Listopad 2008

Zpověď

30. listopadu 2008 v 15:27 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Je těžké být sám (se) sebou. Někdo to pozná hned, někdo nikdy i když o tom dost pochybuju. Jsem vážně komplikovaný člověk. To vím už dlouho. Ale že bue krok do dospělosti tak složitý, to se čekat snad ani nedalo. Je to normální, každý si tím musí projít, ale stojí to spoustu sil, slz, pochybností, myšlenek a otázek bez odpovědí. Všechno si hned uvědomuji, tedy to co chci nebo myslím, že musím, ale k čemu je to, když něco vyřknutelné už zpravidla nejde vrátit. Nebo jde, ale i tak. Jenže není právě to cesta k dospělosti? To si piště. Lidi vás chtějí změnit. Ale ať už schválně nebo podvědomě, chtějí vás přimět aby jste si vyformovali vlastní osobnost. Bez vzorů, krom sebe sama. Naučit se spoléhat sami na sebe. Odpoutat se od ega, naplnit ho a sžít se sám se sebou. A to nejde jinak, než si nejprve projít očistcem. Tím u mě je zaručeně agresivita, vyklubaná z přílišně pasivity. Asertivita se zatím drří zpět. Uvědomuji si, že druzí se chovají špatně. Dříve mi to nevadilo, teď už ano. Někdo říká, že bych to neměla tolik řešit, vlastně i já si to říkám. Ale ať ti, kteří se mnou jednali vždycky zcela nevybíravě a snažili se zneužívat, pochopí, že tak to nejde. A naopak, jsou tu ti, kteří se chovají dobře, hezky, čeho by si měl člověk opravdu vážit. A hlavně důvěřovat, ale to je někdy nemožné, po určitých pádech. Aspoň jedné, dvěma osobám určitě, žijí pro mě, já se snažím pro ně. Nebo pro sebe?

Dospívání je zasraně těžký, nevíš kam se vrtnout, kým být, když právě sebou, jak se chovat, jestli hledět na druhé (ne ty své ale prostě TY DRUHÉ CIZÍ), nebo ne, kdy umět říct jo kdy umět říct ne. A svět kolem nás se točí a bere nám lidi a jiné nám dává a jistě je to proto, že mají podobné problémy a jiné. Ale to my všichni. V TU CHVÍLI JE NA ČASE POLOŽIT NĚCO K LEDU. Máme na to ještě celý život. A když se tak díváte, jaká sem a že jsem jiná. Jsem ale uvnitř samozřejmně ne. Každý z nás čas od času mění taktiku a zkouší, která bude fungovat na druhé lépe, líp tak aby mezi sebou mohli komunikovat. Nesnáším lhaní, nedělám ho. Když je někdo takový, pak nemá moc šanci. Mnohé z vás jsem taky prokoukla. S lecčím se smířila, s lecčím ne. A pokud vše bereš jako obyčejnou namyšlenost, věř, že vůbec nevíš kdo jsem. Nemusíš se mnou trávit 24 hodin denně, nemusíš mne zrovna milovat, ale věř, že i když to se sebou mám opravdu těžké a někdy mne mrzí, jak to ti mý(ne druzí) musí snášet, jsou někteří, které nelituju. Nevypadají, že by se zamýšleli k lepšímu. A než je soudit, raději ruce pryč. Konflikty mne nebaví. Znáte pravý opak mého nitra. Ono to za rok zas bude jiné. Pracuju na sobě, ale není dobré spíš udělat pravý opak?
A to je vono, pořád nějaké a je tohle dobře a tohle? Přitom stačí mít trochu odhodlání a poslouchat srdce, odhodit své špatné staré hábity a snažit se žít bez úhony. Jenže život je labyrint, co?

by nebel(r)

click to comment

New gallery

29. listopadu 2008 v 14:17 | nebel |  Moje galerie
Od konce týdne v sekci Photozz nová galerie Schwarzkop hebrish image(nebo tak nějak)a pár new fotek uvnitř.

nebel(r)

Your enemy-new colour(ed)

26. listopadu 2008 v 18:53 | nebel |  Moje galerie
Konečně se dostalo na jedinou kombinaci barev,která na mé hlavě ještě vidět nebyla. Ano, skvostá kštice na černo mne vždycky lákala, jen jsem se bála, že s těma tmavýma očima(ne, nejsou hnědé!)to bude vypadat divně,ještě když se míchala barva, byly tu obavy, ale už bylo pozdě..Gabriela opět nezklamala;)!Babiččin prvotní úlek se změnil v klidné konstatování, jakože dobrý. Tak dobrý. Už byla změna potřeba. Abych nevypadala jako úplný plagiát svojí přítelkyně, jistí to krom červených pruhů i různé odstíny světlé a snad fialové. Kdoví, co všechno na té hlavě mám,pořádně jsem to neviděla, každý kousek je jiný. důležitá je spokojenost a to, že vlasy zůstaly na hlavě:D
A tohle je výsledek:
hlava i ohoz, konečně vystihující naplno mou neklidnou osobnost..

by NEW nebel(r) více fotos následuje..

A sníh se ti lepí na paty.Je na bílou bohatý a sám.

24. listopadu 2008 v 18:08 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Tuny sněhu v tomhle studeném tichém království věčného světla. Přesto je tma a nikdo nic nevidí. Je to dobré, jen ohně svítí a jiskry poletují až k atmosféře. Je to divné. Takové matné a zároveň i nijaké, takže lesknoucí se nic.
A on je tak sám, mezi dopadajícími vločkami sněhu a žadoní o pozornost někoho jiného, než svojí poslední lahve whiskey, na kterou dal tolik dřiny, potu a krve, tím, že nedělal nic, ach smutné je místo bezejmenného, co nemá kam jít. Neumí už otevřít srdce jindy, než když žebrá drze o pár stovek nebo už má upito půl lahve a emoce se derou ven při deliriu tremens. je to smutné, ale dravost reality, zuby zatíná a libuje si v sadistickém masochismu, lepí se jí rty od krve a bolestí a ona je jak v slasti.
A ty jsi v teple svého domova a něco ti zas nesedí, něco tě trápí, ale nechtěl by jsi být tam venku a jako on, myslíě si,že tvoje problémy jsou důležité. On žádné nemá, ale život je někdy problém sám. Až nebudeš mít kde spát a u nohou jen prázdnou lahev, pochopíš. A sníh se ti lepí na paty, zvnitřku skrvavené nohy plesnivé.



by nebel(r), out ov hell

Brunnhilda modelkou-Kristanna září

20. listopadu 2008 v 21:14 | nebel |  F.P.O.T.W.(famous people of the world)

Kristanna Sommer Loken



Tahle úžasná herečka, je mojí oblíbenkyní už od dob Terminátora, pravda, docela zásadní role na tehdy sotva dvacetiletou modelku, které byly najednou plné všechny noviny a bulvár. Je to pět let. Utichlo to, alespoň u nás co vím. Pak tu byla aféra s P!nk( jo to byla ona, co s ní údajně měla Alecia Moore aka pink milostný poměr), což rozvířilo články bravíček a podobně. Zase to utichlo. A teď se po téměř čtyřech letech dozvídám, že tahle hvězdička rozhodně nezapadla, ale i mimo galaxii T-X září a drží se. Určitě udělala kus díry do světa filmem Bloodrayne (ať žije stejnojmenná hra, kterou jsem bohužel nedohrála), neviděla jsem ho celý, ale trailery a nějaká ta "zajímavější(ehm) scénka, nevypadala špatně. Pak tu máme něco, čeho je plný net a všechny stránky, kde se o ní píše: Painkiller Jane, zbrusunová akční věc, ve státech už běží rok, u nás jsem o tom ještě neslyšela. Snad dorazí tahle serie i k nám, abych posoudila, jestli je to další Kriminálka v Las...nebo snad lepší? Kdo ví, ale je jasný, že tuhle typanku si vybíraj do obzvlášť náročních, akčních a pikantních rolí. Může se zdá, že právě proto občas působí jak ala brutální Nikita, jak to někde na foru (nejen)dívky komentovaly, ale rozhodně jí tyhle role vyhovují, umí v nich chodit a Prsten Niebelungů byla pecka. Škodaže je tenhle dvoudílný film se zmíleně přeloženým názvem tolik opomínán. Co ale jistě zvedne všem(nejen náladu a rozhled...) je její účinkování v těžce provařeném seriálu the L word. Asi každej víme o co běží. Nebudu to komentovat, kdo ví, ví kdo neví, neví. Jaké překvapení, vidět na youtubíčku (bohužel jen tam), že tam hraje ve 4 serii už snad nekonečnýho seriálu, pomalu hlavní "hrdinku"(ano, tak tohle slovo, pokud vezmu v podtaz jak asi probíhalo natáčení...je více než namístě XD)hned vedle Kate Moennig. Kdo neviděl aspoň díl, nepochopí. Co se ale dá shrnout a usoudit, není to jen tak nějaká herečka, ale jede snad ve všem, co si dokážete představit- rozuměj, filmy zkrátka zvládá a natáčí jeden za druhým.
Popřejme jí neustálý a ještě větší úspěch a koho by to zajímalo, něco málo o biu, aby se neřeklo..

Kristanna Sommer Loken, narozená 8.října 79 je původem Norka, její rodiče vlastní farmu s ovocem. Byla od mládí modelkou, začla tak svojí kariéru a postupně přesídlila na hereckou dráhu, chytla se a té se drží dodnes, ne že by se ale modelingu vzdala, neustále je s to fotit kvalitní portfolia, za která by se myslím nikdo nestyděl..(já určitě ne ;)
Hlavní průlom v kariéře udělal film Terminátor 3, kde perlila po boku Arnolda jako ta bad. Potom tu byl očekávaný Prsten Niebelungů, další akční role princezny vezbroji ala Xena,na motivy vamp hry si střihla hlavní roli v BloodRaynu, novinkově Jane Vasko v seriálu Painkiller Jane (ach ten dlouhotrvající přesun na české kanály ze zahraničí..) a role v L wordu,
nakonec se dovídám něco o filmu The legend of Awesome Maximus, ale netuším oč jde..
Jo nějaké ty pikantnosti na závěr, krom jejího zvláštního původu je strašne vysoká(asi jako Thurmanová), má psa Bustera( obrovská černý krásný pes ale rasu fakt nevim:),spekuluje se o její orientaci,ale teď se od toho už upustilo, v květnu se totiž vdala za svého přítele. Jo a bojí se pavouků.


Toť asi všechno, více na oficiálech:


by nebelll(r)

Goth nebo fatalismus?

18. listopadu 2008 v 18:17 | nebel |  napsáno nebel(r)em
O této subkultuře jako takové nemám pochybnosti, jistě jsou lidé, kteří takhle skutečně žijí, přemýšlejí a neberou to jako věc temnoty, ale jako něco krásného, romantického, pár takových znám a sama k tomu daleko nemám, ale když se mi dostanou zvláště německé materiály z různých srazů a festivalů, už se obdiv mísí s podivem, jestli to někdo nepřehání. Póza v tomhle ohledu jistě vzkvétá, snad více než u ema. Ne lidi, nic proti vám nemám, to naopak, ale tohle už je vážně moc:
že by blesk z čistého nebe?
Soporovo rodiče?:D

tohle jsou vážně dva odstrašující připady. Nemám nic proti gothikům, zvláště svojí kamarádce (nejmenuji), ale i já mám sklony k mírně konzervativnosti. Potkat tyhle týpky venku o půlnoci tak zdrhám snad i do temných ulic!

A naopak, takovéto věci mi přijdou jako umělecké skvosty! :
Madeleine de Roy


kontrast krásy a odvážnosti
I <3 japan goth


nebel(r)

I zoufalost je někdy makabrózní...

15. listopadu 2008 v 17:32 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Zvláštní nálada poslední dobou panuje v mojí mysli. Přílišné odlesky nostalgie, zvlášť pokud je romanticky popuzující počasí, svit slunce, ten to všechno při pohledu na stromy, lesy louky, umocňuje. Nedokážu to popsat. Ale není to moc dobrý pocit. Špatný však taky ne. Nerozumím si. Nerozumí mi nikdo kolem. Proudy inspirace, jako aura vibrujících paprsků mnou prochází. A nevím jak odpovědět na spoustu otázek. Něco se děje? Točí se tak svět? Že by necitelnost pod kůží klidného beránka? Proč ta těžká dekandence za víčky unavených očí, ne však bez dostatečné bystrosti. Všechno je najednou tak jiné a nepoznávám lidi, kteří mi ještě nedávno přišli přirostlí k srdci, spjatí. Zachvacuje mne apatie, tesknost a zároveň chlad. Bere mi city. Pocit, že se rodí bestie.
Něco velkého se asi brzy přihodí, cítím to svým několikátým smyslem. Temná romantika, krev, smutek a silné emoce. Já nevím kam se vrtnout. Postrádá to smysl. Úplně všechno. Smutek. Nic se neděje. Tomu se říká onemocnění ze stereotypu. Už znovu ne. Snad mne stejnoděj nepřipraví o rozum a cit. Obávám se. Jen jedno nabízí cestu. ORKUS. Chybí mi svoboda, to je ono. Však okovy pletu si sama sobě. Žalář a královna v něm uvržena sebou.

CO JE SMYSLEM ŽIVOTA? FAKT JEDINĚ SMRT.

by nebel(r)

není

12. listopadu 2008 v 19:04 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Cítím chlad a temnotu, rozprostírá se v mlžném oparu churavých syrovostí se špetkou arogance a ta je větší, než by chtěla pobrat. Hladová je moc a taky pravda, ale ta může být zaklesnuta a už se nikdo nedozví proč chtěla zpívat o tom jak je život vrtkavý když kráčí ulicemi a venku už je tma a nikde není teplo a nepřivítá tě za rohem nikdo s krajáčem ani pobuda s párkem a hořčící ti nedá loknout ze svojeho piva co si tajnůskářsky schovává za trubkami s teplou vodou v Gagarince. Výsměch se ti postaví do cesty a ani steely omlácené otrhané kůže ti nepomůžou. Volnost je svoboda a ta hranice nemá a není němá jen neochotna vypovídat a halí se do kaše neprostupnosti a škoda jí nadávat když nemá uši a duše je prohnilá jako jablko z ráje ale tam nemají topení a drkotají zuby zimou a zmije už neleze, had se schoval do díry a tam čpí jako síra ta je taky ze země stoupající s ďáblovo rohama stotožnit by chtěla.

Pohleď do očí slepým, dostaneš almužnu a můžeš se jít klouzat, led je vrtkavý, nevadí pohladí a skape. Klasické kliše má místo u baru stejně jako pod lavící školní a bez bačkor se za práh nedostaneš tak si třeba vyj na měsíc vysmějou se ti duchapřítomní mudrci v kápi bezostichu avšak holé neskutečnosti jejich bytí. Na tohle se vysrat. Smutek zůstane pod svým pláštěm.
Zkusme to nazvat holé sračky bez paty a hlavy.

nebel(r)

Teskná lahoda o půl deváté : Sylvia

12. listopadu 2008 v 18:33 | nebel |  REcenze
Nepatřím k nadšeným divákům naivních románků. Ale když se řekne čt2 a filmový klub... to už zní přesvědčivěji. Prý film o lásce dvou lidí. Tak jsem si to včera zapla. Zezačátku nicmoc, ale pak se vážně nelitovala, že jsem film podle skutečné události dokoukala až do konce.

Sylvia je dalo by se říci umělecké drama o dvou umělcích, odehrává se v dosti složitých 60.letech minulého století, střídavě v USA a Anglii. Venkov, mořské pláže, velkoměsta.. A hlavně jedno osudové setkání dvou mladých básníků-spisovatelů: Sylvie Plathová (Gwyn Paltrow) a Edward Huges(David Craig) se poznají v Cambridge. Po oslovení si ihned padnou do oka, svede je vášeň a podle cítění Sylvie i pravá láska. Krátce na to se vezmou. Ed je velice nadaný básník a Sylwia taky ale po jejich sezdání, kdy tráví léto v domě u moře její spisovatelský duch lační po inspiraci a ta nepřichází, on je na ní dost naštvaný, chce aby psala. Krátce po svatbě ji začne podvádět. Vše tají a Sylvia nic nepozná, zatím. Dostává se do depresí, které prožívala už dříve, dokonce se chtěla kdysi zabít. Edward o tom ví, ale nic mu nebrání užívat si s jinými. Sláva mu zatemnila mozek i když asi Silvii také miloval. A tak se ona začíná uzavírat do vlastního světa, zpět do hlubin temných myšlenek, které má od dob, kdy jí zemřel otec. Výbuchy vzteku, když přijde na Edovu nevěrnost. Dojde to tak daleko, že on se odstěhuje ke své milence. Mají dvě malé děti. Sylvia stíhá se o ně starat a ještě psát, protože ji přišla nová inspirace, jakoby ji políbila mlza ve chvíli, kdy ji Ed opustil a ona byla volná.. Později už ale nezvládá se poprat s pocity sama, přestože začíná být velice slavná má obrovský talent. Antidepresiva, pokus o sebevraždu zatím odkládá. Ale myšlenky dotírají ve dne i v noci. Edward se k ní po čase vrátí. Vyspí se spolu, jsou sebou okouzleni a Sylvie doufá, že bude vše jako dřív, chce pomlku v jejich vztahu vymazat a dělat jakoby nic. Ale Ed zůstane s milenkou, která je s ním těhotná. Sylvie může blaze zemřít. Už se rozhodla pro svůj osud. Návrat vstříc klidu a temnotě..Napíše dopisy své rodině a pak se otráví plynem. Edovi slzy jí už život nevrátí, stejně jako jejich dětem skvělou matku rodiny. Mladá a krásná, ne však tak docela zlomená, zemřela tato hrdá a nadaná žena. Sylvia. Její nejslavnější kniha byla vydána po smrti samotným Edwardem. A teď s klidem odpočívá u svého otce. Tam, kde i její talent bude věčný.
nebel(r)
po dlouhé době velice emotivně oslovující inspirující film. A výkony herců excelentní.

Proč je listopad tak unavený?

10. listopadu 2008 v 18:19 | nebel |  napsáno nebel(r)em
A celkově podzim, není dne a noci abych netrpěla silnou únavou a o víkendech to platí taky. Na podzimního zrozence by to platit snad nemělo, nebo že by dvojnásob? Období, kdy se svět nechce moc hnout, veškerou energii vyčerpává na mrazivý vítr, poslední paprsky slunce, jinak déšť a pořád dokola a jen se rozkoukáš,už je venku tma. Koloběh temných dnů a bude hůř, s příchodem sněhu..
Období neinspirující inspirace, chápete ten pojem? Je to tak,ale vysvětlit se to moc nedá, musíš to cítít. Všechno se zdá ochablé a bezbarvé. Hnije. Taky už vím, že vyhnilo cosi dosyta a dokonečna. Vídám to ráno, občas cestou busem a tak si to musím připomínat. Občas to se mnou ani nehne, ale je to takové smutné. Ale život jde dál, člověk má sebe a svou lásku a je tak nějak šťastnější než dříve o sto procent, holt nemůže mít všechno a k úplnému štěstí vždycky musí chybět. Ale smiřuji se. Ledové sprchy ale smiřuji se. Jen se prosím nepodobej nenáviděným.
Co je ale super, že listopad je skvělým měsícem na hudbu, umění, všehochuť objevených a teprve objevovaných sfér, které se začaly najednou otevírat. Nebráním se, já jdu všemu vstříc, je to správně a je to vzrušující. Odvaha a jde se na věc:)
Až bude chuť snad konečně přispěju nějakýma fotkama z výletu do Vídně, to už je taky nějaký pátek(spíš čtvrtek 23.10., to to letí jak kráva..)taky jsem plánovala reportáž z Rakous, ale když tak vidím všude ty nechutné kudrliny, ještě si rozmyslim abych neudělala to samý s rozmrdanými smailíky všude v textu. Fakt se mi neHce:)
Tak dobrou!

by nebel(r)
p.s.jo taky by se hodila nějaká new galerka s gothickými a jinými obrazci. snad becoming brzy.
KACHŇÁK!

Cradle of Filth neb Bůh tě provázej k ďáblu!

3. listopadu 2008 v 16:38 | nebel |  HUDBA

Cradle of Filth.Nově vyšlé album : Godspeed on the Devil´s thunder . vydáno: říjen 08

zde zasloužená recenz, těmto temným Pánům.
Album mám k poslechu necelý měsíc, typuji tak 3 týdny. První dny jsem mu nevěnovala moc pozornost, ale poslední týden jsem se každý den na poslech zaměřila. Vychutnala si každý instrument, intro, vokál. A tady je výsledek.

Celkově se mi Godspeed.. líbí z hlediska uměleckého. Kousek je to nadtemně podaný, co se týče kontextu tak je to celé o Gillesi de Raisovy a kdopak to je? Byl to pobočník Johanky z Arku, vše se tedy odehrává v renesančním období. Nebyl prý takový, jak ho známe. Byl to zvrhlý perverzní chlap, co měl mnoho společného s černou magií, vraždil děti(byl nekrofilní pederast) a byl jedním z prvních satanistů. A tohle album si ho vzalo do svých pokřivených rukou, aby ho vyzdvihlo, v tom nejtemnějším světle( nerozuměj však nejhorším, protože, jak se to vezme!). Co se týče chronologické tvorby CoF, tak do té se album dá zasadit jako hodně velký posun, snad i v tvorbě textů, vokálů, vše je o dost tvrdší a není to "klasické" CoF, ale o to přece nejde. Nechápu, jak je kvůli tomu leckdo zavrhuje. Proč?Umělecky mi to přijde super, vypracováno na 1-, protože vokál je mohutnější, vše zapracovalo dost naplno( jasně, ty bicí by mohly být od Škraloupky lepší, prý je to bůh s bubny), intra hustá, akorádže se člověk moc v té suffolkské staroangličtině moc neorientuje:)a zatím jsem nenašla texty na netu, ale tak v kostce vím, o co kráčí. O bestii a přitom génia. Mírně to apeluje na Crowleye, nicméně, tohle si dovoluji prohlásit radši jen potichu. Trochu slabší místa jsou v těch pomalejších písních, kdy po velkém třesku Shall Out of Hell, čekáte, že si vychutnáte další parádní výlet někam do vysokých hlubin a ona zpěvná vokální ženská snad balada. Ale špatná není. Asi na vyvážení tvrdé předešlé, no přecijenom, tohle bych brala tvrdé od začátku dokonce. Chóry mě berou a připisuju k dobru. Orchestr, mě se líbí. Vyvolává to ve mě hodně zvláštní pocity, chvílema snad i posvátnou hrůzu, působí to dobře, desku si užívám. Hlavně syrový chrpot Danniho. Taky vyšel už klip k Honey and Sulphur, ten je dobrý, ale čekala jsem něco působivějšího, obskurnějšího, trochu to kazí dojem alba. Snad ty ostatní videa budou lepší a víc k tématu (vizuelně!). Toť asi k obsahu vše, a konečný dojem je přesná představa Gillese jak se oddává hodně špatným věcem, zavřen v komnatě s krví a démony. Námrd. Hodnocení 1-

by nebel(r) s obdivem, ale nechutí k démonickému tyranovi zároveň. A víte proč? Přečtěte si tento velice zajímavý, ale naprosto nechutný pravdivý! historický článek. Vlasy vstávají hrůzou..


27.10.2012 menší doplnění tohoto článku (nikoliv recenze, jak tu bylo výše napsáno...)

Uplynuly celé čtyři roky od mé krátkodobé zaslepenosti tímto ponurým tématem, ale jak už to u mě nejen z hudebního hlediska bývá, opět se k tomuto tématu cyklicky vracím. Především bych sem chtěla vypíchnout jeden velmi užitečný odkaz, kde zvídavý člověk jako já, může načerpat naprosto klíčové informace o Gillu de Raisovi :http://www.metalopolis.net/art_downtown.asp?id=720

Tento zásah do několik let starého článku je naprostou výjimkou, která se na tomto blogu snad ještě nestala (nejen z čistě etických důvodů), ale myslím, že v tomto případě je vhodná a přínosná:)

by nebel(r) p.s. Zvláštní je, že tomu bylo včera přesně 572 let od smrti barona de Raise. A vskutku zvláštní je, že jeho poprava se udála přesně v den (plus mínus) mých narozenin...A pan Gilles byl štírem. A toto téma mi vyplynulo čistě mimoděk na mysl před pár dny a týden před Samainem, tedy svátkem Mrtvých duší...vskutku "náhoda" :)