Zurück aus Österreich aneb Korutanský ráj srdce

27. června 2009 v 17:02 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Tak je tomu již týden, co jsem poprvé spatřila tamní krásu panenské přírody. Alpy pro mne byly neskutečným zážitkem a jen s těžkým srdcem jsem se v úterý vracela do Čech. Kam se náš špinavý stát, kde každého chtějí akorád natáhnout a vydělat na něm co se dá, hrabe na vyklidněnou atmosféru Rakouska, kde vás každý vítá s otevřeným srdcem (jasně, že vyjímka se najde, ale ta potvrzuje pravidlo!), kde máte tu možnost nadýchat se čerstvého horského vzduchu, zapomenout na všední shon a stres a zaobírat se taky jednou vlastním nitrem a krásným výhledem.
V Korutanech jsme s babičkou strávily hezké tři dny, i když skoro denně pršelo a veškerý program, který byl cestovkou dán se nepovedl, protože to kazilo právě počasí. Ale naštěstí se vždycky vyčasilo a tak se otřesná vize lijáku alespoň na pár hodin stala jen mizivou ježibabou co spadla ze skal. Prozkoumali jsme veškeré lanovky a výšky až 2000 metrů což je pro nás úctyhodný výkon, protože většina naší osádky se těžce bála výšky (no a včetně mě!). Chvilkama člověka zamrazilo, když pod sebou viděl stovky metrů nad mořem a někdy se ocitl doslova nad mořem(jezerem). Ale pak nás zase pohladilo, když jsme si vychutnávaly ten výhled, což se v Čr opravdu nenaskytne (Sněžka je oproti tomu malý hovno!), všude se pásly krávy a koně, které nikdo nehlídal a my s nimi mohly nenuceně splynout a stát se alpskou součástí aspoň na chvíli a vžít se do kůže domorodců.
Takže krisgot! na denním pořádku, stejně jako vynikající italsko-rakouská kuchyně ze čtyř chodů (až se člověk odvalil spokojeně od stolu jako otesánek!) super obsluha a o vybavení hotelkového pokoje nemluvě, jakou zábavu jsme si užili během cestování v mikrobuse i ve chvílich odpočinku ani nemluvě dvakrát, protože jsem měla tu čest cestovat se svojí těžce střelenou a správnou babičkou, která nezkazí žádnou srandu a hlášky má jako puberťačka. Ostatní členové výpravy byli taky v pohodě(až na pár lidí všichni hlasitě perlili, zvlášt pan a paní "Mars Volta") zadek vozu byl neustále bombardován halekáním ne nedospělých Libereckých děv no a paní průvodkyně nám zařídila naprosto cokoliv a nenechala nás ve štychu.
Korutanská karta v ceně nám zase zařídila prvotřídní zábavu i adrenalín, protože spousta atrakcí (lanovky, muzea a zábavní centra)jsme měli zdarma nebo jen za poloviční cenu a za ty tři dny jsme toho stihli... Až mě bolely každý večer nohy, ale naštěstí to stálo za to a ve steelech se chodí (zvlášt po horách, na to vemte jed!)opravdu pohodlně.
Na občasnou průtrž mračen, která se táhla několik hodin v kuse a časté zabloudění řidičů óbrmercedesu, to byla vážně pohoda a jak se mi tam první den nechtělo být a stýskalo se mi po domově, tak v den příjezdu se mi nechtělo zpátky a litovala jsem, že tam nemůžu aspoň o den zůstat. Větší romantiku a odpočinutí na čerstvém vzduchu a přitom akci jakosviň!jsem už dlouho nezažila! Miluju Rakousko a tamní lidi a doufám, že se tam nejpozděj za rok zase podívám. JÓ!
fotky budou k dispozici na samotném webu až bude zprovozněn a zatím je tu ochutnávka.

by nebel(r)

Tady u toho jezera (Ossiach)jsme bydleli.

Těžce hustý turisti : Yupka & Nebel!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zazvorek | 28. června 2009 v 15:34 | Reagovat

chtěla bych vidět pana a paní Mars Voltovi:¨-D
Jinak závist, možná se letos dostanu do Berlína na pár dní, ale rozhodně to není nic jistýho...ale Rakousko je nádherný a vážně upřímně závidím;-)
Těšim se na fotky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama