Srpen 2008

From Cradle to... Victory!Duchzau theatre vol.2

25. srpna 2008 v 16:33 | nebel |  napsáno nebel(r)em
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA! Mám to v kapse. Nebel dnes úspěšně dokončila 3.ročník střední školy. Opravka zvládnuta, spokojeně si to můžu hnát do záverečného čtvrťáku. Řeknu vám, fuška,ale ta snaha, píle a nervy( ne tak jak loni) za to stály. A kdo stál za mnou? Tolik spřízněných duší a strážných andělů, až si říkám, že si to snad ani nezasloužím. Ale sama pro sebe cítím radost ze sebe sama, joo, jsem pyšná, nebudem si nic nalhávat. Popravdě, nečekala jsem to na víc než 50 procent. Přecijen, matematika a analytika, noční můra všech normálně založených lidí. A já ji položila, docela s přehledem.
Bez tvrdého dření od začátku srpna s odborným dohledem, víry ostatních a hlavně sebe samotné, by to nešlo. Příjde mi, že jsem vůbec neměla takové nervy,jako ohledně zpropadené chemie( té je tímto dnem odzvoněno navždy:)!), prostě jsem byla nějak smířená s tím, že něco umím a děj se vůle boží, jak řekla yupka. "To bych jí sem nevez, kdybych nevěděl, že to udělá", řekl sličný Miroslav, který ještě netušil, že v Duxu skejsneme do 11 hodin. Kdybych to věděla, rozhodně bych nestávala už v půl 7 a radši bych se prospala. Když jsem dorazila ke sborovně, nebyla jsem nadšená z oznámení, že opravky začínají až v 9. Kdyby už:) ne, nakonec se to protáhlo do 10, to jsem teprve nastoupila k přípravě na papír a až po pár desítkách minut se konečně nebe slitovalo a seslalo ke mě komisi tří profesorů (dobře známých v matematickém oboru,no comment), takže vidina mít to za sebou už se krásně blížila. No ale zapotila jsem se,jelikož první ze čtyř příkladů mě naprosto rozhodil. Těžko Anežko zvládneš všecko. Spolužáci už dávno odfrčeli, já byla jediná kdo byl zkoušen ústně a profesoři taky nebyly zrovna neutaháni mým vystupováním, ale po pár minutách zmatkování jsem ze sebe vydřela, co jsem mohla, teorie, praxe a když pominu trapas se základními počty( co si nalhávat, prostě matika mi nejde a já jí nadbíhat nebudu) byl to na nebel fakt dobrý výsledek (na čtyři stačil, učitelé sice obraceli chvílema oči v sloup ale výsledek je nejdůležitější). Po dalším čekání, kdy už nervy byly totálně napochodu, a Cyborek a prarodiče byli nervnější víc než já, mi profesorka s ledovým klidem oznámila, že za 4. Jo, námrd. Všichni jsme štěstím skoro upadli,a já tenhle okamžik miluju, hlavvně proto, že u něj byli moji nejbližší a ten nejdůležitější. Babička to obrečela dojetim, Mirek se pýchou dmul( tak oprávněně, žejo!) no a my s Cyborkem sme se jenom od ucha k uchu culili a smáli jak vygebenci. Jako malé šťastné děti, neviňátka.
Nebudu to kur*vsky protahovat, prostě je tohle moc dobrej den v mým životě, navíc jsem si zase dokázala, že zvládnu zachránit i požár na střeše, nezklamat sebe a druhé, ukázat sobě, že mě jen tak něco nerozhází, a kolik lidí je vám nakloněno, když jste ve skutečné kaši.
Děkuju svým strážným andělům Cyborkovi, kterého bezkeců miluju a strašně si vážím,že mohl bejt u mě v nejtěžší chvíli, yupce, která dostala zároveň první dárek k dnešním narozeninám a prý je strašně šťastná (já taky babi, za to že tě mám!), Mirkovi alias Tillovi aka Freddymu, za kavalérský odvoz včetně jeho hlášek a postavení k celé situaci (hlavou proti zdi,ale se ctí!), kouzelné přítelkyni Michaele, za to že se mnou byla aspoň duchovně, což mi taky dodalo obrovskou sílu, Connie bez debat, pouštěla malíčky a i když se neúčastnila přímo, jako loni, vím, že v ten okamžik byla se mnou taky:), rodičum, kteří byli konečně taky jednou viditelně nadšení a ulevilo se jim, zejzen, páč vím že držela palce, pavluši, která se zas má na co těšit v září, já nevím komu všemu ještě, ale thanx too profesionální psychickou podporu.
NEBEL O5 ZVÍTĚZIL NAD ZLEM. A JE PO DRAKOVI, KRETÉNU NEVYCVÁLANYM!
btw,tentokrát sem odhodila zmiijí boty a nechala si rychtářské:)
by myself(r) 23 is number of the fortune
23 @ 23 @ 66 @ 66@ 77@ 77@ 25 @ 25

Day before death

24. srpna 2008 v 16:38 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Strašná pochmurnost na mě padá, bude to i poslechem nových skvělých Scars On Broadway. Ale co je hlavním důvodem a příčinou? Však všichni víme. Prázdniny téměř v pr*eli, počasí jak v říjnu a co se stane zítra? Co bude zítra? Smrt nebo vysvobození? To je jen v rukách něčeho vyššího a mně.
Je super vědět, že je tu spousta lidí, co vás podrží i v těch nejhorších chvílích. No,poslední dny jsou takové opravdu HC. A je to právě důkazem, že mě nenechají jít ke dnu. Oni vědí. ON VÍ.
A tahle fotka, ta pro mě znamená moc,takže snad to bude talisman zejtřka.
Láska existuje.
by nebel nad dvaceti třema s vektorem na šestou (r)

Povstání anthemu(jen tak z hlavy)

19. srpna 2008 v 17:54 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Narodila jsem se v hrobě
plném lidského masa od kosti,
hemžilo se to brouky a havětí.
Koupili mi kříž ze zlata,
raději sem zvolila pentagram, zpívám
a vyji na měsíc,
jako přízrak za
svitu luny.
Říkají mi nebel
a lačním po krvi!
Zrozena z popela,
poražených svých soků a hrůz
ta šedá mlhovina.
Prokleta můzou,
co v ní dřímá,
hřmot i ticho před bouří.
Kostelní zvon bije na poplach,
místo umíráčku deathové sólo
místo kazatele vrah.
Jen stín je jejím sokem rovnajíc se.
by nebel(r)

Andělko, nekřič tak, vždyť i stěny mají duši!

19. srpna 2008 v 15:53 | nebel |  HUDBA

Angella Gossow, Nemesis i Apokalypsa skupiny ARCH ENEMY

Tak tahle ženuše s velice prořízlým hrdlem, spatřila světlo světa v německém Kolíně nad Rýnem, roku 1974 5.listopadu, tedy nese na bedrech znamení štíra (jako nebeleček:-)!)
Její deathová kariéra začala roku 1991 v německé kapele Asmodia a poté Mistress, kterou sama založila. K tomuhle žánru má už od mládí vztah. Prostě death jako náctiletá vážně "žrala". Díky tomu máme tu možnost obdivovat female vocal of growling, tedy zpěvačku používající ke zpěvu murmur( mručení a skřeky). Kapela ARCH ENEMY, kde Angie začala působit v roce 2001, však nehraje čistý death, nýbrž směsici heavy-metalu,coru a pravé švédské oldschool melodiky. Samozřejmě, postupem času a alb se to trochu mění, ale co slyší mé uši, a teď to prosím neberte jako urážku té které ze jmenovaných skupin, Angela je jako vokalista z Johnnyho Truanta, který se ocitl mezi instrumentalisty Trivium. Takže kdo znáte skupiny, udělejte si obrázek a spojte se s mou myslí. Promiňte za odbíhání. Ale právě proto zde píšu tenhle článek. Angela má unikátní hlas, který málokdo na první poslech rozpozná od chrchláku mužského. A to ji šlechtí.
Je to nejen výjmečná osobnost, což je patrné z jejích názorů a toho, že je vidět, že to není jen blbá bloncka,ale má něco v hlavě. Na první pohled by jste si mysleli, že je to plachá blondýna s okouzlujícím úsměvem a uhranujícíma očima, ale jakmile otevře "tu svou nevymáchanou klapačku" působí jak nakrklá princezna:) Je to veganka, takže maso u ní nenajdete, jenom čerstvou zeleninu,tak mě napadá, kde bere tu energii na výsostný řev otřásající stěnami?Jejím oblíbeným autorem je Irvine Welsh a jeho kniha Porno (Schvaluji!:),zajímá jí historie, cestování a obléká se tak aby působila žensky a zároveň drsně-viz kožené kalhoty a růžové tričko nad pas.. Její řádění na podium se nedá srovnávat s tím, jaká je v soukromí, prý dost introvertní, přátelská (akorád nevím co si myslet o tom,že měla přes 20 manželů? psycho:-) )
Shlédněte klip a uvidíte. Myslimže tahle svůdnice má co do sebe jak pro metalový svět tak i pro ten všeobecný:)


