Březen 2009

Melloncholy

28. března 2009 v 18:05 | nebel |  Moje galerie
Tyhle nádherné obrazy přírody a nádechu tajemna ve mě zanechávají blaho, které teď duševně postrádám. Tak proč se nepodělit?;)


Okno do jiného světa.(Takhle vyfoceno, vůbec neupraveno. Nic bych na tom neměnila,ani za boha:)

Málokdo má tohle před očima každý den..

Zbyteček v galerii:) Phottoz- Spring comes true

by washed down nebel(r)

Freshly Smashing nebklinks

24. března 2009 v 17:11 | nebel |  napsáno nebel(r)em
To se nám to všechno nějak chílí.. Kam? Nevím, ale věci berou zajímavý spád, vracejí se staré známé spirity a nadšení z věcí, které bylo třeba oprášit.. Jakožto třebas staré dobré, dnes již téměř mrtvé a skomírající Smashing pumpkins, vytáhnout je z truhly mršin není na škodu, obzvláště u golden Zeitgeistu, bedny a basáky zapnout naplno... Kouzlo tam vážně je, to vnoření dokáže rozjasnit i čiřé spurné odpoledne, jako je to dnešní, kdy se počasí snad pos*alo a hraje si na již zapomenutou kalendářní zimu.
Ale při poslechu na mne svítí slunce a je srpnové odpoledne a já se povaluji na světle hnědém gauči a pohrávám si s myšlenkami palčivými a nechávám se unášet psychedelickým vyklidněním a pozoruji mráčky dýmu z hořící cigarety Viceroy light. Teplo je nesnesitelné, bubny a kytary mi ničí uši, ale mě to vůbec nevadí. Ve svých čínách od vietnamců (jakkoliv nesmyslné slovní spojení snad všicky chápou, že jde o boty:D) tápu co budu v dlších okamžicích dělat. Horko se mi lepí na paty, a já jen s tíhou otevírám knihu s chemickými prvky a smutně si povzdechnu... A myslím na krásné obrazy a dotykové vjemy a nadávám na krutý osud.. a je tu zase obláček dýmu, kontroju příchozí zprávy na mobilu. A hledím z okna a pozdní slunce je milosrdně nepalčivé, jen paprsky zlatavě prosvítají skrze mysl, je mi teprv 17 a už pomýšlím, kde je asi konec. Četba krásné literatury mne opět zavane jinam, dveře balkonu se chvějí v průvanu vánku o 6 hodině odpolední. Tak jako se chvěji já, i když pěkně svítí slunce. Někým jsme byli, někým jsme. Často ztracenými, často již bez srdce. Hudba má tu moc vrátit vám vzpomínku, jako by to bylo včera.
I když už jste někým jiným, proč by jste měli zahánět vzpomínky, nehmotnou to součást vaší osobnosti? Opět žasnu nad tím, jak se dají snadno vyvolat a pak zase pěkně uklidit dovnitř, do krabic vašeho podvědomí, jak by řekl Stephen Král.
Ale nebyla by to škoda, občas si nevzpomenout? Čím absurdnější dějství i spád, tím zábavnější snad i poetičtější se k memoárům vracet. Už jen proto, že vám neublíží:)

Přes všechnu špínu co kdy Billy Corgan hodil na jméno SP nebo byl sám pošpiněn, přes jakoukoliv míru komercializace tohohle alba, Zeitgeist, opravdu doslova DUCH ČASU. Nadpozemské odezvy ve tvaru hudby:) NEZAPOMENU.
by nebel(r) aka 2 yrs ago

Proklatě dobré...Kotě?aneb POSTŘEHY ODNEBLUD

23. března 2009 v 17:59 | nebel |  Moje galerie
Ale ale, copak to tu máme? No přece....AFC! Neříkejte, že neznáte tuto skvělou nefalšovanou asijskou restauraci! Že ne? Tak to vám jí musím představit...!
"Je právě 9 hodin, čas na pořádnou svačinku.."

by nebel(r)

V mlzé viděli svá těla ale neřekli už nic.Pustina

14. března 2009 v 19:22 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Do třetice všeho dobrého (i když, spíše zlého..) inspir písní Absinthe pornography od Dorian Gray´s prostitutes :

Pustiny smutku, zmatku a šílenství z osamění. Paranoia, bolest nechce přestat. Ale ona už nechce cítit. Vyčerpání smutkem. Konečné fáze opojení bez emocí. Samota bolí, jen ať se nenaplní. Na vše sám. Navždy zůstal... Člověk bez cíle, anděl bez křídel, ďábel bez rohů a svodů, zapomeň...

