Září 2008

Kdo tu bude smažit na účet podniku???

30. září 2008 v 18:04 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Co myslíte, vy podělaní tupci se skulpturou pokrytectví veskrze prospěch dnešní doby úchyláckých výmluv a podobných smutně znějících bašt vašich eg poničených od erupcí na slunci? Je vás víc ale máme v hrsti každého, na koho si ukážeme prstem neboli rohy nesvatého se jen tak obrousit nedají, ale ty satanovo jehňátek, která netuší co se stane při použití kabaly..Ty ať radši nevylejzaj ze svých nor. A to samé platí na fousaté loudili, majitele mastných myšlenek kterým se dobrovolně oddávají v opojení sebemrkačských orgií aby ukojili své mysli bez soudnosti. Nemáme je v oblibě, opovrhujeme nečestnými, kolébka hnusu tak to je to správné slovo. Špek, oni rádi si na něj skočí,ale pak už se jim nechce slézt. Toto je třeba rychle vymítit. Týká se to nás všech. Neberte naše bytí na lehkou váhu skrzeva vaše choutky, z kterých je na blití, neschopnost odpoutat se od chabé reality skažené, jako jablko. Jste psychicky choří? pojďte, vyléčím vás protijedem na váš vlastní........................................Ave nebelus, kreténi.
by nebel(r) 23 anno scorpio

Pásly ofce na louce.babí léto bez babek(a babičky)

28. září 2008 v 22:33 | nebel |  R3portag3 by nebel(r)
Jo, i když se neděly žádný otřesnosti ani haldy a mazce, byl to vejk moc povedenej,se všema co se dalo.. Tak nejdřív to nevypadalo moc nadějně, trávit poslední zbytky prvního dne last babího léta ve škole, i když při hře tenisu. Přecijen už sem se viděla někde jinde..
Nebylo to tak strašný,uběhlo to a už jsem byla doma, připravujíc se na pařbu,směr božák. Sice se tam šlo krapet pozděj nad očekávání, ale za to party až do rána, vyjma strašně páchnoucích hajzlů, zase zdevastovanejch někým psychicky narušeným... kluci z junkies hráli dobře, i lépe než jindy, zavánělo to novinkama z jejich repertoáru, i když nakonec tam pustili starý dobrý pecky. bassbeasti byli taky dobří, ale JF mám přecijen zažitý více:)
Spáti jsme šli v úctyhodných 6 ráno a po ani ne 7 hodinách už se vstávalo, abych byla odpoledne schopná jet do Krupky na návštěvu. Více než vydařené odpoledne po boku kouzelné osoby, s kterou není potřeba slov, abychom si porozuměly (ne že by jsme celý hodiny mlčely ala viking rullezz:D), skvělý ovocný koláč by karamela, posezení na louce za posledních letošních teplých paprsků ospalého slunce..jo supr sobota, ale únavou jsem padla už v 10 večer.
Dosyta prospána jsem se dneska cítila ready a prozměnu prožila hezké odpoledne v čajovně se zazvorkem a spirit byl čajově opojen:)mírně rychta a dobrá nálada, dámská jízda vol.2 a neděle rázem nebyla tak špatným dnem, jako kalendář a pondělní škola nastoluje. Ale fakt se mi tam nechce. Komu by taky,co?
Good mood a pusu nejmilovanějšímu muži na světě(a nejen jednu), s díky oběma slečnám, které prohlašuji za své přítelkyně. (a taky pusu;-* krát dva)
happy nebel(r),friend and lover of sbd

Music of theseyear autumn?

24. září 2008 v 22:25 | nebel |  HUDBA
Parchant podzim už přišel v hávu alá 23.září, nikoliv babí léto ale kurevská zima,déšť a období chřipek a žloutenky. A HUSTEJCH afér, což nebudeme rozvádět, nicméně, hudbou je doprovázen kvalitní:)
A proto se musím i když jen krátce zmínit o pár kapelkách, v první řadě něco z mojeho repertoáru exotického death metalu. A tím je skupina z daleké země guláše, CasketGarden z Maďarska.
Fakt super skupina, dozvěděla jsem se o ní až teď, ale pacholci mají už třetí album na světě,no je to taková směska ale rozhodně nepřijdou nudní. Při prvních pár oposlouchání, v nich cítím stejné prvky, jako v klasickém swedish death melodiku, taky ale Bulet for my valentine a Trivium dohromady- ty kytarové ostře mířené riffy a bící, nikoliv však emo hlásek, ale pořádný HC řev. Jsou ale víc střihlý tím oldschool hevošem, zdá se. Docela depresívní energické album, ale najdou se světlejší místa. Na Maďary myslím fakt výkon, až bych netušila, že i u nich mají takové talenty. Ale jo:)

(tenhle cover alba je graficky dost hustě zpracován.)
no, pokračování později, kapel je fakt moc a pořád je co objevovat,ale čas..nejni.
by nebel(r)

No voice

21. září 2008 v 19:30 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Už se vám někdy stalo, že jste přišli o hlas?no, mě jo. právě včera,dneska už je to 24hodin co jsem indisponována. Fakt vtipný, asi jako opičí hlava. Člověk je pak bezmocnej jako sviň a každý slovo si šetří. A jak napotvoru chtěj všichni něco slyšet a ptaj se. Blázinec. A co teprve ve škole, hm že by úleva z ústních projevů včetně zkoušení? doslova se pojebu...nesnáším být bez hlasu..
nebel(r)

ago(FUCKIN´)drums

18. září 2008 v 18:37 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Je to takový zvláštní se tím na chvíli zas zabejvat, sice zbytečně, ale ono je to potřeba, jednou pro vždy to ze sebe vyklepat,žejo. Prostě, lidí už znám dost a taky vím, že jsem obklopena nejen přáteli, ale hlavně soky a to mě má poučit dále do života. Tohle poučilo dosyta myslim, a stejně vám to někdy nedá, jako polemizovat o tom. O tom, jaká je někdo sketa, která není ani schopná vám vrátit váš majetek a hrát si na frajerskou image zakrývající hypocrisy jako svině. S někým takovým jste se chtěli vídat a sdílet jeho myšlenky. Dobrý, stalo se, ale stejně nechápu kde ta pointa končí a začíná, že ještě hodně lidí bude muset prohlídnout na to skažený dno aby pochopili, že mezi náma jsou samý svině, a občas lidi, který s námi splynou a pomáhaj nám proti nim bojovat. Psychologie jedince s pokřivenou myslí nahání hrůzu, ba spíš vztek. Nebudu šetřit emocema, to ať dělaj ema s rukama neobnaženýma. Bez Valentínek. Rok dal, rok vzal hopgoblin už neskočí, ale co mi patří chci KURVA ZPÁTKY, JASNÝ????

Znáte to..

17. září 2008 v 22:43 | nebel |  napsáno nebel(r)em
...takový ten pocit ničehoty, doprovázený výplachem mozku, kupodivu se to občas hodí. Nechcete nic řešit, nepřemýšlíte nad tím s čím by jste si dělali jindy hlavu(děláte si jí stejně,ale dokážete si nic nepřipouštět..)jste prázdní. Mám takový pocit z mnoha různých důvodů. Tím hlavním je chřipka a jistá horečka, to na náladě nepřidá. Aspoň žáé depky, jen pomatení.
A taky vám chci vyprávět moje dojmy z velice zmateného snu, nad ránem se nořícím z mé mysli.
Nevím jak, ale najednou jsem se vzala kdesi, kde to vypadalo jako spíše někde na blízkém východě, skoro bazaru. Krajina byla zastřená, prosvětlená sluncem, ulice periferie špinavé a plné pokřikujících lidí, prodávajících cosi. Ale největším středem pozornosti byl onen obchodník, držící v rukách jitrnice, které ale vůbec tak nevypadaly-byly to spíše obrovské cukety :D on byl zarostlý a dlouhovlasý muž ve středním věku, docela špinavý a upachtěný prachem a stářím. Měl na sobě modrou, jakoby řeznickou zástěru a na opasku, který měl kolem obvázaný, visely další jitrnice-cukety a vprostřed měl uvázané brečící děcko, chlapečka v modrých dupačkách. Otřesně se houpal na kupcovo těle, byl jeho synem a na háku, spíše hřebíku, přidělaném ze strany vchodových dveří obchodu, byla zavěšená asi pětiletá blonďatá usměvavá holčička, nejspíše dcera kupce. Dalším a posledním obrazem téhle neskutečné vize, byla budova nějakých boháčů z toho města, stála hned naproti periferii, byl to dům- spíše hrad v nepojmenovatelném stylu, gigantických rozměrů a co na něm bylo naprosto zvláštní- jeho zdi obklopovala socha ve tvaru obrovské lidské siluety, polehávající na kameni. Celé to mohlo mít tak 20 metrů. Mysl mi říkala, že to město je Duchcov:D nechápala sem a nechápu doteď..
jak sen přilít tak odlétl, ale tohle si i po celém dni pamatuju dokonale. Halda:)
by nebel(r)

Smyslem života je...Smrt?

16. září 2008 v 15:25 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Tak se mi zas po delší době povedla jistá úvaha, za kterou si pevně stojím. Je to vlastně úkol na filosofii, který jsem dnes odevzdala. Jsem zvědavá, co na něj řekne profesorka. Za ono prohlášení, že smyslem života je jedině smrt ( a smíření se sebou samým), jsem sklidila hlučný protest ve třídě, nemluvě o tom, co si ti pokrytci, kteří smysl věcí, natož života, vážně nechápou a žijou ve svojí iluzi nicoty, alespoň většina z nich, myslí. Ať si myslí ubohý rozum, co chce. když nedají prostor pronikat do hloubky a hovořit...Také jim názory neberu.

Co je smyslem Života a kde ho hledat?

Více než individuálně cílená otázka k zamyšlení. Je jisté, že pod tímto obrovským obecným pojmem si každý z nás najde to své. Nemůžeme tedy jednoznačně prohlásit, že to či ono je právě tím správným cílem, natož kritizovat druhé, že mají mylný názor. Ať už je naším smyslem pro žití cokoliv, je nejdůležitější, jsme-li s tím, co očekáváme od života spokojeni a jestli si za svým pevně i přes trnitou cestu jdeme. Myslím, že smysl života mnohdy jedinec hledá celý život. Je snad cílem života právě ona zastřená mlhou tajemna, nedotknutelná věčnost, neboli smrt? Nežijeme snad proto, abychom se celý život připravovali na to, že jednou spočineme na onom světě nebo v tisíceré reinkarnaci do jiného života, prostoru, času, sféry, dimenze, říkejme tomu jak chceme… Je tomu tak, i když málokdo z nás si to přizná, ač v podvědomí každého něco takového dříme. Záleží, jak se na tuto otázku podíváme, úhel pohledu je samozřejmě odlišný očima dítěte a zkušeného moudrého člověka, kterého život naučil si pokládat podobné otázky, když se musel protloukat nejrůznějšími svízelemi, které ho na druhou stranu i obohatily. Je to otázka, kterou bychom si měli pokládat častokrát, hlavně když příjde nějaká velká životní změna, můžeme tak zpozorovat, jak se postupně náš smysl života mění. Tedy spíše, cíle, které si neustále každý z nás pokládá. Je to však správné? Je dobré se neustále za něčím hnát, nejlepší kariérou, výsledky, imagí apod.? Být neustále pod tlakem a bát se, že se to očekávané nepovede? Nemluvím o motivaci, to je jiná, zdravá a potřebná věc... Není však dobré zahánět vše do extrémů. Smyslem života pro mě konkrétně je právě ona motivace, tj. dělat to co mě baví, v tom být dobrý, nikoliv vynikat za každou cenu ve všem, jen abych byla pro oči druhých tou nejlepší. Člověk může být sám dobrým pro sebe, aniž by splňoval všechna kritéria dané povrchní společností. Nebuďme na sebe hrdí za to, že umíme pokořit druhé a ukázat jim, že my jsme ti nejlepší, nepřeceňujme se, ale ani nepodceňujme. Snažme se najít smysl života v sobě samém.
....Co myslíte vy?
by nebel(r)

Dáte si?

15. září 2008 v 21:32 | nebel |  Moje galerie

"NEPAPEJ TY LYSOHLÁVKY, VAROVALA MAMINKA.."

aneb nebelovy pokusy s novým Photofiltrem..

:) by nebel(r) (:

Soukromé pasti jako balzám na unavenou duši

11. září 2008 v 21:24 | nebel |  REcenze
Seriál Soukromé pasti. Tak nejen ten název mě zaujal, hned jak dávali prvotní ukázky na nově na tenhle nový projekt. Nejsem typ co čučí na Ordinaci, Pojišťovnu a podobný komerční "výmrdy" televize nova. Vlastně na televizi koukám párkrát do měsíce(DVD). Jenže tohle je něco jiného. Včera, unavená z hektiky školy a zátěže posledního týdne od začátku září, hlavou plnou praštěného učení, jsem si sedla mimoděk k TV a zrovna začal první díl seriálu. No a po 10 minutách už jsem oči neodtrhla. V podání mých oblíbených herců české špičky, oprávněně(Táňa Vilhemů a Vaculík s Šafránkovou)no comment. Jasněže si komerčáci mnou ruce nad úspěšností, protože hodně ohlasů bylo kladných, ale mě jde o ten děj a psychiku, celou tu dobu u dějství šrotující. Byla to lovestory ukázka, ale bez přeslazeností, taky ta realita byla bravurní, konec byl smutný, leč to vypadalo jako skutečný příběj ze života, ne nějaký vzkazky z Růžový zahrady. Šlo tu o věc volby, kdy Karolína zvolila kariéru a práci snů vyměnila za dítě, které čekala se svým milencem a zároveň mužem, kterého s ní spojovala zdá se, nezjištná láska. Ale nejsme v pohádce a tak byl konec tvrdým úderem kladiva. Smutné, ale husté, zanechalo to ve mě stopu a taky inspiraci k přemýšlení. To asi byl účel,ne?
Jsem zvědavá na další díly, v každém díle bude vystupovat jiný pár (rodina) s problémy ze soukromí a pokud to půjde, budu seriál pravidelně sledovat. Zaujalo na 90%.snad nezklame příště:)o kontroverznost prý rozhodně nouze nebude!
by nebel(r)

wejk-End is today. absinth macabre

7. září 2008 v 16:28 | nebel |  napsáno nebel(r)em
První vejk end tohohle školního roku (nechutné slovo). Dosti bouřivý, naštěstí s minimální ztrátou (újmou nikoliv). Tyhle dni budou postupem týdnů náležitě oceňovány, po pranýřujících pěti dnech tortury. No ještě jsem se nezaběhla v kolejích kdy budou pátek- neděle zase uctívány jak koberec v mešitě, ale to přijde.
Pátek, tomu kralovala atmosféra intimity ve dvou(myšleno jinak než to zní), jo krásný večer, srandy a zábavy. Mám teď trochu výmaz ohledně detailních událostí, jelikož sobota byla kafem silným. Prostě pátek proběhl jako pohodový večer plný relaxu, přestože jsem původně plánovala metalové inferno v UL, nakonec jsem byla ráda,že nikam nemusím. Hlavně když jsem se svým Cyborkem:)
Ano, sobotní večer, nikdo neklečel ani nebrečel, ale..
Rozjeli sme to, tentokrát jako trio s Tomášem a vydali sme se na pro někoho normální sobotní"obíhačku klubů" Spokojili jsme se se Spektrem, tam nebyla skoro ani noha, ale nakonec začal klub praskat ve švech, i když atmosféra tam bejvá tedy lepší, co vím. Ale dalo se, víc než to.
Halekavý smích a lumpárny, tak si každý domyslí sám ten zbytek. Že by slogan,kde jsou Krušovice, tam je sranda, byl vystihující? Dále to radši nebudeme rozvádět, z technických důvodů. Aby toho nebylo málo, podívala jsem se podruhý v životě do h2o, coby skvěle systémově vybavený klub, z trochu jiného soudu, ne však tak,jak kdysi, víme, ne? Přiznávám, to už toho opravdu bylo moc. Ale dobře tam hráli. Nad ránem se jen ztěžka odcházelo. Akorád ty cajti trošku rušili svými neustálým návštěvami-dovnitř-ven.
Horší je, že už je zase neděle odpoledne, skoro večer, no a vlastně se toho zas tolik nestalo na to, aby ten čas měl právo na to tak rychle utíkat. Smůla, zatím se 4D ovládat nedá. Takže se nesměle pustím do povinností, ať ještě trochu času ukradnu na to, co mě baví.
Adieu nebel(r)

Smashing dreamz and pumpkins

5. září 2008 v 17:09 | nebel |  HUDBA
Billy Corgan, v trochu jiném hávu, než post(grunge?) alternativy. Billy je ryba. S těmi jsou ale potíže:)a taky se bez nich nedá žít. Můj svět se točí kolem ploutvatých bytostí, ale když si pustím tohle album (Zeitgeist), vynoří se celý předchozí, nikdy nekončící, svět čtvrté dimenze. Svět vůní a kouřových obláčků a nekonečné průzračné modře, kalící hlubiny. Jedno z mnoha alb, kde prožitek znamená víc, než samotná hudba. To bývala psychedelie lásky bez křídel. Odrazy paprsků slunce v ospalých podzimních mracích, plujících oblohou. Je to paralela oddělující mou druhou část. Tohle album umí hřát tím zvláštním nostalgickým zasněným pocitem, co mrzí, bolí ale zároveň se na něj nedá pozapomenout. Hnědé klasy na loukách a šumný les plný stromů skvostné zeleně. A přitom pohodička a klid a rozjímání a moudré chvíle, překrývajících kamennou realitu. Já tím nic nevzkazuji, jen donekonečna tryská ten pocit ze mne a příjde mi správné to vypouštět na papír. Drancující Tarantula, rádoby hard. Pošmourně veselá sloka a pořád je tam znát ta hořkost Billyho sladkého kvilu. Album Zeitgeist.

by nebel(r)

Ty voe, oldschull!

3. září 2008 v 22:57 | nebel |  Moje galerie
Jo a zas je to tady, ta zpropadená povinná školní aktivita, ročník 4. První dny jsou dost peprný, teda nejhorší to bylo první dva dny, kdy jsem byla psychicky opravdu vydeptaná a fyzicky na umření. Makačka už od 1.září, přesněji, ta představa co bude následovat nejen půl rok, kdy se musim udržet "nad vodou,tj. no 5 point" a pak ještě dál. Ale zatím o tom nepřemejšlim, i když nám to vtloukaj klínem do hlavy. Já starosti radši vypouštim a užívám si veškerý volný chvíle, plnými doušky. Proč se nervovat předem, že jo? No a největším balzámem na duši je pro mě v těchto dnech můj milý a jediný. A taky kámošky, chvilky rozjímání s karamelou a srandy kopec s yupkou, no a se zejzen si taky máme co říct, nejčastěji při cestě busem:)
Bylo by pěkný napsat tu menší schrnutí o celých prázdninách, zatím čas ani síla nejni, ale aspoň oddechovka při fotkách z posledního srpnového týdne. Ňáký ty houby a tak:)
Když nic jiného, aspoň člověku dojde, jak moc jsou vzácný chvíle klidu,(občas trošku samoty)a hlavně času pro sebe a druhý. MRDÁM POVINNOSTI, ČEST SVOBODĚ!:)
by nebel(r)
p.s.a ještě něco ke krásným zážitkům o víkendu, z lesa.
Nevím čím, ale když jsem po delší době zamířila na Moldavu a celé odpoledne strávila procházkou po lese, kolem potoka a rozzářench luk a stromů a později s parťačkou na houbách, dostavil se velice omamný až absurdní pocit blaha a odproštění od balvanů každodenních starostí. To už se mi dlouho nestalo, na tenhle zážitek jen tak nezapomenu:)

Fotky k zčekování v phottoz/trocha nebelečku/léto 08 a tam si to někde najděte!