Podzimní manifest přírody

16. listopadu 2015 v 16:36 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Po lehkém obědě a spontánním rozhodnutí, dát si při tak nádherném, skoro letním počasí v podzimní krajině přemýšlecí toulku oblíbeným svahem, mi bylo odměnou až mystické prozření a úžasné odreagování i nabití sil. A vzniklo tak především malé "natural art" dílko, jež bylo nafoceno, vymyšleno a především prožito. Bylo by hříchem se o něj právě zde nepodělit. Říkejme tomu příznačně -

PODZIMNÍ MANIFEST PŘÍRODY

Paže stromů jsou již ochablé, každým dnem snesou se jim sněhové vločky do dlaní.



Dobrodruha badatele neodradí ani bahno, klestí, strmý svah.


Milý lese, jsi kolébkou mého vědění světa, láskou mou i hrobem mým staneš se.

Paprsky slunce hřejí mé srdce, světlo nebeské mi odstraňuje stín z duše.


Jen zde je přítomnost věčná. Včerejšek odchází s úsvitem světa a s nocí okamžiky nového dne, rodí se.


Jen zde vzpomínám si, kým skutečně jsem, svlékám si kazajku přidělené identity.


Jsi jen má a přesto jsi všude a všech, TY jsi mnou a JÁ jsem TEBOU.


Napříč časem a prostorem, bereš mne s sebou.

K mystériu poznání klíč dostávám.


Příroda je boží zázrak, o který se s námi dělí prostřednictvím života každý lidský den.


Stačí jen naslouchat a složit jí poklonu tlukotem srdce, jež v hrudi bije při toulkách přírodou klidně, avšak hlasitou láskou.


Příroda je chrámem božského vědomí.



Slunce je mi přítelem, Měsíc milenkou, Hvězdy mi ukazují života směr.


Příroda do člověka zasela šifry Vědění a v její přítomnosti můžeme toto zhmotnit k vědomému.


Bdělé vědomí může přetvořit se k nadvědomí, naslouchej své vnitřní melodii a skládej píseň, jejíž slova šumí větvovím.



PAK STANEŠ SE CELISTVÝM A SPLYNEŠ S ODVĚKÝM KRUHEM, DUALITOU A KONTRASTEM, STÁLE VŠAK NEKONEČNOU JEDNOTOU...




Usmívající se

Tak milí přátelé, to vše mi dnes, kromě hlubokého relaxu, dala příroda. Doufám, že brzy vyrazíme za poznáním na čerstvém vzduchu a stále průbojném podzimním sluníčku, spolu.
Brzy snad vytvořím i celistvou galerku k této opravdu obohacující procházce s filosofickým nádechem a svěží vůní lesa. Miluju je, své druhy stromy, ptáky, mraky, prostě VŠECHNY TAM!

the only NEBEL(R)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 M | 16. listopadu 2015 v 17:53 | Reagovat

Pěkné fotky i počasí. :)

2 zazvorek | 21. listopadu 2015 v 18:39 | Reagovat

Překrásná chvála matky přírody, která je vším, VŠÍM. Moc pěkně vyjádřeno vše, co většinou cítím při procházkách, co na mě padá, co mě prostupuje. Chvíle osamění v přírodě jsou nejsilnější a nejinspirativnější.
Pokračuj! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama