Květen 2016

Ranec radosti...

20. května 2016 v 2:57 | nebel |  napsáno nebel(r)em

...S modrou milostí


Aneb když méně jak 24 hodin skrývá mnoho protichůdných emocí. Období měsíce ve štíru, který nám mimo jiné za pár hodin vystřídá váhy v černé luně, kde se zatraceně dlouho až do února bude držet svými klepety... nezačínalo dnes ráno příliš šťastlivě a kromě děsně bolavých zad a nevalné nálady, slibovalo tak akorád další umolousaný den, se zubatou osmičkou za uchem a bezprizorními cíly. Někdy kolem poledne tahle nálada vygradovala do hlubin temnoty, ale už o pár hodin později (po místním výlevu v podobě nerýmované ukašlané básně) se začalo snad blýskat na lepší chvíle prošpikované štířím bodákem, tentokráte snad bez jedu. Ale jak už to tak bývá, den byl nejprve nekonzistentě protkán silným výbuchem emocí, nepříliš zdařilými událostmi (či jejich konfigurací) - jakože třeba ta dýmka v čajovně, se dneska ani po roztahání samotnou paní majitelkou fakt nepovedla, naopak ještě paní M. uškodila a téměř způsobila kolaps, k tomu všemu nespaní a přepracování... a tak dále, ale vesměs když to podtrhneme, vedl poslední býčí den se štíří příchutí luny k hlubokým vnitřním objevům, uvědoměním, rozdmýchal touhu po krásnu Všehomíra a započal kreativní činnosti a myšlenky s noblesou jemu až překvapivě jindy cizí. Není radno pana škorpióna podceňovat ;)
Věci se snad konečně trochu hnuly kupředu (ovšem moje záda zůstávají ve stále strnulejší a bolestivější poloze) kreativní plamen, rozdmýchaný několika "bezděčnými" impulsy tam někde hluboko v nitru bude snad díky zítřejšímu vstupu do informacím nakloněnému Slunci v blížencích plápolat víc a víc a nesežehne mě na uhel stejně, jako dnešní až smrtelná činnorodost, která mě přikovala na celou noc k monitoru a přinesla velmi kýžený výsledek, ale taky krví zarudlé oči navrch hlavy a další den nespavosti do brzkých ranních hodin. A to je právě ten nejhorší zlozvyk za poslední týdny, kterého se ne a ne zbavit. Když ono se v noci tak krásně v tichu a temnotě přemýšlí a tvoří (když je co)...

A proč vlastně blábolím o modré milosti? To už je ale úplně jiný příběh... Protože ale přinesl do mého dne právě tento vjem sytě modrou jemnohmotnou energii, nemůžu se o něm nezmínit.

Sny jsou odjakživa mým velkým koníčkem, protože prožívat ty eskapády, mnohdy hraničící s absolutním šílenstvím, je stokrát lepší než hrát jakoukoliv počítačovou hru anebo číst sci-fi literaturu. A to zůstávám jen u té nejvíc obrazotvorné tematiky. V posledních týdnech se jimi zabývám opravdu dopodrobna a díky perfektní knize od Roberta Mosse - Vědomé snění, krůček po krůčku odhaluji jejich podstatu a poselství a víc a víc přicházím na kloub tomu, že sny jsou skutečně tou nejdůležitější esencí pro celkový pohled na život. A protože snění a spánku je zasvěcená právě modrá barva, mimo jiné zastupující moudrost, svobodu a klid v duši, (a také je v odstínech modré vyvedený celý přebal zmiňované knihy) tak právě téhle barevné vibraci vzdávám hold a děkuji jí, že mě sem tam, v tom mém chaotickém běsnění, vezme na milost a ukáže mi SMĚR. Začínám modrou, coby symbol svého karmického údělu a skryté moudrosti, mít ráda čím dál víc...

A právě teď mi ukazuje, že bych měla jít už konečně urychleně do peřin nebo naberou následující sny velice podivných rozměrů (jako ostatně velmi často, když si dobrovolně rozhašuji organismus nespavostí) :)


by nebel(r)


jarní s(NENÍ)

19. května 2016 v 11:47 | nebel |  napsáno nebel(r)em

JARNÍ SNĚNÍ (i když nálada moc není)

Spíš v díře, jako osamělý zvíře.
Zdroje vedoucí ke štěstí máš na dosah
jen jeden stagnuje
...a ty máš strach.

Přeješ si prsty čechrat hvězdný prach
Vždycky tě dostihne ideí vrah.

Buničina živých snů se roztahuje
Ve spánku po tobě drápy natahuje.
Nebráníš se, přeješ si v bdělosti snít
Jenom nevíš, kdy a jak bude se to dít.

Rudočerná stezka je klikatá,
atmosféra nejen ve snu začíná být napjatá.

A když už tě chytne inovační extáze,
překáží ti zubní kůstky na čáře.

Ambrosie v žilách zmutovala v jed
Ale jak jí odstranit, teď, hned?


Vyrazit! Vpřed! Teď hned!
Kdo říkal, že život je samý med?

Chci cestovat povětřím,
míjet řeku času a prostoru,
vymknout se všem neduhům a odporu.

Hudební orgie, čtenářská rozkoš,
Nemůžu se z toho úhlu strefit na koš.

Blasfemická palba na mé vědomí,
Omámení smradlavým jarním květovím.

Zaměň vnější chudobu za vnitřní bohatství
Sami začnou stékat zlaté kapky radosti.

Ber si z nekonečných studnic vědění
Překroč svůj stín a hledej to, co vznáší se ve snech.
Usni a probuď se v jiný svět BEZ HRANIC.

by nebel(r)