Prosinec 2010

Actions of 2010 - kompletní galerie

28. prosince 2010 v 23:47 | nebel |  HUDBA
Tak, dala jsem si pár dní práci a naprosto beze zbytku (+ - 2 akce) jsem doplnila galerii akcí, které jsem letos se svými přáteli stihla navštívit a hlavně prožít. Je toho vskutku nemálo. Na dvacet koncertů, free parties a podobných úletů jsem tento rok stihla obskočit, užít si naplno a vždy bez újmy (téměř). To je úctyhodné. Největší parťákem mi byla letos poprvé slavná to osoba - Kostra 1 alias Marťa. Stala se z ní přes noc systemačka, metalistka i tanečnice:D Nepočítám naše početné večery v Merkuru, Alexu, Pirátovi a kdoví, ještě. Neopomeňme taky Dublin. Ať už bylo veselo, nebo hnusně, s Kostrou se nikdy nelenilo a víkend se užil naplno. Tak to má být;)
Taky slečna karamela má nemalý podíl na letošních akcích, hlavně těch venkovních a velkolepých. Vřelé díky i za odvoz a organizaci.  I pan fishboy se občas překonal a odhodlal se opojit se zvukem na stagích, i když pomálu...
To byly netradiční zážitky. Rok už se chýlí ke konci a bude akorád tak ožíračka v bytě. Já ale věřím, že za rok, tedy už necelý týden, se rozjedou zábavy nové a naplné pecky a že hlavně těch venkovních záležitostí bude v roce 2011 ještě více;)

yes!
Všechny flyers a info k akcím i s obvyklým "povídáním ZDE

koostra system
What about the kostra in da house? Helou, is any system in here?


LETOS ZVÍTĚZIL ZLOMENÝ DNB a tanečnější záležitosti, poprvé byl ale taky rock a tvrdší žánry nezůstaly vniveč. Časům grindu ale na delší dobu odzvonilo a mé ucho se stihlo naplnit něčím významějším:) Co bude příště? Let´s rock a parties again and again;) Hlavně nesmí chybět dobrá společnost- a ta doufám, vždycky bude;) !


by nebel(r) alias KOSTRA 2

Vánoce po ván(i)ocích

25. prosince 2010 v 1:38 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Tak jsem letos nestihla santovsky-ježiško-komerční kritiku těchto svátků materiální oplzlosti, nicméně, Vánoce nekončí. Našrot z poklidné atmošky, naplněná dobrým jídlem a pitím, ukonejšena krásnými filmy a podarována dary, více než milými, něco vám tu v polospánku naťukám....

Pořád méně mě dostává ta sváteční atmosféra a věřím, že mě možná za rok úplně opustí. Jelikož mé přání bezprostředních Vánoc- a to v zasněžené horské krajině s jedním nejbližším nebo hrstkou těch nej, obklopena skromným ale kvalitním pohostinním bez doteku komerce a v láskyplné společnosti - se ještě nikdy nesplnilo a já přestávám doufat. Feeling se dostavuje jen v malých dávkách, a to i přesto, že letos po sto letech sněžilo na Štědrý večer (to odpolední propršení, budiž odpuštěno). Pohádky jsou fajn. Filmy mne mnohdy osloví a vyrazí dech svojí kvalitou. Pak jsou tu samozřejmně ty "kultovní"sračky typu emerikn krisms van až deset. Blbské komedie haha santa. Nebo kvality typu KOŘENÍ ŽIVOTA (Catherine - Zeto, umírám!), což večer obohatí, ať je to vánoční nebo všední den. POPELKA mě letos taky příliš nebavila, ale už to prostě patří k tomu všemu.

present


Nejradši mám tu plnou tabuli jídla, i když málokdy si to bez újmy užiju:D řízečky, salát, trochu škrobené sezení u stolu, ale fajn pojídačky ještě v noci. Pohoda u stromku (btw není nad tu jeho vůni lesa!) a až na posledním místě jsou ty dárky. Letos jsem hlavně podarovala a nedbala, co dostanu. Byla jsem ale překvapená a spokojená, to jsem si snad ani nezasloužila:) Ještě přijde ta obíhačka příbuzných, fajnový oběd u yupky s naprosto netradičním avšak klasickým shonem kolem stromku s dětmi... Krůta, deset lidí u stolu:D A ještě "afterparty" u druhé babičky. A pak už jen čekání na silvestra. Ano, letos naposledy a pak už budu každý konec roku trávit hezky sama doma v teple nebo s jedinou osobou (libovolně - husy, babička, kamarádky, ale ne někde na party bejbe), TV, pojedení, ale nic s chlastáním na povel, protože kdo má mít nervy na tyhlety strojené výlevy lidí, co se chtějí vypít a potřebují to na něco shodit- chudák pan Silvestr.

Někomu třeba ani nedochází, že se zase projevil, jako pěkná trubka. Nebo spíš, že se člověk v něčem utvrdil. Ne neřeším. Jen se směju. A z dementa z hory se nám vyklubala nejen príma herečka ale i pěkný fialový kvítko. Nechť se pozitivum dotkne tebe, hadí mládě:D někteří už ho měli dost a nezasloužili si ho, jelikož nechápou, jen mávaj:D

Tákže, milí zlatí, užívejte pohody, i když to by se mělo dělat stejně každý jiný víkend a i všední den v roce. nebo třeba oslavovat padající vločky, s tísícerým vzorováním každé té zmrzlé molekuly;)

Opět nasávám Agallošskou "Falling snow", naprosto bez feelingu dnů s placatkou, s hlavou docela jasnou na tu pozdní hodinu a bez očekávání. Jen přítomnost;)

HEZKÝ SLAVNOSTI ŘÍZKŮ A SALÁTU, NECHŤ BESÍDKA CHUTÍ A VŮNÍ POKRAČUJE! A KDO CÍTÍ SE SÁM, JE JEN TEN, KTERÝ NECÍTÍ PŘÍTOMNOST DRUHÝCH KOLEM SEBE. NIKDY NEJSI SÁM. A ZÁROVEŇ, I KDYŽ JSME S JEDNÍM JEDNO TĚLO JEDNA DUŠE, NA SVĚTĚ JSME V MIKRO I MAKRO KOSMU ÚPLNĚ SAMI A SAMI HO VYTVÁŘÍME A PŘIZPŮSOBUJEME SOBĚ SAMÉMU. KAPÍRUJEŠ?;)  doporučuji četbu OSHA:)
snow view


by nebelLl(r)

Falling into sleeping.Magical night.

4. prosince 2010 v 1:39 | nebel |  R3portag3 by nebel(r)
Těmž, kdo jdou spát, přáno jest, spousta odvahy ku ponoření se do spánku sladkého a tobě kdo bdíš, odvahu měj téže. Však poražen nikdy nebudeš, ty kdož vše s nadhledem a láskou a sdílením k ostatním nahlížíš. Pokračujeme v životě, sladkou medovinou opojeni, kdež začli jsme i končíme či pokračujeme v spánkovém krátkodobém osvěžení. Probouzím se, když vločka padá, já nesnažím se zimě protivit. Chápána je jako má součást, ni nepřítel či sok. Zabalím se do myšlenek hřejivých a zaplesám. Mrznou mi prsty u nohou, tedy žiji! Nechci, aby každý nahlédl do mého zámku myšlenek a snů. Obrním se tedy humorem a čekáním, v runách zakleji a schovám svůj osud, v pytlíku od cukorví čeká na vyřčení. Má vnitřní síla rovná se páru buvolů. Ledajaká vánice nezraní mě, jako vykotlaný strom. Postojím na místě, pevna jako skála. Až sníh vybere si svou daň, odběhnu jako zatoulaná laň, pít či solnouskívu olíznout, bych dočkala se nového roku i jara. Srdce bdí, krví je napjaté a bije jako o závod. Plno všeho, jak má být. Otázkou, zda nalezne, to co kdesi má být. Touží. A přesto má slovo pokora. Touží po sněhovém opojení, o hrátách mezi stromy opadanými, mezi větvovím posetým vločkami  a sněhem třpytivým, jako rosa ranní, jako stříbrné krystalky, co lákají tě do paláce zimy. By zakusils chlad a zmar. Však ty cítíš jel teplou jistotu. Citíš pouze blízkou náruč. A pak se probudíš a otázkou je... Co nalezneš ve vzpomínkách na noci  a dni minulé. Tak se modli. Bohu zimy obět dej. A na celý svět se i bez zahřátí směj. Svět bude tvůj. A pažím tvým, spočine sám děj...

BW
by shea nebel(r) right now

The snow is falling..into my heart

3. prosince 2010 v 11:31 | nebel |  napsáno nebel(r)em

Tak zima mne opět dostala. Obnažila mi srdce, stejně jako netradiční písně, které poslední dny poslouchám. "Limbs" od AGALLOCH, je toho jasným důkazem:


Jen řekněte, odolal by tomu snad někdo?

Snažím se odolávat, ale mé skutečné já je vždycky silnější... Sním o ledových ránách, probouzející se za tmy, brodit se třpytícím se sněhem, s placatkou. Nohy ve steelech mrznoucí, však srdce hřeje mě a já nevnímám mráz kolem sebe. Nechci se ztratit v labyrintu, odkud není od jistých chvil pak útěku, jinudy než přes své vlastní stíny. Chci snít a zároveň stát nohama pevně na zemi. Je však zledovatělá a kluzká. Osamělou stezkou jdu vstříc nesplněným přáním, která stále hledám ve hvězdám. Polárka mi svítí na cestu. Vnímám tichost lesa. Cítím něco krásného, cítím vlastní vnítřní sílu. Mohu obejmout celý oceán. Pohledem očích svých, uhranu ledovou pláň. Musím však našlapovat opatrně, led je tenký, každý rychlý krok, může se mi stát záhubou. Placatka je prázdná, pohled  v očích taky...Ale já nenechám zimu vyhrát. Tentokráte pánem zimy, budu se svým žezlem stříbrným, JÁ. A srdce se pomalu otevírá...Chci? Miluji v lese každý strom, můj pohled je jiný, milující, nestrnulý a přece jaksi plochý. Volba padla na pěšáka. Však nic se nevyrovná oněm služebným. Je to tolik let a zima bude krutá... Chci padnout hned při první vlně sněhu? Cítím vibrace energie v každém kousku těla. Ale co intuice, co ta by mi poradila, kdybych uměla číst v jejich naukách? Zvítězí rozum nebo duše?
Jedno je jisté. Sníh padá. A z rampouchů zamrzlých, vždy se napiješ. Cit v prstech mých, do dokonalosti je probuzen. Jen čeká, až se někdo schoulí. Hořkosladké čekání. Bude na konci tohoto věčného běhu sladká odměna?:)

JSEM. CHCI. VÍM. A VĚŘÍM.
nor forest

by Oh ShE nebel(r)