Červen 2010

Co se to děje?

24. června 2010 v 10:45 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Je to jen strach nebo něco daleko hlubšího? Je to jen vzpomínka? Je to jen pokles na dno nebo odražení se od něj a nový začátek? Štěstí přece nepřináší hořké slzy. Cítím jen neurčitou prázdnotu a není, kdo by ji vyplnil a čím. Hledat v nitru odpověď, která nechce býti nalezena. Je to jen pomatení? Je to jen falešný průhledný cíl? Je to bolest nebo vysvobození? Umělá myšlenka? JE TO BLBOST A JÁ CHCI PRYČ. Ale ne odsud, ale z labyrintu posedlých hořkých myšlenek bez cíle.

POMOC

nebel(r)

BURGLÁŘ, ANTIKRIST & EVELÍNA MAJEROVÁ

15. června 2010 v 23:07 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Jak dlouho jsem čekala, než jsem tyto slova, symboly, jména, říkejme tomu, jak chceme, mohla použít. Dnešní den se na to ukázal naprosto ukázkový. A že lidská blbost je nekonečná? Jednou jsi burglář a už se toho nezbavíš...

S kostrama (Marťou a Jirkou) jsme šli do Ústeckého Fora, abysme Martě pomohli vybrat nějaký oblečení na přijímačky, co dělá už brzy. Jako správní rádcové jsme běhali po celém C&A, nabízeli Martě nejrůznější kalhoty a košile gigantických rozměrů, bohužel pro Martin vyšší třetí rozměr stále nedostačující... Zezačátku to byla taková bžunda, lítat po krámě a přebírat všechny dostupné košile, halenky, pásky.. Ale pak už mě to nebavilo, takže většinu času jsem Marťu peskovala a válela se na gauči u kabinek. Jiříček, to je jiný kádr, ten se činil jako vzorný manžílek a Martě nosil nové a nové modely, které taky odnášel. To já je hodila na tyč, ať si to prodavačky hezky odnesou. Chyba lávky. Už po hodině nás pokárali, že oblečení do kabinky jen 4 kusy. Ano, přitakala jsem, ale Martě to nešlo nosit jinak než tak po pěti kusech, jakože se nestihly ty čtyři dát pryč aniž by tam měla další minimálně jeden. A furt nic. S Jirkou pozorujeme divného brejláka asi třicetiletého, jak si taky furt odskakuje vedle kostry do kabinky a něco zkouší. Ještě nakouk na přebalovák a šuplík, co byl hned vedle kabinek. Koukáme na něj jak na podivína a když otevřu šuplík, tak tam byly jen odpadkové koše. S Jirkou jsme žertovali a asi po dvou hodinách neúspěchu odešli. Ještě před C&A, asi dvacet minut, než měl jet vlak do Teplic, si tak pomateně prohlížíme nějaký zájezd s divnýma dětma v trikách. Přijde k nám z CéÁčka ten divnej chlap, si řikám co asi chce, se ptal na něco tak potichu. A on na nás, že se máme vrátit dovnitř. Mé štíři smysly okamžitě zbystří. A je to tady.... Prý jsme vynesly, já a Martina ven kalhoty (ty hnědý, co sis zkoušela Marťo?), v nich cenovku od naušnic (vole, naušnice mam akorád na uších svoje) a pásek (ten, co sem vracela na místo, yes, you´re right)! A už to začalo... Něco mezi křivým obviněním, nařknutím, hádkou a podivnou groteskou o několika dějstvích. Prý jsme tam byly dvě hodiny, prý jsme si nic NEKOUPILI! (aha takže my když jdeme do krámu, si musíme zákonitě něco koupit? Aha? To je nějaký nový systém v českých obchodních řetězcích? Aha, já něco zaspala?)
Kokot vymrdanej, nás začal pěkně srát, tedy hlavně mě. Začal hlásat, že nás musí vzít dozadu. Jo dozadu? To znám moc dobře. Jdete dozadu, oni vám tam strčí, to co jste údajně ukradli do batohu a rázem je z toho skutečný zločin, ale nikoliv z vaší strany, ale toho kreténa ochrankovskýho tlustýho vymrdanýho.

No ano. Jsme chytří lidé. Odmítli jsme jednohlasně, zřetelně a několikrát, že dozadu nejdeme a jestli si nás chce prošacovat, tak jedině v obchodě mezi lidmi a že jinak voláme policii. No už jsme jí skoro zavolali. Škoda, že ne. On měl podezření, on nám prohledal věci a batohy, které jsme dobrovolně vyklopili na podlahu C&A. Nejvíce podezřelé, mě a Martinu, které jsme se dopustily zločinu údajně hlavně tím, že jsme vlezly do jedné kabinky spolu (Wow, oni maj v kabince kameru bejby, že to ví?), pán security v civilu prohledal tak ledabyle, že nechápu, proč nás vlastně prohledával. Už jenom za to by ho přivolaná policie mohla pekelně znemožnit. Jak můžeme něco ukrást, když to nikde u sebe nemáme? O tom že nepípal ten bezpečností systém, ani nemluvě!
S klidným vědomím, že jsem nic neukradla ani neudělala a s velmi neklidnými nervy z toho kreténa drzýho, se mi klepaly nohy  a hlas a stále jsem vyhrožovala policajtama, protože pán tvrdil ať klidně jdeme, ale že stejně si myslí, že jsme to ukradli. Tím mě totálně vykolejil, Jirku taky a kostra začala brečet. Musela to být podívaná, jako v činoheráku:)

Říkám ať kouká zavolat policii on, ale rychle. Volal, ale podivně, nikdo na druhý straně a už mi to začlo bejt jasný. Pak nám řekl, že to byla finta a že bysme prý dřív začaly dobrovolně vytahovat ty věci a vrátily je, než by dojeli poliši. Jsem mu opáčila, že je mi to jasný a že hloupý nejsme. Co to je za logiku? A odkud jsme měly vytáhnout ty věci, které jsme neukradli? Marťu jsme donutili ať zavolá mamce. Ta tam byla za pět minut a zařvala na chlapa: "Může mi někdo vysvětlit, co se tady děje?" To už byla na místě i vedoucí, která dělala, že nic neví, nic neviděla, ale snažila se uklidnit mě a udělat logické vysvětlení. Blbeček lhal, že už se to vysvětlilo a že můžeme jít, vlastně to celé překroutil a z burglářů dělal najednou andělíčky. My burgláři, jsme jen čuměli, jak se story rázem přenesla jinam. Vedoucí vypadávala ze hry, chlap se bál kostry mamky a mého supění, Jirka se smál a já, že neodejdeme, dokud se nám chlap neomluví. Víc potichu se někoho omlouvat jsem neslyšela, ale dobře... Kretén to zamlouval, že na sebe taky pořádně oblečení nesežene, přitom měl max. 100 kg, normálka. Při odchodu jsem mu zřetelně řekla, že "My už sem hlavně nikdy nepřídeme, nashledanou!" A on jen přitakal. Tak nashle a smaž si špeky příště tak, aby nesyčely!

Zkrátka a dobře, dneska jsme byli my tři kostry totální Burglář, já v roli Antikrista a Marťa, naprostá Evelína Majerová. Nijak jinak se toto představení vysvětlit nedá.

Hodně zdaru v C&A  a podobně debilně zajištěných obchodech, kde mají X systémů na krádež a hlídače, ale uhlídaj pěkný hovno a obviní z krádeže každýho fógla, červenou hlavu a 3d kostru.

burglar


by nebel(r) Eat your shit, mothafucka


Chuck Palahniuk: Snuff

11. června 2010 v 20:37 | nebel |  REcenze
SNUFF aneb od pána č.600 k  oholené kundě a zase zpátky

První věc které si mylně můžete všimnout je, že tato kniha není nic jiného než porno. První omyl. Omyl, kvůli kterému většina z vás (nestydím se, takže nás) stočí svou veškerou pozornost ke knize. Přeci jen je tato nejspodnější(svrchnější) příčka lidského zájmu vůči morálce ne zas tak často vyzdvihovaná v literatuře. A svým způsobem pořád. A stejně tak je tato kniha podprahovým psychologickým románem víc, než nějakým pornem. Ano, jsou zde velmi detailně popisovány všechny možné porno griffy a dokonce i povedená hantýrka, ale přesně to není tím, čím chce autor něco říct.

Je to dílo jdoucí dost do hloubky, i když jeho chaotické uspořádání a styl psaní a monologů je ne každý ochoten přelouskat a více než polovinu knihy vás bude deptat fakt, že nikdy pořádně nevíte, kdo zrovna hovoří, vlastně by celý Snuff potřeboval menší chytrý návod, jak knihu používat (teď nemyslím například: nepoužívejte jako toaletní papír) a kdo je kdo. Protože povětšinu času si myslíte že mluví například Barardi a on je to ten druhý herec.

Pokud patříte k silnějším povahám a do knihy se vžijete ( jako já O:), vykašlete se na tu chaotičnost a zaměříte se na jednotlivou psychologii postav a zjistíte, že celá ta kniha je o promarněných snech či nesplněných (dětských) snech, kariéře vs. rodině a destruktivní frustraci a také naplnění.

Porno je zde jen vedlejším vodítkem do mysli každého z nás. Akt plodí myšlenku a zároveň jí zabíjí. Možná právě pro velké množství paradoxů mě kniha zaujala. Jistě, nic nového pod sluncem to není, ale zas ta forma tak obvyklá není, je to krapet něco jiného na co jsme zvyklí.

Možná kdyby se to dalo lépe a snaději číst ztratilo by to kouzlo.

Palahniuk nepatří k mým silným stránkám a toto dílo bylo prvním, které jsem od něj četla. Kdo ví, asi v budoucnu ještě něco dohledám, doufám že to bude mít podobnou jiskru a nebude to tak chaotické, jako například Zalknutí. Ale možná i pro to se někdy odhodlám a zkusím se jím prokousat.

Chvílemi je dílo ochablé jako penis po ejakuaci ale občas se to čte jako nažhavená číča, takže dávám 60 ostrých %

Zkuste sami.

snuff


nebel(r)



Bude to tři roky:)

11. června 2010 v 19:54 | nebel |  napsáno nebel(r)em
No, hadí nohy, letošní nadcházející léto vypadá opravdu bouřlivě:) Venku naprosto nádherně, ano miluju ty pohledy z okna kde šustí večerní větřík a přitom svítí slunce, jak kdyby bylo ráno nebo poledne. Venku je tak akorád pod třicet a člověk štířího zaměření se raději drží doma a vylejzá až v pozdních večerních hodinách, aby okusil vůni přicházejícího léta a mrštných (:D) myšlenek a snů.

Ale to ještě nehovoří o tom, co bude tři roky. Nebo spíš, co je tři roky. Tři roky, to je dlouhý čas, hodně věcí. Tak třeba, je to tři roky, co jsem si asi poprvé nahodila rote haare. Taky jsem začala poslouchat věci, ke kterým opět letos rootuju:) =rozuměj přicházím opět ke svým kořenům) CLAN OF XYMOX, SIOUXSÍČKU, určitě nahodim i starého MORTIISE, SOPOREČKA, kterého jsem tenkrát objevila... SMASHINI a hlavně houpačkový nymfetamiňáci CRADLE OF.. ty jistojistě taky přijdou na přetřes. O EatMeDrinkMeovském MANSONOVI nemluvě. Přišli už OOMPH!, zrovna v čas, kdy nebelovo duše kdysi měnila svůj hlas.

Pozdní květen velmi divoce odstartovala postPetková Lázeňská sezona a červen jede v zajímavých kolejích. Minimálně jedna věc se ukáže 23. června. Velmi, velmi důležitá. Přijímačky. Ukáže to směr, kterým se nebel vydá. Velmi, velmi důležité.

Protkáno tajemnou atmosférou sladkých snů, nebel je idealistou více, než-li jindy a až nebezpečně věří svým snům a poddává se jim. Je to tak krásné, jako píseň Consolation od XYMOXů.

Dočká se nebel sladkého vítězství, bude ukojen jeho hlad po nekonečné ryzí dokonalosti, při dosažení vrcholu jeho mysli? Nejtajnější sny ťukají na dveře, otevře jim ten správný člověk, nebo je nechá čekat na zápraží, jako Dracula nechal čekat Johnatana Harkera, než-li mu jeho nechutné tesáky poskytly pohostinní?

Welcome to rote haare vol. 3 to 12 and enjoy your silence dreams comes true if you want and can satisfy your pleasure. No coffee and apples, only some sea fruit maybe and i will be happy spender of gilded green-blue skin. Or maybe not and will be the winner, too.

hellou greeny red

zasnoubení s dementem z hory

byyy nebe-l?


B2F

3. června 2010 v 11:40 | nebel |  napsáno nebel(r)em
And better to don´t want nothing and nobody:) A Beautiful Lie in the air. I ´ll kill the frustrations and promises. Give me a čánc and you´ll see my potencial.