Září 2011

POD-ZIM

25. září 2011 v 18:30 | nebel |  Moje galerie
Ač jsem se škatulce podzim, bránila dost dlouho, babí léto uniklo z mých štířích osidel a je tu zas PODZIM. Pán, který vládne krátce předtím, než se trůnu ujme nemilosrdná královna zima. Podzim se tiše vkrádá do našich srdcí i obydlí, zanechává stopu melancholie, cosi umírá a také v nás probouzí všemožné bilancování, mnozí z nás dočasně pookřejí -anebo se jejich duše pomalu ale jistě začnou uzavírat před paní zimou. Každý to má jinak. Choulení se do tepla, sklony k všemožným virovým nachlazením a taky podzimní únavu - to máme asi společné všichni...

Tak než se odebereme do svých vyhřátých nor a na procházky pestrobarevnou pomalu usínající krajinou, pojďme si připomenout, jak bylo léto (především to pozdní) krásné...

ZDE je pár fotografií, které ovanul ještě teplý, letní vítr:)

Tohle léto bylo více než ta předchozí, studené a plné zvratů a především...cestování:) Tomu jsme se letos věnovali naplno, i když dále než za hranice Saska se nejelo, mám za sebou plno krásných vzpomínek na lesy saské i (Středo)české... Koupání počasí moc nepřálo, ale přesto bylo pestré, bouřlivé, inspirativní, někdy pochmurné, někdy azurové.

Děkuju své babičce a dědovi, díky kterým jsem se dostala na vysněný hrad Houska-a že to stálo za to!
No a všem, s kterými stálo léto za to:) Cestovalo se nejen dopravními prostředky, pěšky, ale občas i prostorem:D
Zkušenosti a zážitky k nezaplacení, aspoň mám na co vzpomínat za ošklivých zimních plískanic ve školní lavici...

NEBEL(R)


Godspeed, Andy...

12. září 2011 v 23:58 | nebel |  F.P.O.T.W.(famous people of the world)

ANDY WHITFIELD - NAVŽDY ŠAMPIONEM CAPUI


Smutná zpráva mnou otřásla v dnešní podvečer. Nechtělo se mi věřit svým očím, když jsem četla řádky, které sdělovaly, že můj oblíbený herec a mužská osobnost, plná kouzla, šarmu a hlavně skvělý člověk, Andy Whitfield, který už dlouhou dobu bojoval s netypickým bojem rakoviny, která nakonec zákeřně vyhrála a jeho energický plamen života musel vyhasnout v pouhých 39 letech...

Událost otřásla mnou a fanoušky po celém světě. Milovali jsme nejen jeho roli, ale i jeho osobnost. Pokorný člověk, veselý duch, skvělý otec, manžel i přítel a kolega všech herců ze série Spartacus. Proč si smrt bere lidi, kteří žili s takovým elánem a odhodláním a bojovali do poslední chvíle?

Období neklidu a špatných událostí poslední dny otřásá zeměkoulí. Je to nespravedlivé. Snad jen, že Andy konečně bude odpočívat v pokoji a navždy pro nás bude tím jediným a nenahraditelným- šampionem Capui ale i filmového plátna a v srdcích se navždycky bude odrážet jeho pokora a důstojnost, jaká se málo vidí...navždy s úsměvem na rtech...

RIP ANDY.......Snad se tam někde máš teď už líp..


nebel(r)

Prokletá krása babího léta

6. září 2011 v 14:53 | nebel |  napsáno nebel(r)em

Je tak nepolapitelná a přec jí můžeš chytit v srdci a dočista si na ní sáhnout. Dává ti sílu a přece něco uvnitř - krásně a neslyšně-umírá...


Zlatavé paprsky medového slunce, hladí ti vlasy co čechrá ti teplý vítr. Přece je v něm něco chladného - mrazivého. Jako skýtá duše každého, tak i přírodě začíná nenápadně cenit zuby své třinácté komnaty - PODZIMU - a přece je v tom voňavém počasí docela vzdálen.
Stíny se začínají nepatrně prodlužovat a den zkracovat - přitom si mraky při nejkrásnějších západech slunce hrají s odstíny jemnějšími, než-li dokáže nejzručnější malíř umíchat na své náladotvorné paletě. Melancholismem hoří má duše. Při krvavém západu na obzoru, kousek mne umírá. Snad, že člověk po všech letních radovánkách vzdává němý hold přírodě. Krásná a krutá, milenka i vrah.
Všemocná královna pomalu předává žezlo sestře hnilobě. Cítím pach tlejícího ovoce. Přece v něm shledávám magii, jakou jen podzim v dítku svém dokáže probudit. Znamení panny do osidel existencionální marnosti, však zcela prakticky založené, nás hromadně uvrhá. Tu snílek - tu sám v sobě kat - však dokonalost universa, ryzosti král...
Pojďme se topit ve zlatavé nostalgii. Zářijový piknik přírody právě začal. Žiji a umírám, hladím i hlavu utínám. Za nitky osudu tahám a vzývám ono babí léto- s ním kouzelná místa a čas zapomenutý, jak na hradě plynoucí, klíčem podzimu otvírám.
Kdo najde v srdci pachuť léta babího a na jazyku plodů uzrálých i tlejících- TY VÍTEJ, ŽIJEŠ OKAMŽIKEM!