We Will Rise Live in Download
Andělka před proměnou
Nebo "Diva Satanica"?
by nebel(r)

Pozdní léto

18. srpna 2008 v 17:22 | nebel |  REcenze
Drama z roku 1974, ČSSR. Režie : Antonín Moskalyk, předloha : Jiří Hubač
V Hlavních rolích Věra Galatíková, Jiří Vala a Michal Suchánek
Tento film se dotýká rodinné problematiky v dobách socialismu. Dva manželé středního věku se po úspěšném založení rodiny rozhodli vzít mezi sebe chlapce z dětského domova. Manžel však bojuje sám se sebou, protože nedosáhl úspěchů, jakých by si přál (chce studovat vysokou, přestože má dobré zaměstnání, vyžaduje to jeho cílevědomý otec). Věřiny rodiče se velice těší na nového "vnoučka" ale manžel Karel se s tím smířit nechce. Takže ho odmítá a když už ho dědeček doveze k nim do bytu, chová se k němu hůře než k psovi. Proběhne ostrá výměna názorů v manželském lloži, čemuž nepřidá ani všetečné neustálé rady prarodičů, kteří to myslí dobře, ale pletou se trochu kam nemají. Karel je odhodlán chlapce vrátit a už ho v domově nechat, Věra i ostatní to opláčou s hořkostí v srdci. Frantík je tatínkem tak nadšen a nechce zůstat v domově, takže uteče zpátky a Karlovo srdce tak změkne, že už ani nepomyslí na to, že by kluka vrátil a považuje ho za vlastního
Na to že je film z "komunistické doby" dost dobře ukazuje problematiku, která nás zavaluje dodnes. Podstatu lidského ega odhaluje až na kost a pěkná je taky realisticky podaná ukázka jak to tenkrát vypadalo v dětském domově no a samozřejmně tehdejším Československu u "ambicióznější vrstvy". Medřická a Pešek v roli prarodičů excelovali. Dobrý snímek, doporučuju shlédnout, klíčových okamžiků, které polechtají oko i duši je tam hodně, ale to už si musíte najít sami..

Lo sacramento nieblo y haare rote con karamela

15. srpna 2008 v 17:42 | nebel |  Moje galerie
Dnešní den, jako vystřižen z čítanky, co se týče vzorového počasí, tak možná přirovnatelného k pozdnímu září, říjnu? No, a on je teprv srpen. 15.8., 10 dní před pekelnou tortůrou. Nebelova rána jsou protkána nočními můrami o neúspěchu a žaludek se jen při pomyšlení na dux svírá a obrací hrůzou a trémou. Analytika je dřena do krve. Páteční atmos, den před úplňkem, je však oddychovkou. Čas na úpravu image- Gabrielino kadeřnictví jde do akce. Doprovod tentokrát dělala, krom ostřílené návštěvnice yupky i sličná karamela, budoucí zákaznice?
Fajn společnost, akorád to čekání na několikero fází účesů nás už pak unavovalo. Pokecaly jsme, těšily se z nových hlaf, nadávaly na počasí.. V tradičním seskupení -yupka-fred, to byla samozřejmně švanda jako vždy. Opět haare rote, opět spokojenost. Tak zas za 2 měsíce,snad ve stejném složení. Perlili jsme a čekání na karamelu, uvězněnou ve spárech barev a nůžek jsem si pokrátila focením všeho, co se v káře našlo(včetně vlasů samotných =) )
Mohlo by být tedy lepší počasí. Je smutné v pátek čumět z okna na šedé nebe, kapky na chodníku a zimu jako v listopadu. Nechci si připadat jako barevné zimní listí:) Here comes my photos:Phottoz/trocha nebelečku:háre rote vol.666
jebu toto smutné počasí! a takto vypadá doubravka,když má nevalný výhled :
by nebel(r)hair majesty

