Duben 2018

Brütal Düha

25. dubna 2018 v 20:45 | nebel |  napsáno nebel(r)em
Vždycky mě nejvíc fascinovalo z ročních období to podzimní. Melancholie, depky, barevná bolest skrze stromy a ztenčenou hranicí mezi radostí a smutkem, štírova nadvláda a hloubka kralovala i mě (ještě aby ne). Ale letos jsem naprosto unešená z nástupu jara. Kéž by tohleto období vydrželo déle, než všechna ostatní. Bohužel je tomu naopak.. Je nejvíc proměnlivé, naprosto nestrnulé, všechno je tvořivé! A zatraceně krátké, než se všeho ujme spalující vedro léta a na mě příliš ohnivá, vysušující energie... Ale to jaro! Člověk se podívá kolem sebe a tráva je krásně zelená, až skoro jedovatě, překypuje energií... Je v ní tolik nových začátků a života. Barevnost stromů je monumentální, úplně jásá. Miluju jarní bouřky, čerstvý vzduch když sprchne a konečně chvíli osvobodí alergiky od všudepřítomných létajících pylů, které těsně před bouřkou při pozdvihnutém větru trápí své okolí. Ale i to má svoje kouzlo. Ta neklidnost je prostě Boží (samozřejmě, že je a všechno ostatní taky :D), burcující, svéhlavá a neskutečně inspirativní. Korunu tomu nasadila dnešní kupolovitá duha, kterou jsem příznačně nazvala "brütal düha". Krásný to přelud a hra světla. Taková multispektrální iluze, jako život sám. Tak každý krásný jarní den, spěchejte ven a uzměte si pro sebe z té přírody a prudké revolty přírody a pučivosti co nejvíc. Za chvíli to zase nebude.


bei nebel(r)

Moc přírody (Natürlich in natur)

22. dubna 2018 v 14:23 | nebel |  Moje galerie
Kouzlo, moc a radost z přírodních živlů tady opěvuji snad každý druhý článek. Aby taky ne, když tam je mi zkrátka nejlíp. V obklopení stromů, zpěvu ptáků, zurčícího potoka, hor a spoustu kyslíku z všudypřítomné zeleně a její nevyčerpatelné energie. Tentokrát mi odpočinek v přírodě dal tolik síly a vnitřní vyrovnanosti, jako snad nikdy. Navíc jsem přidala ruku k dílu a v rodinném kruhu zvelebovala náš prostor okolo chaty. Hrabání listí a následovné odvážení shrabaného na trakaři mělo věřte nebo ne poprvé svoje kouzlo. Člověk si u toho skvěle popovídá a protáhne si zakrnělé svaly zad a ramen, která jsou z věčného jednostranného pracovního pohybu a sezení u počítače chronicky zdevastovaná. A ten klid! Příjemně vanoucí horský větřík je mi určitě milejší než skoro až tropické teploty ve městě, které tento týden opět vystrkovaly svoje rohy. Na to, že máme duben je to nějaké moc narychlo. A já si tak ráda užívám atmosféru kvetoucích stromů a zelenající se trávy! Na horách je všechno teprve v rozpuku - vždyť tam před pár dny sotva roztál poslední sníh. A přesně takhle pomalu si to člověk nejvíc vychutná. Stačí si lehnout na útulnou lavici a dívat se do nebe, na oblíbený strom a poslouchat divoký potok s životadárnou tekutinou - pramenitou, krásně osvěžující vodou, jaká vám obyčejným opláchnutím se zprostředkuje svěží regeneraci. Veškerou krásu a klíč k moudrosti i porozumění hledejte v přírodě. Včera byla prý velká možnost napojit se na přírodní duchy a elementy. Tak asi oni mi zprostředkovaly ten klid v duši a vibrace, potřebné k celostnímu niternému probuzení Úžasný Nepřímo jsme svým holdem přírodě v podobě kultivace našeho krásného lesního plácku oslavili dnešní Den Země, což je krásné zjištění, protože přesně naše snahy a tvůrčí činnost v rámci starání se o přírodu bylo přírozeným krokem k obnově zeleně v rámci cyklické změny ročních období.

maličká fotodokumentace nechyběla samozřejmě ani tentokrát, ale snažila jsem se užívat si to opojení smyslů spíše vnitřně a uchovat si obraz krásného společenského i duševního zážitku (ač to zní sebedivněji) raději v duši než na displeji. Zkrátka vše plynulo tak přirozeně, až to bylo dojemné. Konverzace, voda, svěží odpoledne, čas...



by nebel(r)


Ve chlumecké přírodě...

16. dubna 2018 v 20:51 | nebel |  Moje galerie
...jsou tak příjemné lesní světy a přitom nedaleko. Rybník, spousta stromů, výhled na kopce, mlází a taky desítky zvěřeny, především vodní. Labutě, kachny, skoro utopená a posléze zachráněná žížala (Julie?) ...A co teprve les a stráně okolo místní kapličky na vrcholku. Ta pravá příroda, ta echtovní srdci lahodící svoboda a někdy silně potřebná romantika. To vše prožito a hlavně zachyceno v pár obrázcích, jež zůstanou na duši pěkně dlouho. Takové krásné pozdní jarní odpoledne onehdy v sobotu. Myslím, že k té kapli se ještě brzy vrátíme. Minimálně navštívit místní hřbitov, protože to už se při všem tom rozjímání nestihlo :) A jsou tam úplně úžasně klidné a inspirující energie!







by nebel (r) forest joker

Zpět k lesním kořenům...

8. dubna 2018 v 14:09 | nebel |  Moje galerie
...Tam kde zpívají ptáci ve dne v noci, tam kde ještě v dubnu místy leží sněhová pole, kde zastavil se čas a všechno cyklicky putuje prozářenou krajinou. Čerstvý horský vítr inspiruje unavenou mysl, všude voní probuzející se příroda. PRÁVĚ TAM JE SKUTEČNÝ DOMOV. V přírodě srdci nejbližší.




bei rechte nebel(r)