Březen 2011

Jigsaw Puzzle - true love

24. března 2011 v 23:54 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Všechno tak úžasně plyne a do sebe zapadá. A člověk přijde na to, že na světě je rád. Denně tolik vzrušení z nových poznání.

Citát dne: Nemiluju Xenu. Nemiluju Gabriellu. Miluju jejich lásku.

Nejlepší je, když jsou věci v neustálém toku a pohybu, člověk má úžasnou chuť něco tvořit a baví ho nové, chce si na to dosáhnout. Jen pro tu možnost volby a radost z objevení.

A pomalu se dostávám k pocitům, které nejde už ani sdílet slovem ale stačí pouhá myšlenka, obrovský tok energie, který mohu předávat jen pohledem, jen svou přítomností. Děkuji že můžu sdílet vše co chci a potřebuji;)

Volnost, upřímnost a láska. Láska je volnost, volnost je láska, upřímnost je přirozeností každého z nás. Klíč k tomu být tam, kde chcete. Teď a tady.


by nebel(r)

Things come true

21. března 2011 v 2:01 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Věci jsou někdy těžké. To je normální tok rovnováhy. Ručička je tu na naprosté euforii (kde se drží sotva pár hodin, dní), mnohem častěji je ale špatné straně. Občas na samém dně. Má to jednu výhodu - jste někde, rozhodně ne věčně a zas pomalu od samého dna se můžete odrazit a jít vstříc těm závratným výškám. Naprosto pomaličku, po milimetrových krůčcích. Ale ta naděje tam je. A taky nové zítřky. Rána moudřejší večera apod.

Je však jasné, že člověk má žít naplno v každou skulinku a milisekundu svého času, po který je na Zemi. I já se o to snažím, ač si chvílemi připadám jako naprosto cizí tvor, spíše myšlenka, která se nějakým způsobem vyloupla v tomhle těle a na tomhle světě. Prostě že všechno je cizí, já to vidím z velké dálky. To je takový úsporný mód, nejspíš v těžkých chvílích člověka, kdy potřebuje spíše vypnout a normálně přitom fungovat. Ať dělá cokoliv a naplno, přesto cítí, že to neprožívá přesně tak, jakoby se nic nedělo, vše bylo v naprostém pořádku, žil si uspořádaný život.

Ale zase je to něco nového, přirozeného a člověk je opatrnější. Vnímavější. A přesto jakýmsi zvláštním nepředstavitelným způsobem otupený. Je to samozřejmně dobře a zároveň ne, ale neexistuje vlastně vzorec čehokoliv, nic nikdy není špatně a naopak.

Vše má svůj smysl. Já jen si nyní přeju, aby se ona plíživá letargie, v některých bodech dosti nepokojná, začala pomalinku a jistě měnit v klasickou vášeň a opojení, vztek i radost, jež obsahuje odjakživa můj temperamentní život. Všechno pevně do rukou, nastal čas svobody a sebe sama:)

I když není to lehké, kolem mě se dějí věci s jakousi ladností a kouzlem, snad v žádné setině okamžiku nejsem sama, pořád je někdo o koho se lze opřít. Je to hezké zjištění. A já všem těm dobrým duším děkuji;)




Les přírodní i virtuální, je mi největším útočištěm a domovem:)

by nebel(r)

Everything changes

17. března 2011 v 0:47 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Svět se mění a my s ním... Můj život se kompletně během prvních měsíců tohoto roku změnil. Vypadá to, že opět můžu dýchat naplno vzduch a žít. Svoboda a několik splněných přání. Také jeden konec... Ale vše zlé je k něčemu dobré. Nová přátelství, nové zítřky. Lutzi nebo Redhead... Právě začínám skutečně žít.

A vězte, že smutek je nejhlubší emocí. Je tak hrozný a tichý, až je krásný. Vše se chvěje. Vše je najednou jiné a nové. Vítejte ve statusu fénixe, rodícího se z popela..


Nabídla se mi nová cesta. Z ran prýští čerstvá krev, však nesmím se dát na ústup a vykročit po nové pěšině. Neohlížet se. Prostě jít. Rány se časem zacelí.

She is NEBEL(R)