Mysteriózní atmosféra července

2. července 2016 v 16:36 | nebel |  napsáno nebel(r)em
(Již podeváté...)

Červenec je pro mě takový hodně zvláštní, tajuplnem opředený měsíc. Možná proto, že v tomto období převažují račí vibrace a poté se lámou do energického lva. Červenec byl během posledních deseti let vždy zasvěcen nějakému cestování, nejen za fyzické hranice a především do německých dálav, ale žně měly vždy i jakési nadpřirozené energie v pozadí, zprostředkovávající děsivé, exotické sny a astrální návštěvy z jiných dimenzí. Ač se to zdá podivné, pravidelně od roku 2007, kdy určitá hladina mých esoterických vědomostí a zážitků přetekla a nasměrovala mé vědění, za pomocí jisté osoby, na novou etapu hledajícího (na které se mimo jiné úspěšně nacházím dodnes), je červenočervený měsíc obdobím, kdy jako by mi seděla na rameni jakási entita z jiné dimenze, která mi otevírá brány k vědění a kyne mi svým drápem či pahýlem, abych ji následovala. "Máš chrámy vědění otevřené dokořán, využij této šance, napoj se na absolutní zdroj a napij se z jeho kalichu, co hrdlo ráčí a dokáže strávit". Říkala jsem si, možná nevědomky jen udržuji sama pro sebe tradici, která zahrnuje až obsedantní myšlenky na různá exotická, pradávná místa v mé fantazii (a jistě i některých paralelních vesmírech) a cestování po známých místech, která na mě dříve či neustále dýchala určitou auru, jež byla až neklidně hmatatelná a přitom tak opojná. Přesně tak opojná je pro mě vůně léta. Zvláštní vůně stromů a keřů v parcích, kam se chodím procházet, ale hlavně číst a rozjímat. Každé léto. Stejně tak cyklický je i vytříbený výběr hudby, která ještě více stimuluje smysl pro esoterično a nadpřirozeno. Červenec i srpen vždy patřil gothické, obskurní blackové a darkwave scéně, která mě s jistotou hodila právě tam, kam jsem potřebovala. Sopor Aeternus, Lacrimosa, Nox Arcana… Mý nejvěrnější a někdy i děsiví společníci za prudkých odpoledních bouří, či večerní meditaci při opiových svících… Později se nabalila i dřevní aura francouzských blackových harcovníků Peste Noire, hnilobný pach Ancient a jejich nezapomenutelná hymna "Willow-The-Whisp" a nezapomenutelné horečnaté vize při inciacích arabských Al-Namrood, jež měly zvláštní moc především při pekelných vedrech, kdy rtuť stoupala nad třicet stupňů. K desítkám interpretů, jež pokaždé zpříjemňovaly dlouhé procházky a cesty do hor, neodmyslitelně patří také Moonspell, měsíční kouzlo, které mě před osmi lety na konci července chytlo a nikdy nepustí. Přestože jejich melancholicky nostalgické opusy s jiskrou brutálního romantismu, coby zakrváceného trnu ze srdce, zjemněného melodickým hedvábím, patří spíš k srpnovým "dojezdům", kdy rána bývají chladná a odpolední teplé slunce ukrývá příchod podzimního smutku, i oni si klestí cestu k mému srdci a uším vždy na sklonku července.
Atmosféra a moje "návyková" hudba tohoto měsíce je tak nepopsatelná a neuchopitelná, stejně jako snové krajiny, jež mě obklopují tak neslyšně a silně, až si říkám, že na nich musí být něco velice skutečného. Každým rokem se ozývají jako hlasitější a hlasitější echa a já stále nemohu přijít na to, co mi chtějí sdělit, ale jejich naléhavost je stále pevnější a uvěřitelnější.
Mimo jiné mi, tento můj proces na mentálním i duchovním pozadí, zprostředkovává mnoho inspirací a nápadů, které chytám jako padlé hvězdy do náruče s pokorou a velkým díky. Ať už se mi universum snaží říci cokoliv, je jasné, že jeho vzkaz je velice OSOBNÍ a přitom tak VŠEOBJÍMAJÍCÍ.
Děkuji a vrhám se vstříc jeho výzvám, opojným vůním, (ne)plánovaným cestám a četbě esoterických nauk, momentálně rozečtenému Kybalionu.


by nebel®
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Z | 4. července 2016 v 19:52 | Reagovat

Ta stromová sluneční vatra (fatra, fotra) je moc zajímavá (nejdřív mi to připadalo jako screenshot ze hry, hanba mi).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama