Himmel Schrei nur Tiefer Fall

27. května 2015 v 13:23 | nebel |  napsáno nebel(r)em

Upadám do náhodných sfér pokroucených dimenzí,

Kolem uší mi sviští ledový vítr přibližující se temnoty.

Letím,

Už dopadám na dno, však mrštěn jsem zpět.


Ocitám se to snad na sítě Pekelném,

či snad zachránila mě Nebesa?

Prostorové kontinuum,

Které nezná času, nemá rub ani líc.



Pravidla duality třesou mou tělesnou schránkou,

Ohlédnout se zpět,

Bolestné zrcadlo reflexe, rozrazí mi paty.

Tříští se skla fikcí a polopravd,

Nastává okamžik rozuzlení.

Labyrint mysli jako střeva zamotaný,

Vydloubané oči nevidí směr.

Jediná možnost je vdechnout a…

Skočit do jedné z temnoty děr.

A tam už, s talárem černočerným

Kalich do moku pravdy ponořím.

Zalknu se pachutí neb s jasem v očích vyskočím?

Hořkost a sladkost v jednom okamžení,

Mihotavý záblesk naděje.

Strach zpřetrhal pouta radosti,

Upadá má víra,

Jak maso od kosti.

Naposledy pomodlit se k tomu Jedinému,

Pomazat se barvou války,

Rozrazit pečeti Zla a dálky,

Pokynout panu Temnému.

Dualita činí nás vším a ničím,

Sázím na jedinou kartu

A sama ve svatyni Sil posledních,

Tváří v tvář mozaice Svých hříchů

Z plna hrdla KŘIČÍM…

"Schmerz Bleibt Mein!!!"



Inspirováno poslechem písně "Schmerz Bleibt Mein" od Schwarzer Engel.

by das alter aber still kleine nebel(r)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama