Říjen 2014

Podzimní kořeny

13. října 2014 v 13:54 | nebel |  napsáno nebel(r)em

AURA NADČASOVOSTI aneb CYKLICKÁ MAGIE PŘÍRODY A PODVĚDOMÍ

Říjen se láme a směřuje ke druhé polovině a stejně jako podzim dosahuje zlatého středu, tak i listí se začíná zahalovat do zlatavých barev s nejrůznějšími odstíny, které se odráží od pableskujícího slunce. Královna podzimu mne ze svého trůnu vábí tak éterickým způsobem, že jí není možné nikterak odolat. A proč taky? Začalo nejsmyslnější období, i letos si pro mě přišla neslyšně a po špičkách tajemná a nezkrotná síla, přinášející tak magickou atmosféru, že jí snad není možné přehlédnout!

Děje se to každý rok přibližně v tuto dobu, kdy z (ne)známých zákoutí mého podvědomí přicházejí věci notoricky známé, přetavené v každoročně se opakující pocity, vzpomínky a pokaždé v tak trochu jiné podobě, rok od roku (ne)pochopitelnější a jasnější...

Období vládnoucích Vah je lehké jako pírko, plné inspirací a smyslu pro umění a především krásu v jakékoliv podobě. Největší dokonalost a krásu shledávám v Matce Přírodě ( a samozřejmě i v síle lásky) a proto není divu, že touto dobou mne přepadají touhy toulat se tam, kde TO VŠECHNO ZAČALO...Nehledejte za tím nic mnohosmyslného, mám na mysli přírodu, prostředníka všeho. A fakt, že jakoukoliv chvilku rozjímání v přírodě, mezi barevnými stromy, stále zelenou trávou a zvláštním tichem, rozprostírajícím se pomalu, ale jistě krajinou, ať už jde o hodinovou procházku lesem či jen pár minut o samotě na louce či v parku považuji za to nejcennější a nejdůležitější, co může toto období nabídnout, je to tak INSPIRUJÍCÍ... A je úplně jedno, zda svítí slunce a je modré nebe anebo se člověk brodí vlhkou trávou ve slabé mlze, bránící slunci vylézt ze své skrýše. Není nic hezčího, nic silnějšího, co přiměje člověka nasávat onu posvátnou energii, poslední záchvěvy živé přírody, které jsou o to silnější, že je za chvíli nahradí nehybnost Paní Zimy. Patříte-li mezi alespoň trochu vnímavé a přírodomilné jedince, určitě to pociťujete také.
Letos mi však přijde ona nepopsatelná aura silnější, než kdy dříve. Je takřka hmatatelná, cítím jí každým dnem víc a víc, stále mne mrazí v zádech blahem z pomyšlení, že za chvíli nastane onen magický okamžik - za necelé tři týdny tu máme Samhain, Halloween, Svátek Mrtvých, zkrátka pomalý začátek navlády Zimy. A také ten nejposvátnější okamžik v roce. S každým dalším dnem přibývá oné éterické energie v přírodě i všude jinde, aby mohla explodovat a být vypuštěna v jeden jediný okamžik, v jedinou noc, na kterou se s velkým očekáváním moc těším (stejně jako na oslavu milované osoby, jež se zrodila přesně na přelomu tohoto magického dne - náhody zkrátka neexistují ~~).

Říjen, to je měsíc uvědomění, měsíc hledání a nacházení odvěkých pravd v sobě samém, měsíc, kdy můžete najít mnohá tajemná zákoutí nejen ve své mysli, ale kdy různé ENERGIE proudí všude kolem nás a tak není divu, když objevíte třeba poblíž svého bydliště či místa, kam rádi chodíte, něco tajuplného, či na Vás dýchne mnohdy podceňovaný Genius loci-tedy DUCH MÍSTA. Blíží se k nám znamení ŠTÍRA a přelom října/listopadu přeje přicházení na kloub všemožným záhadám a odhalování tajuplných míst. Vytěžte z toho maximum a ponořte se do nějakého dlouho odkládaného tématu či zájmu, ke kterému jste se dosud neodhodlali (nebo už si na něj přijdete moc staří:D)

O sugestivní a hypnotické síle polí, luk, lesů a hřbitovů se snad ani nemusím zmiňovat. Vše je tak oranžově zlaté, aby to již brzy vygradovalo do šarlatové barvy krve - smrti i zrození, lásky i nenávisti, ducha i hmoty.

A nakonec něco trochu lehčího - letošní podzim mne vábí k věcem hluboko ukrytých v podvědomí a spojených s etapou dospívání, jejíž cyklus se nikdy tak docela neuzavřel - zamyslete se nad tím, jestli je skutečně tak dětinské vzpomenout si na oblíbené hrdiny ze svého dospívání či nějakou hudební srdcovku, kterou jste si už dobrých pár měsíců nepustili, protože prostě nebyla nálada. Nyní je ten pravý čas vpustit do sebe na pár okamžiků, dní, či týdnů tu křehkou a zranitelnou duši, kterou jste již určitě zašantročili někam hluboko do svého podvědomí, ale která nikdy tak docela nevymizí a která Vás dělá tak jedinečnou osobou. Buďte sami sebou, užijte si i ta nejinfantilnější předsevzetí a přání, která jste si třeba v minulosti odpírali nebo je zavrhli jako příliš trapné, dětinské. Každý ujíždíme na něčem jiném, takže moje rada je absolutně nespecifikovaná, obecná... Za sebe mohu hrdě říci, že mě vždycky těšil jeden německý akční seriál, stejně tak hudba RAMMSTEIN mě sráží na kolena jako před mnoha lety a bylo velmi zajímavé zjistit, jak tyto dvě skutečnosti ovlivnily můj život a dovedly ho až do té fáze, kde je teď a jak moc mají všechny moje zájmy rozvětvenou souvislost... Plně se oddávám onomu feelingu a těším se, jak daleko a hluboko mě ještě zanese, až tam, kde se vše setká se vším a utvoří absolutní CELEK - tedy opět onen nikdy nekončící KRUH. A co je hlavní - raduji se z maličkostí a snažím se být spontánní! :)

Mějte krásný podzim a věnujte se (ať už v myšlenkách nebo třeba procházkou a rozjímáním) přírodě - prozradí Vám, co je to ŽIVOT. CÍTIT někdy znamená více, než VĚDĚT... Temnota přichází skrze světlo a to ji činí krásnou, tak se jí nebojte.A samozřejmě, pokud můžete, MILUJTE.



by the only and the same NEBEL(r) as in 2005, but now she KNOWS because she FEELS.