Listopad 2010

Emoční krysy (be yourself) & Second awakening

9. listopadu 2010 v 11:18 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Když už není síla na nic jiného, než prachniterně bolestivou poezii:

Emoční krysy

SMUTEK SE VKRÁDÁ A TAM TĚ VYKRÁDÁ,
KDE JSI CELISTVÝM ČLOVĚKEM.
TY NEJSI POUHOU SCHRÁNKOU TĚLNÍ JEN
PROVOZUJEŠ ČISTOU DUŠE LÁSKU
ZAHŘÍVÁŠ DRUHÉ POHLEDEM
AVŠAK ŽIVOT VŽDY VISÍ NA PROVÁZKU

DÝCHEJ, SLYŠ A MILUJ JAK KDYSI
UZŘI, ŘEKNI A NEBUĎ JAKO KRYSY
CO VPLÍŽÍ SE TI POD KŮŽI,
TU BODNOU, TU DOKONALE UBLÍŽÍ
ZBYDE JEN SMRT ČI SEN...
TY SE PROBOUZÍŠ A NAJDEŠ SLZY JEN...

nebel(r)


MACHT DEM NACHT( WÄREN DU SCHLÄFST)

Narodit se podruhé
Jinde s jiným jinak
V posteli začít svůj příběh
Chorobně vztahy rozvinout
Ustlat a zas se probudit
V hodině čtvrté dimenze
Vpustit do žil skutečný svět
Zapojit smysly do vnitřních her
Polaskat nebem se a podepřít Slunce
Nasnídat se rosy a s ptáky uletět
Na západ odsud a zase zpět
A pak vám svůj příběh povědět...

nebel(r)

son

Wasser und Schmertz

3. listopadu 2010 v 23:29 | nebel |  napsáno nebel(r)em
inspired by Rammstein´s "Feuer und Wasser" & "Hilf Mir

Pohasíná plamen, kterýs rozžehl. Už není jak jít dál. Polykají mne plameny, které ohněm nejsou. Voda, z které noří se ruce nehmotné a tak mokré. Není cesty zpět a přitom ani vzhůru. Voda pohlcuje mě, topí mě a dusí. O krůček dále bych byla, možná bych se zachránila. Ne však na pozici bez plavčíka.

Jen šum kytar mne naposledy řeže do uší, to abych věděla, kým byla jsem. Vše naplno prožít, plavat proti proudu. Nikdy jinak. Voda a oheň se neshodnou, proto teď topím se v mokrých plamenech - už nikdy nespatřím těla vroucí, do smrti budu jejím hávem oděna. Přitom stačilo by vzíti jen, kanystr s benzinem a škrtnou zápalkou jednou - že by se objevilo světlo Světa snad?

Můj svět obkružuje obří bájný had. Stále má hlad a prahne po moci. Chce druhé stáhnout ke dnu a pak si jejich maso vychutnat. Přitom takový barevný neškodný had. Nechte ho žít, má jen hlad!

Pomoz mi! Pomoz mi spatřit světlo duše, očisti mě v teplé lázni od všech jedů, které mi srdce otrávily. Už nemohu jíti dál, já nehledám svatý grál... Nejsem panna ani král. Jsem někdo, kdo by za všechny hříchy světa stál a kdyby přišel konec světa, můj vnitřní had by to s tebou až do konce ustál. Pomoz mi- ztraťme se v německých polích mezi dýněmi.

Dýchejme podzimní vzduch obklopený krystalky spadaného listí. Dýchejme, dokud můžeme a nechme se osvítit listopadovým sluncem v zádech osvětlujících nás. Jen dvě ruce a žádný strach. Zkvašené švestky ležící hluboko pod bahnitým nánosem života. Já ráda žiji, však ještě raději když oči jsou čtyři. Slzy jen, když radosti je třeba na krajíček popadnouti kapesníček a projevit, svůj soucit s láskou v ruce jdoucí.
Cítíš ten chlad? To je mé tělo chřadnoucí po špičkách kradoucí se do nekonečné temnoty. Chci vidět slunce a popíjet nektar opojný a slyšet dudy. Ve Vallhale připít si s Odinem. Jít spát a probudit se ve větvoví, čilá jako veveřička, která hledá úkryt pro svůj oříšek.
Mým oříškem, mým jádrem je jen jedno- srdce. Dám ho tam, kde na něj budou hodní. Asi do špajzu ke klobásám točeným, ty nakroutí se jako ten had a už nebude mít věčný hlad. Že by pro princeznu nakonec postavili hrad?

Tak tiše a pozor na kytičky!Protože i Till už šel spát, už neplave s vysněnou v bazéně, oheň s vodou nelze spojit a má duše se točí do spirály. Tak buďte na ni hodní, sic uletí vám...

feuer und candel
by nebel(r)