Červenec 2010

23rd freekend and spiritual weekend

27. července 2010 v 11:22 | nebel |  R3portag3 by nebel(r)
Moje víkendy většinou bývají nudné, povrchní, takové jaké mě nebaví, ale naštěstí (bohužel) sobota a neděle rychle uteče a pak je naděje na další víkend, že bude lepší...Jo tohle je psycho, ale většinou to tak mám... Jenže tenhle víkend, který začal v pátek v podvečer a skončil teprve v neděli v noci- oh yeah, tohle být každý tři poslední dny v týdnu, asi bych se na ně těšila pokaždý:)

čaj
Neobyčejně jsem totiž strávila tyhle dny s osobama, s kterejma to (skoro) bez vyjímky stojí za to a nejen proto, že se nevidíme denně, ba někdy ani v týdnu a občas ani jednou za měsíc se to nepovede. Takže nebel zajásal, když se řeklo, že celej pátek profrčíme spolu s Terez:D tohle se ještě nenaskytlo, jasněže jsem se nejen já těšila už ve čtvrtek, jaký to budou hyby ( a to ani nemluvím o akci na Božáku). Nejdřív jsme si v sedm obsadily komorní čajovnu a za doprovodů Zelené věci (some kind of block thing, not the flower), úsměvů Mořského koníka, nejlepší pity s olivama, čajovou Opicí, chalvy a hurónského smíchu, který byl několik hodin poslouchán divnými komín-girls (...) jsme v čajovně zatuhly až do deseti, kdy byl konečně svolán odchod na Božák plný vran a zombies (jsme očekávaly takovéto složení).

BOŽÁK (SANATORIUM ZE SLOVENSKA, KŘEST SPLITKA VICTIMS A EFECTA DESPOTISMA, INCARNATE, 8TON OVERDOSE -mám takový pocit že všechny kapely tam nebyly, ale dorazily jsme krapet pozdě,takže...)


brutal week se sanatorium
Typuju, že tak v 11 nebo něco málo před, jsme se konečně dopravily busem na Božák. Jízda s "laktačním filosofem" byla taky veselá, bus vysmátej, respektive dva divnoši uvnitř...
Za bubnování deště jsme vstoupily do outrob Božích sklepení. Už to tam dunělo a týpka prej, že hraje nejlepší kapela večera- VICTIMS. Už jsem na nich byla, jo na nich se asi nedá nic zkazit. Chvíli jsme otálely, jestli sejít vůbec dolů, mě by stačil jistý rituál a měla bych vystaráno, ovci nejspíš taky:D nicméně, rituál se vykonal velmi zdařile (hlavně u mě), Terka si taky "přivoněla" a už jsme byly dole, zaplatily vstup a vkročily do smrtonosné vřavy, moc vran tam naštěstí nebylo, možná nějaký ten černokněžník:D Jejich bussines.

Pivo s krkolomnou zálohou a už se šlo ke stagi, kde byla spousta "starých známých  a občas nějaká ta ohlávka". VICTIMS zahráli pár posledních kousků, my stihly nasát atmosféru a pak se šlo sedět dozadu i dopředu k baru a vychutnávat "greeny feely". Bylo mi krásně a lahodně, že se mi ani nechtělo na další kapelu k podiu. Pivo už bylo pryč, tak jsme ho vyměnily peněžitě za míchanej džus a šlo se"pařit".  Má chorá paměť typuje, že další byli na řadě EFECTO a hned pokřtili svoje splitko s VICTIMS, jakože řacha a pak se hrálo:) Jenže mysl se mi zatoulala kamsi dále, jen mé oči sledovali hru a jakmile jsem se vrátila z WC, najednou mi přišlo, že jsou kolem mě všude zombie (pařící fans), jelikož a protože, EFECTO se do toho obuli, hlavně v kytarách a bylo to (aspoň v tu chvíli pro mě) "strašidelný:D, no hukot.

Moc už si toho nebelečkova mysl nepamatuje, ale myslim, že pak hrála ještě jedna kapela a až potom SANATORIUM, hvězda večera až zo Slovenska a musím říct, že to bylo vynikající. Slam death violence jedna báseň, hodně melodie se tam vměstnalo a zkrátka, bavilo to:) Professional work, guys. Jo a taky děkujeme pánovi (teď si nejsem jistá, zda to byl onen pán, co se mě ptal , kde se dá v noci najíst (rammstein30, je ta samá osoba?) za kalendáře s temnýma ženama, který jsou super, až na dvě menší chybky (překlepy) v zadní části (toho si ale všimnul každej).

Nebýt mojeho náhlého stavu na omdlení (nejspíš ten vzduch), dokoukaly jsme s Terez SANATORIUM až do posledního songu. Ale omdlívací akci už jsem si odbila loni na BEHEMOTH a už to nehodlám opakovat.


night raining
Outside- směr DUBLIN -vyčurat a domu!

Circa dvě ráno a my se deštěm klestily od Božáku k Dublinu jenom s deštníkem..Trochu mi ta tma venku v neosvětlených ulicích naháněla strach, ale daly jsme to docela rychle.

Dublin pub, klasička. Páteční přehlídka samejch blbejch xichtů. Skutečně se šlo vyčurat a radši spát. Na jablečný spratky neni nikdo zvědavej:D

Gold fish and sheep flat- night hours to afternoon

Terezky byt, konečně...hlad jak svině, únava. Hlad se zahnal, pustily jsme nej set, který udával víkendu směr - PHz^ DJ a jeho LIR Power Up (tenhle set jsem slyšela za ty tři dny asi 20 krát:D), kecalo se až do ranních hodin (protože zlej vítr a divná tma..) a nějakých těch 5 hodin se mi i povedlo spát. Jakmile jsme vstaly, rychtice nanovo. Sice žádná nemovička ani pařba, ale do tří odpoledne jsme si vystačily s bohatou snídaní, čajem, oním setem a historkama z podsvětí a jistě Zelenou věcí:D uteklo to jako svině...



Plans of caramels

Jsem se nestačila rozkoukat, sotva jsem se doma jakože naobědvala, trochu věcí se změnilo v nepříjemnost a nerv...Ale na co trčet doma, když mi slečna karamela nabídla na zbytek dne společnost (kdo by to odmít?). Nejsem blb se užírat doma, víkend byl v plným proudu, takže směr Benešák skvér, nástup na 123:D a jelo se, žádný plány ani jiný prkotiny. Tak je to nej...A kdybych věděla co mě ještě čeká...what a strange day:D

Dost dobrá večeře v krupskym Koloseu, s trochu přiblbou číšnicí a debilnim idiotem, co řeší oči, který nemá:D docela to zvedlo náladu, i když se mi pak musel hned zvednout nervem žaludek. Ale stay cool.




What a greeeeeeeeny night, she said

greeny fractal
A dostáváme se k nejlepší části. Opět nemovička... Super atmoška, super hudba... Totální uvolnění, trošku moc greeny, trochu moc nepochopitelný, děsivý, obskurní, ale přitom vlastně pozitivní. Nebejt větru co mě děsil a nechtít se pořád kontrolovat, mohla jsem si užít tý nejlepší první meditace. Ale nevadí. Prostě TAK:) Something between sky and earth. Byla jsem ráda, že jsem ten večer nezůstala sama, za prvé to bylo s karamelou fajn a za druhý, bejt sama, možná by ty nemovičkovosti nebyly tak uplně bezpečný a bůhví, jak bych dopadla... Takže ráda dvakrát. Bůhví, že vždycky když se mi děje něco ne tak docela ok, mám nablízku osobu co vždycky dodá klid a odstraní paniku:D

Tečka večera byl film REQUIEM ZA SEN. Totál. To ani není film. Spíš taková absurdně- realistická vize, něco o odlišných lidech, kteří mají uplně stejný osud. Žádná sranda. Co nejdřív si ho shlídnu znova. Potřebuju si ujasnit pár scén a tak. Hlavně se nad tím pořádně ještě jednou zamyslet. Myslim, že vynikající melodie od skladatele soundtracku se mi v hlavě napořád spojí nejen s timhle VÁŽNĚ FILMEM, ale hlavně mým "nemo" zážitkem. To je dobře. Zapomněla jsem si totiž uzmout další památeční gumičku  do vlasů (melodie bude lepší, gumiček už mám moc, ještě bych zapomněla, co vlastně značí:D).

RFAD

Moc dobře se mi nespalo, to ten kurevskej vítr a taky probuzení v pět a přehltnutí moc dobrý knihy na jeden zátah, následovný usnutí, velmi podivný realistický sny a pak hodně hnusný probuzení, kdy jsem myslela že budu líbat záchod a nejen to. Nějak to přešlo, ale takhle nedělní ráno už dávno ráda nepřežívám. To ty noční těstovinové hody, když přišly chutě:D

Celou neděli jsem se dostávala ze všech silných prožitků a ještě teď jsem docela unavená a tak docela ne svá:D to je tim počasím, menším nastydnutím a tak nějak vším.

Nakonec se i ten konec víkendu (Sunday comes slowly in my flat babe) vydařil jak jsem ani nečekala(zase:D), nikam jsem nemusela a zas to bylo docela nové a nevšední strávení nedělní noci DOMA. Good mood, good vibration, Massive Attack- lol, už zase rituální hudba, až jsem se trochu styděla:Dnicméně, k tomu tlumenému světlu se nehodilo nic jiného. Akorád ten žabí kořen nějak nefungoval, snad příště:D

Ma spitting atom
Jo, nebyl to špatný víkend. A krásně jsem se nakonec vyspala a ne sama:D


Right, shrnutí co mi víkend přinesl:
Zážitků, že by se s nima dala popsat wikipedie, forum na lidech ( entheogen rullez apod:D), přítomnost nej lidí (nezapomeňme na lahodnou domácí roládu jako nedělní oběd od nejinak než hodné milované yupky a její společnost!), poučení, že vše co se zdá černé je ve skutečnosti šedé, nebo ještě světlejší, tudíž řešitelné...Že člověk má někdy čekat a věci přijdou sami... Že se člověk musí přestat tak kontrolovat... Spoustu kulturních zážitků etc etc.

Pojď mi k náručí víkende, takto aspoň ob týden a budu nejšťastnější freekend girl svého světa;)


KAŽDÝ DEN JE JAKO SET A ZÁLEŽÍ JEN NA VÁS, JAK SI HO NAMIXUJETE. CELÝ ŽIVOT A CELÝ SVĚT, JE JEDNA VELKÁ SPIRÁLA.


spiral
                        by really greeny nebel(r)

Červencové Sedmikrásky od Věry Chytilové

16. července 2010 v 6:07 | nebel |  Film(recenze)
Venku vedro na padnutí a nedýchatelno, vidina neustálého cachtání se ve vodě ani možnost se příliš nepředřít, nijak v těchto dnech nepomáhají lépe přežít. V takových dnech je nejlepší pustit si film a nechat se jím unášet, příliš nepřemýšlet.

Přesně to a mnohem více vám umožní snímek z roku 1966, který má na svědomí československá režisérka Věra Chytilová. Předesílám, že na svojí dobu a podmínky působí film dost lukrativním dojmem. Co si budeme povídat, šedesátá léta byla asi pěkný opruz co se týče režimu, ale právě během 60. - 70. let vznikly v tehdejším Československu některé hodně kvalitní filmy. Sedmikrásky jsou bez diskuze jedním z těch NEJ.

Je to experimentální, místy až psychedelicky působící dílo, roztěkanost a revolta mládí čiší z plátna každým coulem a více než film mi to přijde jako umělecké dílo. Uvolněná atmosféra se mísí s napětím, co asi dívky čeká při jejich drzých hrátkách nejen s vlastními myšlenkami, ale hlavně okolím.

Pointa filmu je jasná - na každého jednou dojde. Ale když se to tak vezme, obě Marie zase nic tak hrozného neprovedly, jejich chování bylo spíše extrémní symbolikou rebela v každém (nejen mladém) člověku. Je jasně vidět, co chtěla snímkem autorka říci. Až punkovou atmosféru z rockandrollových dob zajímavě dokreslují místy použité pop artové efekty jako přechod z barevného obrazu na černobílý a různé jiné vychytávky, které perfektně ladí nejen s dějem, ale nestyděl by se za ně nejeden bohémský umělec druhé poloviny minulého století. Warhol by čuměl.

Lehký děj je spíše filosofickou procházkou na pomezí absurdního dramatu a pastvou pro oči diváka. Obě herečky hrají s nenuceností, jako by to byly skutečné dvě Marie.

Chtějí změnit svět a tak dělají jednu vylomeninu za druhou, což se jim pak stane osudným. Vlastně jen zkoumaly lidskou psychiku a také vlastní hranice.

Hravost a ležérnost kontrastující s prorážením společenských tabu a mladistvé znuděnosti, mi přípomíná tehdejší francouzkou tvorbu a snad i trochu filmy Ingmara Bergmana. Snad možná i proto, že obě herečky byly nesmírně podobné dvojici Ullmannová- Anderssonová z filmu PERSONA, který byl čirou "náhodou" natočený ve stejný rok ve Švédsku.

Je to taková líbezná hra, u které se hodně zasmějete a nakonec i zamyslíte.

Netradiční film, který by neměl chybět ve filmotéce každého nadšence nejen do filmu, ale i umění.

VADÍ, NEVADÍ?

SEDMIKRÁSKY(1966)
sedmikrásky

Režie: Věra Chytilová
Experimentální drama s prvky komedie
Hrají: Jitka Cerhová, Ivana Karbanová


"V kolik vám to jede?"

nebel(r)




Čtvrté výročí tohoto blogu

7. července 2010 v 17:49 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Dnes je tomu čtyři roky, co vznikl tento blog s neuvěřitelnou nesmrtelností a životností:)

Je to vážně docela událost. Škodaže nemůžu bujaře oslavovat a přidávat články a zamyšlení k jubileu, zrovna dnes ba asi ani zítra, kdo ví, jestli pozítří. Hlava je plná jiných starostí a věcí k řešení a jestli nebel někdy viděl, jak chutná dospělost, právě se mu jí dostává plná číše, až skoro přetéká.

Doufám ale, že se co nejdřív dostanu k sepsání něčeho pořádného, protože spiral joker, mé pravé, skutečné a jediné Já si to vážně zaslouží. Už jen pro ten velký skok ve vývoji za ty čtyři roky tady. Pořád tu stojí na základech, i když jen virtuálních, plných různých programovacích znamínek. Zato realita, ta se tak nějak postupně odhaluje v bortícím se zrcadle se ukazuje skutečný svět jaký je, bez kudrlinek, s pěkně ostrými hranami. Takže polknout a jde se do akce....

ŽOLÍK VYDRŽEL ČTYŘI ROKY RŮZNÝCH MARTIRIÍ A TAK HO NEMŮŽE ZDOLAT PŘECE NIC...

latex joker

spirál
                                               stay cool girl... nebel(r)



Chlumecké Spitting the atom vs. Poslední Parolanka v Pauza Café

1. července 2010 v 12:31 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Zas se sešel rok s rokem a kindrové  chytly jednu za ucho za pětky a šprtiny dostaly libové dary za samé jedničky. Tak takhle vypadá klasickej výčet něčeho, čemu se řiká den vysvědčení. My letos dostali něco trochu iného. Ale nebudeme předbíhat, nechte si vykreslit aspoň v mysli můj inspirativně vykrojenej začátek prázdnin aneb "What he says?"řekl Jiříček a odletěl si za bájnou personou na Stříbrníky..

Než se však stihly udát parolní poslední hodiny a minuty s račí kávou a jinými jabkovinami, prožil nebel jedno královské odpoledne opojen vodními živly a to doslova a do písmene. Po sto letech bez těla živou vodou omytého, se nebel málem usmažil na nehorázně žhnoucím slunci, ve snad čtyřiceti stupňovém vedru už se žít nedalo. Takže se vyrazilo do Chlumce na vodní radovánky všeho druhu.
V tom městě bych fakt bydlet nechtěla:D Pečivo ve čtyři odpoledne nevedou, leda tak chlumeckej salám s česnekem (po tom by se asi plavalo rychle ke dnu:D) a možná tak le klobásé v tamním stánku u vody, ale kdo by se chtěl zahazovat s pivníma blbcema a plejádou jinejch tamburínů.

Směr hodně přecpaná pláž, tuna psisek ve vodě, všude posraná tráva (ne že by tráva byla od přírody posraná, někdo jí prostě posral) a další nekalosti. Nenechaly jsme se s karamelou zastrašit, se vším traumatem z přelidněné vody a okolí ze sebe strhly hadry a vyrazily do vody, vstříc bahnu na dně, vodě ne zrovna s ph 5.5 a laškujícími social handicaped people všude kolem.

Prvotní setkání s vodou, která je jinak naším věčným a jediným útočištěm (´scope rullezz), nebylo zrovna libové, protože byla fakt studená jak vejr a slunce šlo zrovna asi na záchod. Ale tak po pěti minutách vejskání nad teplotou vody se to povedlo a už sem po 11 měsících opět plavala ve vodní nádrži a nebyl to špatnej pocit. Naopak. Prostě vodní živel a hubu! Ve vodě jsem vydržela, až jsem se divila. No a pak jsme se musely opět přemístit, páč někdo všude furt musel srát a tráva neměla zrovna vůni jak od avonu.

Další místo už bylo víc v klidu, až na štěkající murény s podobou psů. Páníčkování je fakt divnej koníček. Ale byla to zajímavá věc k pozorování.

Když jsme oschly jako housky na kredenci, tak jsme šly prozkoumat druhou stranu té chlumecké vodní arény a tam to stálo vážně za to. Fauna, flóra, divno-punk s plyšákem, kytky a unikátní výlov nebohé vážky, což měla na svědomí heroická záchranářka dne. Pak se nějakým kouzelným kořeněným způsobem všechno pohnulo, až někam k samému roztříštění se atomu a příroda nabrala nový rozměr a všechno ostatní kolem taky. Všechno byla strašná sranda, vodováhy, vážka a hlavně "žabí sound system".

Všechny ředkve, párky, piváky a hipízáci šli někam dopryč a ani žádný mlíkový cajti neotravovali ničí mysl.

Tak to má býti. Kouzelné to okamžiky porozumění v obklopení s přírodou. Ono naladění na stejnou vlnu co bylo někdy dávno:) Takováhle free atmosféra se jen tak popsat nedá, prostě se zastavil čas  a nikomu to fakt nevadilo.

Ve Strádově templiquové strádaj asi často, jelikož tam maj tak čtyři rozpadlý baráky a tím vesnice začíná i končí:D

Spitting the atom a ostatní heligolandky by se daly poslouchat celou věčnost. Ale v tu chvíli se čas zase začal normálně sunout prostorem a pohádka se uchýlila ke konci, s přáním do dalších takových dnů, které dodávají maximální energii, štěstí, rozšiřují nejen zorničky:Dale i obzory duchovní a umožňují člověku žít naplno a hlavně se chovat naprosto přirozeně. To tu nebelovi už dlouho chybělo a snad zas dlouho nebude;)

Všechno se masakrózně přehouplo díky čtvrtému rozměru, the time is coming... A já seděla v Paroli, naposledy naposled, na svém vyčleněném místě, vedle jirkun(d)y, kostruny a jiných parolníků a než jsem se rozkoukala, s Ivčou si to šineme do fórovýho OD Fora, vstříc  Helenky klepetům, držícím naše certifikáty, ukazujícími, že jsme bezpečně absolvovali parolní výchovu.

Helča byla velmi milá, sešli jsme se všichni krom tří lidí, srazily se kvůli nám stoli v Café de Pausé (och jak skvostně francouzský název:D) a Helča si objednala do klepýtek kávu. Ostatní se přidali, akorád Jiříček byl na suchu, protože tam neměli pítko ani ptačí zob. Trochu se k(r)evetilo a usrkávala se u toho káva a pak nebel řekl kouzelnou formuličku a všichni jsme se nechali od hodné paní ve skupinovce vyfotit jak školáci na základce:) Fotky unikátní a nebel vysmátý jak puškvorečná mrkev zjara. To bylo asi radostí.

Škoda, zbydou mi jenom fotky, kontakty a velmi úhledný certifikát o 93% výkonu, ale byl to hustej rok a docela mi to bude chybět. Nakonec naše kostří výpravy jednou za uherák do školy na spíking a na listening u varné konvice s kávou, bujarý dialekt věčně hektické le Helé de Raké a úsměvné hry od Ivané de Kaprikorné, nebyly tak špatné, dost jsme se naučili komunikovat a přemýšlet v angličtině a jablečná dietka nám bude chybět stejně, jako Jiříkovy ptačí výlevy i Aniččiny marocké a jiné lechtivé praktiky nejen pod stolem, ale i slovem.
Ať už jsme se tam srali sebevíc, byla to nakonec sranda, nejen s línými hady, tichými koni, výbojnými draky, mazanou opicí i roztěkanou ale klidnou krysou.
Bude mi to chybět....:) (:

jiřina
Jiřina Fóglů alias Dicky - bird

kostré
Martina alias Kostra

m.parle
Michal a jeho stromová parta

paroláci
Parolanka s Helčou, Ivčou a v popředí já ne-asi



Stálo to za to, stay to being apple baby and no more coffee everywhere!
Kostra 1, stůj!!!

by nebel(r)