Srpen 2014

Sofistikovanost pozdního léta a ranní magie

22. srpna 2014 v 12:04 | nebel
Sofistikovanost... Tohle slovo mi zní v hlavě od té doby, co zavál první studený vítr a přinesl záchvěvy babího léta. Celé to přelomové období, kdy pozdní srpen láme léto v ohbí a nastupuje nadvláda sladkého podzimu, ale ještě tu tak docela není. Ta klíčová chvíle zrodu něčeho nového je tak křehká, že ji lze sotva postřehnout. Jeden den je tu už ne parné, ale teplé léto se všemi barevnými odlesky dálav a vůní čerstvého sena. A najednou... Nadechneš se a je tu ten chladný, svěží vítr, který ti rozcuchá vlasy a činí tě vnímavějším. Ke všem vůním, chutím a maličkostem, které k brzkému podzimu patří. Stejně jako ono SOFISTIKOVANÉ znamení panny, které na konci srpna s pedantstvím a nádherným smyslem pro detail, pro nějž by bylo schopné i zemřít, v těchto dnech nasedne na trůn.

Teď teprve začíná to pořádné dobrodružství! Teď teprve je ta správná chvíle si vychutnat veškerý volný čas, který ještě zbývá. A využít ho (chcete-li po panním) prakticky, přesto jako snílek, topící se v sublimujících jiskřičkách štěstí, které každou chvíli vybuchnou a učiní Vás šťastným. Pro ten pocit z přítomného okamžiku, pro tu chvíli, která je tu jen jednou a přesto jí můžeš prožít tisíckrát v milionech odstínů. Chvíle, kdy se člověk raduje z toho chladu (nikoliv zimy), který ho obklopuje a činí ho bystřejším. Kdy se těší, až ucítí pach hnijícího ovoce. Až uvidí nádherné západy slunce, vezme do ruky první houbu, ucítí pravou vůni lesa. Možnost toulat se celé hodiny krajinou a spatřit odlesky léta v korunách stromů, obsypaných hruškami, jablky i jeřabinami. Ležet si v trávě, ale dávat pozor, aby už člověk nenastydl. Nechávat se unášet geniem loci všech míst, jejichž ATMOSFÉRA začíná sílit každým dnem, až dosáhne svého vrcholu před první sněhovou plískanicí. Zlatavé slunce hladí ti tvář, ale už jen jemně a láskyplně, nikoliv žhnoucím paprskem pekla. Vše je modré, zelené a oranžové. Jako nekonečné nebe, plné snů, hluboké lesy, střežící si nejdražší tajemství přírody a pak..ty západy slunce, pro které by člověk zemřel!

Hudba, lahodící mým uším tradičně v tomto období je album Cosmosophy od BLUT AUS NORD, které je podmanivé právě, jako magie tichosti rána, do kterých je mnohem snažší se probouzet a opájet se posledními ranními paprsky, které ještě malinko zahřejí. Kouzlo noci zná každý, každý ho někdy okusil, ale být očarován tichostí rána, to je velmi vzácný okamžik. Vše je o atmosféře... Stejně tak poslední album EVANESCENCE vykresluje magickou moc přírody, snových krajin a podmanivých tajemství. Dekadentní lamači srdcí WORMFOOD, se do toho mého zakousli roku 2009 a už nepustili.."Love At Last" je ale spíše hymnou podzimu...THY CATAFALQUE, to je něco, s čím se otvírají sféry a místa mimo lidské chápání, ty, jež můžeme pouze cítit, ale nikdy popsat nebo uchopit. A nakonec KOGNITIV TOD - toť sofistikovaný experimentální černý kov každým coulem. A právě jejich poslech mi vnukl onu myšlenku, jakou moc má toto nekorunované období, které mnozí školáci i studenti proklínají - konec léta a prázdnin. Jenže začátek nové etapy nesmíme opomenout. Dej mi ruku a vstup se mnou do krajiny snů zlatých paprsků, chladných rán a dlouhých dnů plné pozitivní melancholie s příměsí bolesti z krásy, jaká je všude kolem nás. A sice - příroda a ATMOSFÉRA...

Tak tedy - vezměte do ruky nějakou dobrou knihu, nejlépe impresionistickou poezii nebo cokoliv s uměleckou hloubkou, sledujte dokumenty, zabývejte se věcmi, co souvisí s uměním, smyslem pro detail a estetikou. A v neposlední řadě pozorujte. Uvidíte, že stesk z konce léta se rázem vytratí. A pokud v sobě máte alespoň něco málo ze znamení panny v jakékoliv míře a podobě, pochopíte a pocítíte, o čem mluvím.


"Nechme se unést svobody pocitem, zabít se křehkostí krásy a poté...Procitnem"


by nebel(r) ATMOSFERYK