Květen 2009

Rotting christ: Enuma Elish

29. května 2009 v 21:19 | nebel |  HUDBA
ROTTING CHRIST mne zaujali nejdřív rozhovorem v časopise, potom svou image a názory a posléze klipem a hudbou písně ENUMA ELISH. TEXT je pohlcující stejně, jako klip.


Rotting Christ: Enuma Elish (Theogonia 2007)

APSU / TIAMUT /LAHMU AND LAHAM
ANSAR AND KISAR /ANU/ NUDIMMUD
When on high the heaven, had not be named
Firm ground below was unnamed
APSU / TIAMUT /LAHMU AND LAHAM
ANSAR AND KISAR /ANU/ NUDIMMUD
When on high the heaven, had not be named
Firm ground below was unnamed
Mummu Tiamat she who bore them
Naught primordial Apsu their begetter
CHORUS
And the earth has been done and the life has just
begun
and the formless void and darkness outdone
And the water has been done and the sky raised up
separating the water the genesis goes on
And the greater light has been done and the lesser
light spun
to rule the day and night together with the stars
And the living creatures has been done
and the sea monsters have born
and everything that moves with which the waters
swarm
She made the Worm the Dragon
The Female Monster the Great Lion
The Mad Dog the Man Scorpion
The Howling Storm
CHORUS
And the greater light has been done
and the lesser light spun
to rule the day and night
together with the stars

překlad možná v nedohlednu..
A zde je klípek:


Co mě na písni bere nejvíc, jsou ty mezopotámsko-folkorně laděné pasáže..

by nebel(R)

someday masterpiece

28. května 2009 v 18:18 | nebel |  Moje galerie
Trochu hrátky se světlem i photofiltrem. Krásná je hra s rastrovou grafikou;)

Ta hra světla a stínu mi bůhví proč znetvořila obličej, jakoby z oka vypad´ Bafometovi


zamyšleně v plné zbroji, s vlastním vodotiskem v hebrejštině:)

Ne nadarmo v této stylizaci barev můžete najít podobnost s bookletem nového alba MM. Hodně ovlivňuje nynější tvoření.

by nebel(r)


Třikrát slává vítězům,ale i čest poraženým...

28. května 2009 v 16:13 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Tak už to mám (skoro) za sebou. Třikráte výhra, a proto musel přijít napočtvrté pád. Moje kejkle, pečeti, kameny a symboly a taky vědomosti, nakonec nevystačily k úplnému vítězství. Ale co, do třetice všeho dobrého se v září s dědou projedeme na gymdux.
Každý se chvíli cítí poražen, nasrán, zlomen. Naštěstí to za čas přejde. Osud tomu tak chtěl, já s tím dělala co mohla, teď s tím už nic nenadělám. Může mě hřát jen vědomí, že z toho, v čem jsem neexcelovala teď, ukážu zač je toho loket později.
Nebýt téhle rány, naprostá by byla spokojenost. Mé prózoidní střevo tentokrát absolutně nezklamalo, vytáhlo mě do výšin, kde jsem se držela několik hodin. Jak v anglickém jazyce, kterému už odmala také jsem předurčena. Z estetického hlediska to bylo dobré, mohlo to být lepší, ale špatná otázka, přesto mne na lopatky nepoložila.
Ve 12 hodin mi ztuhla krev v žilách, kyslík naštěstí udržoval mozek při vědomí, ovšem ne dostatečném. A co v něm nebylo, ani se v něm nemohlo najednou zčistajasna objevit. Mohu být jakkoliv magicky opředená, ale logika má kořeny jinde, v mojí hlavě to nebude:D aby bylo jasno, tou logikou myslím přímo to aritmetickou. A skripty. Ne, to opravdu v hlavě nenosím. Natož binární soustavu. To málo, co jsem o ní před nedávnem věděla, vyprchalo. A tak se ukázalo, že jestliže v dvojkové soustavě jedna a jedna jsou dvě, nemá cenu se dále trápit nad raněnou laní. Takže mě odstřelili hned. Nemělo cenu se škrábat na nohy. Už bylo pozdě.
Ale teď je zase brzy. Teď začíná ryzí rozkvet čehosi nového. To staré zemřelo a fénix se rodí z popela. Snad mu na křídlech zůstane trochu hvězdného prachu. Bude ho potřebovat. Neumí žít v šedi.

fénix(ten, co nemá cestu životem lehkou, však vždy zrodí se zas z popela)

by nebel(r)

High end of...Low! Satisfakce v podání pana Mansona.