Už ne trápit se je jed, neví co s tím, nechce pokračovat ani skončit a kapitola už se zdá být dočtená, už milionkrát přesunuli stránku, ale stále se drželi na jednom řádku, nečetli, jen civěli do textu psaného krví zemřelých duší. Posedlost. Všude kolem poletují víly, bez křídel, jen na notné dávce heroinu. Víla nemá křídla. Víla je bílá jak křída...
Nechci zemřít, nechci prožít, chci projít...Tebou...Se mnou...Nikde a tam a všude bez nás spolu a kde? Těla už nejsou ani jedním jsou pohozena na kompostu vzpomínek roztrhána na kusy krvavých papírku a psal je ďábel schizofrenie. Ona je blázen...Však možná miluje víc než svůj život...Nechce zažít...Ten konec a přece se blížíme k poslední straně knihy. Černá krabice pohltila oči Craddocka. On nežije. My taky ne. Letíme prostorem ke dnu se dotknout, už nestoupnu, ty stoupneš na vrchol a pak...Kat.............................................Zemřu Tebou.
Nechci už cítit slzy na svém obličeji. Stékat je slyšet za uši po vlasech. Nechci být mrtvá. Jen zamilovaná. Jeho oči cítí zmatek. Letěli. Už nemohou........

All pictures and text by nebel(r)

Zabili(kennyho) Mickey mouse!

14. března 2009 v 16:55 | nebel |  F.P.O.T.W.(famous people of the world)
Nejznámější kreslená osobnost od roku 1920! Kdo by jí čekal v tomto "nečekaném"hávu? Rozkošná tapeta odkudsi z netu:) to se jim fakt povedlo...
skvěle použitý motiv myší figurky-luxusní zombie varuje- televize a informační technologie nabourávají normální všední život s jeho zážitky a podívejte,jak skončil populární myšák z biografu po 80ti letech...

by nebel(r)

(Mimo)zemské noise pohlazení?

14. března 2009 v 16:06 | nebel |  REcenze

GENGHIS TRON


To už samo o sobě zní dost divně, zvláštně a lákavě. A tento název patří jedné americké experimentální skupině tří chlapíků. Je to opravdová alternativa v tvrdé hudbě. Mixtura tolika stylů, že zařazení cyber grind, jediné tak nějak odpovídá. Ale najdete v tom metalcore, grind, klidnější pasáže snad ambientu, naopak až noiseové party...Growling určuje směr a chvílema nevíte, jestli nehrajete starou PC hru na 486, jak napovídá linoucí se sound. Týpci na druhou jsou tihle tvůrci a přestože USA skupinám moc neholduju, tohle se zdá dosti originální. Žádnou podobně hrající formaci neznám,aspoň zatím. Oslovili mě při první - druhém poslechu. Ještě do těch jejich vod musím proniknout hlouběji. Placka, s kterou se po roce ukázali recenzentům v ČR nese název Board up The house a je opravdu směskou všeho, na co si jen vzpomenete. Takový chaotický mumlajs, chvílema sladké bzunkání, jako když dítě papá cukrovou vatu(kupodivu jim to vydrží celý track až do konce), sweet ambient v písni Recursion se prolyne až do I want come back alive, aby tam razantně vypěnil a opět se sklidnil a rozčeřil grind vody.. Není to ani zívačka pro ambi ospálky ani tepaná grindovka odzačátku do konce. Chvílemi vás překvapí i pochroumané disko!(:D),především je však znát čestvý nihilistický vánek,frčící celým albem. Takže proč to nezkusit? Rozhodně riskněte! Tracklist zde:

01. Board Up The House ( 5:54)
02. Endless Teeth ( 1:47)
03. Things Don't Look Good ( 3:35)
04. Recursion ( 2:08)
05. I Won't Come Back Alive ( 6:34)
06. City On A Hill ( 3:26)
07. The Whips ( 2:07)
08. Blow Back ( 4:01)
09. Colony Collapse ( 1:56)
10. The Feast ( 1:14)
11. Ergot (Relief) (10:47)

A sestava je: vokály & keyboardy- Mookie Singerman(jak příznačné příjmení)
programming & keyboardy 2- Michael Sochynsk
kytáry & programming 3- Hamilton Jordan

šikovní pánové!

by nebel(r)


Darkest movies

12. března 2009 v 17:33 | nebel |  Film(recenze)
Nálada se během dvou dnů zlepšila a dopomohly tomu i tyhle filmy : Živí Mrtví & Dotyk Satana.
Vesměs totální horory a nechuťárna, zároveň však sranda, až jsem se musela srdečně zasmát..

ŽIVÝ MRTVÝ (Braindead) je snímek, který nezaujme každého. Buďto vám to odzačátku přijde jako totální trapná a nechutná kravina, nebo tomu přijdete na chuť a dost dobře se pobavíte. Jste-li ovšem milovníky velice sarkastického humoru, balancujícího na okraji tenkého ledu(často by jste některé scény označili až za krajně nechutné a trapné, ale vy to neuděláte, protože si uvědomíte, že vám cukají koutky úst). V tomto případě se na to určitě podívejte. Příběh je směsicí romantiky dvou lidí nešťastně zmítaných osudem a horrorovým podtextem (do toho všeho nezmaru se jim pletou desítky zombies a matka jim nepřeje upřímnou lásku a to ani jako člověk, natož zombie). Vše dostane nečekaný spád když se na ostrov (nebo do města)dostane virus způsobující rozklad všeho živého až následnou mutací na nemrtvé. Sranda se mění v hrůzu a poté zase křece smíchu (jen si představte matku, která se stane neživou mrtvolou, okupuje s dalšími zombies synův sklep a jediným způsobem jak je zkrotit je podat jim včas injekční stříkačkou nejlépe do nosu dostatečnou dávku uspávadla..). Strhující je také vlezlý strýc Lionela, který se až všetečně zabývá domem po smrti jeho sestry. Večírek pro snoby se mění v krvavou lázeň a až vás budou honit po schodech nohy bez hlavy i bez těla, hlavně se nelekejte a radši si vezměte sekačku na trávu (hlavně sekacím nožem vzhůru),protože nikdy nevíte, kdo vám příjde na ránu..a pozor na zákeřná mimina, ty se jen tak nedají, a utečou vám i z mixéru...! Story končí zřejmým avšak stejně na kost nasáklým krví happyendem.
Novozélandský film z roku 1992, povinnost každého žertéra a milovníků umělé krve(a přece jen tak ne docela umělé!) hodnotím 90 z 100, protože takhle už jsem se dlouho absurdně nepobavila.

(na snímku maminka nebohého syna a zdravotní sestřička, která už do nemocnice nedojela)





a aby toho nebylo málo, s panem přes horory number two jsme si včera navečer pustili další extrém, tentokrát se satanistickou tematikou..
DOTEK SATANA(Satanic)
Tohle už není žádná sranda. Sotva dospělá Michelle se probere v nemocnici po autonehodě, čeká jí spousta plastik a zotavování, protože přežila velmi vážnou bouračku. Ale kdyby jen fyzické následky, hlavně psychické se začnou dostavovat hned po přijetí do nemocnice. Michelle má děsivé sny ve kterých stále dokola vidí svého otce a příšerné černomagické výjevy. Po zotavení si pro ni přijede divný muž s tím, že nemůže jít domů(její otec je mrtvý, matku asi neměla..), po takové divné události a bude bydlet u něj, v jeho malém ústavu. Dívka se začíná rozpomínat, a vůbec se jí to nelíbí. Všechno zlé vygraduje v domově, mezi stejně "hříšnými" vrstevníky, kteří jsou v ústavu kvůli podobně špatné minulosti, ať už jde o drogy nebo zneužívání v rodině. Michelle si s oblečením přivezla z domova i spiritistickou tabulku a deník a tyhle věci zapříčiní koloběh příšerných vražd a rozpomenutí se na chorobně zlé věci, které Michelle udělala... Nechci vám tu povědět celý SPOILER a tak se nechte překvapit. Hodně dobře udělané okultní předměty, atmosféra dech beroucího vygradování děje každou minutou, chvilky vyklidnění a následovného rozluzlení, které vám bude vrtat hlavou. Minulost je někdy lepší nevědět. A taky hodně dobře vystiženo, jak může omyl lékařů zapříčínit obrovské neštěstí. Lepší si s černou magií a lidskými obětmi nezahrávat. Může se vám stát, že se to otočí proti vám...

by nebel(R)

Post depresiff session

10. března 2009 v 18:14 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Ouha, prázdniny jsou zatím doslova prázdný. Dere se na mě deprese a nevím, jak se jí dostat na kobylku. Na náladě nepřidá, že počasí není zrovna kliš krásný, taková vlezlá post-zima se na nás dere (s teplotou přirovnat spíš na dubnový deštný chvilky) a co všemu nasadilo korunu, je natržený vazivo na prstě pravé ruky (minimálně tejden si tu někdo nezakreslí, sbohem papíre a myši v pravé ruce..) -no zkuste si psát a dělat cokoliv čtyřma prstama. Je to celé mrzuté.... Jde na mě podivný spleen a osamělost( paradoxně mě samota netíží), ale knížka z toho asi nebude, nebojte se. Jediná lákavá věc v těchto dnech je román Černá krabice od Joe Hilla, trpělivě se blížím k jeho rozuzlení a je to sakra napínavé dílo. Co čekat od syna S.KINGA horšího? To ani nejde, hodlám se rouhat a říct, že Joeho první dílo je ještě větší satisfakcí než četba jeho táty. (ale říkám to radši potichu).
Stmívá se čím dál později, ale k čemu to, když já mám černočerné i dny? A vypadá to, že s tím nic nehne. Poddat se tomu, nebo se vymanit nudě z objetí? NCISko mě už nerozveselí, alespoň na čas.. Možná někomu z okolních vlivů se to povede. Ale to je jen malá šance. Uzavřenost a setrvání v jednom slepém bodě se léčí špatně... Uvidíme, jak se to v dalších 4 dnech vyvrbí.


by nebell(r)

Bloodsport-hard sound of these dayz

5. března 2009 v 20:10 | nebel |  HUDBA
Skold vs. KMDFM: Bloodsport. Album: 2009 -totální elektro námrd!


Smash them all!

by nebel(r)

Legionář smrti

3. března 2009 v 17:41 | nebel |  Moje galerie
Druhotní hra s komixovým zjevem. Trocha experimentu (ten neznámý font se mi začíná zamlouvat..!)

skodaže to nejde uvěřejnit ve větším rozměru :/

by nebel(r)sty

Stop Making Friends-theme of last week

2. března 2009 v 16:02 | nebel |  HUDBA
Tahle kapela tu byla již zmiňována minulý týden- Ano, jde o partu kolem Pauley Perrette! Na netu o nich není nic kloudného ke zjištění a track znám jen ten jeden, ale nezní vůbec špatně. Text k písni napsala sama Pauley( nečekaně) a její zpěv je též vynikající(ááá a nečekaně), ať žije pravá American angličtina. V hlasu nechybí roztomilost (u ní snad v ničem, ehm..). Ale aby jste si nemysleli, není to žádná barbie song. Prostě klasickej a měkčí rock. Akorád skvěle padne do celého O.S.T. seriálu, přesněji do CD 2. O tom snad recenz jindy. A tady je text k Fear:

"Fear"



Stop Making Friends (Pauley Perrette)

Written by Pauley Perrette and Tom Polce



Are you scared of the dark

Are you afraid they'll break your heart

Are you afraid you'll lose yourself

Are you afraid of your own health



Are you scared to lose

Are you afraid to choose

Are you afraid you'll win

Are you scared of your own sin



Are you scared to forgive

Are you afraid to live

Are you afraid to die

Do you think you told a lie



Chorus:

To live

When you think you're dying

To laugh

When you feel like crying

To stand

When you think you're gonna fall

It's just fear after all

It's only fear after all



Are you afraid you'll be alone

Are you scared to pick up the phone

Are you scared of the past

Do you think that you might crash



Do you think you're in too deep

Are you afraid to sleep

Are you scared there's no stability

Are you afraid of your own fragility



Chorus



To mend

When you're think you're breaking

To strength

When you know you're shaking

To pray

When your back's against the wall



It's only fear after all



Are you scared of the end

Are you scared to begin

Are you scared of the start

Do you think they'll break your heart

Do you think they'll break your heart



Chorus



It's only fear

The only fear is fear itself

The only fear is fear itself

The only fear is fear itself



It's only fear


P.S. Myslím, že text je velmi vystihující atmosféru minulého týdne. Pravdivé.

( P. v akci, ale tahle fotka je z doby kdy hrála s jinou dívčí punk-rock skupinou)
by nebel(r)