Krupskej les a ARICA

12. srpna 2008 v 18:29 | nebel |  Moje galerie
Jaký byl včera parný den! Asi každej rozumnej člověk ho strávil na koupališti,v bazénu nebo chládku čtyř a více stěn. No, naše velectěná kavalerie, v čele s chytrým nebelem a Cyborkem, se rozhodla objetovat všechen svůj pot krev a energii výšlapu na Krupskou vyhlídku pod Muzeem. Jelikož jsme se málem rozpustili už v autobuse tam, plán B nezklamal: lesní vejprava. Takže výstupní stanice Bohosudov námko a zmatená prolítačka do kopců, vstříc lesu, velkému jak kráva, mohla začít. Můj orientační smysl opět zklamal, přestože mi tamní lesy nejsou cizí, ale sama se tam moc nevyznám. No a jelikož jsem si vybrala vůdčí post (nebo mi byl přidělen násilím, kdo ví?), vejprava byla pěkně vypráskaná, než-li jsme našli vstup do luhů a hájů, nicméně se povedlo. Klíšťata nás(já už mám na ně zaříkávací formuli,takže mě tak neberou) děsila, ale nebránilo nám nic zachytit pěkné snímky a dokumentovat co oči viděly, nohy podupali a duch zbystřil. Fajn prožití pondělního večera a pak jako hladoví vlci, jsme vzali útokem oblíbenou jídelnu-Maricu(Marici,Mariku, čtěte jak každej chcete.)
photozz/trocha nebelečku/léto 08/ Graupen a Arica
Večeře vážně zasloužená, po tom téměř vypustění duše, ducha a rozumu, kalorií a nevim čeho weiter. Akorád to moc v klidu nebylo, jaksi nás vyrušoval přehlasitělý jukebox. Stane se..
Ale dobrej den to byl. by nebel(r) and thanx 2 cybork(c) (kromě toho,že je, za super fotky k úpravě)

Trebraruna El nostradame

7. srpna 2008 v 18:03 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Já nevím, v posledních dnech se všechno tak nějak potácí z místa na místo, kolísavé nálady se střídají jako na houpačce. Ono to nahlížení dá pěkný kus práce a úsilí, pravda, teprva v začátcíc Vevnitř je to doslova na nože. Příliš silná skulptura osobnosti na sebe jentak nenechá vztáhnout slov, natož ruky. Takové potácení na okraji, psychické vysílení se směje svým pičixichtem do toho vašeho obličeje, strhaného sebou samým za přílišných řešeníhodných situací. Oni zas tak hodné nejsou. Bič na ně,jsou to shnilé bitch. Ty situace samozřejmně, vědět snad i jiných astrálních vrtulích, nesoucí přízvisko takové, rovnou na ně bafometa. Kurios všudypřítomen, jak v Christiníných sférách,tak za okny. Co mám furt s těma oknama? Já nic, jsou z plastu. ale okna vnitřních světů, se otvíraj a koukaj, aby toho co nejvíc zhltly. Já jim to vytmavým!nebo naopak,vezmu trochu vanishe a dostanou na prdel! Takže milá Luno ve štíru, neser! nebo dostaneš dávku gifu aby ti smích upad z pokřivených rtů Magistra Kellyho.
Lidi, je to šokující, ale Nostradamus předpověděl, že v roce 2008 bude na olympijských hrách "východu přítomen temný vládce"..jak si to vysvětlit? Mám neblahé tušení a mrazení v kostech. ( Nostradamova proroctví z jedné knihy)
Opravdu zajímavý týden Malice a mayhemu..
nebel(r), ta pod tím mužem:)

Modré nebe ve spojitosti.Je srpen.

4. srpna 2008 v 17:05 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Nemohu si pomoct. Ten pohled z okna prostě nutí nenechat si své pocity jentak nadarmo zamčené v sobě,zcela hluboko. Podvědomí láká. Každoroční denní pohledy z okna, to samé nebe, ty samé stromy a slunce se silným nádechem blížícího se září a tedy i sílení obav a taková hrouda nostalgie, že až člověk neví co s tím, co se sebou samým. Kdo si někdy zkusil pročítat letité deníky, dokáže pochopit,jaký bordel to udělá člověku v hlavě. Je to nepříjemné, ale zároveň sladké, tajemné i bolestivé. Něco jako v tváří tvář té druhé osobě, která v každém z nás sídlí. Nevíte, zapomněli jste, že jste kdysi byli sice velice zranitelnou naivní osůbkou, ale bylo to jiné, dětinský, ale zároveň dost pečlivý pohled na svět těma nevinnýma očima. Z nějakých důvodů ve vás ta osoba zemřela, pocity a schopnosti něco prociťovat tím způsobem, jakým už to nedokážete. Jste jiní,dospělí a jste za to rádi, ale každý z nás by se někdy aspoň na chvíli chtěl vrátit zpět. Třeba jen o rok. Neznám většího okouzlení a překvapení, než si přečíst staré vzpomínky. Co bylo zatraceno se vmžiku vybaví s jiným pohledem na svět. takže psát si deník se opravdu vyplatí. Občas se pekelně nasmějete. Někdy chcete brečet. no, nikdy není pozdě začít to zas psát..
Sice odběhnutí od tématu, kterýmu jsem se chtěla původně věnovat,ale účel to splnilo. Prostě miluju ty pohledy na vlnící se stromy v teplém větru 4.srpna. 21 dní do apokalypsy.
by nebel(r)