Prosinec 2016

Dva jedna šest, dva jedna sedm

31. prosince 2016 v 15:05 | nebel |  napsáno nebel(r)em

Je tu vítaný konec letošního roku. Ač byl jeho závěr a prostředek velice plodný a pozitivní, o zbytku roku se takto sumarizovat rozhodně nedá. Takže ať tu máme už ten nový věk s velkou sedmou na konci. A ať už dnešní den příliš nezamíchá kartami osudu. Již bylo dostatečně mnoho her s vysokými sázkami na kolesu jménem život.


nebel by(r)


Slunkovratné noce

23. prosince 2016 v 15:22 | nebel
Letošní Slunovrat byl takový divný. Dá se ale říct, že jsem tuto oslavu přírodních cyklů a nástup Nejtemnějšího období roku, uctila už mnohem dříve, velice poetickou, blaženou a symbolickou procházkou, při níž nechyběly dary přírodě. Ten sobotní den, někdy dva týdny nazpět, byl prosluněný zlatavými paprsky, hřejivým teplem, chutí probádat nové stezky a s oříšky pro zvířatka v kapse a s foťákem v ruce se urodilo mnohem více, než jen několik desítek obrázků a dobrý pocit z pobytu na relativně čerstvém vzduchu. Les mi byl ten den největší odměnou a i já jemu jsem se odměnila, jak jen to šlo.
Už vloni jsem chtěla dát zvířátkům něco víc než jen pár lojových kouliček v největších mrazech. Tak snad si veverky, myšky a nevím, kdo ještě (třeba skřítci a další lesní obyvatelé, kteří na našem vršku jistotojistě přebývají) alespoň trochu pochutnaly.

Vzdám tedy hold již proběhlému Yulu, alespoň přídáním pár fotek, které zachytily ke spánku se ukládající přírodu zatím asi nejpoetičtěji a to i přesto, že nenapadl (dodnes) žádný sníh. Ta tichost a malebnost Střižovického vrchu mi podlamuje kolena. A našeptává při každé cestě vzhůru. Slyšíte, ten sladký šelest větvoví?


Nejvíc mě učarovala tichá a trochu tajemná krajina u rybníka. Taková ladovská, že.

Už hodně let vzpomínám na své dětství, kdy skutečně ladovská zima byla. Všude sníh, mráz tak akorád. Hned se slavily Vánoce příjemněji. Nevím proč, ale takové ty fráze typu "Hezké svátky" nebo "Pěkné Vánoce" mi pořád moc nejdou přes pusu. Stejně jako poslouchání a zpívání koled. Bude to tím, že není sníh a taky tím, jak přílišně jsou Vánoce komerčním svátkem. Kéž by víc lidí věnovalo v ty dny pozornost domácí pohodě, hojnosti všeho dobrého v rodině, přírodě a rozjímání. O tom to přece celé je. V hloubi duše tohle přání cítí každý aspoň trochu vnímavý člověk. Tak ať už máte jakékoliv možnosti a zvyky, ať se Vám daří prožít je v pohodě a meditativně. A nezapomeňte mezi svátky (konečně jsem taky měla důvod tuto divnou frázi použít) navštívit přírodu, udělat si výlet do lesa, ono je jedno, že není sníh. Les má otevřenou náruč pořád. Tak hezké - SlunovratnéNOCE!

ny bebel(r)