Poetický výlet do Tiských stěn

12. července 2016 v 19:02 | nebel |  napsáno nebel(r)em

... aneb řádná porce dobrodružství za každého počasí.

Středeční dopoledne bylo zasvěceno konečně pořádnému výletu do přírody a kromě vidiny krásných scenérií, bylo před námi i řádné dobrodružství. Ne že by v předchozích dnech mělo cestování červenou, naopak, v první polovině týdne jsme se teprve rozehřívaly, abychom středeční výšlap zvládly o to líp. Doprava autem byla zajištěná, krekry a pití sbaleno, pořádná výbava proti dešti a větru přibalena a Ali na vodítku se už taky nemohla dočkat. V devět začal náš vstup mezi Tiské stěny a hned při něm nás hezky přivítala jedna místní paní, která vybírá vstupné, dává veselé rady a roztomile nás nazývá "děvčátky". Přece jen jsme se vrátily i pro mapku vyznačených stezek, na které je vyznačený název i veškerých skal a soutěsek. Třeba Želva, Tank, Obří hlava… Putování mezi skalami mohlo začít. Ne že by se nám hned zezačátku nezatáhlo, ale při prvních dosažených vyhlídkách byl tohle jen ten jediný drobný problém, protože jsme přišly první a tak téměř celá stezka patřila nám, což se po zbytek cesty říct už nedalo. Vyhlídky na začátku Tiských stěn byly úchvatné, listnaté mechoví zrovna tak odzbrojující. Všude okolo zmodralé borůvčí a pěkně hluboké průrvy a propasti lákaly nejen oko, ale i objektiv foťáku. Ten jsem měla po většinu cesty na starost já, neb slečna M. měla plné ruce práce s vodítkem a paní "babkou" Ali, která byla ale téměř celou cestu hodná a hezky chodila i po vysokých skalách. Bohužel, dříve než v polovině cesty, někdy kolem desáté, se na nás začaly nabalovat skupinky turistů, především penzistů a starších generací, kteří se většinou hodně courali, a když jsme je chtěli se psem předejít, hlavně do hůře přístupných míst, kde se šlo po schodech nelehce, najednou jich bylo všude plno. Poté, co začaly všude lozit rodinné skupinky s dětmi, které jako utržené ze řetězu všude hopsaly a pomalu nám šlapaly na paty, ječely jako jestřáby a rodiče je neustále okřikovali, už se romantické skalní kouzlo a opojné putování ve třech rozplynulo echem oněch výkřiků a vyrválu. Nicméně, ani tím jsme se nenechaly strhnout a sem tam jsme sešly ze skalních stezech a vychutnaly si krásu a izolaci lesních paloučků, které byly nesmírně kouzelné. Co naplat, že taky každých deset minut pršelo. V prastarém skalním městě, které mi mnoha skulinami a jeskyněmi učarovalo, se dalo každou chvíli pěkně schovat před deštěm i větrem. Hotová skalní magie. Že by se štír, znamení vodní, mělo zdržovat skalnatých krajin, vím už od paní Kludské, ale prolézačky mezi jednotlivými soutěskami byly super. O schodech nahoru a dolů, které jsem sotva slezla mnohdy i po čtyřech, stále připo*raná a slečna M. musela jít téměř bez držení a ještě se psem na vodítku, už to rozhodně neplatí. Hlavně, že jsme nesletěly a že nakonec i ten pes vyšel po posledních mřížkatých schodech po svých. Nakonec jsme vše s úlevou a plícemi plnými čerstvého horského vzduchu zvládly a odnesly si hezké fotky, zážitky i lepší kondičku. Během skoro 4 hodin, kdy jsme se nikam nehonily a vychutnávaly si jednotlivé scenérie, jsme si standardní dobu zdolání stezky prodloužily o dvě hodiny a vyšlo nám to akorád, než se objevil rodinný odvoz domů. Krásně prožitý den na smutný svátek dne upálení mistra Jana Husa, díky jehož utrpení mají téměř všichni volný letní den…
Do skal se určitě někdy ještě podíváme, výlet nejen mně nadchnul a jsem ráda, že jsme přes všechny ty lidi, počasí a terén na skalách vydržely tak dlouho. Příště snad už vyjde ten vysněný Bezděz… J




by nebel®

P.S. zdokumentovaného obrazového materiálu máme hojně, brzy bude následovat samostatná galerie :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zazvorek | 16. července 2016 v 15:55 | Reagovat

V Tiskejch stěnách nenarazíš na turisty snad jen v hodně velký zimě, večer a v mooc ošklivým počasí. Jinak je to hotová magistrála :-( Na druhou stranu proč by si tam člověk ty výlety nedělal, když to máme z Ústí za bukem, že ;-)
Zkuste někdy skály kolem Děčína, Jetřichovice a tak, tam bývá sice taky plno turistů, ale je to tam fakt moc hezký a nedaleko.
A když se má štírek zdržovat ve skalách (což, zdá se, má logiku), kde se má zdržovat býček? Pást se na loukách? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama