Radostné Vánoce po nebelsku(r) - rady, tipy, prožitky vol.2+3

22. prosince 2017 v 22:50 | nebel |  napsáno nebel(r)em
vol. 2: ČINNOSTI, KTERÉ MI ZARUČENĚ NAVODÍ TU SPRÁVNOU VÁNOČNÍ ATMOSFÉRU ANEBO SE JEDNODUŠE POJÍ K MÝM VÁNOČNÍM VZPOMÍNKÁM

Řekne se činnosti spojené s Vánoci, tradice, zvyky a každý si pod tím představí naprosto něco jiného. Záleží na prostředí, v jakém vyrůstáte a slavíte svátky, co máte rádi, zda jste akční typy nebo raději povaleči a neexistuje jednotná definice toho, co si pod typicky vánočními aktivitami představit. Já mám v tomhle jasno...

Na plné čáře vítězí jednoznačně balení dárků a poslech té správné hudby. Hudbě však ponechám samostatný článek. Pojďme na dárky.

Balení dárků je asi nejoblíbenější vánoční rituál každého,kdo to alespoň trochu tradičně slaví. Samozřejmě najdou se i tací, kteří dárky raději dostávají nebo je jednoduše nic okolo balení a mašlování nebaví a pod stromem se řídí heslem : "Darovanému koni na pentli se nekoukej". Dost jich znám. Pak mám ve svém okolí naštěstí i většinu těch, co se v balení a vymýšlení dárků vyžívají na plné čáře. Já spadám někam doprostřed. Nicméně rituální (vždy noční) spacifikovávání dárků do těch správných krabiček, obalů, odstínů mě baví jen o chlup méně než pečlivé vymýšlení co komu dát a koupit a to nejlépe měsíc až dva dopředu. Samotné "pentlení" pak probíhá zpravidla 23. prosince v noci, ale bývaly i doby, kdy jsem balila ještě těsně před hozením darů pod stromek. Čím jsem starší, tím se snažím ušetřit si stres a alespoň něco nakupovat a balit s předstihem. Letos se mi povedlo něco kouzelného, z čehož bych ráda nastolila tradici i do dalších let.Jak nejsem stresor ohledně předvánočního úklidu a pečení cukroví, dárky mi dokážou každoročně udělat dost vrásek na čele. Tentokrát jsem si dala předsevzetí nakoupit hromadně už měsíc dopředu a sama jsem koukala, že skutečně první prosincový týden jsem už měla po kupě 80% všech dárků. Doladit zbytek už byla díky obrovské motivaci, že už je skoro hotovo, maličkost. Není pro mě větší odměny, než když si něco naplánuju a skutečně to splním v daný termín. Pecka. Taky jsem letos vsadila ne na kvantitu, ale tak trochu i estetiku. Většina obalů dárků proto ladí barevně do stříbrna či modré a uvnitř jsou maličkosti, které mají za úkol především potěšit nejen povrchním vizuálem, ale i obsahem. Předchozí léta jsem se hnala za perfektními dárky, které jsem ale se svojí ruční šikovností nedokázala dost dobře načančat, takže výsledný dojem nebyl moc extra, což byla vzhledem k těm věcem dost škoda. Elegance taky potěší, i když nic nepřeháním. 80% darů je tekutého skupenství a tak se i lehce balí, stejně jako knihy... No a jelikož všechno už mám až na výjimky nachystané, letos jsem zamáčkla slzu nad tím, že co mi jindy přijde vyčerpávající, leč zábavné, letos bylo do hodiny hotové:D Ještěže chci podarovat tolik lidí a stále je co dobálet:D K balení dárků se u nás obvykle pojí uvolněná nálada, skvělá hudba a obvykle i něco dobrého k pití, takže rituál se vším všudy.

Stromeček umělý, náladu nemění

Poslední léta preferuji stromeček stolní, umělý. Přijde mi škoda koupit stromeček živý,ač je to nádhera a ta opojná vůně mě vždycky dostávala a uklidňovala. A co pak s ním, za pár týdnů se chudinka vyhodí k popelnici. Tak si vůni vychutnávám u ostatních rodinných živých stromků a doma volím skladný každoroční stromek na stůl. Letos jsme si pořídili nový a s krásnými barevnými světly to onu atmosféru Vánoc přiblížilo už před 14 dny. Zato v dětství jsem se vyžívala ve zdobení stromečku a všech těch kouličkách, andělíčkách, zvonečkách a ptáčcích jsem viděla prazvláštní symboliku a tvary,které snad ani neměly. Bavilo mě to stejně jako pomáhat péct cukroví a oboje mělo svou specifickou vůni, na kterou se nezapomíná. Ráda si na ta léta vzpomínám, stejně jako na několik předvánočních večerů u babičky, kdy jsme kromě cukroví odlévaly z horkých čokokaštanů formičky a zadělávaly na ledové bonbony, někdy dokonce i s oříškem. Tohle jsem mimochodem zkusila i vloni, s příměsí karamelu a právě ořechů a povedlo se to natolik, že z toho byl jeden dárek pro největšího milovníka sladkostí v rodině.

Nostalgické vzpomínky a aluze na tehdejší atmosféry

Dobře, tohle není činnost, to je vyloženě KULT :D Provázaný s vánoční náladou, vzpomínkami acyklickou obsesí, která je vždy vítána.. K tomuhle kultu se vážou jednak různé pohádky (ty ale rok od roku vypouštím, protože jednoduše nestíhám a raději povídám a cestuju na návštěvy, až je mi to pak vždycky líto), filmy (semtam i něco komerčního, jednou do roka, že...Nekonečný příběh, německé hororové pohádky, Fantaghiro, kreslený Asterix..), knihy, co jsem četla nebo čítávám na Vánoce a...POČÍTAČOVÉ HRY. A v těch je zatraceně tolik nerdích vzpomínek, že každoročně před Vánoci, na Vánoce nebo o Silvestra a dále oprašuju svojí největší srdcovečku, Jacka Jazzrabbita. A taky další oldschoolové pecky, které mě hlavně počátkem ledna čapnou a pár týdnů nepustí. Nejvíc mě baví se v nich rochnit, číst si o nich informace, pouštět si jejich soundtracky (více v článku o vánoční hudbě) a snít o tom, kterak jsem se před deseti či dvaceti lety nemohla dostat do toho a onoho levelu, jak jsem byla malá, čas na PC byl tak trochu omezený a že jsem dokázala s každou novou hrou pod stromkem hlavně v období puberty a před, propařit celé svátky (ostuda, ale což:D), přestože v dnešní době si raději něco přečtu nebo provozuju něco akčnějšího a venkovního.

Všechno to začalo někdy ve 4 letech, kdy jsem začala okupovat tátovo PC. První hra, co si matně spojuju s předvánoční náladou, byl "malý muk" Aladdin. V osmi letech šílenství odstartoval právě Jazz Jackrabbit 2, kterého jsem pařila v poslední den starého milénia LP 1999. Později to byl Rayman 2, který se ale na našem PC ani za boha nechtěl rozchodit. Tuším, že v roce 2000 či ještě téhož přelomového 1999 to byl i můj 1. vlastní PC, který byl ale tak stařičký, že na něm nešlo snad nic novějšího,než CD MAN, Comic a spol. Nicméně událost desetiletí byl o pár let později THPS 2, s nímž jsem strávila nejkrásnější svátky a Silvestra a také Harry Potter 2 o rok dříve či později, u něhož jsem zasedla odpoledne a vyháněna od PC byla až ve večerních hodinách. To ještě nevykoukly na povrch zájmy typu hudba, vztahy, knihy, protože vše pak dosáhlo zcela jiných rozměrů a "bezstarostné" osamělé herní svátky se transformovaly v muka a proflákané vánoční prázdniny. Kromě roku, kdy jsem dostala Ohnivý pohár a zhltla ho asi za 4 dny nepřetržité četby a ani nevystrčila nos z domu, dokonce ani z domu u příbuzných na návštěvě. To možná taky nastartovalo mojí čtenářskou kariéru a vystrčilo ze hry všechnu tu posedlost PC hrami. Jednou, to mi bylo možná 7, jsme mezi svátky jeli jako vždy za hodně starším bratrancem a ten mi půjčil takové množství her (hlavně těch strašidelných), že jsem měla vyloženě druhé kybervánoce:)

Avšak každý rok od LP 2011, kdy jsem dostala 1.netbook, na němž šly rozchodit staré DOSOVKY, které od té doby patří k mojí věčné vášni, (viz tento článek z roku 2012 http://spiraljoker.blog.cz/1201/pojdme-si-hrat-aneb-oldschool-pc-games se vracím v čase vánočním ku JRR, Comanderu Keenovi, Raymanovi, Mystic Towers, Lomaxovi a občas i něčemu novějšímu, když je čas a chuť zahrát si nejčastěji něco ve dvou.

Kdysi jsme pravidelně o Vánocích hrávali s rodiči taky různé deskové hry, ale třeba Osadníci z Katanu mě tehdy nechytly. Teď hrajeme pravidelně ve dvou alespoň žolíky a scrabble. Sem tam si k Vánocům nechám nadělit taky zbývající gamebooky.

A když už jsme u těch hraček, takové lego nebo panenky barbie bude pro mě vždy symbolem Vánoc. S PC hrami šlo ruku v ruce vždy nějaké to lego a navždy zvítězil létající UFO talíř s marťanem, co měl přilbu s mozkem a byl celý modrý, kdežto jeho vesmírné plavidlo plné blýskajících se hologramů. O rok později jsme si o Vánocích pořídili domů akvárko s rybičkami a to mělo holografický nalepovací teploměr s měnícími se barvami.

Nejkrásnějším dárkem byla ale bezesporu moje nejmilejší, bohužel už několik let pochovaná želvička, moje první zvíře vůbec - Terezka. Tyhle Vánoce byly nezapomenutelné a vůbec si nepamatuju, co všechno jsem dostala, v hlavě jsem měla jenom jí. Nebylo nic krásnějšího, než se probudit a slyšet vedle sebe v pokoji v terárku štrachat živého tvora. Vydržela jsem hodiny se na ní dívat a hrát si s ní, měla sotva 10 cm a mě ani nevadilo, že mě ten rok strašně bolelo ucho. Všechno šlo stranou, dokonce i PC hry:D Každé další Vánoce jsme si jí brali s sebou pod stromek volně chodit, aby byla s námi. Bylo to magické. Když to srovnám s robotickým psem Hankem, kterého jsem dostala o dva roky předtím, tak je to až k smíchu.

Povinné procházky povýšeny na osobní tradici

Další tradicí v ohledů her a ryku, ještě za té hodně dětské éry, bylo čtení vánočních speciálů časopisu Kačer Donald. Obvykle před tím, než se šlo na "vánoční procházku". Ta mě každoročně iritovala stejně, jako české koledy. Ne, nikdy mě až na pár lidových nebraly, zvláště ty v rádiu, od všemožných českých interpretů. Zkrátka NE. Představte si dítě, natěšené na dárky pod stromem, které ví, že ještě musí počkat zhruba 5 hodin než proběhne vycházka, návštěva babiček (jen v posledních cca 10 letech), nachystání, večeře...grrr.

Od 16ti let výše však procházka na Vánoce, zvláště v okolí Teplic patří k neodmyslitelným nutnostem. Vyčistit si hlavu, zabilancovat si a nasát energii lesa, starých čtvrtí města nebo alespoň zajít na hřbitov za praprarodiči. Prostě rozjímat mimo čtyři stěny. Pokud je ještě navíc sníh, což v posledních x letech nebyl, nálada je naprosto akurátní.

Obcházení prarodičů je každoročním pravidlem už od mého narození a za posledních deset let mi dělají opravdu radost. Jednak jsou spojené s cestováním, "nutnou" procházkou, pokecem a prostě k tomu všemu patří.


Bobovačky a Vánoce na horách

A když ještě býval sníh za nebelových mladých let, tak se na Boží hod i Štěpána sáňkovalo, bobovalo a sněhu bylo tolik, že to šlo i za barákem na kopečku. Občas ho napadlo takové množství, že se mezi svátky jelo i na lyže, ale takové časy patří vzhledem ke globálnímu oteplování téměř už k legendám.

Zejzenovská setkání byla svého času též kouzelnou vánoční činností a i když jsme je poslední roky nestíhaly, nikdy nezapomenu na "jídlo od popelnic", výměnu diářů a čokolád a štědrovečerní srandu venku;)


No a když jsem ještě nosila červené bačkůrky a účes přes hrnec, trávily se poslední dny v roce na chatě s celou rodinou pohromadě až do Nového roku, čas od času i v pořádně početné společnosti. Naposledy se hodilo repete asi patnáct let zpět, kdy ona sešlost měla grády a kromě rachejtlí a kvalitních moků nechyběla ani švanda v podobě "lesního skřeta" aka "pána s kolem" z něhož má moje sestřenice trauma ještě doteď:D Tehdy před více než dvaceti lety však měla ona vánoční chata přesně onu atmosféru, kterou v druhém tisíciletí marně nacházím.

Pravé vánoční tradice

A v poslední řadě bych se chtěla pomalu začít soustředit na obnovení opravdových starých lidových tradic spojených s těmito svátky. Dřív jsme rozkrajovali doma jablko a pouštěli lodičky se svíčkou v umyvadle. Bylo to krásné a ráda bych na to v příštích letech navázala.

Asi bych celé toto kontemplování zakončila s tím, že existuje nespočet věcí, spojených s činnostmi, které budu mít navždycky zaryté v mysli i srdci do svých posledních Vánoc v životě:) A že je toho sakra hodně, když na to teď zpětně koukám. Zajímalo by mě, jak to máte vy.



by nebel(r) the memories collector





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama