Temný pokoj vol.1(oddychovka)

2. listopadu 2009 v 19:09 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Sedím si tak u Pc (a až na ten klasický bordel a rozruch doma, to víte, úl...), je tu nádherně klidná atmosféra podzimního večera, za oknem tězce mizerné počasí, temnota všude kolem a...

Tak si představuji, jaké by to bylo, mít vlastní pokoj v patře starého domu. Výhodou je, že přesně vím, který pokoj, takže není problém s absolutní vizualizací každého detailu toho osamělého a velice temného pokoje.. Však ten pokoj dobře znám, hlavně potmě... Do tohoto textu však nepatří žádné smailíky, i když za předcházející větu by jeden zrovinka pasoval. Jde o to, že ten pokoj je prostě Temný.
Dějí se tam tedy podivné věci. Zvláště v noci, když se tam nacházím o samotě. Profukuje sem zvenčí, když mám napůl otevřené své bíle natřené dveře, podzimní plískanice mi sem zanáší listí, skrze francouzské okno, které vede do obrovské zahrady, v níž je radost se procházet. Ne však o samotě. Protože jak jsem již předeslala, temný je pokoj a stejně tak platí tento termín i pro zahradu.

Jen si zkuste, procházet se v sychravém, avantgardně promočeném listopadovém večeru. A ještě na té mé zahradě. Stíny zde jsou dvakrát tak velké. Totem, který zde postavilo jedno děvčátko se svým otcem, jakoby se hýbal společně s větvemi v těch větrných poryvech.

Rozhlédněte se se mnou kolem. Už jsme na zahradě, jak jste si přáli...

Všude je tma, slyšíme jen kapky deště, dopadající všude kolem a šepot větru. V dáli, spíše nad námi, vidíme pouhý obrys obrovských hor, které se tyčí nad tímto tajemným domem, s temným pokojem a zahradou.

Nikdy nevíte, co na vás přes plot vyskočí, v té tmě vypadá všechno tak tajemně a nebezpečně. Představte si takového dvanácteráka v období říje, jak se na vás řítí se svými obrovitými parohy a dvakrát větším tělem než má dospělý člověk.

Ještě pořád se mnou chcete setrvat na této zahradě? Nebo snad navštívíme temný pokoj?
Chcete-li, můžeme dokonce zajít na starý rozpadlý hřbitov, jen pár ulic pod tímto domem.

Že už se vám chce zpátky domů? Ale ale...Tak jen běžte, uděláte nejlíp. A já se vrátím tam, kde začalo moje snění. Ke svému vysněnému (a přece ne tak imaginárnímu, ale naprosto skutečnému) pokoji v temnotě. Už slyším ten skřípot dveří, který se ozývá a já sedím u svého počítače, vedle své postele a je zde jen tma a svítící monitor a....

Co se to sem jen blíží?

INSpired by moc hezký pokoj, kdesi v lesích a horách, který vážně existuje a ani není tak daleko, vlastně ho navštěvuji několikrát do týdne a ne jen v hlavě;)
Pokračování třeba příště.

by nebel(r)




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama