Z nemoci rovnou do bujarého zestárnutí -illness crossing birthdays

26. října 2010 v 13:52 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Ani jsem se nestačila pořádně rozkoukat z týdenní rekonvalescence (vlezl na mě nějakej bacil a jelikož mám zvykem všechno přechodit, nenapadlo mě, že mě to na tři dny doslova položí!) a už mi mi včera skočily na hřbet neohrabaně a zcela flegmaticky - JEDNADVACETINY...

Zní to hrozně nepřátelsky, staře, laxně a příliš strojeně:D Už budu navždy dvacátník, připadám si jako vyřazený dvacetník hluboko v kapse.

Na tvrzené dospělosti není nic krásného.. Netěším se na to, že si můžu dát svoje "Xprvní" pivo, ani že už si můžu dělat co chci, nevyjímaje sebevražednou jízdu autem nebo seskok padákem... Je to standartní věk a žádné příjemnosti mě nečekají:D

To je ale pesimistický pohled, co? No, jelikož jsem se během celého roku od svých dvacátin učila být pozitivní složkou vesmíru, zanechám plácání o negativech a radši se zamyslím, co mi vlastně moje o rok starší podstata, přinesla hezkého:)

Vlastně se toho dost splnilo a naplnilo od loňských podzimních nepokojů a zimních tichých monologických bojů:D

Studuju co chci (alespoň ta snaha, víte co:D), umím svá přání sdělovat vesmíru a naopak se těšit z každé malé chvilky, protože jen přítomnost má nějaký smysl. Mám téměř svojí hlavu, snažím se o spontánnost a v materiálním světě po malých krůčkách vyšlapuju cestu svých snů. Tak například- spolupráce s Pařátem. To je něco, co mě momentálně hodně naplňuje, motivuje a žene vpřed v oné pomyslné "kariéře" a touze psát.

Mnoho přemnoho a nejvíce - to mi dala OSHOVA filosofie, učené knihy a přemýšlení nad celkovým během světa. Je krásným zjištěním, že strůjcem všeho jsem si já sama, nikoliv systém, nikoliv nikdo jiný. Alespoň co se niterných pochodů a životní cesty týče.

I když TADY rozhodně nejsme SAMI. To každopádně ne:)

Nebel pronikl do tajů všeho mezi nebem a zemí a Zemí a vesmírem více, než kdy dřív. Nežene se však už temnými zákoutími, možná do nich jen tak občas nakoukne. Barvy, fantazie, příroda a byliny, to vše naplňuje tuto mou i ostatní z dimenzí.

Co do shrnutí si tedy myslím, že do dalšího roku svého života jsem vklouzla poměrně šťastná(ano, cítím stále vnitřní neklid a nespokojenost, ale to je zdroj jen "něčeho nového co se děje"), o dost vzdělanější životem, zkušenostmi i obohacená lidmi, kterýmiž se poslední rok obklopuju a kteří (většina z nich)mi dávají jen dobrou náladu, inspiraci a v nemalé řadě taky porozumění a myslím, že to je pro mě jako štíra tou nejvyšší prioritou. Proto ze srdce děkuju všem, které považuji za své dobré kamarády a přátele a oni zase mě:) (nevyjímaje tu nejlepší babičku pod sluncem, které děkuji že je!)

Spousta zážitků, které jen tak obyčejně nevysvětlím, také změnily můj pohled na svět. O to více, že jsem je mohla vnímat právě se svými nejbližšími.

Přestože jsem pokročila i ve velkém vnímání sebe sama a sebelásky, ještě je hodně co pilovat:) Především však je úspěch, že se pomalu, ale jistě odpoutávám od toho materiálního konzumně-komerčního a povrchního světa a vítězí duchovno. Snad bude stále víc a zároveň ho bude vyvažovat i složka ze všech štírovi nejnenahraditelnější -LÁSKA. A to ve všech možných formách i podobách.

Snad bude nebel do jubilejně dvojitých narozenin, které oslaví příští rok,( pokud bude Země stále na svém místě) SPOKOJENA a POCHOPENA  bude jen sama sebou:))

oracle
core
nebel(r), the 21st yrs old in the 21st century
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 memento | 26. října 2010 v 21:20 | Reagovat

Hépy brouzdej.
Sice mi nějak začaly slzet oči (plazma? :D), ale bylo to pěkné počtení.
O revoáááár rezervoááár

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama