Akční víkend Laponky, Japonky a čoklbáby

22. ledna 2017 v 17:56 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Tenhle víkend patřil neplánovaně k těm velice povedeným a šťastným, kdy jsme si s mou drahou polovičkou užily zábavy dosyta nejenom doma v teple, ale hlavně i venku, na sněhu a v lese. Mám z toho moc velkou radost a rozhodla jsem se o ní (i řádnou fotodokumentaci) s Vámi podělit. Hned se bude pracovnímu týdnu čelit lépe a odpočatěji.Usmívající se


Jak jsme dobo(jo)bovaly.
Zima je v plném proudu, sníh se letos drží zuby nehty a je to docela pěkné. Rozhodně lepší než snášet tuhý holomráz jako několik předchozích zim. A k zimě plné sněhu patří neodmyslitelně i sněhové radovánky a to ať je Vám deset nebo padesát. Když už je možnost si jet zalyžovat komfort, který si z určitých důvodů člověk nemůže dovolit (no jo, prostě chybí auto, abychom se mohli vydat na nejbližší kopce, a navíc polovině osazenstva chybí třeba i lyžáky…), zůstává tu pořád ještě kupa možností jak si užít trochu zimní srandy. No jasně, sjíždění kopců na saních a bobech. Když nějaké máte… A když ne, běžte si je koupit do nejbližšího supermarketu. My jsme si tuto libůstku odpíraly několik let, zcela zbytečně. Letos jsem rozhodla, že dost bylo sezení doma za pecí a že procházky bílou krajinou je zapotřebí občas vyměnit za něco s velkou měrou adrenalinu. Ten by se dal dneska krájet. Nebo spíše odlamovat. Přesně to se totiž stalo s mými fungl novými boby, které jsem měla pouhých pár hodin. Martin sněžný talíř vydržel kupodivu i přes větší zátěž a menší sjízdnou plochu. Tak to dopadá, když je nebel z něčeho příliš natěšený. Po dvou super jízdách v odlehlém lese, kde jsme měly celou dlouhou dráhu mezi stromy pro sebe, se jeden velký kámen na cestě rozhodl, že už bylo srandy dost. A tak, přestože jsem necítila ani neslyšela výrazné křupnutí, pro boby se stalo osudným. Přímo u sedačky zela asi dvaceticentimetrová prasklina a bob byl na odpis. To jsem si tedy moc nezašpásovala. Sice už padal soumrak, ale já se těšila na bobovačku s baterkou a notnou dávku večerního adrenalinu, ostatně na takové akce jsem byla zvyklá už od dětství, kdy jsme s babičkou brázdily zasněžené stezky nad chatou a v lese na saních až do černočerné tmy a vždycky to byla skvělá zábava a nezapomenutelné vzpomínky. No, aspoň jsme si to s Marťou vyzkoušely a i ona zjistila, že tento zimní sport není zdaleka jenom pro děti, ale že i dospělý skorotřicátník, se u toho báječně odreaguje a pobaví své dětské já. Ano, dítě v sobě nosíme do smrti každý, je jen na každém z nás, zda tomu svému dáme prostor a budeme ho těšit, anebo v sobě vnitřní dítě udusíme, což ještě nikomu nepřineslo nic dobrého… Boby skončily u popelnice, Martin sněžný talíř z tvrdšího plastu přežil i přejezd přes ten kámen no a my šly, alespoň částečně vyblbnuté (a já příjemně unavená) domů. Ha, stejně už si brousím zuby na další boby, tentokráte na model, typu "twister". Dobře, přiznávám, nepůjde o žádné výstřelky, prostě klasické boby, ovšem žluté a s identickým vykrojením. Jen se nám už snad nerozbijí po čvrthodině v lese a taky nenapraskneme brzdovou část už při domácí instalaci brzdové klapky Mlčící. Největším paradoxem stejně zůstává fakt, že přestože jsme porušily všechny zásady bezpečného používání a manipulace (nosnost 50 kg, správná instalace brzd (bez křupnutí) a jízda vhodného terénu...ehm) tak nebýt toho kamene v cestě, nejspíš by boby aspoň do dalšího sportovního dne, vydržely. Anebo bych si stihla přejet a zlomit ruku dřív, než bysme se vrátily domů...Úžasný


Japonky procházka s Laponkou & čoklbábou aneb Tři zimnice
Přestože(lbohu) u nás takhle akční víkend rozhodně nebývají ve zvyku a už vůbec ne dva dny po sobě, mé dobrodružné já tentokráte zaplesalo. Včerejší bobovačka se sice nevydařila podle mých představ, ale dnešní procházka oblíbenou stezkou, tentokráte i v doprovodu drahé polovičky a psí báby Aliny, mi to bohatě vynahradila. Když člověka probudí modré nebe a krásná slunečná neděle je na obzoru, jen blázen by posledního volného dne nevyužil právě venku, v přírodě. Po snídani jsme si tedy vyšláply po nejbližší lesní stezce, abychom následovaly mé středeční kroky bílou peřinou. Dneska bylo o poznání tepleji i slunečněji, takže se procházka vydařila dvojnásob. A navíc se davy lidí kumulovaly jiným směrem a tak jsme se s větší skupinkou lidí a psů setkaly až na cestě zpátky. To ještě umocnilo tu lesní pohodičku ve dvou ("Haf!" Dobře, tak ve třech…). Alina si užila v lese nejvíc, protože se po strašně dlouhé době strávené jenom na gauči, konečně protáhla ty svoje čtyři běhy a ani nemusela dělat sedy-lehy. Čmuchala, skákala a nejradši by nám hupsla do rokle, kudy vedly desítky srnčích stop, jenže my zvěřinový guláš nerady a pak, Ali-bába dala taky přednost klackům a kládám, mnohdy až dvoumetrovým, až jí z toho musely bolet zuby. Zimní pláně poseté sněhem a ozářené sluncem jsou přecijenom kouzelné. A když vás jde víc, všechno je větší zábava. A takový byl i náš víkend a já doufám, že si takhle budeme užívat i v dalších týdnech. Rozhodně se ale nebudeme tisknout s desítkou dětí a dospělých, kteří se rozhodli sjíždět přímý "vstup" na Střížák a mačkat se na poměrně malém sjezdovém plácku, kde se věčně musejí vyhýbat chodcům, psům, běžkařům i autům. Nejlepší je mít "svoje" ukryté místečko, kde snad i lišky občas dají dobrou noc.




by snowby nebel(r)

P.S. Galerka záhy!



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zazvorek | Web | 24. ledna 2017 v 11:41 | Reagovat

Tak ty boby u naší popelnice byly vaše, teď to vidím! :-D :-D
Je dobře, že jste vyrazily blbnout, ale pro delší výdrž doporučuju investovat do klasických dřevěných sáněk (jsou pravda dražší než plastové boby, ale neodporoučí se hned po první jízdě ;-)) a kdybyste chtěly jó zábavu, tak rovnou kupte dvojmístné (dají se sehnat různě po aukru apod.), jízda ve dvou je největší bájo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama