Chlumecké Spitting the atom vs. Poslední Parolanka v Pauza Café

1. července 2010 v 12:31 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Zas se sešel rok s rokem a kindrové  chytly jednu za ucho za pětky a šprtiny dostaly libové dary za samé jedničky. Tak takhle vypadá klasickej výčet něčeho, čemu se řiká den vysvědčení. My letos dostali něco trochu iného. Ale nebudeme předbíhat, nechte si vykreslit aspoň v mysli můj inspirativně vykrojenej začátek prázdnin aneb "What he says?"řekl Jiříček a odletěl si za bájnou personou na Stříbrníky..

Než se však stihly udát parolní poslední hodiny a minuty s račí kávou a jinými jabkovinami, prožil nebel jedno královské odpoledne opojen vodními živly a to doslova a do písmene. Po sto letech bez těla živou vodou omytého, se nebel málem usmažil na nehorázně žhnoucím slunci, ve snad čtyřiceti stupňovém vedru už se žít nedalo. Takže se vyrazilo do Chlumce na vodní radovánky všeho druhu.
V tom městě bych fakt bydlet nechtěla:D Pečivo ve čtyři odpoledne nevedou, leda tak chlumeckej salám s česnekem (po tom by se asi plavalo rychle ke dnu:D) a možná tak le klobásé v tamním stánku u vody, ale kdo by se chtěl zahazovat s pivníma blbcema a plejádou jinejch tamburínů.

Směr hodně přecpaná pláž, tuna psisek ve vodě, všude posraná tráva (ne že by tráva byla od přírody posraná, někdo jí prostě posral) a další nekalosti. Nenechaly jsme se s karamelou zastrašit, se vším traumatem z přelidněné vody a okolí ze sebe strhly hadry a vyrazily do vody, vstříc bahnu na dně, vodě ne zrovna s ph 5.5 a laškujícími social handicaped people všude kolem.

Prvotní setkání s vodou, která je jinak naším věčným a jediným útočištěm (´scope rullezz), nebylo zrovna libové, protože byla fakt studená jak vejr a slunce šlo zrovna asi na záchod. Ale tak po pěti minutách vejskání nad teplotou vody se to povedlo a už sem po 11 měsících opět plavala ve vodní nádrži a nebyl to špatnej pocit. Naopak. Prostě vodní živel a hubu! Ve vodě jsem vydržela, až jsem se divila. No a pak jsme se musely opět přemístit, páč někdo všude furt musel srát a tráva neměla zrovna vůni jak od avonu.

Další místo už bylo víc v klidu, až na štěkající murény s podobou psů. Páníčkování je fakt divnej koníček. Ale byla to zajímavá věc k pozorování.

Když jsme oschly jako housky na kredenci, tak jsme šly prozkoumat druhou stranu té chlumecké vodní arény a tam to stálo vážně za to. Fauna, flóra, divno-punk s plyšákem, kytky a unikátní výlov nebohé vážky, což měla na svědomí heroická záchranářka dne. Pak se nějakým kouzelným kořeněným způsobem všechno pohnulo, až někam k samému roztříštění se atomu a příroda nabrala nový rozměr a všechno ostatní kolem taky. Všechno byla strašná sranda, vodováhy, vážka a hlavně "žabí sound system".

Všechny ředkve, párky, piváky a hipízáci šli někam dopryč a ani žádný mlíkový cajti neotravovali ničí mysl.

Tak to má býti. Kouzelné to okamžiky porozumění v obklopení s přírodou. Ono naladění na stejnou vlnu co bylo někdy dávno:) Takováhle free atmosféra se jen tak popsat nedá, prostě se zastavil čas  a nikomu to fakt nevadilo.

Ve Strádově templiquové strádaj asi často, jelikož tam maj tak čtyři rozpadlý baráky a tím vesnice začíná i končí:D

Spitting the atom a ostatní heligolandky by se daly poslouchat celou věčnost. Ale v tu chvíli se čas zase začal normálně sunout prostorem a pohádka se uchýlila ke konci, s přáním do dalších takových dnů, které dodávají maximální energii, štěstí, rozšiřují nejen zorničky:Dale i obzory duchovní a umožňují člověku žít naplno a hlavně se chovat naprosto přirozeně. To tu nebelovi už dlouho chybělo a snad zas dlouho nebude;)

Všechno se masakrózně přehouplo díky čtvrtému rozměru, the time is coming... A já seděla v Paroli, naposledy naposled, na svém vyčleněném místě, vedle jirkun(d)y, kostruny a jiných parolníků a než jsem se rozkoukala, s Ivčou si to šineme do fórovýho OD Fora, vstříc  Helenky klepetům, držícím naše certifikáty, ukazujícími, že jsme bezpečně absolvovali parolní výchovu.

Helča byla velmi milá, sešli jsme se všichni krom tří lidí, srazily se kvůli nám stoli v Café de Pausé (och jak skvostně francouzský název:D) a Helča si objednala do klepýtek kávu. Ostatní se přidali, akorád Jiříček byl na suchu, protože tam neměli pítko ani ptačí zob. Trochu se k(r)evetilo a usrkávala se u toho káva a pak nebel řekl kouzelnou formuličku a všichni jsme se nechali od hodné paní ve skupinovce vyfotit jak školáci na základce:) Fotky unikátní a nebel vysmátý jak puškvorečná mrkev zjara. To bylo asi radostí.

Škoda, zbydou mi jenom fotky, kontakty a velmi úhledný certifikát o 93% výkonu, ale byl to hustej rok a docela mi to bude chybět. Nakonec naše kostří výpravy jednou za uherák do školy na spíking a na listening u varné konvice s kávou, bujarý dialekt věčně hektické le Helé de Raké a úsměvné hry od Ivané de Kaprikorné, nebyly tak špatné, dost jsme se naučili komunikovat a přemýšlet v angličtině a jablečná dietka nám bude chybět stejně, jako Jiříkovy ptačí výlevy i Aniččiny marocké a jiné lechtivé praktiky nejen pod stolem, ale i slovem.
Ať už jsme se tam srali sebevíc, byla to nakonec sranda, nejen s línými hady, tichými koni, výbojnými draky, mazanou opicí i roztěkanou ale klidnou krysou.
Bude mi to chybět....:) (:

jiřina
Jiřina Fóglů alias Dicky - bird

kostré
Martina alias Kostra

m.parle
Michal a jeho stromová parta

paroláci
Parolanka s Helčou, Ivčou a v popředí já ne-asi



Stálo to za to, stay to being apple baby and no more coffee everywhere!
Kostra 1, stůj!!!

by nebel(r)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama