Říjen 2017

Month of Scorpio

23. října 2017 v 18:12 | nebel |  R3portag3 by nebel(r)

TAUFE DURCH FEUER?


Období štíra je tu. Ve spadaném listí slyším cvakání nemilosrdných klepet, která umí vyčarovat tu nejjemnější něhu i stisknout tak, že na to do smrti nezapomenete ani vy, ani vaše zlámané údy. O zlomených srdích nemluvě. Za ta je štírem udělena zrádci rovnou poprava, minimálně imaginární. Emocinální smrt čeká štíří jedince minimálně jednou za život, aby ho smetla, roztříštila jeho cíle, hodnoty, psychiku i duši napadrť, donutila ho pokleknout na kolena, dotknout se chladné země a poprosit o odpuštění. Hlavně sama sebe, za to, že se tak vnitřně ničí a ubližuje tomu nejcennějšímu co má - svojí duši, svému stále plápolajícímu ledově chladnému plameni, z nějž se mžikem může stát hotový požár nebo mrazivý rampouch. Čím má duše méně odžito, tím více karmických nesnází a bezvýchodných situací jí čeká. Velice povzbudivé, že? Nebylo by lehčí být jiným znamením nebo jednodušeji nebýt vůbec? Případně rozbít ciferník tomu, kdo to psal? /Nenechte se zmílit, i já hrdě nosím cejch s piktogramem ve tvaru M s bodákem ve tvaru šipky/ To si říká devět z deseti štírů. Ten desátý buď nemá srdce (protože mu ho kdosi kdysi vzal) anebo patří k těm lehkovážnějším štírům, jež proplouvají životem, protože ho mají od A do Z nalajnovaný, úspěšný (a možná přeci tak trochu ochuzený, protože emoce, ty jsou štírům jedem i největším lékem zároveň) a bezproblémový. Nebo jsou tak flegmatičtí, že jim je vše jedno. Ale i této skupině outsiderů muselo něco zpřetrhat nervová zakončení srdce, neboť žádný štír se nerodí immuní vůči světu. Buď se zapojí do toho vnějšího a bojuje s větrnými mlýny tak dlouho, dokud si nenajde své místo v životě anebo se uzavře do sebe a možná se nakonec naučí ve svém nitru objevovat něco krásného, co tam celý život roste, ale málokomu se podaří uzrálé plody sklidit v pravý čas a vykonat tím něco velkého. Do té doby většina štírů, ba právě extrémně křehkých žen, jež ješte zdaleka nepoznaly svou vnitřní sílu a neovládly sebedestrukci, aby ji přetavily v tvůrčí síly gigantických a nevyčerpatelných rozměrů, TRPÍ. Rozklad vnitřních hodnot rovná se smrti, chaosu, nejhlubší samotě a bolesti, která se mnohdy přetrpět nedá. A pak je tu ještě jeden palčivý problém většiny štírů - STRACH. Nejčastěji strach z toho, že ztratíme kontrolu sami nad sebou. Že se z nás stane v nejlepším případě divoké zvíře, jemuž kromě krvelačných instinktů nezbyde nic, ani špetka zdravého rozumu, že se začneme utápět v neřestech, smrtelných hříších a nejvíc se prohřešíme proti vlastním zásadám - ZTRATÍME SAMI SEBE. Nejhorší je, že štír nikdy sám nepozná, že od úplného dna a cestě ke světlu, ho dělí jen maličká skulinka. Že čím je hloubš, tím může jít ještě víc než tomu bylo naposledy, když ozařovalo ho světlo na piedestalu štěstěny, radosti a lásky. Štír, onen neomylný skeptik, nevypočitatelný nihilista, agresor, predátor a pro mnohé noční můra, divoké zvíře, krvavé monstrum. I tento se může během života, díky událostem, růstu a neustálému prorážení nesmyslných, avšak potřebných bariér, dostat až na úroveň mudrce, mága, světce, člověka laskavého, nejvíce dávajícího lásku, pochopení, rozdávajícího radost, podporu a stojící vždy na straně těch, jež to potřebují. Pokud vás štír nechá padnout, pak nebyl dobrým štírem. Nebo jste mu museli provést něco neomluvitelného. Pokud necháte vy štíra padnout, pak nestojíte za nic a budete se s jeho i bez jeho přičinění smažit v pekle. Zrada se neodpouští. Nejen zrada v podobě kudly do zad, ale i neslyšná lhostejnost se trestá doživotním exilem. Leda byste se káli, s hlavou skloněnou, plazíc se na hrachu s protlačenými koleny, ruce semknuté pevně k sobě a v očích nejen strach a krvavé slzy, ale hlavně vědomí, PROČ A ZA CO. Tančili jste někdy smrtelný valčík se škorpiónem? Pokud ano, jistě to moc bolelo, avšak poražené byly nakonec obě strany. Nejen útočník a nejen oběť. Kdo byl obětí, v takových soubojích zůstává vždy nezodpovězenou otázkou. Proč jsou štíři nejvíce nepochopeným znamením zvěrokruhu? Protože skrývají pravdy a vědomosti a city, kterých ostatní nejsou schopní. Nikdy totiž neumí projít ohnivými oblouky až tam, kde se všechna tato bohatství ukrývají. Co naplat, že si štír popálí tvář. Pekelné jazyky nejsou o nic ostřejší než ten štírův, plný jedu. Říjnová příroda je právě tak pestrá jako citový život štíra. Může být rudý, jako vášeň a velká srdce, zelený, jako mezidobí vnitřní očisty, sebeléčby a klidu (i když toto období málokterý štír prožívá dlouhodoběji), žlutý, plný veselých radovánek, bezstarostnosti, tvořivosti (i tato éra má své meze a spíše se střídá s ostatními výkyvy, jako bychom přirozeně trpěli určitou manio-depresí) no a nakonec hnědý, zeltlelý, hnijící - to když v nás to nejdůležitější umírá, ať už rychle a prudce anebo pomaleji a o to bolestněji... Pestrý je život štírův, nekonečně hluboké jsou propasti jeho prastaré duše, která nikdy nedosáhne klidu natrvalo, ale může se o to alespoň pokusit, aby byl schopen s novým přílivem energie čelit všemu, co mu osud přichystá. Milujme svoji štíří podstatu, vzývejme svého vnitřního ducha, nenechme nic ustrnout ve stereotypu, který štíra zabíjí stejně, jako prudké změny s hořkou pachutí. Krotký, ale vždy bdící a moudrý štír po boku, navždy věrný, je přece lepší než smrtonosná zbraň, schopná odpálit sama sebe hořícím srdcem bez odezvy. POJĎME SE MÍT RÁDI, ŠTÍŘI. Objevujme dary, které nám nadělil vesmír, příroda a tajná učení. A především to nejcennější co máme uvnitř nás. KRÁSNÉ ŠTÍŘÍ NAROZENINY VŠEM. Potěště svou duši něčím příjemným. Zasloužíte si to. A já též.

TEDY ŠTIŘME.


/dedicated to another scorpios whose maybe know/



by nebel(r) M->