní to byl mrtvý bod ve vzduchu, neustálá očekávání deště, který se změnil v oblevu. Letos je to celkem vyrovnaná nálada, chvílemi až podivně klidná:)to asi ta harmonie souznění.
Jsou to energické prázdniny a pořád je na co se těšit, celé se to nese v duchu oslav našich březnových rybek(a jednoho mořskýho koníka?:D) a to hned dvou(tří). Vesměs je to týden veselí a pitek:)ale neviděla bych to zase tak zhroceně. Nejkrásnější jsou na tom ty večery ve dvou při sklenici bambusu a nadupané hudby i relax v jedné osobě u starých dobrých rockových a metalových kořenů, dnes šla siouxsie, robas a jejich následovníci stranou a moje slechy brázdí vynikající umělec Serj Tankian se svým albem Elect the dead, jehož kvalitu jsem objevila až nyní, přestože ho mám doma už skoro půl roku. Ostuda:)
Taky jsem oprášila Věčně spícího Sopora alias Cantodeyu Annu-Varney, která(ý?) mě svými klipy zase dostala do kolen svojí morbidností a jakýmsi jeho nepopsatelným fluidem temnoty a dávnověku. Přečtu si někdy příběh, kde hraje zlého pána?(WKL)
A kdo by to byl řekl, dokonce přišel čas na staré pány na holení, v bavoráckých botách a vžd Feuer frei! moje lásky "z mládí, Tilla Lindemanna a spol. Ano, taky už jsem nedoufala, že někdy budu mít chuť shlídnout dvd LAB 98 ale stalo se tak. A nezklamali, výborné vystoupení robotických pyromanů s podmanivou hudbou a nostalgií v hlase tvrdého Errr. Už odjakživa přitahována touhle germánskou atmosférou jsem byla unešená. Ale zklamala mě cenzurovaná verze, protože Tillův sprostý kousek, na který jsem se tolik těšila, se nedostavil. Nemůžu mít všechno,co:(
Nevadí, hlavněže není nuda, přehnané nervy a oblak depresí nademnou. Ještě by neškodilo mít trochu větší představivost mysli. Tvořivost volá:)
by nebel(r), bez mračen