Květen 2008

HYPOCRISY

26. května 2008 v 22:11 | nebel |  Moje galerie
Tak co? Nic, už je to marný. Ten oheň prostě vyhas a místo toho se tam začala dělat obrovská mokrá skrvna, všude kolem je sliz, no myslím, že tu barabiznu budem muset prodat. Jasně. Jedině tak si ušetříme starosti. Tohle bahnitý místo už stejně neovlivníme a spíš to bude čímdál horší. Máš pravdu. A navíc to není kočár, to prší… Cože? Ale nic. Pojď, půjdeme se projít někam kde je to sušší. Tak jo, jdem.......................
nebel(r)

Back to year of seven-Danny Larsen

20. května 2008 v 23:19 | nebel |  Boardz
Jelikož se nebel začíná pomalu hroutit, množtvím učiva(kdo řikal, že si při maturách čtvrťáků odpočinem?pravda,nejsme 7.A..) testů, a nejen tou školou, zkrátka život začíná být náročný..NEbel říká stop. Nemůžu se nechat unést proudem aniž bych si mezitím ze světa ubírala potřebnou energii a prožívala jaksepatří, sytost a barvu tak krásného května. Zasněně vzpomínám na květen loňského roku. Zelené louky, koruny stromů a... (mimo jinou kapitolu..) objev Danny Larsen! Platonická láska a největší norský idol mého nezkrotného srdce, něco, co mě stále táhne k prknu i když je venku pařák a krásně. Temperament ohně a šarm ostrý jako norské ledovce. Ostrý profesionál, hudebník a umělec v jedné osobě. Typan Larsen a pár jeho fotek. K nakousnutí:)
A hlavně na něm obdivuju ten smysl pro prkno a cílevědomost. Ten to dotáhne fakt daleko. Zkrátka odlesky s příchutí května plného magického čísla. Těžit maximum z onehdejší energie, jediná cesta jak přežít nastávající dny. A tu školu:(
Týpek velkej metalista:)
To kouzlo pohybu některých lidí na prkně prostě se zatajenym dechem obdivuju. Svoboda těla.
Burcující k nejvyšším cílům. Pokud dokáže člověk tohle,pak psychicky taky snad cokoliv:)
Je to borec....A konec!:)
by nebel(r) mit Fiebertraumes in meine kopf:s

Voda pro afriku,víkend v Zionu?

18. května 2008 v 21:37 | nebel |  R3portag3 by nebel(r)
Tento víkend, o ano, jeden z těch opravdu perfektních. Neseděli jsme doma, vydali jsme se zase o kus dál z našich luhů a hájů až do města Děčína. A co, že zrovna sem? Konal se reggae festival jakožto dobročinná akce s výtěžkem pro Africké země. Přestože vidina ošklivého počasí a nulového prostoru k přespání se nás snažily odradit, nakonec nás, krom vydařené akcičky překvapil nejen pěkný květnový den,ale nakonec jsme nemuseli spát v dešti,protože nám stěstí a dobří lidé přáli.Dredy, pivo,skvělá hudba a lidi. A samozřejmě můj jediný,milovaný. Sobotní akce s 6 hvězdičkami:-)Uvidíte sami.
VODA PRO AFRIKU- Voda na náš hudební mlýn
Včerejší dobročinná akce byla nejen naprosto hudebním obohacením a poznáním trochu jiného celkového pohledu na svět, ale také se udělalo něco málo pro třetí svět, postižený globálním problémem, týkajícím se nedostatku vody a celkové ekonomické a sociální úrovně v zemích "černého kontinentu". Jsem moc ráda, že i malým příspěvkem mohu těmto lidem pomoci. A ještě se moc dobře pobavit.
Atmosféra ve velkém sále bývalé Děčínské střelnice, sálala z každého přítomného diváka a vyznavatele rastafari a jamajské pohody. Obrovská zdobená teatrální hlava, jako symbol masek nad divadelní oponou, shlížela dolů jako samotný Jah. Za běhu celého festivalu byla přístupná i čajovna s ochutnávkou afrických čajů a příjemným posezení, nebo fair trade krámek s pochutinami a drobnými artworky, s jejichž zakoupení jste také mohli přispět na Afriku.
Ale nejdůležitějším bodem večera byly samozřejmě reggae a ska kapely z Čech i ze Slovenska. Jako první se o slovo přihlásili HARAMBE se zpěvákem Honzou Kačírkem,který byl zároveň hlavním moderátorem celého benefičního večera. Byl to příjemný začátek, přestože kapelu jsem slyšela poprvé a jakožto novický účastník takovýchto akcí se teprve "usazovala a vpíjela do dění". A pod podiem se to jen hemžilo vlnícími se lidmi v pestrobarevných šatech, kteří se nechali unášet vírem dobrého ducha a nálady. Tak mě to dostalo taky. A nejen mě, viď Eddie? Jen jsme tam seděli a vychutnávali si africké rytmy a globální poselství skupin Prince alfreda a Cocomana a positiv vybez. Při Polemicích nás to vyhnalo k podium, kde slovenští gentelmani v ležérních oblecích opravdu nešetřili energie za mikrofonem a nástroji a my svými temperamentními tanečními kreacemi také rozhodně ne. A každý se radoval a tančil a zpíval a radost z účasti byla oboustranná. Moc pěkný zážitek. Nakonec, trochu opožděně, dorazili ústečtí skoro-krajani Uraggan Andrew. Sice bez tykadel a ve velice dobrém rozpoložení, ale ani u nich nechyběli včetně nás příznivci a scéna se hýbala jako by bylo stále odpoledne a ne jedna v noci. Jak vesele festival začal, i skončil. Klidně bych si dala ještě několikahodinový nášup. Velice příznivou zprávou před koncem bylo, že se vybralo 41 000 korun na podporu stavby akvaduktů v jedné z jihoafrických zemí. To byl takový dojemný předzávěr akce. Kéž by včerejšek trval věčněJA přestože jsem nikdy nebyla příznivkyní rytmů reggae, myslím že celá ta hudba a kultura má mnohé do sebe. Předejít válkám, násilí a mít rád druhé i sebe sama, to je správný životní proud a kdo ví, třeba se ho taky pokusím chytnoutJ
By nebel® Catch a faya!

SCARECROW-barevný svět fantasie AVANTASIA

1. května 2008 v 21:16 | nebel |  REcenze
Metalová opera AVANTASIA už nějaký ten pátek může znít v uších nadšencům a fanouškům výpravného power,speed a heavy metalu. Ke kousku SCARECROW, který je v éteru teprve pár měsíců, jsem se opět jako k jiným kvalitním hudebním počinům dostala náhodně, díky časopisu SPARK. Vůbec jsem neměla páru o tom, že tento (metal muzikál?ale to by mohlo znít jako urážka..) hudební projekt má v rukávu zpěvák skupiny EDGUY- Tobias Sammet z Německa, který napsal text téhle fantazijní poutě hudebním světem když byl na turné se svou speedmetalovou skupinou. Vydal už několik dílů, tento již nespadá přímo pod kategorii AVANTASIA, nicméně je volným pokračováním téhle ságy a dějství je zasazené do země Avantasie. Jen tak zkusmo jsem na netu zjistila, o čem vlastně je příběh. O člověku, který trpí duševní poruchou, sám pro sebe i ostatní je takovým strašákem (SCARECROW), potýká se s pohnutou myslí, zamiluje se do jedné ženy..Klasicky tragický příběh s romantickými a hlavně fantasy rysy. Taková pohádka s kytarami, orchestrem, hlavně ale světovou špičkou metalové scény za mikrofonem. Např. píseň Toy master je zpíváná Alicem Cooperem, muzikantskou legendou. Jinak vokály a bass kytaru obstarává tvůrce Tobias. V tomto příběhu je postav Sedm, jindy je tvořen děj více figurami. Nejdřív jsem byla albem nadšena,ale líbily se mi tak 4 skladby. Je pravda, že nejsem zvyklá na klasický až heavy metal, a tak jsem si musela desku více oposlouchat. Ta trpělivost přinesla ovoce a nyní ho poslouchám s větším prožitkem. Myslím, že je určené pro ne tak obyčejného posluchače, musíte si v tom najít cestu. Ne každá skladba je úplně excelentní, ale album má rozhodně bohatý repertoár, co se týče hloubek a výšek hlasů, nástrojů i měnících se metalových odvětví. Můžete ho brát jako heavy opera celek,nebo bohatou přehlídku dnešních instrumentů a všeho co dnešní hudba je schopna nabídnout.Možná mírně komerční záležitost, ale rozhodně mi přijde dnešní metal na lepší úrovní, než leckteré rockpop mainstreemovky, viz zklamání Sandrou N..
Texty jsem ještě nezpracovala a nezaobírala se jimi, ale snad se to časem taky povede. Jestli se chcete odpoutat od všedního světa a sklouznout do jiné dimenze a nechat se unášet kytarovými sóly,běžte do Avantasie:) Vřele doporučuju tyhle skladby:
úvodní Twisted Mins, 11minutová Scarecrow, Toy master (Cooper) a poslední Lost in space, k tý je i dobrý klip na youtube.. http://www.youtube.com/watch?v=o26SlmROH5Q
by nebel(r)