Listopad 2009

Discoballs aneb grindcore na dýze

22. listopadu 2009 v 13:48 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Jako napadlo by mě cokoliv a jakkoliv jsem si představovala sobotní večer, noc a nedělní ráno, takhle ani ve snu.

Mohla bych být iluzionista, protože nikdo si neumí dělat iluze tak pečlivě a vehementně, jako já. No a díky těm iluzím jsem se v sychravé zimě jednoho sadistického popůlnočního nedělního rána ocitla na ústecké diskotéce. Já, ten zásadový odpůrce všech těhle sraček a diskotanců v jednom.

Jenže ono to tam vůbec nebylo špatný! Na diskotéce jsem byla podruhé v životě a po pěti letech a jestli mě něco po "tvrdé ráně na držku" dokázalo dostat z nejhorších halucinací a myšlenek, tedy vizualizací, tak právě ta disko atmosféra! Lidi naprosto odvázaný, V POHODĚ a já, i když to tak nevypadá, odmala miluju tanec a je mi celkem jedno, když na to přijde, na co že to vlastně tancuju.

A jelikož mi dělal společnost Toník, tak jsme se na všechno hnusný, co nás vyhnalo do ulic vykašlali, popili a vrhli jsme se na parket! Teda parket, spíš koberec a volné místo mezi stolama u baru a za ním.

Takhle skvěle jsem se nepobavila už ani nepamatuju! Totální odvaz! Ani jsem netušila, že to dokážu tahle rozjet. Jenže Tondovi to šlo taky úplně samo, tak jsme se do toho opřeli jak králové a lvi salónu, že by záviděl i deathboš od StrayShotů:D Ne vážně, ještě jsem nezažila, aby se takhle sladili lidi, co spolu tancujou poprvé. To byla souhra, to byla chemiexD! Kdo neviděl, neuvěří, kdo viděl, taky trsal, nebo jenom valil oči:D

V pátek pogo ale včera(dneska ráno) tanec smrti a člověk ze sebe dostane všechno co potřebuje dát pryč, prostě pohyb je nejlepší na vybití negativní energie a není třeba se stydět. Když člověk cítí hudbu tělem, není co řešit. Nejlepší byl Personal JesusxD Bych trsala klidně až do rána, jenže ve 4.08 jel vlak. Teda měl jet, ale když jsme nastoupili tak jsme zjistili, že jede až o hodinu později. To jsem nechápala a ta hodina v tom zasraným vlaku byla doslova utrpení. A cestou zpátky trpěli ušní bubínky lidí, protože Tonda nahodil libozvučný grind na mobilu.
No, přijeli jsme tři, odjeli jsme trochu v jinačím složení, ale to se stává:) ALE BYLO TO V POHODĚ!

Frühling in Paris, oder Herbst in Prague?

4. listopadu 2009 v 20:28 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Poslouchám si tak Frühling in Paris od Rammstein a jen tak fantazíruji. Ač je v názvu jasné jaro, mě tahle písnička nejvíc přivádí do jemně-podzimní, pozdně záříjové nostalgie. Nemohu si pomoct.

Cítím z ní to krásné zamilované období, stromy ještě obalené zeleným listím, kterým prosvítaly teplé paprsky slunce a všechno bylo naprosto v pořádku (a přesto ne) a nebel si připadal jako král(ovna).

Kéž by to krásné září a pocit z téhle písničky, prohřívající me až do konečků prstů, nikdy neskončily.

Tváře mi zářily štěstím a oči plály a celý svět mi ležel radostí u nohou. Tak zamilovaná a v oblacích. Asi jako vonící slečna od potahů v autobuse, jak by řekl kajman.

A ani jsem nemusela být na jaře v Paříži...Vlastně ani v té Praze. Stačila lavička v parku a neskutečně hřející pocit, jako sluneční paprsky.

Vzpomínky se vždy vynoří, při poslechu této písničky. Aspoň k něčemu je ta pamět dobrá:) Jako začínající epocha barevných triček a místa na schodech u kašny. Ou jé, co bych dala za to, ty dny aspoň na chvíli vrátit. Na minutku. Nejen pro to exkluzívní počasí a luxus babího léta. Pro ten feeling. A sýr s kečupem. První barvení a triko s ježíškem:) Pst. Ta písnička je o jaru v Paříži;)

by nebel(r)


Líbí?To by byla panečku knížečka:)

3. listopadu 2009 v 0:43 | nebel |  Moje galerie
Chytla mě těžká INSpirace dneska a myslím, že tohle se zas jednou povedlo, po vizuelní stránce!

Odpuštěno budiž mi tím, kdo dělal původní fotku okýnka..nějakej papparazzi jistě, jinak si to nedokážu vysvětlit, taková autentičnost se jen tak nevidí! Díky díky a nezlobte se pane autore. A ty nápisy jsou pochopitelně dílem nebel..~.^




Temný pokoj vol.2

3. listopadu 2009 v 0:24 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Nedá mi to, nemohu spát. A víte proč? Pořád myslím na to, co se asi mohlo stát když do temného pokoje vstoupilo cosi...

Spíše co do pokoje v předchozím úryvku vtrhlo!

Byl to stín a přece ne obyčejný stín...Byla to jakási silueta. A jelikož byl zrovna úplněk, jako je tomu dnes, místnost za poryvů větru ozářilo bělostné světlo měsíčních paprsků, které pronikly přes zatažené žaluzie skrze okno.

Než jsem stihla zareagovat, stín stál přímo za mnou..Jakoby do pokoje nějak vplul. Mrazilo mě v zádech a mrazí mě úplně stejně teď. Dokážete si to jen představit?

Dům nebyl prázdný a přesto, já sama tam nahoře, uvnitř toho malého pokojíků, který zrovna moc útulným pokojíkem ve sledu událostí nebyl, co jen jsem mohla dělat?

Pak mi došlo, že naštěstí sedím u svého PC tady, s výhledem na les a obrovskou horu na níž se tyčí starodávný hrad. Jenže...Co když tak úplně nejsem tady, ale zároveň ani tam? A co když ta silueta není tak úplně tam, kde má být. Co když je za mnou, ať jsem kde jsem?

....
Ale kuš! nekaž jim to vyprávění, a pokračuj! A nezapomeň že je to příběh a ty jsi vypravěč, tak se tam pořád necpi!
....

Pardon!

^-^
....

Nehledě na to, že byly zrovna dušičky, dívka byla strachy bez sebe. Sebrala veškerou odvahu a otočila se. Nic za ní nebylo. Slyšela však chrčení pod postelí, vedle skříně. A tam už se podívat neodvažovala. V krku měla knedlík a její vlastní tlukot srdce byl na hony vzdálený, jakoby v jiném vesmíru, přesto však přehlučoval veškeré zvuky. A v dáli to chrčení.. A přitom to od ní bylo necelé dva metry!

>>To je myš.<< ukliďnovala se. Houby myš a věděla to moc dobře. Tak fajn. Něco je pod postelí. A to něco si rádo hraje na strašidlo. Dobrá. Tak mu tedy ukáže, zač je toho loket. To si řekla a vzápětí jí srdce div nevyskočilo z těla ven....

...
konec druhé části ~.~

by nebel(r)


Temný pokoj vol.1(oddychovka)

2. listopadu 2009 v 19:09 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Sedím si tak u Pc (a až na ten klasický bordel a rozruch doma, to víte, úl...), je tu nádherně klidná atmosféra podzimního večera, za oknem tězce mizerné počasí, temnota všude kolem a...

Tak si představuji, jaké by to bylo, mít vlastní pokoj v patře starého domu. Výhodou je, že přesně vím, který pokoj, takže není problém s absolutní vizualizací každého detailu toho osamělého a velice temného pokoje.. Však ten pokoj dobře znám, hlavně potmě... Do tohoto textu však nepatří žádné smailíky, i když za předcházející větu by jeden zrovinka pasoval. Jde o to, že ten pokoj je prostě Temný.
Dějí se tam tedy podivné věci. Zvláště v noci, když se tam nacházím o samotě. Profukuje sem zvenčí, když mám napůl otevřené své bíle natřené dveře, podzimní plískanice mi sem zanáší listí, skrze francouzské okno, které vede do obrovské zahrady, v níž je radost se procházet. Ne však o samotě. Protože jak jsem již předeslala, temný je pokoj a stejně tak platí tento termín i pro zahradu.

Jen si zkuste, procházet se v sychravém, avantgardně promočeném listopadovém večeru. A ještě na té mé zahradě. Stíny zde jsou dvakrát tak velké. Totem, který zde postavilo jedno děvčátko se svým otcem, jakoby se hýbal společně s větvemi v těch větrných poryvech.

Rozhlédněte se se mnou kolem. Už jsme na zahradě, jak jste si přáli...

Všude je tma, slyšíme jen kapky deště, dopadající všude kolem a šepot větru. V dáli, spíše nad námi, vidíme pouhý obrys obrovských hor, které se tyčí nad tímto tajemným domem, s temným pokojem a zahradou.

Nikdy nevíte, co na vás přes plot vyskočí, v té tmě vypadá všechno tak tajemně a nebezpečně. Představte si takového dvanácteráka v období říje, jak se na vás řítí se svými obrovitými parohy a dvakrát větším tělem než má dospělý člověk.

Ještě pořád se mnou chcete setrvat na této zahradě? Nebo snad navštívíme temný pokoj?
Chcete-li, můžeme dokonce zajít na starý rozpadlý hřbitov, jen pár ulic pod tímto domem.

Že už se vám chce zpátky domů? Ale ale...Tak jen běžte, uděláte nejlíp. A já se vrátím tam, kde začalo moje snění. Ke svému vysněnému (a přece ne tak imaginárnímu, ale naprosto skutečnému) pokoji v temnotě. Už slyším ten skřípot dveří, který se ozývá a já sedím u svého počítače, vedle své postele a je zde jen tma a svítící monitor a....

Co se to sem jen blíží?

INSpired by moc hezký pokoj, kdesi v lesích a horách, který vážně existuje a ani není tak daleko, vlastně ho navštěvuji několikrát do týdne a ne jen v hlavě;)
Pokračování třeba příště.

by nebel(r)