22. května 2009 v 15:29 | nebel |  REcenze
A je to tady, album je pár dní venku a já už ho mám solidně naposlouchané. Jsem na rozpacích, ale šťastná..Marilyn opět nezklamal. A tak se s vámi podělím o čerstvé, ještě krvácející dojmy z alba.

MARILYN MANSON - The High End of Low


Toto zbrusu nové album během několika poslechů, dokázalo překonat má očekávání. Ano, nový MARILYN MANSON i přes mé obavy, nezklamal, ba naopak. Mám pocit, že čím víc tento zpěvák zraje, jeho hudba se vyvíjí. Sice už od něj můžeme čekat takřka cokoliv, ale právě ony neexistující hranice v jeho tvorbě jsou tak lákavé pro ucho posluchače, ještě více oddaného fanouška.
Při první poslechu člověk vážně netuší, co ho celou desku bude čekat, protože album obohacuje spoustu a spoustu výkyvů, a tak skoro nikdy přesně nevíte, na čem v oné písni jste nebo budete. A kdo by neměl rád překvapení? To je velkým přínosem, oproti starším, přímočařejším albům Mansonovi tvorby.
Nevím, jestli je to jen osobní zdání, ale autor tentokrát odhalil své skryté slabiny a odhodil veškerý stud, který ještě v sobě měl. Jinak si nedokážu vysvětlit, že ve mne některé písně ( zvláště Running to the edge of world), probouzejí takovou melancholii, slyším v nich jeho bezbranost, oddanost, ne však prohru, jen odhalení, možná bol.
Ale cítím, že to byl právě onen záměr, že má tato náhrávka, či prý spíše deník ne zrovna šťastného zpěváka ( teď nevím, zda není tak trochu malichernost považovat projekt MARILYN MANSON i samotného Briana Warnera ještě za zpěváka, protože jeho talent se prolíná v mnoha uměleckých odvětvích a pomalu nastává okamžik, kdy tyto bariéry prolomí úplně..).
Z Four rusted horses naskakuje husí kůže a přitom se posluchače snaží pomalé country riffy uklidnit, ukolébat do nostalgie a zároveň vám vnutit všechny ty emoce, co si za ty dva roky nashromáždil. A o tom by se dalo hovořit i v ostatních písních. O té silné naléhavosti. Šikovně vám jí svým zpěvem naservíruje, až se přistihnete, že snad trpíte s ním.
Jakoby High end of low bylo povedenějším dvojčetem EM DM, dvojčetem, které je stejné a přitom tak odlišné od toho druhého. Všude se místy vkrádají motivy, tak typické pro tuto kapelu, ale také úplně nové prvky, které je posunují zase o kus dál, až k neklidnému minimalismu, že skoro nepoznáte, kdo to hraje, ale pak zase sklouznete do míst, kde si s hrdostí můžete oddychnout: ,, Uf, můj starý dobrý MANSON!"
Například u Arma-Goddamn-motherfuckin-geddon. Kdo jiný, než strýček MARILYN si libuje v těchto krkolomných smysl nedávajících sprostotách? On a taky znovunalezený strýček Twiggy Ramirez. Nebo spíše ztracený syn?
Album obsahuje spíše pomalejší písně, zasněnější, niternější, temnější. Ale právě jmenovaný AGMG a hitovka We´re from America ( typický rádiový hit) se vytrhly z kontextu a dělají si, co jim je libo. Jakobych tam snad slyšela riffy co používá Billy Corgan ze SMASHING PUMPKINS… Ne, jde jen o trochu podobný riff, tohle je šílená drogová jízda zfetovaných amerických vejrostků, taková co končí rozsekanou károu, někdy i ztraceným životem. Parádní výsměch USA, jak to jen Marilyn umí. Z očí do očí a bez úsměvů.
Nejdelší písní z celého alba a taky tou nejtemnější je I want to kill you like they do in the movies. Může ve vás vybudit leccos. Jen čekejte, že nic pěkného to nebude. Nejspíš ty nejtemnější myšlenky vaší proklaté duše. Jestli něco MM umí, tak je to báječná sugesce, ať už je dobrá či naopak negativní, jako v tomto případě.
"Skorouzavíračka" Into the fire, taková melancholie nakonec leckoho rozpláče a dostane na kolena. Ano, i toto všemocný mág umí. I on má srdce, ať už je jakkoliv prohnilé. I on cítí, lituje a žádá. A vy ho vyslyšíte do konce, ať chcete nebo ne. Nemáte jinou možnost. Když vychutnat, tak do poslední kapky. Nebo chcete-li, až do hořkého konce.
Myslím, že na tomhle album je pokračování všeho, co MARILYN započal, ale už nedokončil na EM DM. Jestli bude tímto způsobem pokračovat i nadále, z neposedného Spookyho před více než deseti lety se vyklube prvotřídní (nejen) hudební aristokrat. Možná, že už jím pro mnohé z nás je…

by nebel(r)

Davidova hvězda v náručí hrůzy (NEW LOGO)

18. května 2009 v 16:02 | nebel |  Moje galerie
První oficiální den svaťáku, ale už mi všechno leze na mozek.....

.......a takhle to dopadá

(btw. na lide.cz tenhle obrázek nemusel být změnšován, takže kvalitka je o 50% lepší, kdo zná můj profil, nechť se mrkne tam;) )

Možný začátek éry hebrejských úletů..

by nebel(r)

Předčasné oslavy?Ne ale masakr! aneb Hurá na S(v)aťák!

15. května 2009 v 19:46 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Já si létám(ve viktoriánském plášti), já se vznáším(a kolem mne laciný smrad a všude voda!)..

Ne, nehráblo mi na extázi, ale dnešní adrenalín v krvi při našem poslední zvonění se tomu takřka rovnal..TY PUDOU! BY POTŘEBOVALI!AAAAAAAAAAAAAAAAARG! - jo tak takhle to nějak znělo dneska ráno a děti se ukrývaly před největším démonem, co kdy spatřil gymdux a prosily a někteří parchanti na ulici(musím být hrubá, jeden mi málem zlomil ruku kvůli rtěnce!), dělaly problémy a taky za ně zaplatily trestem nejvyšším- od vodní lázně z pet lahve až po voňavý odér z pět let staré voňavky, a samozřejmně památeční "gráfka" na tváři, jo to bylo naše. Ještě teď mi zní v uších ten ohlušující rykot píšťalek..
Některé dětičky byly hodné a jejich děs v očích mne natolik odzbrojoval, že jsem je nechala poměrně být:D zato ostatní dávali sodu, hlava nehlava. A proč ne, je to jenom jednou a zvlášť někteří vyšklebovači z třeťáku a druháku 4letky si to zasloužili. A dostali co proto. Zkrátka masakr a to hned dvou tříd najednou a myslím, že to vůbec nebylo na škodu a snad i se to dá považovat za největší nájezd na gymdux v historii posledního zvonění:D Aspoň nás týrali vždycky hodně(prvák byl horror pro každýho z nás, ještě jsme nevěděli, co nás čeká),ale jestli takhle:D Tu sračku co museli chudáci jíst, nepozřela bych jí ani, kdyby šlo o život. Kostýmy jsme měli fakt vymakaný, já, se svou věrohodností upíra v gothic kabátu jsem ani nepotřebovala zuby a třeba Peky vypadal jak pravověrnej arabskej šejk co pokuřuje vodnici, až na jeho zrz fousy:D (nic proti!)
Převahu měli dělnící a něco aka Pat a Mat a holky z Déčka zas měly v přesile vojáky a hokejisty a různý pikaresknosti a makarónskosti:D
Honba za třidama byla opravdu vyčerpávající, ze zpěvu a řevu jsem ztratila na pár hodin hlas a běh ve steelech se na mé nyní ochablé nožky opravdu neosvědčil. Kantoři jenom zírali se smíchem v koutku úst a byli hodně tolerantní a vstřícní, co se týče vpouštění do tříd a potom i do sborovny:) Děkujeme!
Jsem zvědavá, kolik dní to budou uklízečky dávat do pořádku. Ale že jsme si to užili!

Ale byl i takovej divnej pocit všude přítomen, cejtil to každej z nás,když jsme dostávali výpisy se známkami a nostalgie jaký to bylo v prváku a že už nikdy nebudu sedět s Pavlou v lavici a jíst o hodině a spát a mít hlášky..
A je to strašně smutný, že už se oficiálně pohromadě neuvidíme NIKDY. Byly to čtyři roky života a i když jsme nebyli nej třída a pořád jsme se srali, už jen ten stereotyp nás spojoval a je to strašně skličující, že to něco, už nikdy nebude.....A zároveň je v tom něco osvobozujícího, naděje, že začíná každýmu z nás novej život. A v úterý, 26.5.2009 se ukáže, zda nebeleček ustál zkoušku dospělosti. Takže dneska to rozjedem, na plný pecky a následujících 10 dní ať žije čaj, cola, ořechy a hoodně skript, knih, PSpad editor a čítanky:D

(fotila Jana Špageta:})
..............................................................................................KONEČNĚ!(kdo chápe,ten ví a naopak)

A fota budou co nejdřív!
P.S. Sorry těm dětem, co dostali opravdu čočku, některých malých mi bylo fakt líto;)

by nebel(r)aka gymdux vampyrella with hard boots!

Marilyn & Já (Suckuju grotesku..)

5. května 2009 v 15:55 | nebel |  HUDBA
Tak dnešní chabě slunečný až pochmurný den, je jako stvořený pro poslech a komentář k panu Marilynu Mansonovi, konkrétně menšího průřezu jeho hudební filosofíí, jak to vidím já.
Nejprve si poslechnu první album Portrait of an American family, kdy ještě byla v jejich muzice slyšet ta naléhavost a svěží dravost, a přesto už tam byla chtivost šokovat, jenže ještě neměl Manson dost nabroušené zbraně, aby mohl vytáhnout do boje s plnou vážností. Proto se toto album nese v duchu "opilé opice a štěkajícího psa, který vás každou chvíli chce kousnout do prdele, tak si dávejte pozor, co objevíte v krabici na oběd(Lunchbox, pozn. autora)". Tak nějak bych to specifikovala, proto si tohle album nepustím jen tak, protože na to prostě musí být atmosféra a nejlíp vysmátá nálada, nebo totální zoufalost a touha vypnout a pořádně se vyřádit a popustit uzdu fantazie. Jen se podívejte na klipy k tomuto počinu, jsou plné psychedelie a absurdity, jakoby je dělal manson na tripu. A přesně takovou dokreslují atmosféru. Chtějí vás zahnat do kouta triky béčkových hororů a přitom na vás frkačkou houkat až vám to přijde směsné. A to je na tom albu právě to ono, nezapomenutelný feeling, než nám začali vystrkovat pořádně rohy antichrista.
A to právě na Antichrist Superstar začalo. Pořádně přitvrdili na kytarách, ryzí zvuk a elektronika se mísí dohromady a agrese už začíná posluchači dupat na paty, až se ho snad snaží udýchat, chce aby jste mu podlehli a začali skandovat v rytmu ostrých riffů. Nebo si můžete rockovat jako Wormboy, či snad by radši mnozí z nás byli jako Cryptorchid? Odtud už prýští temnota, ale vkrádá se pomalu a zaplavuje vám orgány neslyšitelně. Zde se začínají vynořovat tabuizované písně jak to mají MM ve zvyku až do dnes..(Pochopitelně, aktuálně to u nich vypadá zas úplně jinak, dál a dál od začátků, jak už to chodí).
Když to vezmu kolem a kolem, můj sluch přecijen ponejvíckrát uspokojil poslech tradičního Golden Age of Grotesque, ať už je to tím, že mám tohle album dokonale naposlouchané (do mé sbírky to byl od MM první kus), nebo že mému vkusu sedí nejlépe, ač mnozí soudí tohle album jako mainstream a nejslabší z MM desek, neopovrhuju jím a naopak, u mě má první místo, už jen za tu typickou Mansonovost, oč mi v tomhle článku právě jde. Tahle placka se stala hymnou všech fans, vzpomeňme na mObscene! A ty klipy.. Tím mě vskutku dostal do svých řad na dobro. Období nejlepší image, textů, pravosti jeho kultu, odcenzurování všeho. Tak jest v roce 2003, kdy je nebel ještě malým Wormboyem(tedy spíše wormicí) ale už ví, že život je cesta mezi peklem a sračkoidní realitou a MM jsou rozhodně inspirací. Tvrdost a hrdost, toť Věk zlaté grotesky.

Od alba Eat me, drink me, je Marilyn obrovským umělcem neomezených možností víc než kdy dřív, ale už je jiný a každý to vnímá po svém. Je pro mě nezdolným vzorem a idolem, ale jakoby to byl někdo jiný, jakoby chtěl být sám sobě otcem, jakoby si už jen nahazoval hranice a zkoušel, kam ještě dosáhne. Ze stejného důvodu i obavy nad novým albem, které spatří světlo světa za pár týdnů.
Ne, EM,DM nebylo špatné, bylo vynikající, ale groteska se již nikdy nekoná.
Ať žije staronový glam rock, a MM všem kritikům i přísedícím řádně natrhnout prdele!
Závěrem snad už jen: Hold the S because, I am an AINT!


by nebel(r)




Negativ nebo pozitiv?

4. května 2009 v 19:56 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Dnešní den je opakem předešlých. Všichni kolem mají dobrou náladu, už konečně zdá se i já, hlavně se mě však dnes lepí štěstí a uznání na paty. Je vidět, že tvrdá práce se občas(hoodně zřídka,ale přece!)vyplatí i ve škole. A tak si nebeleček vysloužil, že bude maturitka jako u každého v květnu, přesněji už za necelé tři týdny!

moudro na 4.5. podle knihy Štěstí pro každý den, vypůjčené od mé drahé yupky:

KRÁSNÉ JE VLASTNĚ VŠECHNO, NA CO SE DÍVÁME S LÁSKOU..
(CHRISTIAN MORGENSTERN)
Tak to sedí..

by nebel(r)

Tělo bez duše, duše bez těla..

3. května 2009 v 17:49 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Aneb štír by bez vody rychle a bolestivě zemřel..


Štír chtěl být král. Chtěl přesedlat do království ohně. Však sám sebe z trůnu srazil, beze cti, všechna jeho čest padá dolů do temnoty, jako pohár vína z ruky otráveného. Proč štír nechápal, že v království vod je pro něj pevné jisté místo? Proč chtěl býti sama sebe vykupitelem a uvrhl se do žaláře? Do žaláře nejtemnějšího, kde trápí ho teď nářky jeho boha.
Jeho bohem je moře, proč nevnímal tu moudrost rybí, proč zapomněl na svou skálopevnou uctivost?
Proč přestal se svou silnou oporou, proč nechal rybičku na suchu, proč chtěl být drsný pán?
Protože byl slepý, oči vypíchnuté by však nejraději teď chtěl mít, dostal odpuštění, avšak v srdci svém už nezažije klid. Výčitky mu jeho krunýř vzali, teď je s rybkami na stejné lodi. Proč chtěl jím zahubením být a sebe sama proklál mečem. A teď by nejraději jen klečel, nad pokornou tváří dvou očí posmutnělých.
Snad osud chtěl by takto špatně jednal, nebel si na sebe oprátku trnitou sehnal. A než se stihl uškrtit iluzí, otevřel oči a spatřil, že ještě nechce do spárů temnot jít. Že jen svojí ploutvičku chce u sebe navždy mít. Však svým trnem stihl proklát její důvěru. Co je horší bolest, než cítit žalu druhého, když tvůrcem slz jsi ty? Můžeš se jít ukřižovat hlavou dolů, jako svatý Petr, nebele, ty obrácený "vítězi". Pros teď vodu ať ti věří, ať moře tvoje klepeta již neročeří. Ať voda není temná jako čerň, ať svítí jako křištál vlny průzrakem, ať tvá klepeta neraní ale chrání, svou rybku od smrákání do svítání. Již neraň ji.

Máj lásky čas, snad dotkne se i moře. Ať ustoupí to nečekané hoře. Ty pykej milý nebeli, a kaj se za své činy každou neděli..

Nyní žádné nářky žádné mraky. Já ublížila tobě však sobě taky. Půjdem lovit raky. V objetí sledovat ploucí bárky.

PROMIŇ JÍ. VŠAK VŠECHNO ZLÉ AŤ K NĚČEMU JE DOBRÉ. UŽ ŽÁDNÉ BITEVNÍ POLE. JEN ROVNOCENNÉ ROL, LÁSKU K SOBĚ.






+





TOGETHER I HOPE FOREVER...


By nebel(r) s věnováním 2 CTB

Honours to Mácha (taky byl štír!)

1. května 2009 v 17:37 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Byl první máj, byl lásky čas
A štíry štval ku boji hlas.

Neb nevěděli co dít se má,
Před nimi jen tma bezedná.

Plemeno jest bojovné,
jak plná dračí sluje,
Však bojovat, a nač?
Není čas ke kapitule?

....

Vy, jenž dalekosáhlým náleháním svým,
Kdož urputně mele si svoje,
Jste marnivši svých ideí,
Prohrajete své boje,
Štír je bojovným znamením,
Však čas je už svlékati zbroje.

Pne se už lípa,
Pne se i vřes,
Ten kdo vždy líbal,
Jen mlčí dnes.

....

Nad stínadly se prohání,
S hlavou setnutou,
Přízraky umrlčí,
A jen skučí,
Nad věčnou temnotou.

....

Je pozdní večer, první máj
Čeká jen peklo
či ztratil se ráj?

Nečetla jsem celý máj a posloužil jen jako minimální skelet ku inspiru básně. Slibuji že si jednou přečtu celý. Však Mácha je štír a tak je to mistrovské dílo bez pochyb!

by nebel(r)