Červenec 2016

Gothoom festival

20. července 2016 v 13:24 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Již zítra se otevřou brány slovenského festivalu GOTHOOM OPEN AIR FEST a já budu poprvé jeho právoplatným účastníkem, nejen jako divák, ale i jako pomocná síla za oponou, s milovaným časopisem Pařát. Žádná tupá stáda lidí, mnoho spřízněných metalových duší se jistě najde na pokec, krásná příroda všemu nasadí korunu a nový kraj uspokojí touhy po dálných dobrodružstvích. S těžkým srdcem nechávám doma svou druhou polovinu, díky které jsme jeden CELEK. Je to trochu smutné, ale snad se to příště povede společně. Stejně jako hezké prožití zbytku léta se ještě může vyrýsovat na krásné chvíle romantiky ve dvou. Přeji si. Ale teď je čas čapnout kufry a nechat se odvlát cestovní horečkou právě tam, do dálav kde sa blýská nad borovičkou (já budu blýskat nealkem).

Plna dojmů jsem za týden zpět a doufejme, že celá a ještě plnější odhodlání a dobrodružstvím ověnčena na další dlouhé časy rozjímání v klidu domova. Světe, vem si mě a vrať zpět!


by nebel(r)

Poetický výlet do Tiských stěn

12. července 2016 v 19:02 | nebel |  napsáno nebel(r)em

... aneb řádná porce dobrodružství za každého počasí.

Středeční dopoledne bylo zasvěceno konečně pořádnému výletu do přírody a kromě vidiny krásných scenérií, bylo před námi i řádné dobrodružství. Ne že by v předchozích dnech mělo cestování červenou, naopak, v první polovině týdne jsme se teprve rozehřívaly, abychom středeční výšlap zvládly o to líp. Doprava autem byla zajištěná, krekry a pití sbaleno, pořádná výbava proti dešti a větru přibalena a Ali na vodítku se už taky nemohla dočkat. V devět začal náš vstup mezi Tiské stěny a hned při něm nás hezky přivítala jedna místní paní, která vybírá vstupné, dává veselé rady a roztomile nás nazývá "děvčátky". Přece jen jsme se vrátily i pro mapku vyznačených stezek, na které je vyznačený název i veškerých skal a soutěsek. Třeba Želva, Tank, Obří hlava… Putování mezi skalami mohlo začít. Ne že by se nám hned zezačátku nezatáhlo, ale při prvních dosažených vyhlídkách byl tohle jen ten jediný drobný problém, protože jsme přišly první a tak téměř celá stezka patřila nám, což se po zbytek cesty říct už nedalo. Vyhlídky na začátku Tiských stěn byly úchvatné, listnaté mechoví zrovna tak odzbrojující. Všude okolo zmodralé borůvčí a pěkně hluboké průrvy a propasti lákaly nejen oko, ale i objektiv foťáku. Ten jsem měla po většinu cesty na starost já, neb slečna M. měla plné ruce práce s vodítkem a paní "babkou" Ali, která byla ale téměř celou cestu hodná a hezky chodila i po vysokých skalách. Bohužel, dříve než v polovině cesty, někdy kolem desáté, se na nás začaly nabalovat skupinky turistů, především penzistů a starších generací, kteří se většinou hodně courali, a když jsme je chtěli se psem předejít, hlavně do hůře přístupných míst, kde se šlo po schodech nelehce, najednou jich bylo všude plno. Poté, co začaly všude lozit rodinné skupinky s dětmi, které jako utržené ze řetězu všude hopsaly a pomalu nám šlapaly na paty, ječely jako jestřáby a rodiče je neustále okřikovali, už se romantické skalní kouzlo a opojné putování ve třech rozplynulo echem oněch výkřiků a vyrválu. Nicméně, ani tím jsme se nenechaly strhnout a sem tam jsme sešly ze skalních stezech a vychutnaly si krásu a izolaci lesních paloučků, které byly nesmírně kouzelné. Co naplat, že taky každých deset minut pršelo. V prastarém skalním městě, které mi mnoha skulinami a jeskyněmi učarovalo, se dalo každou chvíli pěkně schovat před deštěm i větrem. Hotová skalní magie. Že by se štír, znamení vodní, mělo zdržovat skalnatých krajin, vím už od paní Kludské, ale prolézačky mezi jednotlivými soutěskami byly super. O schodech nahoru a dolů, které jsem sotva slezla mnohdy i po čtyřech, stále připo*raná a slečna M. musela jít téměř bez držení a ještě se psem na vodítku, už to rozhodně neplatí. Hlavně, že jsme nesletěly a že nakonec i ten pes vyšel po posledních mřížkatých schodech po svých. Nakonec jsme vše s úlevou a plícemi plnými čerstvého horského vzduchu zvládly a odnesly si hezké fotky, zážitky i lepší kondičku. Během skoro 4 hodin, kdy jsme se nikam nehonily a vychutnávaly si jednotlivé scenérie, jsme si standardní dobu zdolání stezky prodloužily o dvě hodiny a vyšlo nám to akorád, než se objevil rodinný odvoz domů. Krásně prožitý den na smutný svátek dne upálení mistra Jana Husa, díky jehož utrpení mají téměř všichni volný letní den…
Do skal se určitě někdy ještě podíváme, výlet nejen mně nadchnul a jsem ráda, že jsme přes všechny ty lidi, počasí a terén na skalách vydržely tak dlouho. Příště snad už vyjde ten vysněný Bezděz… J




by nebel®

P.S. zdokumentovaného obrazového materiálu máme hojně, brzy bude následovat samostatná galerie :)

DESÁTÉ VÝROČÍ SPIRAL JOKERA!

7. července 2016 v 14:59 | nebel |  napsáno nebel(r)em

TAK A JE TO TADY! DNES JE TO PŘESNĚ DESET LET OD PRVNÍHO ČLÁNKU A VŮBEC OD ZALOŽENÍ TOHOTO BLOGU SPIRALJOKER, KTERÝ SE MNOU CELÉ DESETILETÍ ROSTL, DOSPÍVAL A PŘETVÁŘEL SE A PŘECE JEHO PODSTATA ZŮSTALA STEJNÁ...AS I AM.


10 LET. SVOBODY - BOLESTI - TUŽEB I SPLNĚNÝCH SNŮ. PŘEKÁŽEK. VÍTĚZSTVÍ. NEJISTOT, NEMĚNNOSTI, ZMĚN. HLAVNÍM MOTEM DALŠÍCH DESETI LET BLOGU, BUDE MOTIVACE, SPOČÍVAJÍCÍ V POHLEDU A SMĚŘOVÁNÍ VPŘED, NIKOLIV VZAD, I KDYŽ JIŽ ZMÍNĚNÁ LETNÍ NOSTALGIE, PROVÁZANÁ V PROSTORU I ČASE, GENIUS LOCI TAK HMATATELNÝ, JE VELICE LÁKÁVÝ. BUDIŽ, JAKO LETMÉ OHLÉDNUTÍ PŘI NASÁVÁNÍ VŮNÍ BĚHEM CESTOVÁNÍ NALEHKO ZNÁMÝMI KRAJINAMI KLIDU, S VŮNÍ DÁLAV, POHLEDY Z OKEN DO PŘÍRODY. DNES HOŘEL V PŮLNOC TÁBORÁK I NA OBZORU POVSTÁVALY HVĚZDY, COB VLÁDKYNĚ NOCI. V TOM POHLEDU BYLO VEŠKERÉ NEKONEČNO SVOBODY. A O TAKOVÝCH CHVÍLÍCH MÁ BÝT (A LETOS I JE) CELÉ LÉTO. A PŘEDEVŠÍM TENTO BLOG. O KRÁSÁCH OKAMŽIKU, O NEMĚNNOSTI ZMĚN, O PERMANENTNÍCH ÉTERICKÝCH MÍSTECH V ČASE I PROSTORU, KTERÉ PŘÍRODA I UMĚNÍ ČAS OD ČASU MOHOU ZA URČITÝCH OKOLNOSTÍ ZPROSTŘEDKOVAT A SKRZE NĚ NA LETMÝ OKAMŽIK ODHALIT SVĚT ZA OPONOU, JEŽ POSKYTUJE KRÁSY ŽIVOTA. ALE TO VŠE JSOU JEN STŘÍPKY OBROVSKÉ STÁLE SE SKLÁDAJÍCÍ A ROZKLÁDAJÍCÍ MOZAIKY MÉ EXISTENCE. ŽOLÍK SLAVÍ DESET LET, KTERÉ HO POSUNULY VPŘED V MNOHÉM, UKÁZALY MU, JAK BOLÍ V DUŠI TRN NEPOCHOPENÍ I JAKOU PŘÍCHUŤ V ÚSTECH VYČARUJE RADOSTÍ A LÁSKOU PŘETÉKAJÍCÍ SRDCE. S VDĚKEM ZA KAŽDÝ OKAMŽIK TĚCH DESETI LET, NEGATIVNÍ I KRÁSNÝ, S POKOROU SMEKÁM JAKO CELOŽIVOTNÍ HLEDAJÍCÍ MYSTÉRIA SMYSLU ŽIVOTA A SMRTI, JEŽ NABÍZEJÍ VŠECHNA TAJEMSTVÍ SVĚTA OKU VIDITELNÁ I JEMNOHMOTNÁ. ODEVZDÁVÁM S DÍKY DESETILETOU ETAPU BLOGU A ŽIVOTA, ODHAZUJI JI JAKO JIŽ NEPADNOUCÍ ŠAT ŽOLÍKA A POKRAČUJI S HLAVOU VZTYČENOU VZHŮRU A VPŘED, JAKO ADEPT, VSTŘÍC NATĚŠENĚ NOVÝM ZÁŽITKŮM, PROŽITKŮM I ZÍTŘKŮM. STÁLE TEN JEDEN STEJNÝ, A PŘECE TAK JINÝ, NAVŽDY SPIRAL JOKER.

Děkuji všem čtenářům za možnost sdílení svých pocitů, historek veselých i smutných a tomuto blogu hlavně za to, že vstřebal mnohdy i nevstřebatelné emoce, mnohdy se tetelil blahem a občas stále nasává energii mé stále bdící mysli, jež nikdy nespí a plnými doušky zpracovává veškeré prožitky. Jako tento BLOG.
Na důkaz toho, že nejen symbol spirály, jež mě bude doprovázet vážně celý život, ale i onen archetyp žolíka, se neminul účinkem, přikládám slavnostně foto, jež bylo stejně, jako tento článek (který byl napsán ručně na seznam vypůjčených knih z knihovny, protože nic jiného nebylo po ruce!) pořízeno v mém oblíbeném prostředí na vesnici před pár dny. Na místě, kam se čas od času moc ráda vracím a kde jsem tentokrát objevila přesně padnoucí obuv žolíkovu. Podrobnosti nezmiňuji, neb by majitel oněch bot, nesmírný žertéř a bavič, jistě nebyl rád, že se fotím a procházím v jeho rolničkových botech a dokonce okupuji jeho lože s mysticky černým prostěradlem :D


Takže ještě jednou díky za vše tomuto virtuálnímu úložnému prostoru myšlenek i kreativní nekonečnou tabuli snů, stejně jako svým pár čtenářům zde. Tohle léto bude plné mnoha podnětů a už se začínají rýsovat další články. Užívejte slunce, letního vánku mezi stínem stromů a všeho, co toto magické období do života i duše přináší!

23@23 BY NEBEL(R) aka SPIRAL JOKER 23@23

Mysteriózní atmosféra července

2. července 2016 v 16:36 | nebel |  napsáno nebel(r)em
(Již podeváté...)

Červenec je pro mě takový hodně zvláštní, tajuplnem opředený měsíc. Možná proto, že v tomto období převažují račí vibrace a poté se lámou do energického lva. Červenec byl během posledních deseti let vždy zasvěcen nějakému cestování, nejen za fyzické hranice a především do německých dálav, ale žně měly vždy i jakési nadpřirozené energie v pozadí, zprostředkovávající děsivé, exotické sny a astrální návštěvy z jiných dimenzí. Ač se to zdá podivné, pravidelně od roku 2007, kdy určitá hladina mých esoterických vědomostí a zážitků přetekla a nasměrovala mé vědění, za pomocí jisté osoby, na novou etapu hledajícího (na které se mimo jiné úspěšně nacházím dodnes), je červenočervený měsíc obdobím, kdy jako by mi seděla na rameni jakási entita z jiné dimenze, která mi otevírá brány k vědění a kyne mi svým drápem či pahýlem, abych ji následovala. "Máš chrámy vědění otevřené dokořán, využij této šance, napoj se na absolutní zdroj a napij se z jeho kalichu, co hrdlo ráčí a dokáže strávit". Říkala jsem si, možná nevědomky jen udržuji sama pro sebe tradici, která zahrnuje až obsedantní myšlenky na různá exotická, pradávná místa v mé fantazii (a jistě i některých paralelních vesmírech) a cestování po známých místech, která na mě dříve či neustále dýchala určitou auru, jež byla až neklidně hmatatelná a přitom tak opojná. Přesně tak opojná je pro mě vůně léta. Zvláštní vůně stromů a keřů v parcích, kam se chodím procházet, ale hlavně číst a rozjímat. Každé léto. Stejně tak cyklický je i vytříbený výběr hudby, která ještě více stimuluje smysl pro esoterično a nadpřirozeno. Červenec i srpen vždy patřil gothické, obskurní blackové a darkwave scéně, která mě s jistotou hodila právě tam, kam jsem potřebovala. Sopor Aeternus, Lacrimosa, Nox Arcana… Mý nejvěrnější a někdy i děsiví společníci za prudkých odpoledních bouří, či večerní meditaci při opiových svících… Později se nabalila i dřevní aura francouzských blackových harcovníků Peste Noire, hnilobný pach Ancient a jejich nezapomenutelná hymna "Willow-The-Whisp" a nezapomenutelné horečnaté vize při inciacích arabských Al-Namrood, jež měly zvláštní moc především při pekelných vedrech, kdy rtuť stoupala nad třicet stupňů. K desítkám interpretů, jež pokaždé zpříjemňovaly dlouhé procházky a cesty do hor, neodmyslitelně patří také Moonspell, měsíční kouzlo, které mě před osmi lety na konci července chytlo a nikdy nepustí. Přestože jejich melancholicky nostalgické opusy s jiskrou brutálního romantismu, coby zakrváceného trnu ze srdce, zjemněného melodickým hedvábím, patří spíš k srpnovým "dojezdům", kdy rána bývají chladná a odpolední teplé slunce ukrývá příchod podzimního smutku, i oni si klestí cestu k mému srdci a uším vždy na sklonku července.
Atmosféra a moje "návyková" hudba tohoto měsíce je tak nepopsatelná a neuchopitelná, stejně jako snové krajiny, jež mě obklopují tak neslyšně a silně, až si říkám, že na nich musí být něco velice skutečného. Každým rokem se ozývají jako hlasitější a hlasitější echa a já stále nemohu přijít na to, co mi chtějí sdělit, ale jejich naléhavost je stále pevnější a uvěřitelnější.
Mimo jiné mi, tento můj proces na mentálním i duchovním pozadí, zprostředkovává mnoho inspirací a nápadů, které chytám jako padlé hvězdy do náruče s pokorou a velkým díky. Ať už se mi universum snaží říci cokoliv, je jasné, že jeho vzkaz je velice OSOBNÍ a přitom tak VŠEOBJÍMAJÍCÍ.
Děkuji a vrhám se vstříc jeho výzvám, opojným vůním, (ne)plánovaným cestám a četbě esoterických nauk, momentálně rozečtenému Kybalionu.


by nebel®