Červen 2008

ffffffffffffffffffffffffffuuuuuuuuuuuuuuuuccccccccccccccccccccccccccccccccccckkkkkkkk off

26. června 2008 v 20:37 | nebel |  napsáno nebel(r)em
absolutní demence, násobena a krácena vektory, byla shledána přeponou u trojuhelníka s opačnou stranou kosočtverce ve své první odvěsně. Jak mi tohleto někdo vysvětlí? Ptám se slušně, tak na mě nikdo prosím hlavně nekřičte. Jsem slušnou osobou, která nechce nic řešit roztržkou, ale mám plné právo na svou obhajobu. Nemusí kvůli tomu praskat úhloměry, rozumněno? Já se uhájím v srpnu. Já si to nechám vysvětlit bez znechucení, ono to jde, bez časových pomlk v osnovách.
Pojďte k soudu a naučíme se zaokrouhlovat před Soudem ČR. Oni nám už poví, jak by to mělo být, ten průkaz není platným když se tesař utnul. I ježíš byl tesař a utnul se, ale ten za to draze zaplatil. Já jsem grafik, ne deskriptivní nadšenkyně. Umím číst umím psát, neznám vzájemnou polohu. Leda tak tu lidskou ale ne numera,proboha jděte s tím o dům dál. Nemám zapotřebí si kazit život papíry. NASKEDANOU
by nebel(r)

Lets again? DESTROY EVIL inside

25. června 2008 v 10:56 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Jasný pohoda, rozskočená hlava, nohy ve vzduchu, chodník na kusy a ničit a ničit. Lepší než propadat panice. A řev. Slyšíte ty tygry? NE, TO SEM JÁ. Jo tak pojďte na to jen se podívejte co vás čeká. Ne omyl, nikoho nic nečeká. Všechno se vybije skrze blesk z nebe přes 1000 voltů, sežehne zem. Sežehne na prach černý jed sprostoty nezdarů a zmaru. Jak jinak vyčinit než ohněm. Zlé musí pryč zas jen zlým, ale organickým. Slyšíte ten křupot? To se bortí atmosféra a nastává apokalypsa. Ale po bouři bývá vždycky klid. Není jiné možnosti. Bude to dobré. Jen poslechněte ten křik v dáli, už se blíží. Jen pozor si dejme, ať nás vlna taky nesmete. Všechno zlo musí pryč..
by nebel(RRR)

Jak si to přeje. Beast inside

22. června 2008 v 18:59 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Spousta hluku, spousta hluku a svobody a víc než čtyři stěny jenom pro sebe a vědomí, že má kam jít a že na ní někdo vždycky čeká,ale přesto ona potřebuje vyřádit každý den toho démona uvnitř a a ten vyžaduje vybití a randál a nespoutanost a vyžití. Slipknot na plný pecky a sledovat bouřku. i to obohatí. Nebel zkrátka potřebuje být ujištěn, že je sám svým pánem, přestože jeho srdce patří někomu jinému:-) dopřejte mu takovéto menší pokušení každý den (což díky bytu sdílenému s rodiči není možné :-( ) a spokojeně vám padne kolem krku. To přece není tak mnoho.. Potřebuje být chvílí svá. Nemějte obavy, však jen chvíli..
nebel(r)

Mrak jako velryba.Nebe chce nostalgii.

20. června 2008 v 16:49 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Rozsáhlé uvědomování vnitřku, pohledy z okna, tam číhá modré nebe a nespočet zeleně. Co to v nitru stále sídlí, jako pavouk to přes den slídí, aby vylézalo na povrch. Proč vše naznačuje, že přichází návrat do sfér nikdykde a přece fantastického prostoru zaoblin a kadeří? Co se to snaží vzbouřit normě obyčeje, že by umění znamenalo návraty? Co skutečně v duši se ukrývá, kdo to vyřeší, když né já. Čas se značí jako odpověd jediná. To si asi Toy master z metalopery hraje s vnitřními pochody. Jestli můžeš, vysvětli mi prosímtě, kam se chtějí ubírat kroky, nebo kam by měly. Oni to nevědí. Mraky jako v intru Simpsonových. A vítr si líně pofukuje a fliudum zase rohy vystrkuje nebo cosi jiného kdo ví. Uvěznění ve své mysli je nejen ten z příběhu Scarecrow. Ach, topím se můj strážce snů a cílů. Vím, že mi nemůžeš podat ruku až na vrchol uvědomnění. Ale kdysi to tak bylo. Všechny částečky se otáčejí na jinou stranu než "by měly". Je keymaster šťastný? Horší je, že ty klíče..klíče od svatyně.. chtělo by to zámečníka, volejte policajty, zasekl se zámek u bytu.
Ne nadarmo váhy jsou polovinou vlastního zodiaku.
Hvězdáři všech sfér, chtělo by to křištálovou kouli. A cinzano.
by nebel(r)

Jahody a čokoláda, pasage with Manson.K nesolvenci

19. června 2008 v 22:18 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Tak trochu vzpomínání s Xymox clan. Jak byl minulý rok, kolem dvacátého června. Jaký to byl pomatený čas. Určitě nebudou vzpomínky a časy inspirací a tortur kdesi hluboko vevnitř, však tortur sladkých, jako jahody a čokoláda ( tento film, jakoby nostalgii přivolal, osobitostí, citovostí, uměleckým vyzařováním, čistotou jedné z hlavních postav..), jentak zapomenuty a hozeny do kanálu, ne ne. Hluboko sídlí už navždy. Uvědomněno a prožito od té doby spousty věcí. Krásně včerejšky a lepší zítřky. Jen ta přítomnost nemá definici. Protože kanárek je lapen uvnitř stěn, už nemá tu svobodu z dob houpačky a chórů nymphemtaminu. Ne, pod skulinku se už nedostane zrnko písku. Ale byly to pěkné písničky. Déšť za oknem a Marylin Manson taky. Pizza v nočních hodinách. Chaos in my brain. Mortiis kopal v zapomenutých fantasy horách kdesi v Norsku, melodie jako ze starých 486. Hear Shapped Glasses. Neshody na zbytečných frontách. Začátky odlučování stáda. Koláže, koláče.. a sekáče. Nákup v kenvelu v předvečer.. A čeho vlastně? Nechme býti věci jak jsou jak byly, oni nějak budou. MY taky budem. MY jsme. Čím? Lidmi, omylnými bytostmi, přáteli nepřáteli, milenci, vrahy, rodiči, bratry, sestrami..Učitely. Briany Warnery, Xymox Clany, Roberty Smithy, Danyy Filthové a masívním atakem si to šinem skrze křižovatky pokus omyl život smrt bytí existence láska a a nenávist. Tak to má být, ne?:)
Vše je fajn, jen mi chybí...Vzývání epických postav na planinách touhy. Kouř zlatých all inclusive, sleepy...... saténová černá a cyberpunk.
Nová éra je a vždycky nějaká bude. Mazec a roury, a kajman v hypernově. Někdo zkrátka pamatuje. Na ten skvělý ovocný.....koláč. Nechme již blábolení. Připomínání už bylo dost. Nyní je new age, že? A nechybí tu metamorfóza v přítele. Vřelé obětí jako od Diega. Místo jahod a čokolády a koláčů k poškádlení chuti je tu pravá láska. Nebel to ví. Ale vězte jedno, nezapomíná. Na dobré, na špatné a na nedefinovatelně nepopsatelné. Nikdy.
by nebel(r) A vítr cuchá červeň metalových kadeří, při cestě pod třešňovkou. A tribute to.. Prostě loni( houpačky a Cradle of filth)

Rychta bude,vole(pre-holiday party list)

19. června 2008 v 21:27 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Jo, konečně už je čtvrtek, pátek, poslední vyučovací den za dveřma a pak už týden téměř totální svobody před ortelem života a smrti(opět, jen tentokrát matika.)
A po delší odmlce na godfingeru opět akce, na které by se nemělo chybět.
no a pro prázdninové chytré hlavičky(br, to zní šprtovsky a nechutně:D :-/) ,které nebudou mít problém s rodičovskými výtkami ohledně reportu, je tu Morphonik aka Migmoidovo akce v ulitě. Nenechte si ujít Morphonik Harampade, třeba se tam potkáme.. 27.6.08 2h klub Ulita(Metro).
No a kdybyste měli chuť na pořádnej fesťák, tak seberte bágly, stany a spacáky a vydejte se rovnou na Mácháč, od zítra je tam nadupanej bandzone festival s desítkama českých skupin všech žánrů, kytary budou mít rej. FesŤák je třídenní a zadara! Snad se mi poštěstí jindy....:(
http://fest.bandzone.cz/
Tak ať nám všem ty dny posledních konců roboty utečou. Už je potřeba voraz...
nebel(r)

Jaký to byl víkend, plný kofeinu?

2. června 2008 v 22:14 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Dosti hustý, v malebné krajině naší velevážené chaty v Moldavských lesích:) Bomba počasí, které s až trochu přehnanou vervou, jakoby se snažilo zavděčit. Až nestíhaly krevní oběhy několika generací skoro pumpovat dostatečný přísun energie.
Bleskově vymyšlený plán se vydařil, a tak jsme si to po poledni hasili s přítelem na nádraží, abysme stihli předposlední autobus na Moldavu. V tom vedru byla jízda spíš extrémním sportem, ale vydrželi jsme ten nápor dusna a vedra a ve zdraví dorazili až k Rozcestí, kde nás už očekávala půlka mojí rodiny i s malou neposednou Besinkou. Prvotní seznámení, nějaké to kafe:) a už se vyrazilo na procházku do kopců, ke staré Sklářské chatě. Špatný to nápad, ve více než 30 stupních. Tak jsme se si šli odpočinout k lávce s divoce tekoucím pramenem potoka Muldy. Už už to vypadalo, že zaprší a vyplní se i předpověď krup a bouřky, co už dlouho nebyla. Ale nebyla:) Menší odpočinek v chatě a opět jsme se vydali prošmejdit les. Borůvčí bylo všude, dokonce i nějaká ta houba by byla, ale to co jsme najít chtěli, zůstalo zas na pár měsíců zapovězeno. Co? To je tajný, ví o tom jen pár lidí a cestu zná jen ctěný Miroslav, jenž má v malíku všechny vychytávky černého lesa dobrých padesát let..
Ne že by ale byla ta pročesávačka lesem zcela neúčinná. Objevili jsme skrytý budoucí objekt našeho zájmu při blížících se prázdninách. Ten potok, ty stromy, ta boudička:)
A aby toho nebylo málo, po večeři a zprávách jsme se jen tak mimoděk vydali na průzkum Dolní části Moldavy, hned po prozkoumání staré sklárný z 14.století. Bohužel jen pozůstatek, rozbitý vandaly, ale skvělá schovka nejen před nepříjemnými přírodními přeháňkami:)
Kolem Santénu jsme si střihli dobrých pár kilometrů rovnou po silnici, trochu nás vystrašily cinkající ovce(nebo my je?). To panoráma Krušných hor a zelené kopce, úplně k nezaplacení. A to už se stmívalo, ale proč si neprohlídnout z blízka starou fabriku a ještě hřbitov, zcela opuštěný, jakožto pohřebiště německých vojáků? Jasně proč ne, komu by vadila přicházející zkáza černých mraků, hřmění až z Německa a úplná, až tíživá osamocenost tohoto místa? Třeba mě, popravdě, i když byl Ctibor zabrán do průzkumu náhrobků, v čemž mám jindy taky zálibu, jenže za soumraku, kdy vám nad hlavou létá jeden netopýr za druhým a jste od civilizace pěkně daleko, to bylo dost hrůzunahánějící vyžití. Nevrle jsem odtamtud po pár minutách vystartovala. Pro ty co nevědí, co roupama, doporučuju(akorád se vám asi nebude moc dobře v noci spát:))..
Bylo už pěkně pozdě a my neměli hodinky, tma jako v pytli, kolem nás jen hory a pěkná štreka do kopce a po silnici. Bájo.. Už jsem šílela a tak jsme hnali závratnou rychlostí. To co nám dolů trvalo půl hodiny, jsme měli asi za třičtvrtě vyšlápnuto i s cestou do chaty. Tam jsme dorazili skoro v půl 11, už se začínali strachovat:) Pak jsme se s babičkou a dědou trochu ovínili a proklábosili se až do noci..:)
Neděle byla ještě našlápnutější, nejdřív jsme se prospali dosytosti, po obědě mi nebylo příliš do zpěvu( horko nedělá mému organismu vůbec dobře, a komu taky, že jo?)
a už to vypadalo, že výlet na Cínovec se konat nebude.. Ale chyba lávky. Nevolnost se překonala, nakopli jsme se dávkou kofeinu a už jsme s dědou frčeli zu Zinnwald. Chvilková nervozita z nového prostředí, seznámení s maminkou, to vše proběhlo strašně narychlo a než jsem se rozkoukala, seděla jsem na motorce, vstříc ku lesu:))Hodně silnej zážitek a adrenalin především. I ten simson umí divy. Řidič taky:D Mazec, pro zastydlou milovnici motorek. Parádní byl dojezd, akorád vypočítaný k baráku. Neřád benzín si už ani neškrtnul..
Jen jsme se vrátili z projížďky, chvíli jsme se zastavili za tatínkem a už jsme zase sedlali kola a ve slušném pařáku jeli do Německa. Super jízda, skoro jak na tý motorce, akorád ruce nestíhaly brzdit z kopců. Kdo by to řek, že z nebel bude rychlosportovkyně pomalu extrémních podmínek?:) Ne, příliš velká nadsázka, i když, jak se to vezme. Tímto bych si nebyla tak docela jista:)
Škodaže jsme měli s láskou před sebou jen pár hodin do odjezdu a návratu do všední reality neděle, očekávající akorád pondělní dřinu a stereotyp. A taky se jak napotvoru muselo rozpršet a chcát jak z konve. Klasický outro:(
Ale nezapomenutelnej zážitek, vměstnanej do dvou dní, pryč od civilizace a shonu velkoměsta se jen tak z mysli nevypaří. O to byl krásnější, že byl stráven náležitě ve dvou:) A jistě nebyl poslední.. Tak díky všem, kdo se na něm podíleli.;)
by nebel(r), element von schwarzesswaldes
by nebel(r) fotka z roku 2005