Červen 2009

Dechberoucí dekadence-Oscar Wilde

30. června 2009 v 18:36 | nebel |  Film(recenze)
Včera jsem neměla večer co dělat a spát se mi nechtělo, takže jsem si pustila film, na který se už dlouho třásly moje oči i duše diváka. A tenhle film ve mě zanechal hlubokou stopu..

Oscar Wilde: 1997/Japonsko-Britsko-Německá koproduce
v hlavní roli umělec Stephen Fry, Jude Law, Michael Sheen..

Je to vlastně filmové zpracování životní etapy Oscara Wildeho, což samo osobně je uměním. Celý jeho život byl nádhernou cestou s trpkou příchutí ovoce zahrady poznání. Četla jsem několik jeho děl, ale tenhle film ve mne zanechal otisk jeho života a doby ponejvíce. Nevím, jestli mám hodnotit jak byl film natočený, jak skvostně byl zahraný anebo to, jak se Wilde na svět díval, těma svýma filištýnskýma očima, za kterými byla laskavost a čistá láska, ale i prostopášnost a utrpení...
Není člověka, který toho světu dal tolik co on, není muže, který by tak moc bojoval za lásku a za podstatu světa, proti pokrytectví, které nebylo jen tehdy, je i dnes a mnohem větší, jenže my jsme na svou dobu moc krátcí a myslíme si, jak jsme na společnost nevyzráli, jenže to je klam.
Wilde dělal pro spravedlnost a čistotu osobnosti co se dalo, a proto za to draze zaplatil. Především se dral za PŘIROZENOST.
Moc se mi líbilo, jak řečnil, nejen při rozhovorech se svými přáteli a milenci, především potom když se zpovídal u soudu.
Bossie(Jude Law)se nejdříve tvářil jako pacholek, ba trochu rozmazlený, ale zdál se milý. Co se z něj později vyklubalo, bylo zralé na psychiatra. O čemž Oscar věděl,a právě proto Bossieho nesoudil, akorád se mu snažil pomoci a dokonce do hloubky analizoval jeho psychickou chorobu, kterou si nesl kvůli otci, jenž týral celou rodinu, už od narození. Málokdo má dar, aby viděl skrze konání druhých opravdovou podstatu jejich problémů a snažil se jí řešit, to se opravdu nevidí(tím mi tak trochu připomněl moje psychologické sklony, jenže já také s lidmi moc nezmůžu, když se nechtějí ve svých problémech babrat), co od něj bylo opravdu laskavé, ale trochu bláhové, že pro svou lásku k Bossiemu, přistoupil až mockrát na jeho podmínky "hry a jeho pravidla"a nechal se použít jako důkaz ke svědčení proti Bossieho otci, což Oscara uvrhlo na nejhorší světlo a veškerý zákon se otočil proti němu, sodomitovi.
Bossie se ukázal jako zparchantělý fracek, který kolem sebe kope a plive, co na tom, že měl špatné dětství on, tak zkazí život i všem kolem a nebojí se svého přítele použít jako návnadu otci. Strašné sobecké chování Bossieho bylo opětováno Oscarovou starostlivostí a péčí, dokonce ho nechal si užívat s jinými prostituty když Bossie zrovna neměl chuť spát s ním.
Tomu říkám pěkná sviňárna! Ale celou tu dobu Oscar ukazoval své laskavé srdce na dlani, a on se mu odvděčil tím, že nakonec skončil ve vězení.
Všechny jeho úspěšné hry(Jak je důležité míti Filipa, Ideální manžel..)šly do kytek, byly zakázány, jeho krásní synové odvezeni do Německa, ale co byl taky krásný důkaz lásky Oscarovo ženy, že se s ním nehodlala rozvést, pořád ho měla ráda a nenechala si namluvit, že musí změnit jméno, zkrátka stála při něm, i když byl prohlášen tou nejhorší špínou světa, co pro tehdejší Anglii byla homosexualita a pederastrie(o té snad ani řeč být nemůže..).
Zato Bossie se zmohl akorád na blbé kecy, jak se o Oscara bude starat, až se vrátí z vězení. Stejně ho pak pustil k vodě a Osc zemřel kvůli prochlazení a zacházení v žaláři na nucených pracích.
Jediným, kdo ho nikdy tak zcela neopustil a ani opustit nechtěl, byl Robbie, ten, který mu ukázal kouzlo styku s mužem a stále ho miloval, ale Oscar ho hodně brzy nechal, asi byl moc malou rybou v londýnské vyšší vrstvě (ale nehledejte v tom zas tak velké pokrytectví, spíš Oscarovu polygamii než poznal Bossieho).
A také jeho matka ho nikdy nezavrhla a stejně tak Sfinga(dobrá přítelkyně Oscara, hrála jí Zoe Wanamaker, kterou znáte z nejdnoho britského sitcomu jako správnou matku) bohémka a nekonvenční děva. A samozřejmně jeho manželka,jenže ta brzy zemřela a tak už Oscar nikdy nemohl vidět svoje syny, jejich babička byla pěkná pokrytecká svině a silná katolička.

Ať už byl jakýmkoliv ve skutečnosti, myslím, že tu laskavost, moudrost a umění řečnictví a krásnosloví mu nikdo neupře, zatraceně zajímavý člověk s charakterem, který byl na tu dobu tak neoblomný a na to musel doplatit. Měli by si z něj vzít příklad nejen dnešní homosexuálové, bisexuálové atd. ale hlavně lidi, kteří si neví se sebou rady a bojí se, aby nebyli strženi masou. Buďme stále sami sebou, když na to dojde, nikdo jiný než my sami v sobě si nepomůžeme. A stejně tak je největším hříchem, který můžeme spáchat vůči sobě samým to, že své potřeby z nitra neuposlechneme a budeme se přetvařovat jen pro dobro druhých.. To jsou slova ze kterých si snažím vzít příklad. Každý máme nějakou otázku, kterou si celý život klademe a snažíme si na ni odpověděť a právě o tom, si myslím, je celá pointa tohoto filmu, potažmo Wildova života samotného.


by nebel(r)



Zurück aus Österreich aneb Korutanský ráj srdce

27. června 2009 v 17:02 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Tak je tomu již týden, co jsem poprvé spatřila tamní krásu panenské přírody. Alpy pro mne byly neskutečným zážitkem a jen s těžkým srdcem jsem se v úterý vracela do Čech. Kam se náš špinavý stát, kde každého chtějí akorád natáhnout a vydělat na něm co se dá, hrabe na vyklidněnou atmosféru Rakouska, kde vás každý vítá s otevřeným srdcem (jasně, že vyjímka se najde, ale ta potvrzuje pravidlo!), kde máte tu možnost nadýchat se čerstvého horského vzduchu, zapomenout na všední shon a stres a zaobírat se taky jednou vlastním nitrem a krásným výhledem.
V Korutanech jsme s babičkou strávily hezké tři dny, i když skoro denně pršelo a veškerý program, který byl cestovkou dán se nepovedl, protože to kazilo právě počasí. Ale naštěstí se vždycky vyčasilo a tak se otřesná vize lijáku alespoň na pár hodin stala jen mizivou ježibabou co spadla ze skal. Prozkoumali jsme veškeré lanovky a výšky až 2000 metrů což je pro nás úctyhodný výkon, protože většina naší osádky se těžce bála výšky (no a včetně mě!). Chvilkama člověka zamrazilo, když pod sebou viděl stovky metrů nad mořem a někdy se ocitl doslova nad mořem(jezerem). Ale pak nás zase pohladilo, když jsme si vychutnávaly ten výhled, což se v Čr opravdu nenaskytne (Sněžka je oproti tomu malý hovno!), všude se pásly krávy a koně, které nikdo nehlídal a my s nimi mohly nenuceně splynout a stát se alpskou součástí aspoň na chvíli a vžít se do kůže domorodců.
Takže krisgot! na denním pořádku, stejně jako vynikající italsko-rakouská kuchyně ze čtyř chodů (až se člověk odvalil spokojeně od stolu jako otesánek!) super obsluha a o vybavení hotelkového pokoje nemluvě, jakou zábavu jsme si užili během cestování v mikrobuse i ve chvílich odpočinku ani nemluvě dvakrát, protože jsem měla tu čest cestovat se svojí těžce střelenou a správnou babičkou, která nezkazí žádnou srandu a hlášky má jako puberťačka. Ostatní členové výpravy byli taky v pohodě(až na pár lidí všichni hlasitě perlili, zvlášt pan a paní "Mars Volta") zadek vozu byl neustále bombardován halekáním ne nedospělých Libereckých děv no a paní průvodkyně nám zařídila naprosto cokoliv a nenechala nás ve štychu.
Korutanská karta v ceně nám zase zařídila prvotřídní zábavu i adrenalín, protože spousta atrakcí (lanovky, muzea a zábavní centra)jsme měli zdarma nebo jen za poloviční cenu a za ty tři dny jsme toho stihli... Až mě bolely každý večer nohy, ale naštěstí to stálo za to a ve steelech se chodí (zvlášt po horách, na to vemte jed!)opravdu pohodlně.
Na občasnou průtrž mračen, která se táhla několik hodin v kuse a časté zabloudění řidičů óbrmercedesu, to byla vážně pohoda a jak se mi tam první den nechtělo být a stýskalo se mi po domově, tak v den příjezdu se mi nechtělo zpátky a litovala jsem, že tam nemůžu aspoň o den zůstat. Větší romantiku a odpočinutí na čerstvém vzduchu a přitom akci jakosviň!jsem už dlouho nezažila! Miluju Rakousko a tamní lidi a doufám, že se tam nejpozděj za rok zase podívám. JÓ!
fotky budou k dispozici na samotném webu až bude zprovozněn a zatím je tu ochutnávka.

by nebel(r)

Tady u toho jezera (Ossiach)jsme bydleli.

Těžce hustý turisti : Yupka & Nebel!

Sanguine-MOONSPELL

19. června 2009 v 12:13 | nebel |  HUDBA

Temná píseň, vřele vystihující tísnivost, která se mne dotýká. Nevím proč, snad odjezdem to bude. Pět dní bude tenhle blog po dnešku mlčet. Návrat, kéž je radostný a plný energie a zážitků. Vemte si mne, Alpy.

by nebel(r)

Albert se slučuje s Hypernovou.Nebo pokrytectví s ignoranstvím?!

18. června 2009 v 16:14 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Nejen vesmírní nájezdníci, kazí mi náladu. Zdá se, že i bezmozcí rekruti alberta-hypernovy mi nedají spát. Jejich tupé mozky, ba ani pošetilá mysl kupujících spotřebitelů jaksi nerozlišuje mezi narčeným a pravým zlodějem. Dokud se jim to nepřihodí na vlastní kůži. Nařknou vás, pípáte jako zasranej špinavej zloděj, jako by jste byly zasrané smažky, které chodí do supermarketů krást. Jen proto že mám devět naušnic a černé hadry? Jen proto, že mám v batohu 2 měsíce starý časopis, tak jsem zloděj? Fakt?
No pro tu masu lidí, co včera viděla, jak jsem (raději už dobrovolně) před všemi sundala ze zad batoh a vyndavala z něj postupně své osobní věci (není to náhodou už věc intimní sféry, tedy šikana?) než se přišlo na to, že nepípám já ani nic kradeného, nýbrž onen zasraný časopis, který už neseženete snad ani v nejzapadlejší trafice u vietnamců, protože už je dávno vyprodanej? A kdo za to může, že ten kód je už nějakých 15 let od prvního vydání časopisu stejnej? To mám nosit, jak mi bylo řečeno na všech věcech(osobních)v mém batohu papírek, že jsem je nekoupila tam či onam a že ani tudíž a protože nejsou tedy kradené? A kde máme tu pomyslnou hranici oddělující slušného občana od sprostých zlodějů? Osobní právo? Ochrana? A jak to prochází těm zmrdům co kradou po desítách tísích? A proč se nám nikdo před desítkami lidí neomluvil? A kdo je tedy v právu? Co bys dělal/a ty, kdyby se ti to stalo?

Notabene, tohle se v HYPERNOVĚ TEPLICE (SRBICE) nestalo poprvé, jednou jsem tam šla se zabudovaným čipem v nové bundě hi-tec( a kdo mohl za to, že to ještě v onom krámu zapomněla prodejkyně odstranit a čip byl všitý?)a proč mě tenkrát ani ne plnoletou táhli dozadu, dělali nátlaky a chtěli mi bundu i při mém odporu rozpárat?Na čež mám očitého světka, milý drazí. A proč pak mojí matce tihleti pánove v kravatě obleku a s pěkně gestapáckými sklony místo jí vyžádané omluvy na mou osobu práskli neochotně s telefonem? A proč nejmenovanou osobu vzali dozadu, svlékli donaha, prošacovali a se slovy: chovejte se příště slušně a ne jak zloději, když chlapci nic neprovedli ani neukradli! poslali domů a omluva nikde? Moc mě zmrdi neserte, nebo to bude rovnou na soud!
Kdybych byla punker s čírem, tak mě rovnou zmlátíte obuškem?
Nejsem náhodou já ten, kdo by na vás v případě vynucení měl zavolat policajty? Znám svá práva, tak si dávejte pozor. Sako ještě nedělá ze zvířete člověka. Tak se probuďte marketingový bohové, kteří máte ten poplašnej systém na kase pod palcem a koukejte ho předělat. Nebo se na vás lidi vyserou!
Kam spěje český řetězec supermarketů? Nechtějte to vědět. Na jedné straně simbioza dvou naprosto odlišných značek obchodů, na druhé zaostelecky despotický přístup k čárovým kódům?
Vyberte si na pomezí jakého století chcete stavět základy.

by nebel(r)

Animals..

17. června 2009 v 15:59 | nebel |  Moje galerie
I já mám ráda zvířata a nejsou to zrovna chobotnice a hadi. A naše Besinka je roztomilá, tak mi nedalo a její čumák k zulíbání(ne doslova)je zvěčněn:) přístě čekejte třeba mojí želvičku Terezku, ta už je skoro jak Bessy, ještě jí jednou přeroste:)
Kdo by jí nechtěl pohladit?To se nedá!

Nejroztomilejší fotka, co se mi zatím povedla(nebo jí?)


V pelechu.

by nebel(r)


Trocha Artu

16. června 2009 v 18:41 | nebel |  Moje galerie
Po sto letech jedna malba a jeden obrázekk:) zatím bez PC úpravy:


Andělská entita s vytetovaným znakem "Pisces" Co asi dělá ta ruka vepředu??.-D

Prostě jen "SHE". Tajemství ženského těla koláž na akrylu.

BY NEBEL(r)

Vesmírní lidé?Zasraní jehovisté!

15. června 2009 v 15:18 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Ale ale ale! Už dobrých pár týdnů jsem tápala po tom, co asi je na té adrese jas-nebe.cz a podobně znějících textech, kterými jsou "potagované" mnohé vchody do panelových domů v našem městě. A dnes těm "světlonošům" jen tohle nestačí. Musí i zasílat letáky a nabádat lidi, aby se k nim přidali, jenže vy s nimi nespatříte ufo, ani vám neukážou 12.planetu a nějaké nesmysly o tom, že ještěři očipují lidi, proboha co to je???Obyčejné jehovisticky zavánějící pánbíčkářství, což osobně absolutně neberu, neschvaluju, plivu jim do tváře!
Další magoři se chtějí pomocí neznalých mladých(a jistě i starých)lidí, kteří nevědí, kam se vrtnout a myslí, že jím ukáží bůhví(bez boha)co a přitom je to celé jen promyšlený tah jak si získat návštěvnost na velice pochybných dynamických stránkách, kde se mění ledabyle psychedelické obrázky a kde je Ježíš spojován s egyptskými bohy a snad i buddhou, takže jeháčci se nám dočista zbláznili, kdyby aspoň zůstali monoteističtí, ale tohle je na mé pohanské srdce už fakt moc!
Působí to na mě stejně, jakoby mě někdo nabádal, ať se přidám k církvi Satanovi, že stejně přijde apokalypsa. Ať si přijde co chce, nemusí jehani či co to vlastně do háje je??využívat světové hospodářsko-ekonomicko-sociální krizea cpát nám do schránek zdarma letáky s patlanicí světových náboženství a keci o čipech, ještěrech co se chtěj naší mysli zmocnit a sežrat nám mozek...Jako cyberpunková skupina, pokud se o to pokoušej, i když to je taky smutné zjištění,(pokud se o toto pokoušej), protože v dnešní době už ani ten cyberpunk nefrčí(propásli to tak o deset let) je to moc chabej nápad. Až mi budou do schránky cpát monočlánky a ještěří drápy, pak to vezmu alespoň žertovným pohledem a bude o zábavu nad lidskou schopností chytit se kraviny, postaráno.
Ale nějaký prohlášení 7777 a 6666, zavání už i tim satanem a dalšíma píčovinkama, co nemaj hlavu patu. Nibiru neberu jako mýtus, ale tohle je jen kus hadru, odtrženej z astronomicko-komerčně-nábožensko-sektuálního celku. Děkuji, nechci.

Amorphis-Sound lepších zítřků aneb putování za Kallevalou a stromem Života

12. června 2009 v 16:42 | nebel |  HUDBA


Album: Skyforger (2009)
žánr: snesitelný proggresive-atmospheric metal s epickými i temnými influencemi


Jestli je něco, co člověka dokáže dostat, kam on sám chce, tak je to nové album Amorphis. Mé historicky první této kapely, spíš taková chuť ozkoušet zas něco jiného než death a black. A povedlo se, protože z jejich hudby čiší naděje, epika a vizuálno tepla, energie přírody, chuť bojovat, prosadit si své, ale rozhodně to není žádná tvrďárna, jde tu o atmosféričnost na plné pecky.
Je možné, že tohle je zrovna ten z kvalitnějších počinů AMORPHIS(vlastně o tom moc nepochybuji,ale starší alba neznám),takže jsem kápla na tu pravou notu.
Není to klasický uřvaný metal, je to něco mezi folkem, atmosférou, progresí a nepostrádá to growling ani čistý zpěv, a že zrovna nejsem v hudbě měkkouš, tohle mě dostalo, melodie mi zní v hlavě takřka denně. Ne ani tak, že by tam byly nějaké popové prvky, ale něco nadmíru pozitivního, z čeho by mi jindy bylo ouzko, ale tady mi to sedí, nutí mě to si zpívat s nimi a působí to na mojí duši blahodárně. Zkrátka si myslím, že Skyforger se vám zaryje pod kůži a nepustí. Aspoň mě a jsem za to upřímně ráda, že jsem našla tuhle skoro(snad už i ano)legendu Skandinávie. Finská baladičnost se dá poslouchat docela dobře, jen musí být šikovně podaná, o čemž zde není pochyb.



Teď trochu z jiného soudku, asi jste si všimli, že už se tu neobjevují recenze. Možná se tu právě brzy zjeví ona jmenovaná Skyforger, jinak moje recenze najdete i do budoucna na www.experience-mag.com, kde si jistě i Amorphis zaslouží čestné místo "černé na bílém".

by nebel(r)

Luna.Day of Aquarius.

12. června 2009 v 14:03 | nebel
Pomoz mi se osvobodit, ať jsi kdo jsi. Na kolenou nechce prosit, vnímá všechno jinak. Odmítá pokoru. Nazývali mě stovkou jmen a přízvisky, by nechtěl ani satan slyšet. Horoucně se topit ve vlastních myšlenkách. Chtějí dotlačit na skalisko a zatarasit cestu světlu. Bodák ve mne křičí a chce z těla ven. Dere se vnitřnostmi, až duše úpí, ale tělo rezignuje. Láska k bližnímu unavuje a bere. Bere mi sílu. Kde je ten úsměv? Bránice pohlcena neštěstím. Vidím jen černě. Nač vidět bílou, když každý jí odmítá? Když blázen, tak tedy ano. Zaleze do své ulity a bude čekat na zázrak. Vlastně spíš vyčkávat jezdce, zkrátka něco, co pohne jim srdci a procitnou. Oni znají pravidla hry až příliš dobře. Ale účel? Ne, ten ne. Takhle se cítí kanibal požírající tělo. Vlhký pot na horkém těle. Sanguine.
V útrobách sídlí mi červ, jako žába na prameni. Mám se snad proklát, by vylez? Ne to ne. A tak jen stojímť a tluku. By otevřeli dveře, však na petlici uzamčeno. Klíč k srdcím vytratil se. Prý nechtějí. Těžko je zahnati šílenství, jež sami vyvolali. Dím jim, zanechte táboráku. Oheň již vyhasl, troud je spálen. A kakofonie stínů mne pronásleduje labyrintem bdělosti.

by nebel(r)

Nejen temnotou je (člověk)živ.Ale co když?

10. června 2009 v 16:19 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Ne, ne tak docela, člověk který by byl živen jen temnou stránkou lidského bytí a světa celkově, ten by leda živořil. Ale v dnešním zkaženém světě(ale ano, jen si to přiznejme, z 3/4 je to tak), není snad každý z nás alespoň trochu nositelem cejchu špatnosti? Neodráží se snad od individuální bytosti všechno to zlé co nám denně dopadá na naší hlavu? Globální zlo? Ale ANO.


Ba, každý z nás se s tím snaží vypořádat po svém. Někdo svou duši vystavuje pozitivům, tak vehementně, až to tahá za uši(oči?). Leckdo zastává postoj neutrální. Řekněme pozici nemastného, to by se taky dalo přirovnat k těm "Vysmátým". A pak tu máme další skupinu. Dá-li se to tak říct. Jak to vidím alespoň já, taky se tam dalo by se říct, řadím. Ti temní, před kterými se svět(ty dvě skupiny předchozí)straní a považují je za divné(a já zas ty Jiné) a myslí si, že za každou cenu myslí na to špatné, protože tu nechtějí být. Myslí si. že když mou barvou je černá, že neumím vidět krásný západ slunce, že umírání a myšlenky na něj jsou špatné, příliš negativní. Ano, jsou tací, kteří by raději nebyli a také se vyžívají v tomto stylu života, vyhledávají temnou hudbu, okultismus, protože se jim na světě nelíbí, nebo prostě jen mají trápení a tak se zaobírají věcmi, které jim nějakým způsobem mají pomoci na onen svět. Ale to není můj případ.
V temnotě, nevidím jen čerň, nevyhledávám jí, protože chci zemřít. Snažím se najít v negativní síle svojí hranici, snažím se využít mínusu a přehodit ho v plus. Zkrátka hledám ve všem obráceném nějaký další smysl. Řekněme, že jsem dost imunní vůčí různým hranicím, hledám ve všem něco víc, než se na první pohled zdá, a lidi to dost často štve, příjde jim to hloupé, vidí ve mě člověka nespokojeného a věčně negativního. Ano, kdysi tomu tak bylo, ale není u mě pravidlem, že všechno špatné je jen tím, čím je a nemůže to být zcela naopak. Pro mě často je. To že se zajímám o něco MEZI a to takřka ve všem, že hledám jakési spojovníky(ale druhým to vážně příjde mnohdy hloupé, zbytečné či divné, je to škoda), je mým smyslem života, hledám něco hlubšího v každé větě každém slovu, každém tvém a jejich pohledu. Snažím se být mistrem všech dvojsmyslů a baví mě rozmanitost fantazie, i když jiným je to často otravné. Ale hrátky s abstrakcí a převod na konkrétnosti je tak zábavný. Já vím, občas to může nudit, unavovat, dokonce i štvát.
Ale já se ráda tážu a pak si odpovídám. Ráda přicházím na různé věci s pocitem, že to nikoho jiného nenapadlo(což je sice pitomost, ale někdy to hřeje,aspoň ta představa).
Zkrátka temné "špatné" energie jsou mi poučením, mnohdy jedinou vynořenou autoritou. Potřebuji poznat posvátnou hrůzu, respekt a morbidnosti, abych si ujasňovala různé srovnalosti tohoto světa. Ale i takový člověk se dokáže radovat z obyčejných věcí, i takový magor si umí užít normálnější věci, než jen chození po hřbitově a čekání, než do něj uhodí blesk. Jde o to najít hranice bez újmy, a vždy je dobré si najít poučení. Hrátky s živly a adrenalin, bez nich se žít nedá. Však každý máme nějakou tu(ne jednu)úchylku, ne?;)

Tour de graupen- paganic pilgrimage vol.1

5. června 2009 v 17:44 | nebel |  Moje galerie
Posledních pár dní zaháním nudu putováním po lesích a hájích, zatím jen v nejbližším okolí. Počasí zrovna nepřeje, ale i tak si dokážeme se slečnou black udělat zajímavou procházku o několika kilometerech a dá to pěkně zabrat, přecejen jsem začátečník a kopce mi docela nesvědčí:) Ale pár hodin v přírodě nikomu neuškodilo. A navíc, Krupská příroda je opravdu krásná, čiší z ní pohanská síla každým coulem, obzvlášť u podivné zříceniny jménem Kyšperk. A foťák mi rozhodně nechyběl:)

zbytek pohanského putování nadejde v Phottozz galerii:)
Phottozz/paganic pilgrimage with miss black vol.1

(všechna fota by nebel & karamela.black)
nebel(r)