Březen 2018

Prvojarní putování

12. března 2018 v 11:08 | nebel |  Moje galerie
První letošní blog začneme (byť tři měsíce od počátku kalendářního roku, kdy nebelova stagnace reflektovala vrtkavé depresivní výkyvy počasí i nálad) "pěkně od podlahy". První skutečně jarní den nastal minulý pátek, kdy od rána nebeský blankyt a zlatavé paprsky slunce ozařovaly oblohu a všechno napovídalo tomu, že tohle bude ten skutečně první "pravý jarní den". A byl. Leč nálada se střídala jako na houpačce a ne všechny věci se děly tak, aby páteční odpoledne bylo poklidné a idylicky příjemné, oslavná procházka prosvětlených dnů se uskutečnila. Kousek za městem jsem znovuobjevila novou cestovatelskou a krajinotvornou dimenzi, jíž jsem si o dva dny později ještě detailněji zmapovala a uzřela, že díky ní se mi otevřel nový prostor pro cestovatelskou kreativitu. Tolik cest, tolik možností, nekonečno otevřeného prostoru pro mé myšlenky, tvořivé nasávání přírody a focení. Svoboda na mnoha kilometrech čtverečných, transformace veskrze psychickou smrt a znovuzrození. Mnoho přízvisek má ona lesně-luční stezka, která expandovala mou mysl, jež byla poslední etapy zimovlády smrsknutá na žalostné omezující málo voleb. Hýbe-li se tělo, otvírá se mysl. Každý krok je jedna svěží myšlenka. Ze strmé temné propasti se nebel vždy zachrání jedině pohybem a závanem něčeho nového, ukrytého v prostých věcech, obvykle spjatých s přírodou. Právě ona, královna regenerace a cyklických probuzení mě opět přivedla po podivně táhnoucí se beztvaré zimě opět k životu. Důkazem budiž těchto pár skromných snímků, jež zachycují ospale zívající přírodu, jíž paprsky chtě nechtě burcují z příjemného loňského lůžka, pokrytého starou trávou a tlejícím lučiním. Cítíte tu mnohost ukrytou v minimalistickém hávu? Stačí se nadechnout a vcítit se do příjemného šustícícho vánku. JARO JE TADY!



by nebel(r)